Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hledání minulosti - 5. kapitola

28.07.2011 (09:30) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1368×

Šli jsme tedy na místní matriku, abychom zjistili, kde Cullenovi bydlí. Jaké bylo ale naše překvapení, když nám matrikářka sdělila, že nedlouho po útoku na mém otce se odstěhoval z města i s celou svou rodinou. Mezi řečí nám také sdělila, že to bylo velice narychlo - že si tu dobu pamatuje, a že po útoku na mého otce se téměř okamžitě sbalili a odjeli bez vysvětlení pryč z města. Začalo to být víc a víc podezřelé. Doufala jsem, že jsme už něčemu na stopě.

A jak jsem později zjistila, tak jsem se v tomhle nemýlila...

Vydali jsme se pryč z matriky. Byla jsem v šoku z toho, co jsem se tam dozvěděla. Myslela jsem si, že máme alespoň první indícii. Teď jsme museli o Cullenových zjistit co nejvíc. Jací byli, když žili ve Forks, s kým se stýkali, proč odešli, kam odešli, a další informace. Věděla jsem, že to nebude jednoduché, ale chtěla jsem zjistit aspoň něco, cokoliv, co by nás posunulo trochu dál. Po očku jsem pozorovala Jakea a viděla jsem, že také o něčem urputně přemýšlí. Byla jsem si jistá, že dumá nad tou samou věcí, jako já. Byla jsem mu nesmírně vděčná, že tu byl se mnou, a že se rozhodl mi pomoct. Věděla jsem, že ať už zjistím cokoliv, tak se nemusím bát, protože je se mnou on a ochrání mě.

„Jakeu, myslím, že bychom měli jet k vám do rezervace a pokusit se dozvědět co nejvíc od někoho, kdo tu v tu dobu žil,“ řekla jsem.

„Myslím, že vím, za kým půjdeme. Za někým z rady starších. Pokud bude někdo z La Push něco vědět, tak to budou právě oni,“ odvětil Jake.

Přemýšlela jsem nad tím, kdo asi je ta rada starších, ale rozhodla jsem se, že se nebudu vyptávat a počkám na to, co mi prozradí sám Jake.

„Starší o tom budou vědet nejvíce. Já jsem byl moc malý, když se to stalo a myslím si, že můj otec nám stejně nic dalšího neřekne. Je to pro něj bolestivá událost a nechce na to vzpomínat.“

Vydali jsme se tedy do La Push. Doufala jsem, že se něco málo dozvíme. Tak moc jsem si to přála. Šli jsme za Harrym. Byl to kamarád Jakeova otce.

„Ahoj Harry, rádi bychom se na něco zeptali,“ začal Jake.

„Co by tě zajímalo, Jakeu?“

„Chtěl bych se zeptat na jednu rodinu, co tu bydlela před několika lety. Byli to Cullenovi. Víš o nich něco?“ řekl Jacob.

Harry se zamračil, ale odpověděl. „Ano, tu rodinu jsem znal - otec, Carlisle, pracoval v nemocnici jako doktor a dělal pitvu tvého otce,“ promluvil směrem ke mně.

„Nevím, kam se přestěhovali nebo co se s nima stalo, ale jediné, co vím je to, že měli pět dětí. Myslím, že byste se měli zkusit zeptat v nemocnici, tam by o nich mohli vědět něco více. Já jsem vám řekl vše, co vím,“ ukončil náš rozhovor.

„Mockrát ti děkujeme, Harry.“

Myslím, že nám Harry moc nepomohl, ale rozhodla jsem se neřešit to. Byla jsem si jistá, že toho věděl ještě víc, ale důvod, proč nám nepověděl vše, jsem nevěděla. Možná to byl nějaký Quiletský zákon - neříkat nic cizincům. Možná si myslel, že dosud nevím o existenci vlkodlaků a upírů, ale nechala jsem to prozatím být. Zajdeme do nemocnice, uvidíme, co se dozvíme tam, a pak za ním kdyžtak zajdu a zeptám se ho sama. Chytla jsem Jakea za ruku a vydali jsme se k jeho domu.

„Myslím, že je pozdě, abys jezdila domů, zavoláme Renée, že zůstaneš na noc u nás,“ kul plány Jacob.

Vešli jsme do domu a já si to namířila k telefonu. Vytočila jsem naše číslo. Na druhé straně se ozvala má matka.

„Renée Swanová, prosím,“ ozvalo se.

„Ahoj mami, to jsem já, Bella. Dnes budu spát u Jacoba. Je docela pozdě a on nechce, abych jela sama z rezervace,“ vychrlila jsem na ni.

„Dobře, drahoušku, dávej na sebe pozor,“ řekla a položila telefon.

Usmála jsem se na Jakea a vydali jsme se k němu do pokoje. Jacob se svalil na postel, přitáhl si mě k sobě a spokojeně jsme usnuli.

...

Stojím za oknem našeho domu a pozoruji dění v něm. Vidím vystrašený výraz mé matky. Přímo přede mnou vidím mého tátu, který sahá pro svou zbraň. Je ale pozdě. Přiskočí k němu nějaký člověk a zakousne se mu do krku. Vykřiknu hrůzou.

„Bello, co se děje? Co se stalo? Něco zlého se ti zdálo?“ drmolí Jacob a třese se mnou.

„Ty oči, Jakeu, ty oči. Ten pohled nikdy nezapomenu,“ říkám vyděšeně.

Jacob si mě stulí do náruče a konejší mě. Pomalu se vzpamatovávám. Nevím, co to bylo, ale asi nějaké déjà vu. Bylo to šílené. Pokud se to dá tak říct - tak jsem právě viděla smrt mého otce a také jeho vraha. Na ty jeho oči nikdy nezapomenu.

„Budeme muset najít nějaké fotografie Cullenů. Myslím, že jsem právě viděla vraha svého otce.“ Jake se na mě nechápavě podíval.

„Jak - vraha svého otce? To si se vrátila v čase, nebo co?“

„Myslím, že jsem právě prožila déjà vu. Viděla jsem vraždu svého otce. A jsem si jistá, že jeho vraha poznám za každých okolností...“

4. kapitola shrnutí 6. kapitola

Tahle kapitola se mi psala opravdu hodně špatně. Přiznám se, že jsem ji psala jen proto, že jsem to slíbila a už tak jsem ve skluzu. Asi mě opustila múza, či co. Přijde mi taková nijaká - doufám, že vás to neodradí od čtení mé povídky. Slibuji, že se už příště polepším. : )

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hledání minulosti - 5. kapitola: