Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 5

13.11.2009 (14:45) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3952×

BELLA

Ze třídy jsem vycházela docela naštvaná a vyděšená. Naštvaná jsem byla na Edwarda, ačkoli jsem nechápala proč a vyděšená jsem byla z následující hodiny tělocviku.

,,Počkej Bello,“ zavolal na mě někdo. Prudce jsem se otočila a spatřila onoho kluka, který se mi představil jako Mike. Měl blond vlasy, upravené do pravidelných bodlinek. Vypadl pomalu jako ježek. Byl menší postavy, ale bylo na něm vidět, že asi sportuje. Nevypadal sice tak dobře jako Edward, řekla bych takový průměr. Bože, co to se mnou je. Vidím Edwarda asi tak čtvrt hodiny z celého dne a už s ním budu srovnávat ostatní kluky na škole? Vzpamatuj se Bello.

Doklusal až ke mně a podával mi sešit. ,,Zapomněla jsi ho tam.“

,,Díky.“ Vzala jsem si od něj sešit a chtěla pokračovat v cestě k tělocvičně.

,,Co máš teď za hodinu?“ vyptával se Mike.

,,Tělocvik,“ řekla jsem znuděně. Mike nejspíš poznal, že tělocviku moc neholduji, alespoň mi to tak přišlo z jeho další otázky.

,,Ty nemáš ráda tělocvik? Já se na něj těším celý den.“ Usmál se.

,,Tak bych to neřekla, spíš k němu mám respekt, vždy se mi při něm něco stane. Však to uvidíš za chvíli.“

Pomalu jsme došli k tělocvičně a každý jsme zapadli do své šatny. Uviděla jsem Jessicu, a jelikož na mě mávala a posunkem ruky naznačoval ať jdu k ní, nic jiného mi nezbylo.

,,Všimla jsem si, že jsi byla na parkovišti s Edwardem,“ vypálila okamžitě, když jsem k ní došla.

,,Hm.“ Kývla jsem.

,,Je úžasný nemyslíš?“ pokračovala dál.

,,Ani bych neřekla,“ odpověděla jsem trpce.

,,Ale no tak, neříkej, že se ti ani trošku nelíbí.“

,,Ne,“ řekla jsem rozhodně.

,,Možná je to tak lepší, on stejně nikdy s nikým nechodí,“ brebentila dál Jessica.

,,V tom případě nevím, co tu řešíme. On s nikým nikdy nechodí a mě se nelíbí.

Jessica dál nepokračovala ve vyzvídání, jestli žeru Edwarda Cullena stejně jako ona, za což jsem jí byla nesmírně vděčná. Společně jsme vešly do tělocvičny, kde byl nastoupen zbytek třídy. Postávali různě ve skupinkách a bavili se mezi sebou. Jen jedna jediná osoba postávala sama. Skoro to vypadalo, že se jí ostatní straní. Poznala jsem v něm kluka, který mě ráno pozoroval společně s Edwardem a Alice. Podíval se na mě a vesele mi zamával. Jessica vedle mě vyvalila oči. Skoro jsem se bála, že jí je budu muset zamáčknou.

,,Ty znáš Emmetta Cullena?“ ptala se nevěřícně.

,,Zahlídla jsem ho ráno na parkovišti.“ Takže další Cullen. Když nad tím tak přemýšlím ani nevím, co má těch pět společnýho. To jsou rodina? Ráno na parkovišti to tak nevypadalo.

,,Tak proč jde za námi?“ vytrhla mě Jessica z mého uvažování.

,,To vážně netuším,“ řekla jsem popravdě.

,,Jessiko,“ ozval se za námi hlas Mika.

,,Promiň Bello, tohle musím vyřídit.“ Mrkla na mě a odcupitala za Mikem.

To už ke mně došel Emmett. ,,Ahoj,“ pozdravil hřmotným hlasem, který se dokonale hodil k jeho vypracovanému tělu. Měl tmavé kudrnaté vlasy a na tváři přátelský úsměv. Byl asi o víc jak hlavu vyšší než já a pod tričkem se mu rýsovaly svaly. Divím se, že to triko pod takovým náporem nepraskne. Hromotluk je oproti němu hadr.

,,Ahoj,“ odpověděla jsem mu na pozdrav.

,,Jsem Emmett Cullen,“ představil se mi a mě to přišlo nevím proč zvláštní. Podle toho, co jsem dnes viděla na obědě, to nevypadalo, že by se tu chtěli přátelit s někým jiným.

,,Bella Swanová.“

,,Já vím,“ řekl rychle. ,,Alice mi dnes při hodině říkala, že se s tebou seznámila, a že jsi vážně milá. Tak jsem si řekl, že to musím zjistit na vlastní pěst,“ řekl a mě se do tváří nahrnula červená. Všimnul si toho a začal se smát.

,,Nechtěl jsem tě uvést do rozpaků.“ Podíval se na mě zadumaným pohledem a pak dodal: ,,No popravdě možná trochu chtěl.“ To už jsem to nevydržela ani já a začala se smát tomu, jak to řekl.

Do tělocvičny přišel náš profesor. Šli jsme se postavit do řad a po zapsání docházky nám oznámil, co se bude dít.

,,Dnes budeme hrát tenis.“

,,Ach můj bože,“ řekla jsem polohlasně. Jestli se u tohohle nezabiju, tak mě snad už nic nezdolá.

Profesor nás začal rozřazovat do dvojic a když došel ke mně, tak Emmett vykřikl.

,,Na tu mi nešahejte, to je můj spoluhráč.“ Měli jsme totiž hrát čtyřhru. Profesor tedy kývnul na souhlas a poslal ho za mnou.

,,Varuju tě Emmette, pálka a já, to nejde moc dobře dohromady.“

,,Nevadí, aspoň bude sranda.“ Ušklíbl se na mě o do ruky mi strčil raketu.

Sranda to doopravdy byla. Poté, co jsem třikrát upadla, Emmett mě postavil do rohu se slovy radši buď tady ať tě odtud nemusím vynášet na části. Celý zbytek hry obsadil naši stranu tělocvičny na jedničku. Lítal z jednoho konce na druhý a vůbec se nezdál unavený.

Když konečně skončilo moje trápení v tělocvičně, ačkoliv díky Emmettovi to tak hrozné nebylo vydala jsem se do šatny převléknout.

Co mě později vyrazilo dech, byl Emmett čekající na mě před dveřmi tělocvičny.

,,Byla to sranda, co?“ ptal se pobaveně.

,,Jo to tedy byla,“ usoudila jsem nakonec, když jsem si vzpomněla na Emmetta obíhajícího kolečko pro vítěze.

Když jsme vyšli ven zatřásla jsem se zimou. Emmett si toho všiml a hodil mi přes mojí bundu ještě tu jeho.

,,Co vyvádíš?“ ptala jsem se vyděšeně. ,,Sám nastydneš.“ Koukla jsem na něj. Měl na sobě jenom triko s krátkým rukávem.

,,Tu cestu k tvýmu autu přežiju a pak si bundu vezmu a navíc přátelé si pomáhají ne?“ Mrknul na mě. ,,Nebo nejsme přátelé? Já bych totiž byl moc rád tvým přítelem, jsi legrační. Ta Alice to má tak jednoduché. Je holka ta tě naláká na nějaký nákupy, ale co já?“ mumlal si Emmet naštvaně spíš pro sebe a kdybych ho nezastavila, nejspíš by pokračoval.

,,Ráda se s tebou budu přátelit, ale mám jednu podmínku,“ řekla jsem s hrozbou v hlase.

,,A to?“ ptal se Emmett vesele.

,,Budeš mě v tělocviku nechávat v rohu. Pokud tedy chceš být můj přítel déle než týden.“

,,Platí.“ Podal mi ruku, aby utvrdil naši dohodu.

,,Mám si sundat rukavice nebo to platí, i když je mám?“ zeptala jsem se vesele.

,,Nic si nesundávej přece ke mně nechceš přimrznout.“ Emmett se začal smát a já se k němu přidala.

,,Tak se měj hezky Bello.“ Rozloučil se se mnou, vzal si bundu a odklusal k ohromnému Jeepu, kde na něj čekala blondýnka z rána.

EDWARD

Přemýšlel jsem docela dlouho a nakonec jsem se rozhodl, že půjdu na hodinu španělštiny společně s Alice.

Vylezl jsem z auta a už z dálky viděl vysmátou Alice.

,,Věděla jsem, že půjdeš, tak jsem tě přišla vyzvednout,“ vybalila na mě hned, jak přišla.

,,Hm,“ odpověděl jsem jí. Alice ztuhla a zahleděla se do dálky.

,,To tě nesmí ani napadnout Edwarde. Copak jsi se úplně zbláznil, chceš snad Esme zabít?“ křičela na mě.

,,Ne, ale je to nejlepší možný nápad, který přichází v úvahu,“ odvětil jsem.

,,Netvrď mi, že z tý tvý dubový palice nic lepšího nevylezlo!“ vztekala se.

,,Hele, Alice, chápu, že tě to rozčílilo, ale máš snad lepší nápad?“

,,Jo mám a už ho taky realizuju, aspoň doufám.“ Zašklebila se na mě a začala přemýšlet nad Bellou.

,,Jo, Alice, máš pravdu tenhle nápad je rozhodně mnohem lepší, ukazovat mi jí v hlavě vážně pomáhá,“ řekl jsem sarkasticky.

,,Pitomče, vážně si myslíš, že tě nechám zjistit můj plán? Myslela jsem, že na to jsi chytřejší. Teď se ti jen snažím ukázat, o co přicházíš.“

Pomalu jsme došli do třídy, kde jsme zapluli do naší lavice vzadu. Alice mě stále posílala obrázky Belly a nejčastěji se vracela k tomu, když se Bella smála. Najednou vše skončilo a nahradila to Alicina vize. Byl tam Emmett, jak se na tělocviku baví s Bellou. Oba se něčemu smáli. Po skončení vize se Alice na tváři usídlil spokojený úsměv.

,,Tak tohle je ten tvůj plán?“ zeptal jsem se šeptem.

,,Jeden z mála.“ Mrkla na mě a začala dělat, že poslouchá látku. Znovu mi začala posílat obrázky Belly, až jsem chtěl z tý třídy vypadnout.

Po skončení hodiny jsem vylítl ven rychleji než kulka, chtěl jsem být od Alice co nejdřív pryč. Na parkovišti jsem zahlídl Emmetta a Bellu. Společně vycházeli z tělocvičny a něčemu se smáli. V tom se Bella zatřásla a Emmett přes ní přehodil svojí bundu. Co to jako dělá, jak si to může dovolit?Nadával jsem v duchu. Ale co, Rose už je na parkovišti a kouká na ně, ta mu dá. Usmál jsem se pro sebe a pokračoval ke svému autu.

Alice s Jasperem přišli chvilku po mě a nastoupili ke mně do auta. Rose stále čekala na Emmetta, který se už pomalu blížil k ní. Tak na tohle si ještě počkám. Jenže Rose překvapila. Usmála se na něj a Emmett jí úsměv oplatil.

,,Tak co?“ zeptala se Rose. No to si snad dělá srandu, kde je obvykle nabroušená Rose, když se kolem jejího Emmettka motají cizí holky.

,,Řeknu ti je vážně skvělá, přesně jak říkala Alice. Zítra jste na řadě ty a Jasper.“ Oba naskočili do auta a vyjížděli z parkoviště.

,,Alice, jsi normální?“ zeptal jsem se nevěřícně.

,,Ne tak docela, ale to víš sám moc dobře. Nikdo z naší rodiny není normální a teď už jeď, mám ještě nějaké plány.“ Šťouchla mě do žeber, a tak jsem radši vyjel.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 5: