Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hippokratova přísaha - 10. kapitola

ggggggggggg


Hippokratova přísaha - 10. kapitola„Jaké to je, když z tebe začne vyprchávat život? Já ho totiž teď z tebe vymačkám,“ slíbil jsem a ještě sevření zesílil. Naběhlé žíly pod mou rukou prosily, abych toho nechal. „Konečně máte trochu barvy, slečno Swanová.“

Plánoval jsem strávit na Aljašce první poklidné dny plné přirozenosti a té upíří seberealizace. Naturálně běhat v domovině zasněžených pohoří a ochutnat místí zdroje čisté a v našich vegetariánských, chudých měřítkách, dobré zvěře. Místo toho jsem hned ráno zase běžel zpátky.

„Určitě je v pořádku, Edwarde. Neboj se,“ snažila se mě chlácholit Grace. Jenže já se nedám opít pumou, natož rohlíkem.

„Tak proč mi nezvedá mobil?“ odsekl jsem nervně. Moje milá Grace si to teď vyžere se mnou, a to nemyslím nějak škodolibě. Měl bych ji nějak donutit odejít. Jenže jsem měl matné tušení, že ta se nenechá.

„Existuje milion důvodů, proč člověk nezvedá v pracovní době mobil.“ Jen jsem zavrčel. Jaká to plnohodnotná odpověď. Zuřivě jsem ťukal do titanových tlačítek mobilu. Lidé už by konečně mohli vymyslet něco, co nezničí ani upír žulovými prackami se silou odjištěných granátů na každém prstu. Protože jinak bych právě nerozdrtil jedničku.

Ale puritánští, xenofóbní upíři, co kontrolují vývoj, by to nedovolili. Obrátili by laboratoř v prach a vědce, co by měli bohužel to štěstí, zabili. Nezničitelní můžeme být na planetě Zemi akorát my.

„Mně ho musí zvednout, do hajzlu! Fabian ví, že mám nervy na sračky, a nezvedne mi telefon... Čím já jsem si tohle zasloužil?“ mumlal jsem si pod nos a našel jeho číslo v seznamu, když už jsem nemohl aplikovat rychlé vytáčení. Dokonce jsem před mojí přítelkyní mluvil vulgárně… Nepoznával jsem se. Už bych měl radši držet hubu a na všechno to, co mě sžírá, řvát jen interně.

„Lidi se přece ráno sprchují,“ poznamenala. Její entuziasmus a snahu jsem momentálně nedokázal absolutně ocenit, a to mě dopalovalo, protože ona si zasloužila, aby se jí někdo věnoval. Místo toho tu se mnou běhá po lese do Seattlu, protože můj lidský přítel mi nebere hovory. Ta si teda vybrala. Ani jsem jí nevysvětlil, co se stalo včera, a proč jsem chtěl tak rychle ze Seattlu vypadnout. To by byl fantastický příběh. Myslím, že by se jí nejvíc líbila ta část, kdy jsem vztyčil maják.

„Tak si má vzít do sprchy mobil,“ odvětil jsem se samozřejmostí a vztekem nad představou, že to Fabian neudělal a já si tu teď trousím nervy na prázdno.

„To dělají chlapi, když mají milenku a nechtějí, aby se mobil válel jen tak po bytě, až jim jejich králíček bude volat,“ osvětlila mi stav v amerických, lidských manželstvích. Pozvedl jsem obočí. „Četla jsem to v časopise.“

 

Nechtěl jsem Seattle hodně dlouho vidět, no, ani jsem nestačil odstranit jeho pach. Byl jsem zpátky a modlil se, aby mi Fabian vysvětlil, že jsem kretén, co jen plaší.

„Slyším jeho srdce,“ oddechla si Grace. Vážně se jí v těle rozlila vlna úlevy. Ale mě nic takového nečekalo. U mě bylo pořád jako na hladině v absolutním bezvětří.

„To není jeho srdce. A ani jeho myšlenky. Je tam Sean – jeho syn,“ vysvětlil jsem jí, ale na víc jsem neměl. Vyběhnul jsem světelnou rychlostí schody a vyrazil dveře. Seanovy myšlenky mi neposkytovaly vůbec žádnou perspektivu. Oči měl zavřené a v hlavě vygumováno. Kdyby tak trhaně nedýchal, tvrdil bych, že spí.

Když dveře vyletěly z pantů, leknul se a víčka otevřel.

Vůně vychladlé, mrtvé krve se linula celým bytem. Téměř jsem viděl ten opar, který se tam vznášel.

Viděl jsem Seanovýma očima sám sebe, jak jsem svoje rozšířil. Co bych dal za to, abych měl potřebu mrkat a aspoň na chvíli nemusel zírat na Fabiana na zemi, s hlubokou, smrtelnou ranou v levém spánku. Paže měl rozhozené, namočené v temném jezeře jeho vlastní krve.

Stál jsem. Jen stál. Socha, jejíž duté nitro zaplňovala šílená bolest. Fabian Green, nejlepší chlap, kterého jsem kdy potkal, a který mě přijal i jako nesmrtelnou stvůru, tu ležel bez jediné známky života. Krev se už usazovala v dolních částech těla. Modré rty nevydají jedinou hlásku.

„Edwarde, kdo to udělal?“ probudil se Sean. Z modrých, skelných očí vyteklo pár slz a dopadly mu na zápěstí. Slaná voda se rozprskla na všechny strany. Toho já nebyl schopen – projevit tuhle primitivní reakci. Ale přestože jsem neměl slzné kanálky, v pláči mi to nezabránilo. Brečel jsem, jen to nedemonstroval vědrem slz. O to to bylo horší. Připadalo mi, jako kdybych to tak dusil pod pokličkou, která se zoufale snaží nadskočit a pustit všechnu páru ven.

Upír má v existenci jen pár chvil, kdy je mimo. Kdy obrovskou většinu jeho prostorné mysli zabírá jediná činnost a ta menšina je tak tichá a umlčená, že může jen slabě, neslyšně protestovat. Lov a sex, nebo-li jeden z produktů sexu, a to orgasmus.

Ale pak je tu ještě jeden stav. Bolest, co přerůstá rychle v agónii.

Takže i když jsem věděl, že Fabian už mi nikdy nic nepoví a neporadí, padnul jsem k němu na kolena a vytáhnul ho ze zasychající krve, která už mi nic svůdného nešeptala, protože v ní nebyl žádný život.

Přitisknul jsem mu rty na čelo. Pro mě nebylo chladné. Teď už měl stejnou teplotu jako já.

„To bude dobré, kamaráde. Vyřeším to,“ zašeptal jsem s výrazem a tónem pomateného a nestabilního. Chybělo mi jen houpání ze strany na stranu. Pevně jsem držel nadobro mrtvou bytost ve svých rukou, stále ale křehkou.

„Edwarde, pusť ho!“ řval na mě Sean už nějakou dobu a snažil se ho vyrvat z mého železného sevření, které jsem utahoval, aby mi ho nikdo nevzal. Sean na rozdíl ode mě už přemýšlel celkem jasně, protože byl… člověk. Oni jsou schopní rekonvalescence. To upíři jsou smrtelně citově zranitelní bez výjimky.

Fabian měl v mé existenci důležitou a vzácnou roli. Byl jako transplantované, bijící srdce, co mi někdo v jeho přítomnosti vkládal zpět do hrudě a já se cítil díky němu zase živý.

A teď mi tu biologickou pumpu zase vrah bezohledně vyrval z místa mezi uškvařenými plícemi.

Někdo… Já věděl, kdo to byl. Cítil jsem z něj její pach. I z tohohle bytu.

Grace, která stála celou dobu na kraji bytu, a nevěděla, co si počít, protože nedovedla pochopit, proč tu vzlykám nad mrtvou, lidskou bytostí, mi položila ruce na ramena.

„Zlato, musíš ho pustit. Jinak… Moc by z něho… Víš, co myslím.“ Nechtěla říct něco necitlivého. Třeba – pusť ho, protože jinak z něj zbude rozemleté maso.

Sjela mi z ramen na předloktí a tvrdě stiskla. Když se dovtípila, že to nepomůže, začala je drtit. Kůže mi na obou rukách praskala – s tichým tříštěním se tam vytvářely póry.

Fyzická bolest se úžasně snoubila s psychickou.

„Edwarde! Probuď se už!“ zavrčela mi do ucha. A to bylo jako bomba pro moje instinkty, co převzaly vládu, protože už byly příliš podrážděné. Drtila mi ruce a vrčela na mě z těsné blízkosti.

Pustil jsem Fabiana, abych se otočil a strčil do ní.

„Edwarde!“ vydechl Sean v šoku. Vstal jsem, jelikož jsem hodlal zabít toho, kdo měl tohle na svědomí. Počkat… Ona žádné svědomí nemá.

„Zavolej policii, Seane. Já si jdu něco zařídit,“ rozhodl jsem s ledovým klidem. Příslib pomsty mi dal nový cíl, ke kterému jsem se upnul. Pomohl mi vymanit se z transu.

Sean na mě zíral s ústy dokořán, jestli si nedělám legraci, a vážně se teď sbalím a odkráčím. Což jsem přesně udělal.

„Počkej, kam jdeš?“ chtěla vědět Grace a vyběhla za mnou.

„Zabít Swanovou. A chci jí vyrvat páteř sám, Grace,“ dodal jsem. Můj hlas byl bez jediné špetky emoce – ledový a odměřený. Chtěl jsem jen zase dělat to, co je pro můj druh přirozené, a spojit to s užitečným.

Měl jsem to udělat hned na začátku. Fabian by ještě žil a mojí jedinou starostí by bylo, jak potěšit Grace a rozvíjet náš vztah.

„Vážně nemám jít s tebou? Edwarde, jak je to dlouho, co jsi naposled někoho zabil?“ zeptala se. Rozrazil jsem domovní dveře a vyběhl na vzduch. Rázoval jsem si to rovnou k tomu, co utiší moji bolest.

„Je to jako jízda na kole. To se nezapomíná,“ odvětil jsem sebejistě.

Fabian je mrtvý a já už nikdy neuslyším jedinou jeho myšlenku. Věděl jsem, že po tomhle s lidmi končím, protože já se nemůžu upínat na něco s tak špatnou trvanlivostí. Ztratil jsem Fabiana a už to nechci prožít znovu.

„To jsem nemyslela. Ale jestli to zvládneš, když si takových let kvůli svědomí a zásadám odpíráš.“ Zastavil jsem se, aby se zastavila i ona. Svoji spravedlnost chtěl jsem vykonat v soukromí.

Vítr jí rozfoukával zrzavé vlasy na všechny strany. U zálivu byl totiž nejsilnější.

„Nevypiju z té svině ani kapku. Nedělám to pro lov - toho se zásady naší rodiny týkají. A až Isabella Swanová přestane dýchat, prokážu tím světu nakonec ještě obrovskou službu.“

 

U Swanové jsem přeskočil plot a důrazně zaklepal na dveře. Naštěstí byla doma, ale tohle neslyšela. Přiložil jsem ukazovák na zvonek a držel ho, dokud nepřišla dolů.

Kdyby nebyla tak pomalá, úleva z jejího těla ve smrtelné křeči by se dostavila dřív.

„Slečno Swanová, tady Edward Cullen,“ ohlásil jsem se, opřený loktem o zeď. Prsty jsem si masíroval kořen nosu, abych nezačal řvát – pusť mě, ty děvko, dovnitř, protože jinak ty dveře vyrazím.

Byl bílý den a všude kolem byly domy plné lidí. Až za zdmi může začít upíří forma justice.

„Pane Cullene,“ pozdravila mě. Nebyl v tom jediný záchvěv strachu. Jen typická arogance a výsměch. Ať už v tom ale bylo cokoliv, její hlas ve mně probouzel jen další negativní pocity. „Řekl jste, abych se k vám už nepřibližovala a nakonec stojíte za mým prahem a klepete na mé dveře,“ podotkla. Jen počkej. Legrace končí.

„Přišel jsem prodiskutovat náš vztah pacienta a doktora. Také vám doporučit nového lékaře,“ lhal jsem. A jak se lže snadno, když k dané osobě necítíte nic pozitivního…

Byla přímo za dveřmi. Takový kousek od její centrální nervové soustavy mě trýznil.

„Rozhodla jsem se, že doktora nepotřebuji,“ oznámila mi. Tahle konverzace přes dřevěnou desku mi nevyhovovala.

„Slečno, rád bych se vám díval do očí, když s vámi mluvím.“

„Přelezl jste branku. To si chcete asi hodně povídat.“ To bylo to poslední, co jsem chtěl.

„Pustíte mě dovnitř nebo ne?“ chtěl jsem vědět a nastavil ukazovák ke klíčové dírce s tím, že si ty dveře otevřu sám. Ale po chvilce zámek cvaknul.

V červeném županu sotva do poloviny stehen a s rukou vbok se na mě široce usmívala.

Vymrštil jsem ruku a chytil ji pod krkem. Dával jsem si pozor, abych ji hned nezabil. Rozešel jsem se s ní napříč obývacím pokojem, dokud nenarazila zády do zdi.

Cítil jsem tu Emmetta. Co ten tady, proboha, dělal?

Vidět ten její prolhaný, psychopatický ksicht, jak se zkroutil do bolestné a překvapené grimasy, byla čirá radost. Arogance se chytila s úsměvem za ruku a táhla do hajzlu.

„Zabila si Fabiana!“ zavrčel jsem. Moje ruka, svírající její hrdlo, vibrovala. Snažila si ji sundat svýma vlastníma, ale jen do ní bezmocně drápala.

„N-e!“ vydala ze sebe, přiškrcená. Na tohle jsem čekal. Nastavil jsem ucho na stranu jejího obličeje.

„Co? Co říkáš?“ zeptal jsem, zdánlivě zaujatý. Potom jsem se jí zase podíval do očí s původním výrazem boha pomsty. „Nějakou další, zkurvenou lež?“ zařval jsem. Otřásla se. Že by konečně pochopila ve svém pomateném mozku, že se má začít bát?

„Neza… za…,“ snažila se vykoktat odpověď. Srdce přecházelo na maximální výkon, ale z krve jsem ještě necítil dost hormonů a pořádnou dávku strachu, co mě nasytí.

„Jaké to je, když z tebe začne vyprchávat život? Já ho totiž teď z tebe vymačkám,“ slíbil jsem a ještě sevření zesílil. Naběhlé žíly pod mou rukou prosily, abych toho nechal. „Konečně máte trochu barvy, slečno Swanová.“ Rudla a kopala bez výsledku nohama ve vzduchu.

Já ji ale nechtěl zabít udušením a tak rychle. Plánoval jsem ruku zanořit hluboko do ní a přesvědčit se, že má v těle páteř, která ale zřejmě nesloužila všem svým účelům.

Pustil jsem ji na zem. Spadla na zadek a chytala kyslík, zatímco si držela krk, kde vzkvétala kopie mé dlaně.

Přecházel jsem před ní jako rozzuřený býk a čekal, až konečně začne zase vnímat.

Kleknul jsem si.

„Střelila jsi ho do hlavy? Neříkala si náhodou, že vražda pistolí je hrozné klišé?“ zeptal jsem se, když stále kašlala a propínala se v zádech. Toužil jsem po posledních informacích.

„Nezabila… jsem ho,“ vydechla a zvedla ke mně uslzené oči. Že by to bolelo?

„Nelži, kurva!“ Akorát mě víc vytočila. I po tom všem se mi stále byla schopná podívat do očí a lhát. Bouchnul jsem přitom rukou do podlahy a udělal v ní prohlubeň.

„Přísahám.“

„Prosím tě, ty nepřísahej. Je to víc, než směšné.“

„Znám Fischta… a tu skvadru kolem něj. Zabili ho oni. Já s tím nemám… nic společného.“

„Skvělá fantazie do poslední chvíle. A proč by ho asi zabíjeli? Fischt je za mřížemi. Dali od něj pracky pryč.“

Zakroutila hlavou v nesouhlasu.

„Ne. Oni se poučili… Fabian byl jediný, kdo se nedal podplatit. Proto ho zabili.“ Znělo to až odporně logicky. Ale problém byl, že já už jí nevěřím ani nos mezi očima.

„Ty lžeš,“ stál jsem si za svým, i když se mi zem pod nohama trochu otřásla. „Jako vždycky.“

„Edwarde, já jsem Fabiana nezabila… Než jsi přišel, ani jsem o tom nevěděla! Dneska jsme se měli sejít…“

„Co prosím?“

„Myslíš, že bych tě poslechla? Že se k němu nemám přibližovat? Předpokládám, že ty jsi mu hned poreferoval o tom, co se stalo, takže mi chtěl nejspíš jen říct, abych se od něj a jeho koulí držela dál.“

Civěl jsem na ni, neschopný slova. Všechno to dávalo smysl. U Fabiana jsem ji cítil, protože spolu spali, a to ne jednou. Měl ránu v hlavě. Ona svoje oběti nikdy nezastřelila.

Padnul jsem do křesla a rukou si vjel v zoufalství do vlasů. Škrábal jsem se v lidském, naučeném gestu na pokožce hlavy a snažil se srovnat s tím, že jsem se zase spletl. Díky mým omylům je Fabian mrtvý. Na tom se nic nezměnilo, i když to Swanová neudělala. Pravděpodobně.

Slyšel jsem, jak se sune, ale pohled jsem nezvedl. Dokud její ruce nezačaly manipulovat se zipem na mých kalhotách.

„Co to děláš?“ zeptal jsem se, unavený už z překvapení.

„Dělám to, co si ty představuješ každý den,“ řekla mi. „A co chci já.“ Než jsem stačil protestovat, zcela určitě chabě, měla můj penis v ústech. Pojala ho tou horkou, vlhkou pusou, ze které jí padaly slova, díky kterým jsem si tohle dlouho fantazíroval. A teď to bylo tu a já cítil na nejcitlivější oblasti, jak mi přes ni v jejích kapilárách běhá krev.

Ještě naposledy jsem se nadechnul k tomu, abych jí řekl, aby ho okamžitě vytáhla. Ale doslova se na něj přisála a já skončil… Křečovitě jsem sevřel pěsti na opěradlech křesla a zvednul hlavu. Němě jsem zařval do stropu.

Můj první orální sex a kouří mi člověk…  I kdybych mohl mít vnoučata, tohle bych jim nevyprávěl.

Kamenné srdce samozřejmě mlčelo a mozek… Někdo se v něm hádal, ale jelikož se jeho pole působnosti přesouvalo do mého penisu, který Swanová bezstarostně a s rozkoší vepsanou ve tváři cucala jako nejlahodnější nanuk, rezignoval bez odmluv.

Ještě párkrát mi ho objela tím vroucím jazykem a já vybuchnul v pravém, nefalšovaném, upířím orgasmu. Eden mi dával pocítit svoje luční kvítí a vůni stromů. Takhle chutnal ráj.

Podíval jsem se jí poprvé do očí. Zírala na mě zpod svých dlouhých řas bez jediného zaváhání.

Přistihnul jsem se přitom, jak doufám, že neuhne a bude polykat – vezme si něco ze mě. Netuším, kde se tenhle pocit bral, ale prostě jsem to chtěl.

A ona mi to přání splnila. Statečně, snad i ráda, hltala můj jed, který jsem jí v zákonu akce a reakce – sání a stříkání – pustil do úst.

Vyndala si ho z pusy a otřela si požitkářsky rty, jako kdyby právě absolvovala snídani pro pravé gurmány s vytříbeným vkusem.

„Já věděla, že jsi jiný,“ řekla mi, když zamlaskala, jak znovu ochutnávala moje stopy, co jí zůstaly na jazyku. „A jsi teda expres, protože jsem ani pořádně nezačala,“ dodala. Byla vážně vtělení ďábla. Před chvílí jsem ji škrtil a ona mi pak dokáže spatra ukázkově vykouřit.

Při orgasmu jsem aspoň na chvíli cítil štěstí a zapomnění. Chtěl jsem víc.

Vytáhnul jsem ji za paže k sobě na klín. Vítězně se usmála, ale mně to bylo jedno. Až budu zase mimo, vítězem se stanu já.

Tohle byl čin největšího zoufalství. Ošukat ji, abych byl šťastný.

Přisál jsem se jí na rty a degustoval tak vlastní jed. Nevím, kolik chlapů si už přivlastnilo její rty, ale každopádně jí to dalo praxi. Dokonalý, empirický zážitek. Cítil jsem při tom tolik věcí… Nic z toho se ale ani nepřiblížilo něčemu, jako je láska, nebo i jen to hloupé - mít rád. Šlo jen o čistou touhu a chtíč. Hlad po sexu a štěstí, kterého jsem na vrcholu dosáhnul. Bylo to štěstí falešné, ale mě to nezajímalo. Jen jsem nechtěl už cítit nic negativního a ponořit mozek do ní – umlčet ho.

Vlastně jsem ji využil, ale teď ani potom se vůči ní nedostaví jediná výčitka. Navíc byla neuvěřitelná, vyšinutá svině. Ale i já byl využit v té její hře… Bylo to nakonec vzájemné.

Rozvázala si župan, pod kterým už neměla ani nitku látky.

Chytil jsem ji za ty dva malé, pevné zázraky s růžovými vrcholky, abych jí je promnul. Byl jsem přesvědčený, že nic lepšího jsem v ruce neměl.

Prsty mi pročesávala vlasy na temeni. Byla v tom špetka něžnosti, kterou jsem u ní ještě nikdy neviděl. Hned na to mě přesvědčila, že ani v posteli – nebo na křesle – jemná není. Zatáhla mě za ně a přejela mi rty po ušním boltci.

„Udělej mi to,“ přikázala mi šeptem do ucha. Žádný příkaz na světě nebyl lehčí splnit. Za zadek jsem si ji bez problémů dosadil na správné místo.

A je tu finále – já, Edward Cullen, právě přišel o panictví se ženskou, která je duševně chorá a já bych ji nejradši zabil. Tolik k ironii osudu.

Když po mně sklouzla až po kořen poprvé, už tehdy jsem myslel, že vybuchnu od blaha. Všechno v ní bylo prokrvené a vlhké. Už jen to byl pro upíra důvod k explozi.

Nedokázal jsem ji u toho líbat. Rozdrtil bych jí rty. Přes zatnuté zuby jsem cedil hluboké, přerušované vrčení místo lidského křiku. Ona řvala, já vrčel. Tuhle instrumentální skladbu jsme složili za pomoci prastarých nástrojů.

Musel jsem se šíleně snažit, abych se neudělal hned a ona z toho taky něco měla. Protože až bude mít orgasmus ona a nebude se moct ovládat a v sexuální nirváně bude křičet moje jméno, budu vědět, že to já jsem ji tentokrát vykolejil a převzal otěže nad jejím zmítajícím se tělem.

Ale ačkoliv jsem se snažil, orgasmus se dostavil dřív.

„To…,“ začala, skoro vytočená. Zavřel jsem jí ústa, když jsem ji vysadil až na hranu, a pak ji na sebe pustil. Náležitě jsem využil výdrž, jaká byla upírům dána do vínku. Náhle jsem ji viděl jako dar, kterým opravdu byla. „Kurva!“ zaječela. I bez toho bych poznal, že dílo bylo dokonáno, protože se uvnitř stáhla kolem mě. Zatnul jsem znovu zuby.

Díval jsem se jí do tváře. Nemohl jsem se nabažit té její blaženosti, co jsem jí způsobil.

Pak mi přepadla hlavou přes rameno, s rukama kolem mého krku. A taky tichým smíchem. Vždycky, když se začala smát, přišla rána.

„Těším se, až tohle řekneš své Grace. Vypadá křehce, ale to je jen fasáda krásné, vyrovnané zrzky. Myslím, že dostanete přes hubu, pane doktore.“


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hippokratova přísaha - 10. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
37. Bob a Bobek
13.08.2016 [20:43]

Já už radši myslet nebudu. Tohle je za hranicí mého myšlení Emoticon

14.04.2013 [15:29]

Danka2830Fabiana mi je teda ľúto, ale že tu bude takýto seeex som nečakala Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Paráda !!!

14.03.2013 [23:39]

BellaSet Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Tak tohle bylo... Jsem trochu... speechless. Emoticon Bože můj.
Tak ten nervní začátek, u kterýho jsem si myslela, že Edward vážně někoho zabije, kdy mu Fabian nezvedal telefon, mi napobídal, že tohle se mi líbit nebude. A oni Fabiana vážně zabili! Emoticon Už teď? Teda, když jsem ho tam viděla... teda, představovala si, tak mě hned napadlo, že to Isabella nebyla a viděla jsem výraz Kristen Stewart z BD 1, kdy Jacob říká, že přece nemůže mít normální líbánky s upírem, a ona se na něj dívá nechápavě - tak takhle jsem si představila, že bude Isabella reagovat, až ji Edward obviní z vraždy Fabiana. Kdyby k tomu teda měla příležitost, když se hned prošla po obýváku s nohama ve vzduchu a s krkem sevřeným neskutečně silnýma rukama, které se jí snažily na chvíli připravit o kyslík...
Ovšem, co jsem nečekala, byla taková rychlá rezignace od Edwarda. Prostě tam přišel, chvíli ji dusil, ona prohodila pár logických frázích a konec - je nevinná. Teda aspoň ohledně Fabiana. Emoticon Samozřejmě, nebyla to ona, ale stejně jsem si myslela, že Edward bude muset být víc přesvědčen, aby ji to uvěřil. No... ten konec jsem nečekala už vůbec, protože jsem měla pořád ukořeněnou tu zmínku o vězení, nevím proč, takže to bylo překvápko. Přišel tam s tím, že ji zabije, a ona ho nakonec připraví o panictví. Asi se dál k té scéně moc vyjadřovat nebuduEmoticon Emoticon.
Mimochodem, je vidět, že koukáš na True Blood a ty Walking Dead, či co - já musela u TB po první sérii přestat koukat, protože jsem na to prostě neměla žaludek, a to jsem si jistá, že to ještě nic nebylo. WD jsem vůbec neviděla a vím, že jsem udělala dobře. Ale ty Edwardovy myšlenky, že chce zabořit ruku dovnitř Isabelly a prozkoumat, jestli vůbec má nějakou páteř... Emoticon To prostě bych nikdy nestvořila. Mně už tak běhal mráz po zádech.
Jinak kapitola suprová. Jsem ráda, že jsem nepřestala číst, i když mám ještě co dohánět. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. Inoma
13.02.2013 [22:38]

InomaNO... Tak za prvé - to byla síla. Nejdřív ten nervní začátek, bylo mi hned jasný, jak mu Fabian nevzal telefon, že je něco špatně...
Ta věc s Isabellou, ta baba je psychopat, ale furt to nemění nic na tom, že je inteligentní a že v tomhle - za pomoci ženských zbrání - Edwarda přechytračila. Proboha, vždyť byl ve Fabianově bytě, kdyby to udělal někdo od Fischta, tak by snad Edward poznal cizí pach, který by určitě za jednu noc nevyprchal. Hlavně že si hned všiml, že tam byla ona. Ale aby věřil svýmu úsudku, to ne... On ji pustí, dá jí možnost se k tomu vyjádřit, ona řekne první logickou věc, kterou by použil každej v její chvíli a pak mu vykouří mozek z hlavy... DOMI, JSI GENIÁLNÍ!!!
JO, je mi líto Fabiana a u pohřbu si asi fakt pořvu, ale bez tohoto by nebylo o čem psát. Jen doufám, že tomu Fabianovi napíšeš apoň drabble. Nebo epitaf... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.02.2013 [12:23]

KatuuskaCullenUž pár kapitol jsem se obávala, že se Fabianovi něco stane. Emoticon Ale totálně mě dostal ten konec téhle kapitoly. Emoticon Do toho ta hudba. Nemám slov. Emoticon

32. klarusha
01.02.2013 [22:13]

Ne! Proč jsi to udělala, domí? Proč? Proč musel Fabian umřít? Když šel Edward do Isabellina domu, hlavou mi pořád dokola znělo: "Zabij ji! Zabij ji!" K mému zklamání ho spíš dostala ona. A pak když řekla tu závěrečnou větu, tak jsem se to změnilo na: Teď ji zlom vaz! Teď ji..." Protože ačkoliv Isabella očividně Fabiana nezavraždila, nic to nemění na tom, že je to strašná mrcha...
Tak tolik z mých prvních dojmů. Už jsem se trochu uklidnila, takže můžu říct, že kapitola byla jako vždy úžasná. Jsi prostě talent. A ačkoliv nejsem z momentálního vývoje povídky nadšená (tím myslím tu vraždu a hned na to sex), věřím, že tohle byl ten nejlepší krok. Protože ty jsi tady autor a nakonec jsem stejně vždy nadšená.
No nic, ŕadši končím, protože se nějak moc rozepisuju a moje bláboly jsou někdy opravdu hrozné... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.02.2013 [11:33]

Kachna13Tak ta poslední věta mě dostala a jsem na to zvědavá. Grace bude pěkně nasraná až to zjistí Emoticon

Fabiana je mi líto, nezasloužil si to Emoticon

Bella je teda pěkná mrcha a Edward mě opět dostal. Prostě nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.01.2013 [21:32]

MaryAngelTak toto som rozhodne nemala vidieť.
Povedz mi, ako ja po tomto mám ísť na 4 dni preč a "relaxovať"??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Dokelu - chcem súkromný spoiler a to hneď, lebo moje manželstvo pôjde do kytek a cez víkend budem absolutne neschopná komunikácie! Emoticon

Dobre, dýcham - žijem... tak píšem.

Ako Fabiánová smrť ma dostala. To som nečakala, a rozhodne nechcela. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Prvýkrát, čo sa Edward zoberie preč a... na druhej strane neviem si predstaviť silu, ktorou by tomu zabránil, ak by tam nebol priamo vtedy, dobre načasovaný. Emoticon Emoticon Emoticon

Ďalšia mega nečakaná časť kapitoly - E+B=sex??? Ou dokelu, ja som úplne out! Tešila som sa na to už od prvej kapitoly a v danej situácií ma to úplne dostalo.
Absolutne nečakané a zastihlo ma to nepripravenú - lebo toto by som po smrti Edwardového kamaráta ani nečkala.

A bolo to dokonalé!!! Teda... Neviem čo na to povedať, strácam reč... aj keď teda dĺžka komentára o tom nevypovedá, spolieham sa na to, že mi rozumieš. Emoticon Emoticon

Chcem ďalšie, lebo tohoto sa rozhodne neviem nabažiť.

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29. LeahCc
30.01.2013 [23:08]

LeahCcAhoj, tak se zase hlásím o slovo, po pár nekomentovaných kapitolkách Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
No, omlouvám se, chtěla jsem původně komentovat každou kapitolu, ale na mobilu se to psát nedá a moje přesvědčení šlo rychle do kytek Emoticon Emoticon Emoticon Já vím, HP je jedno z nejlepších, troufám si dokonce tvrdit že nejlepší, co jsem tady na stmívku četla. Možná není, ale momentálně mi to tak připadá Emoticon je to se mnou složitý Emoticon Emoticon
Ale po těch oddechovkách to je něco... "něco"(ne, že by se mi oddechovky nelíbily, miluju je) tohle je ale něco úplně novýho, komplikovanýho, zvrácenýho. Nikdy nevím dopředu, co se stane a každá kapitola je něco tím pádem překvapení. Dokonce ani ukázka na FB mi moc nepomůže, spíš mě víc navnadí... Emoticon Emoticon moje sadistická stránka to zbožňuje. Emoticon Emoticon
A teď už konečně ke kapitole, protože když já se rozepíšu, je to něco hroznýho a nudím tím všechny ubohé dušičky, co to čtou.
Edward... no to je jedno. Až do chvíle, kdy jsi psala o oparu z krve, nedocházelo mi, co se stalo. Bože můj! Emoticon Chtěla jsem jít tehdy s Edwardem za Swanovou a vytrhnout jí tu páteř taky, protože Fabian Green je jedna z mých nejoblíbenějších postav a nedoážu se prostě srovnat s tím, že už neníEmoticon Jo, byl to strašný šok, ale já se tu nebudu rozepisovat, všechno se to stejně dělo tak rychle, že jsem to hltala jedním dechem. Jenom si nedovedu představit, jakou bolest asi Edward prožívá. A jakou ještě bude.
Když se vyspal s krvavou Marií, měla jsem na jednu stranu radost, takovou tu zvrácenou, ale taky na stranu druhou... Emoticon páni, vážně je to strašně komplikovaný. Ale s tím jsem od začátku počítala Emoticon Ta poslední věta/odstavec, to byla zase perla. Emoticon Nedovedu si představit, jak se asi Edward cítí. Ztráta nejlepšího přítele, šukal Bellu, a ještě do toho Grace. Připadá mi, že on už ji miluje, svým způsobem. Ne ještě pravou upíří láskou, to by na Belu ani nesáhl, ale něco tam je. On se snaží vždycky dělat něco proto, aby ji potěšil, nechce jí ublížit a navíc je to pro něj první žena za skoro celé století (kromě jeho matky) která ho chápe a... no dalo by se říct, že je ta pravá Emoticon
Páni, vyčerpavající proslov. Těším se na pokračování a snad už nemám co dodat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. Ace
30.01.2013 [21:30]

AceAhoj, epochální závěr další kapitoly! Tvoje povídky mám ráda, tuhle povídky přímo zbožňuji, konečně nějaká povídka, kde Bella a Edward nejsou žádné bačkory. Bellu jako mrchu miluji, ale mrzí mě, že přitahuje Edwarda pouze jako symbol sexu. Takže, kde je pověstná láska? Doufám, že Edward dostane VELKOU nakládačku od Grace a EMETT OSLAVÍ KONEC EDWARDOVA panictví! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!