Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella 5. Díl

05.12.2009 (17:45) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3982×

Isabella

Celou věčnost jsem byla ve vaně. Ale vůbec mi to nepřišlo dlouhé. Jen jsem chtěla, už konečně vědět jestli Lefre mluvil s Edwardem… Na jednu stranu jsem hodně silná, ale co se týká citů a hlavně Edwarda jsem úplně mimo.  Snad to dobře dopadne.

Z pohledu Lefreho

Když jsem odešel od Belly vůbec jsem nechápal její pocity. Vždycky, když mě viděla tak se jí podlamovali kolena. A teď? Vůbec nic. Jako, kdyby ke mně, už necítila, ale vůbec nic. No co se také divím, když je Edward zpátky. Kdybych mohl tak ho zabiju, ale to bych měl na svědomí i Bellu a to nechci. Zrovna jsem vběhl do lesa, když jsem ucítil pach, který mi něco říkal, ale nemohl jsem si za živého boha vzpomenout. Po chvilce jako, kdyby mě někdo praštil pěstí. Tak jsem se soustředil na ten pach, až jsem narazil do skály. Ježiš já jsem, ale nemehlo. Vůbec nechápu co to semnou je. Vždycky jsem byl tak sebejistý, kontrolovatelný, ale teď? Jsem úplně, mimo a dokonce jsem naboural což se mi nikdy nestalo. Spadl jsem na zem s takovou silou a rámusem, že kolem mě všechna zvířata začala utíkat. Musel jsem se rozesmát, protože tohle, už opravdu nebylo normální. Zatracená Bella. Tohle musela udělat ona. A najednou jsem si vzpomněl, že když jsem ji potkal byl jsem stejný. Nešikovný a mimo. To ona tohle semnou dělá. Akorád nevím jak je to možné. Že, bych ji pořád miloval? Ale to je nemožné, když jsem ji dokázal opustit. Musím za Edwardem. Rozeběhl jsem se směr Cullenovic dům a míjel jeden strom za druhým. Když jsem se přibližoval tak jsem pomalu zastavoval. Vůbec mi nebylo příjemné, že zase uvidím Edwarda. Tehdy mi to zlomilo srdce, když jsem takhle Bellu viděl. I když byla s Marcem stále jsem věděl, že jeho v srdci nenosí. Ale že tam má toho darebáka Edwarda, který ji nechal v lese. Nechráněnou, bezbrannou a se zlomeným srdcem.

Přišel jsem na verandu a zaklepal. Přišla mi otevřít Alice. Tak zůstala stát jako opařená. Rychle do dveří vběhl Carlisle a nevěřil svým očím.

„Lefre, co tě k nám přivádí?“ řekl zdvořile.

„Dobrý večer Carlisle. Potřebuju mluvit s Edwardem mohl, bys mi ho prosím zavolat,“ ještě než jsem to dořekl, stál Edward po boku Alice.

„Co tu chceš?“ řekl kousavě.

„Chci s tebou mluvit o Belle.“

„Já s tebou ale o ní mluvit nechci,“ odsekl.

„Tak to máš smůlu. Já jdu tak nějak místo ní,“ Edwardovi to nedalo a vyšel ven.

Já jsem se dal do běhu, protože jsem nechtěl, aby mě slyšel nikdo jiný než Edward. V hlavě jsem si skládal slova, která mu řeknu. Protože jsem asi zjistil, že Bellu miluju, musím ho dostat od ní. Akorád nevím, jestli mi uvěří. Když jsem si myslel, že jsem dostatečně daleko tak jsem zastavil.

„Lefre lezeš mi na nervy tak to vyklop.“

„Edwarde klid!“

„Bella chce, aby si jí nechal na pokoji. Už o tobě nechce nikdy slyšet!“ dodal jsem důraznějším tónem, aby mě pochopil.

„A to ti mám jako věřit jo. Každý upír široko daleko ví, že jsi sní něco měl. A to byla ještě s Marcem.“ Dodal výhrůžně.

„Jestli chceš tak se ji na to zeptej. Ale myslím, že je to úplně zbytečné, protože ona ti už neodpoví ani nenapíše.“

„Lefre jdi někam. Já ji zavolám.“ A vyndal telefon z kapsy.

„Tak co pořád to nebere, viď.“  Řekl jsem s úsměvem na tváři.

„Ne nebere. Za chvíli to zkusím znovu. Ale nemysli si, že jsi vyhrál,“ zandal telefon do kapsy a rozběhl se do lesa.

Vyndal jsem telefon z kapsy a podíval se na něj. No jo Edward volal. Ještě štěstí, že jsem ji ho sebral jinak, by bylo všechno v háji.  Vůbec jsem nechápal svoje počínání, ale doufal jsem, že dělám dobře. Teď jsem musel jít za Bellou a všechno jí říct. Rozeběhl jsem se směrem kde bydlí a uháněl jsem s větrem o závod. Když jsem se blížil k místu zalidnění zpomalil jsem.

Zaklepal jsem a otevřela mi Bella. Bylo na ni, že na to čekala jak na boží smilování.

„Ahoj.“

„Ahoj Bello.“

„Pojď dál. A sedni si.“

Sundal jsem si kabát a dal ho na věšák. Otočil jsem se směrem, kde byl obývák a šel dovnitř. Posadil jsem se na pohovku a čekal, až do pokoje přijde Iss. Sledoval jsem ji všude kam se pohla. Kdyby mě viděla tak si myslí, že po ní jedu ještě dřív než jí to řeknu sám. Sledoval jsem každý její pohyb, pohled, který mě úplně okouzloval. Je ještě krásnější než tehdy. Ach jo. Doufám, že to vyjde a ona zůstane semnou.

„Bello pojď ke mně.“

„Tak povídej. Jak to celé dopadlo? Co ti řekl?“ celá nedočkavá vychrlila milion otázek.

„No když já nevím, jak ti to mám říct,“ podíval jsem se směrem k zemi, aby to bylo co nejvěrohodnější.

„Lefre tak povídej. Čekala jsem tu na tebe dlouho. Ale spíš jsem si představovala, že pak přijde Edward.“

„Bello. Je mi to líto, ale on už nepřijde.“

„J – jak nepřijde? Ttto  nejde. Co tím myslíš?“ opakovala pořád dokola a vůbec nechápala smysl té věty.

„Bells on odešel. Někde v horách má ještě jednu upírku. Sledoval jsem ho, i když nerad tak musím uznat, že je krásnější než ty,“ sledoval jsem ji, jak bude reagovat, ale tuhle reakci jsem nečekal.

„Jak jinou upírku. Vždyť on mi slíbil, že semnou zůstane navěky. Snažil se a všechny ty dárky a gesta… To mi jako chceš říct, že to co bylo minule budu podstupovat znova? To ne… Kde mám mobil?“ začala hledat zběsile mobil po bytě.

Nenápadně jsem ji ho vrátil do saka, které měla pověšené na věšáku, když jsem vstupoval dovnitř.

Vytočila jeho číslo a já s hrůzou čekal, jestli jí to zvedne…

„Do háje Edwarde, zvedni to,“ zkusila to vytočit celkem asi 5x.

Pak to dala na reproduktory a vytočila číslo, z kterého se jen ozvalo „Volaný účastník je dočasně nedostupný zkuste volání opakovat později,“ zavěsila a telefon letěl na druhý konec pokoje div, že neprošel do vedlejšího pokoje.

„No tak Bells.“

„Co no tak. Jak se mám asi uklidnit, když já mu vzkážu, že ho miluju a chci, sním být a on má při tom jinou? Co to je proboha za logiku. A, už vůbec nechápu jak se semnou mohl milovat. To jako při tom myslel na ní nebo co?“ ona se sním, milovala? Z periferního vidění jsem viděl, jak se sesunula k zemi.

V tu chvíli jsem viděl Bellu, kterou jsem už nikdy nechtěl vidět. Ale jak ji mám říct, že ji miluju a při tom ji nechat s Edwardem. Teď to musím překonat a být jí oporou. Doufám, že se zamiluje do mne.

„Bello, to bude v pořádku,“ přiskočil jsem k ní  objal ji kolem ramen a její hlavu jsem si dal na hruď.

„Šššššš to bude dobré.“ Utěšoval jsem ji. A při tom jsem věděl, že dělám hrozně špatnou věc dívce, kterou miluju ze všeho nejvíc.

Kouknul jsem se na hodinky a vzpomněl jsem si, že musím do Voltery. Vůbec se mi nechtělo pryč, co kdyby mu zkoušela volat znovu a on to nakonec vzal. Musím to hold risknout.

„Bello musím odejít, ale vrátím se,“ omlouval jsem se.

„To je v pořádku Lefe. Klidně jdi,“ řekla tak klidně, že jsem nevěřil vlastním očím.

„Budeš v pořádku Bells? Zvládneš to? Vrátím se, co nejdřív to půjde,“ omluvil jsem se ještě jednou a pomalu se zvedal. Ale ona zůstala na zemi.

„Bellinko nic nevyváděj. Vůbec se ho nedoprošuj. Zapomeň na něj. Ublížil ti jednou a teď to udělal znovu.“

Šel jsem od Belly opravdu nerad, ale nedalo mi to a já musel odejít do Voltery za Arem. Pomalu jsem zabouchnul dveře od bytu a šel po schodech dolů. Nastoupil jsem do auta a namířil si to směr Itálie Voltera.

4. Díl = 6. Díl

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella 5. Díl: