Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 4. kapitola

řekni to


Isabella Drákulová 4. kapitola„Bello, chtěl jsem se tě na něco zeptat. Nešla bys se mnou někam? Do kina, na večeři nebo tak?“ zeptal se mě a já se na něj podívala pohledem à la to myslíš vážně?. Jak se mě vůbec může ptát? Ale někde hluboko uvnitř mě jsem cítila štěstí. Proč? Co se to se mnou děje?

Edward stále nic nedělal, jen na mě upřeně hleděl těmi svými dukáty. Zvedla jsem pravý koutek úst v ďábelském gestu a pravé obočí. Naklonila jsem se k němu, abych byla co nejblíže k jeho uchu, abych nemusela křičet.

Edit: Článek neprošel korekcí.


4. kapitola

 

Po noci létaní po lese jsem se musela připravit do školy. Je až k zbláznění, jak ten čas letí. Mně to může být jedno, ať si letí klidně stonásobně rychleji, ale já zůstanu už navěky stejná a nezměním se.

Vzala jsem si jak jinak než vyzývavé oblečení a jela do školy. Musím si zase najít nějaký úlovek, ale ve škole jsem už ochutnala všechny, co aspoň za něco stáli, a abych pila z nějakých šprtů a brejlounů, tak k tomu se nesnížím. Večer musím jít na nějakou párty.

Ve škole jsem byla celkem brzo. Nikoho jsem si nevšímala a šla rovnou na hodinu. Celý den jsem byla středem pozornosti, jako ostatně každý den, ale já si nikoho nevšímala a hrála neviditelnou. Šlo mi to dost těžko, ale snaha byla.

Po obědě mě čekalo hotové peklo. V podobě hodiny biologie, v jedné lavici s Edwardem Cullenem a jeho neodolatelnou a tolik lákavou vůní, která mě stále připravuje o rozum a sebeovládání.

Se vztyčenou hlavou jsem si sedla do lavice a zrovna zazvonilo. Po očku jsem viděla, jak si mě prohlíží, dost nápadně, a zhluboka dýchá. Ve tváři jsem jasně viděla slast. Což značilo jediné. Voním mu, ale ne na jídlo. Lichotilo mi to.

To samé jsem ale nemohla říct o sobě. Já bych se do něj nejraději zakousla a vysála všechen jed, který má v těle. Ne, musím s tou touhou bojovat. No tak, Bello, kolik jsi už měla upírů? Hodně, ale žádný nevoněl tak neodolatelně. Celou hodinu probíhala moje vnitřní mluva.

Než jsem se sama se sebou dokázala dostatečně pohádat, zazvonilo a já šla zaklepat na nebeskou bránu. Vysvobození. Rychle jsem si sbalila své saky paky a chtěla odejít, ale zastavila mě ruka na mé ruce, která mě přidržela na místě, takže jsem nemohla odejít.

Pohled jsem zvedla k jeho majiteli a koukala Edwardovi do těch jeho zlatých očí. Nikdy jsem si neuvědomila, jak jsou z blízka krásné. On… se mě dotkl. V místě, kde se dotýkaly naše kůže, jsem cítila brnění. Co je to?

„Bello, chtěl jsem se tě na něco zeptat. Nešla bys se mnou někam? Do kina, na večeři nebo tak?“ zeptal se mě a já se na něj podívala pohledem a lá to myslíš vážně?. Jak se mě vůbec může ptát? Ale někde hluboko uvnitř mě jsem cítila štěstí. Proč? Co se to se mnou děje?

Edward stále nic nedělal, jen na mě upřeně hleděl těmi svými dukáty. Zvedla jsem pravý koutek úst, v ďábelském gestu, a pravé obočí. Naklonila jsem se k němu, abych byla co nejblíže k jeho uchu, abych nemusela křičet.

„Promiň, ale s upíry já nerandím,“ řekla jsem jen, vytrhla se mu, sebrala svých pět švestek a odpochodovala pryč ze třídy. Ještě jsem si stihla všimnout jeho šokovaného a raněného výrazu. Nevím proč, ale cítila jsem se kvůli tomu strašně. Sakra, prober se!

Na parkovišti jsem nasedla do svého miláčka a jela domů. Doma jsem se skácela na postel a dobré dvě hodiny se ani nehnula, jen jsem zírala do stropu. Kruci, co se to se mnou v poslední době děje?

Už vůbec nejsem taková, jaká jsem bývala dřív. Dřív mě bavil pohled na bezmoc, strach a nemilá překvapení ve tvářích, ale teď… mi to přijde odporné, do jistých mír. Třeba ten Edwardův pohled… To mi vadilo. Ale proč?

Když se v pokoji trochu zešeřilo, probralo mě to. Uvědomila jsem si, že tu už nějakou dobu ležím a vůbec nic nedělám. Musím do nějakého klubu a vysát nějakého kluka, jinak se brzy zblázním.

Vzala jsem si černočervené šaty a boty s tygřím vzorem. Šaty jsou z části průhledné. Hmm, tak to bude dneska něco. Chlapi milují, když se ženy odhalují.

Běžela jsem do garáže a dupla na plyn, protože už jsem byla hlady nepříčetná a to není dobré pro nikoho. Věřte mi. Naposledy, když jsem byla hladová, jsem vyvraždila Lidice, možná je znáte. Hrůza, já vím.

V Seattlu jsem zaparkovala před prvním dobře vypadajícím barem a šla dovnitř. Zastavila jsem se ve dveřích a rozhlédla se. Hmm, slušný výběr. Všude byli samí teenageři, nejvíce do dvaceti. Tohle bude nějaký klub pro mladý. Tak už vím, kam budu chodit.

Hned jsem šla doprostřed parketu a začala se tam svůdně kroutit. To je můj tanec vábení. Tomu neodolá žádný muž, mám to už vyzkoušené. A ani hned mě to nezklamalo. Během několika minut se kolem mě začal točit nespočet kluků.

Vyhlédla jsem si jednoho z nich s černými vlasy a pověsila se na něj. Všichni ostatní nesouhlasně zamručeli a odporoučeli se pryč, čehož jsem využila a táhla toho kluka k zadnímu východu.

Když se za námi zabouchly dveře, pověsila jsem se na něj a práskla s ním o zeď. Chvíli jsem ho nechala si myslet, že opravdu dojde k sexu, ale pak jsem se tvrdě zakousla do jeho krku a začala hltavě pít. Hmm, bylinná chuť. Tenhle má asi rád kořeněná jídla.

Když mu zbylo opravdu jen málo krve, ale dost na to, aby přežil a neskácel se, jsem mu ránu olízla a ona se hned zacelila. Poručila jsem mu, aby šel dovnitř a něčeho se hodně napil. Poslechl bez řečí a vešel dovnitř.

Chuť jeho krve mě nekopla k pokračování. Vešla jsem zpátky dovnitř a znovu se rozhlédla po někom dobře vypadajícím, ale hlavně i vonícím. Šlo to těžce, protože každý měl vůni zničenou alkoholem. Ale dneska se opiju krví až k prasknutí.

 

***

 

Po noci plné flámování a litrech krve jsem se cítila úžasně. V břiše mi sice bublalo a úplně jsem cítila to šplouchání vypité krve, ale cítila jsem se naprosto skvěle. Jako bych se znovu narodila. Tohle bych si měla někdy zopakovat.

Otce jsem nepotkala, což bylo jedině dobře, jinak, jak ho znám, by se o mě bál. Takhle budu v pohodě, než se znovu potkáme. Musím se připravit do školy. Dneska budu jako zfetovaná, vím to.

Jak už mám několik let ve zvyku, oblékla jsem se odvážně, tudíž minišaty. Rudá a černá jsou moje barvy. Černá je barva noci, dříve jsem přece jen byla noční tvor, a rudá je barva krve, kterou piji. Tyhle dvě barvy ke mně zkrátka patří.

Seběhla jsem do obýváku a přemýšlela, zda se mám nasnídat. Krve mám v sobě tolik, že bych nemusela jíst celý týden. Ale neodolala jsem. Lidské jídlo jsem neměla dlouho, tak se po dlouhé době nasnídám.

Vytáhla jsem větší hrneček a do více jak poloviny jsem ho zaplnila cereáliemi Hrabě Čokula a zalila to mlékem. Moje nejmilejší. Upír by ani neřekl, že je vymyslel člověk, protože jsou pro upíry jako dělané. Dávají tam snad krev jako tajnou přísadu?

Když jsem všechno snědla, hrnek jsem dala do myčky a startovala do školy. Mám už jen patnáct minut, ale stejně tam budu za dvě. A měla jsem pravdu. Na vteřinu přesně mi cesta sem trvala dvě minuty.

Když jsem vystoupila z auta a chtěla zabouchnout dveře, všimla jsem si Edwarda na druhé straně parkoviště, jak se opírá o své auto a smutně na mě kouká. Když se naše pohledy setkaly, usmál se, ale byl to smutný úsměv.

Nevím proč, ale cítila jsem se strašně. V jeho očích bylo jediné slovo: proč?. Chvíli jsme se na sebe koukali jako ve zpomaleném filmu, ale když se ozvalo předposlední zazvonění, probralo mě to z transu a donutilo k pohybu.

Zatřepala jsem hlavou a zabouchla konečně ty dveře. Rychlejší chůzí jsem šla dovnitř, abych už na něj nemusela koukat. Šla jsem do třídy a sedla si na své místo vzadu u okna.

Proč mě to tolik vzalo? Co se se mnou děje? Dříve jsem byla jiná. Krvežíznivá, zlá, krutá, ale teď… Když se podívám na Edwarda, cítím se jako malá holčička, která potřebuje ochranu, kterou mi může poskytnout.

Tvrdě jsem se praštila do hlavy. Sakra, Bello, prober se! Jsi upír! Nejmocnější stvoření pod sluncem! Nikoho nepotřebuješ! Na nikom ti nezáleží! Tak se vzchop a nebuď taková bábovka!

Křičela jsem na sebe ve své mysli, ale nepomohlo to. Pořád jsem se cítila strašně, bylo mi na zvracení, a to jsem naposledy zvracela před několika staletími, když jsem vypila žraloka bílého. Když žere lidi, člověk by si myslel, že tak i bude chutnat, ale ne. Chutnal jako propocené ponožky. Prostře hnus.

Snažila jsem se soustředit na učitelův výklad, který stejně stál leda tak za houby, ne-li hůře, protože jsem ho slyšela už nespočetněkrát, ale vůbec mi nepomohl. Doufala jsem, že když se budu na něco soustředit, pomůže mi to, ale mýlila jsem se.

Pořád jsem se cítila strašně. Sakra, co budu dělat?


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 4. kapitola:

 1
7. Jasmínka
16.05.2013 [18:48]

Kráása a moc se těším na další dílek :)

6. marcela
16.05.2013 [8:28]

Takže Bella se nám ohledně Edwarda začíná "zakoukávat".SKVĚLÝ!!! Emoticon Těším se na další kapitolu. Emoticon Emoticon Emoticon

15.05.2013 [21:25]

jesikatauzasne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. BabčaS
15.05.2013 [20:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.05.2013 [20:38]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Jana
15.05.2013 [20:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.05.2013 [20:17]

FireElfJe asi úplně zbytečné ti říkat, že píšes nádherně, protože to tak prostě je!!! Tak si sedni k wordu (nebo nějakému podobnému programu) a rychle napiš další kapitolu... Mimochodem, u .části s Lidicemi jsem málem spadla že židle. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!