Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella 12. Díl

20.12.2009 (15:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3517×

Aro a jeho zamilovanost

„Aro co se to s tebou děje?“ zeptal se mě Caius.

„Nic! Nevšímej si mě.“ Odseknul jsem mu.

„Je to kvůli Sereně?“

„Co je ti do toho sakra!“

„No tak já to nikomu nepovím,“naléhal a tím mi neuvěřitelně lezl na nervy.

„Když tu byl tehdy Edward mluvil o Belle jako o člověku. Tehdy tedy ještě byla. Zaujalo mě to a já jsem si jistý, že to potkalo i mě.“

„Takže Serena,“odpověděl jednohlasně.

„Ano. Je velmi krásná,“svěsil jsem ruce podél těla.

„A to nemáš dost odvahy říct jí to?“

„Tobě to nedošlo? Já jsem upír, ona člověk. Kdybych jí zabil nikdy bych si to neodpustil!“pomalu jsem na něj řval.

„Je jediné řešení jak to zjistit. Jsi tvrdohlavej, až to bolí!“skoro si klepal na čelo.

„Řekni jí o svých citech. Pracuje tu, už dlouho. I ona má sen, že bude jednou z nás.“

„Já jsem jako zamilovanej upír úplně k ničemu!“

„Ale no tak.“chlácholil mě Caius.

„Zkusím to,“odcházel jsem ze sálu a v hlavě mě probíhal budoucí rozhovor.

Šel jsem pomalu, protože nevím, co ji mám říct. Ona je člověk a já upír. Může tohle vůbec fungovat? Hlas v mé hlavě mi říkal proč, by ne. Dokázal to Edward s Bellou proč ne já. Bylo tolik otázek, ale žádná odpověď nepřicházela.

Došel jsem k jejímu stolu a zastavil se. Kolem procházelo moc upírů. Nechtěl jsem vypadat jako zranitelný tak jsem dělal, že koukám na něco před sebou. Když všichni odešli, přistoupil jsem blíž. Nádherně voněla. I mně její krev zpívala překrásnou písničku.

„Zdravím Sereno.“

„Aro. Co tě sem přivádí?“zeptala se a povytáhla jedno obočí.

„Já… Já chtěla jsem se zeptat, jestli nechceš… semnou?“

„Aro, nechápu tě. Myslíš jako na rande?“

„Ano.“

„Ráda,“vyšlo z jejích překrásných úst.

„Tak tedy v 8?“

„Souhlasím.“

„Nechám připravit menší sál a večeři pro tebe. Na co, bys měla chuť?“

„Nechám to na tobě. Určitě vybereš dobře,“mrkla na mě a začala se zaobírat znovu svou prací.

Odešel jsem spokojený. Bál jsem se, jak to bude probíhat, ale tohle bylo víc než výborné. Odešel jsem přímo do kuchyně a nechal připravit nějaké masové nudličky na carry a jako přílohu rýže. Doufám, že ji to bude chutnat.

Odebral jsem se do svého pokoje přemýšlet. Vešel jsem do pokoje a zavřel za sebou dveře. Posadil jsem se na křeslo, vedle kterého byl stoleček s lampičkou, a u ní ležela knížka. Vzal jsem ji do ruky a sfouknul prach, který na ní byl už dost silný. Otevřel jsem ji a začal číst první řádky. Má mysl, ale zaletěla úplně opačným směrem.

Co, bych ji měl přinést? Musím se zeptat Jane. Položil jsem knížku a šel za Jane. Došel jsem až ke dveřím a zaťukal.

„Jane?“

„Pojď dál Aro,“otevřeli se dveře a v nich stanul nejstarší upít, kterého jsem znala.

„Jane, mám na tebe takovou prosbu.“

„Tak povídej.“

„Pozval jsem jednu slečnu na rande. A nevím, co ji mám přinést. Takovou jako… jako pozornost,“při tom jsem koukal do země.

„Je to Serena? No to je jedno… Když přineseš růže nic nezkazíš.“

„To je dobrý nápad. Dlouho jsem s nikým nikde nebyl. Natožpak v tomhle životě. Moc děkuju, Jane.“

„Počkej, Aro…“

„Copak?“

„Ty růže ti přinesu. Jdi se připravit,“byl jsem velmi ráda, že to vzala na sebe. Já, bych byl asi mimo. Já a kytky.

„Moc ti děkuju.“

„Nemáš za co. Za chvilku ti to přinesu do pokoje,“stím jsem odešel ze dveří a namířil si to k sobě do pokoje.

V šatně jsem našel nějaké lepší oblečení, které by se víc hodilo. Pro mne byla tahle příležitost zkusit něco nového nesmírně lákavá. Blížila se hodina schůzky a já, byl zvláštním způsobem nervózní.

Někdo zaklepal

„Dále.“

„To jsem já Aro,“promluvila, Jane.

„Pojď, holčičko.“

„Tady to máš. Snad se jí budou líbit!“ přinesla krásné modré růže.

„Děkuju. Určitě budou,“podkoval jsem a dal je zatím do vázy.

Chvilku jsem se trápil s kravatou, ale moje trpělivost to odmítala.

„Aro, ukaž. Zavážu ti to. A hned půjdu.“ Řekla, Jane se smíchem na tváři.

„Děkuju. Co bych bez tebe dělal.“

„Tak a je to. Já půjdu.“

„Moc děkuju.“

„Nemáš za co. A pak budeš vyprávět, jestli se jí to líbilo,“přikývl jsem a ona odešla.

Kouknul jsem na hodiny, které viseli nad dveřmi. Bylo 19:30.

„To je hodin,“popadl jsem květiny a vyšel z pokoje. Řádně upravený s květinou pro paní mého srdce. (Tedy jen hypoteticky)

Došel jsem k jejím dveřím a zaklepal.

Když otevřela neměl jsem dost sov na to říct jak jí to sluší.

„Sereno tobě to sluší!“řekl jsem užasle.

„Děkuju. I tobě. Vůbec bych tě nepoznala.“

„Můžeme jít?“ – Serena.

„Jistě vše je připraveno.“ – Aro.

Dovedl jsem nás ke stolu. Jídlo vypadalo velmi lákavě a dokonce mi to i vonělo.

„Tady je to krásné. Jak jsi to zařídil tak rychle?“vyndal jsem růže z vázy a podal jí je.

„Ty jsou pro mne?“zeptala se hned.

„Ano. A na tvou druhou otázku: Zapomínáš, kdo jsem,“řekl jsem s úsměvem a odsunul jsem židli, aby si mohla, sednou a já ji trochu přisunout blíž.

„Máš pravdu! Když takhle tě neznám. Co se změnilo, že jsi mě konečně oslovil?“

„Už dlouhou dobu na tebe myslím!“

„Vážně?“celá zrudla a usmívala se.

„Ano. Dlouho! Až teď jsem dostal odvahu.“

„Velmi mi to lichotí. Beru s tebou i to riziko. Miluju tě moc dlouho na to, abych tě teď ztratila!“

„Všechna rizika tedy znáš?“

„Ano. Vysvětlovat mi je nemusíš!“

Vstal jsem a přešel k ní. Klekl jsme si na jedno koleno a vyndal saténově rudou krabičku. Podal jsem ji Sereně.

„Sereno, miluji tě celým svým duchem. Protože srdce nemám! Ale to mi nebrání v tom milovat tě! Nechceš se stát mou paní a za nějaký čas i bytostí, která semnou stráví zbytek věčností? Vezmeš si mě?“ díval jsem se jí do očí a hledal v nich tolik lásky a očekávání, že jsem hned věděl, že vysloví ano.

„Ano Aro, vezmu si tě.“

„Mohl bych tě políbit?“

„Ano. Prosím…“

Přisunul jsem se blíž a její rty se blížili k mým. Byl jsem nervózní, ale věděl jsem že ji nesmím ublížit! Našel jsem konečně osobu která semnou bude navždy!

11. Díl = 13. Díl

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella 12. Díl: