Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella 7. Díl

Jamie


Isabella 7. DílLefre a jeho návštěva ve Volteře.

 

Isabella

 

 

Lefre ve Volteře

Odešel jsem od Belly velmi nerad, ale do Voltery jsem musel. Aro něco potřeboval. Akorád doufám, že je to něco vážného jinak za sebe neručím. Nechtěl, bych ztratit Bellu kvůli nim.

 

 

 

ITÁLIE VOLTERA

 

 

 

Jel jsem snad celou věčnost, ale ještě pár kilometrů a jsem tam. Vůbec jsem se tam netěšil. Koukat zase na Caiuse a Marcuse?  No nevím. Docela jsem se těšil na Demetriho a Jane. Když jsem dojel k hradbám hradu vystoupil jsem a zamkl auto. Naproti mi přišla dvojice upírů z Arovy gardy.

„Dobré odpoledne Emmo, Pete,“ Pozdravil jsem zdvořile.

„Ahoj Lefre. Pojď za námi prosím. Aro už na tebe čeká.“

„Jistě můžeme jít,“ otočil jsem se čelem vzad a běžel za nimi úzkou uličkou, která vedla do hradu.

Cesta do hradu byla dost dlouhá. Nějak jsem zapomněl, jak to tu vypadá. Ty uličky, stěny působily dost depresivně. Normálnímu člověku by tu bylo mdlo nejen z toho pachu ale celkově. Když jsme přišli konečně do jednoho sálu po pravé straně za velkým černým stolem seděla recepční. Byla blonďatá myslím, že i celkem vysoká a hubená. Vypadala tak nějak úchvatně, ale na druhou stranu jsem věděl, že tohle není upírka, ale jen opuštěná žena, která toužila se jí stát. Už teď vypadala úchvatně. Měla hnědé dlouhé vlnité vlasy, světlou pleť a výškově byla vysoká asi 170cm. Myslím, že mohla vážit tak kolem 60 kg. Ale nijak jsem to nekomentoval.

„Ahoj Sereno jak se máš?“ zeptal jsem se zdvořile.

„Ahoj Lefre mám se velmi dobře. Co ty?“ překrásně se usmála.

„I já se mám dobře. Děkuji za optání,“ a pokračoval jsem v cestě do hlavního sálu.

Když jsme tam doběhli, Aro, už tam čekal i s Marcusem a Caiusem.

„Vítej ve Volteře Lefre,“ prohlásil, Aro s úsměvem.

„Ahoj Aro velmi rád tě vidím.“

Marcus a Caius se ušklíbli. Hrozně rád jsem je viděl.  Už jsem se těšil, až odtud vypadnu.

„Zdravím Lefre,“ přiběhl Caius a pozdravil. Marcus se zvedl a odešel.

„Co je sním?“ zeptal jsem se Ara na Marcuse.

„Ale je zamilovaný a ona ho nechce,“ odpověděl a zvedl ruku, aby se mohl podívat do myšlenek.

„To je velmi zajímavé. Jak se Bella má? Dlouho tu nebyla,“ celkem mě překvapil tou otázkou na Bellu.

„Bella se má myslím výborně. Až ji uvidím řeknu jí aby se tady stavila.“

„Velmi správně Lefre. Budu čekat, až se tady zase objeví.“ Odpověděl a šel se posadit na svůj takzvaný trůn.

Rozhlédl jsem se kolem sebe. Naproti mně stály 3 trůny a za nimi zeď, která byla přikrytá červeným saténovým závěsem. Na to jak to tady bylo tmavé ta červená tomu hodně dodávala. Po levé a pravé straně se třpytila okna, která měla mléčná skla. Propouštěla dovnitř jen málo světla, které to tu mělo trochu osvětlit.

„Aro jak se má Demetri s Jane?“

„Nechceš se jich na to zeptat sám? Za chvilku sem přijdou.“

„Dobře. Rád na ně počkám. Myslíš, že bych si mohl jít odložit své věci do pokoje?“

„Ale jistě. Klidně jdi. Řeknu ji, že jsi přijel, budou mít radost,“ otočil jsem se a šel západním křídlem do svého pokoje.

Byl jsem tak nějak vyčerpaný ne fyzicky, ale psychicky tak jsem šel normálním krokem. Když jsem se blížil do pokoje váhal jsem jestli mám vstoupit, ale chtěl jsem se převléct do něčeho pohodlnějšího tak jsem vzal za kliku a vešel dovnitř. Zavřel jsem dveře a otočil se směrem k oknu, kde stála kdysi židle a vedle ní knihovna s tolika knihami, že normální člověk by ji nepřečetl za celý život. Stále tam stála. Vůbec se to tu nezměnilo. Nikdo na můj pokoj nesáhl byl pořád stejný jen na něm byla už dost silná vrstva prachu. Nemám rád, když je někde nepořádek. Tak jsem si vzal koště a lopatku a začal uklízet. Za chvilku tu bylo zase čisto a já si mohl v klidu oddechnout z té cesty. Sedl jsem si na tu židli v rohu a vzal si knížku, kterou jsem měl rozečtenou a pustil se do ní znovu. Jakmile jsem ji otevřel někdo zaklepal.

„Pojď dál. Je otevřeno,“ zavolal jsem ke dveřím a ty se otevřely.

„Ahoj Lefre, jak se máš? Dlouho jsi tu nebyl,“ pozdravila mě Jane.

„Ahoj Jane. Tak rád tě vidím,“ vstal jsem a objal ji.

„Hrozně se mi stýskalo. Jak dlouho tu budeš?“ zeptala se mě celkem nespokojená, že tu už nezůstanu.

„Ty jsi mi chyběla taky. Nevím jak dlouho ale doufám, že moc dlouho ne.“

„Proč ne. Zůstaň tu s námi Lee,“ miloval jsem, když mi tak říkala.

„Víš já nemůžu Bella,“ jakmile jsem vyslovil její jméno Jane zavrčela a začala se mračit.

„No tak Jane. Víš dobře, že jsem ji vždycky miloval. Akorád jsem to zjistil, až když jsem ji ztratil,“ zkoušel jsem se ospravedlnit.

„Lee proč mi to děláš?“ začala se koukat do země.

„Tak počkej. Jak proč ti to dělám. Pokud vím nic spolu nemáme. A to co bylo minule bylo jen jednou,“ vysoukal jsem ze sebe překvapením.

„Jak tak koukám pro tebe to nic neznamenalo, viď.“ Řvala na mě.

„Jane. Znamenalo to pro mě hodně, ale tohle nejde. Víš to dobře tak jako já.“

„Tak to teda nevím. Toho budeš litovat Lee,“ vyšla ze dveří a práskla jimi tak, že se otřásla snad celá Voltera.

No chudák holka ale nedá se nic dělat musel jsem to udělat. Nechci Isabellu ztratit. Doufám, že nic neprovede a bude poslušná jako vždy. Moc jsem tomu ale nevěřil. Musím za Arem ať odtud co nejdřív zmizím.

 

Mezi tím V Jacksonvillu = Pohled Belly

 

„Edwarde?“ zavolala jsem na něj z ložnice.

„Tady jsem Bells,“ zavolal na mě z kuchyně.

„Co tam děláš? Když jsem se na něj podívala začala jsem se smát.

„Čemu se směješ ty upírko jedna.“ A začal se také smát.

Kdyby ho někdo viděl tak umře smíchy. Edward, který nikdy nic neopravil se teď válel pod dřezem a zpravoval sifon. V ten moment kdy jsem tam přišla já tak utrhl závit a měl to všechno na sobě. No jak já jsem řvala, až jsem málem brečela.

„Edwarde proč to děláš?“ zeptala jsem se ho se smíchem, který mi bránil v mluvení.

„No nějak se to ucpalo a já chtěl opláchnout skleničky. Aby to tam nezůstalo.“

„Aha. A to jsi nemohl říct určitě bych to měla dřív než ty. A teď místo toho budu mít co uklízet.“ Povytáhli se mi koutky ve škodolibý úsměv.

„Chtěl jsem ti udělat radost.“

„Dobře zlato. Nech to být já to udělám. Mám v šuplíku ještě jednu součástku, kdyby se mi to také povedlo. Přineseš mi jí? Je v předsíni druhý šuplík zezhora.“

„Ano hned jsem tu,“ vzala jsem si kýbl a hadr a pomalu to vytřela do sucha.

„Děkuju.“ Poděkovala jsem mu a políbila ho na rty.

„Nemáš za co. To já se omlouvám,“ kdyby mohl tak zrudne jako rak.

„Nech to být. Mohlo se to stát i mě,“ jemně jsem se na něj usmála.

Když jsem to měla hotové vylezla jsem a zavřela skříňku. Vše bylo uklizené, tak jak to bylo před tím. Vůbec jsem se nemohla přestat smát nad tím, jak tam Edward ležel a zpravoval něco, co v životě nedělal. Šla jsem do obýváku, kde seděl ustaraný Edward. Prošla jsem kolem něj a pustila písničky.

„Smím prosit?“

„Vždyť jsi nikdy netančila,“ prohlásil vyjeveně.

„Kvůli tobě udělám cokoliv. Měla jsem skoro 200 let na učení. Doufala jsem, že tě jednou potkám. A to se mi splnilo.“

„Miluju tě!“

„I já tebe Edwarde!“

 

Voltera = Pohled Lefreho

 

U dveří do velkého sálu jsem se zastavil. Chtěl jsem vědět co mi Aro chce ale na druhou stranu jsem se bál. Nikdo nikdy neví, co po něm bude chtít. Vešel jsem dovnitř a šel rovnou k Arovi.

„Aro co jsi po mě chtěl…?“ zeptal jsem se ho.

„Lefre není to nic neobvyklého. Ale máme zasedání a potřebuji tvoji sílu,“ odpověděl na mou otázku.

„Jistě. Samozřejmě že pomohu,“ ujistil jsem ho.

„A kdy to bude?“ chtěl jsem vědět kdy budu moc odejít.

„Doufám, že nepospícháš? Je to zítra.“

„Tak jo. Do zítra vydržím, ale pak musím odejít.“

„Proč tak pospícháš. Myslel jsem, že ty a Jane.“

„Já a Jane? Mezi námi nic není.“

„Jestli se mohu zeptat, proč pospícháš tak domů?“

„Musím. Čeká tam na mě Bella.“

„Aha. Tak to chápu. Až ji uvidíš, pozdravuj ji ode mne. Že se těším až ji po tak dlouhé době uvidím.“

„Jistě že ji to rád vyřídím. A teď mě prosím omluv půjdu do svého pokoje.“ A s tím jsem odešel z místnosti.

Cestou do pokoje jsem přemýšlel jak Bells řeknu, že ji miluju. Teď ale asi nebude tam správná doba od Edwardova odchodu. Nechci na ni naléhat, ale nemohu si pomoc. Když jsem došel ke dveřím ucítil jsem ve svém pokoji jiného upíra. Otevřel jsem a nahlédl dovnitř.

„Jane co tu děláš?“ zeptal jsem se naštvaně.

„Chtěla jsem s tebou mluvit.“

„Ale už si nemáme o čem povídat. Chápeš to?“

„Lefre já se tě nevzdám tak jednoduše. Jestli je do toho zapletená ta potvora tak za sebe neručím,“ vyštěkla na mě.

„Jestli myslíš Bellu tak ano. Miluju jí a čeká na mě v Jacksonvillu,“ řekl jsem, až moc to stačí.

„Jacksonvill. Jak já to tam nesnáším.“ Začala nadávat a prskat jak kočka.

„Ty si myslíš, že jsem pro tebe moc mladá vid.“

„No tak jo. Řekla jsi to ty, ale máš pravdu,“ sice o tolik mladší nebyla ale napůl měla pravdu.

„O tolik mladší nejsem. Tobě je 500 let a mě 400 tak co máš za problém! Isabella je mladší než já.“ řekla celá rozzuřená.

Přišla ke mně blíž a zkusila mě políbit. Chvilku jsem se bránil, ale nakonec jsem podlehl. Uměla to semnou až moc dobře. A ona to věděla. Strávil jsem sní celou noc a říct, že mi to bylo nepříjemné byl bych proti sobě.

6. Díl, = 8. Díl,



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isabella 7. Díl:

 1
1. Luky Gubijack
17.01.2018 [21:37]

Hezky napsaný, nejlepší: pohled Belly Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!