Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 4

10.11.2009 (11:00) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4114×

EDWARD

Zvedl se lehký větřík a nahrnul Belle vlasy do obličeje. Jedním rychlým pohybem zastrčila naposlušné pramínky za uši a potom se na mě usmála. Nikdy jsem snad neviděl nic užasnějšího, než když se koutky jejích rtů zvedly nahoru a vykouzily ten nejkrásnější úsměv na světě.

U mého mrtvého srdce mě začalo hřát. Teplo se šířilo celým mým tělem. Nikdy jsem se takhle necítil, ale věděl jsem jedno – je to ona. Podíval jsem se na Alice a ta mírně přikývla.

,,Možná bychom měli jít, ať nepřijdeme pozdě,“ dostal jsem ze sebe, když jsem se trochu vzpamatoval z předchozího zjištění.

Alice se pomalu otočila, že se vydá na svou hodinu a Bella váhavě vykročila směrem ke mně. Znovu se zvednul vítr. Tentokrát byl silnější a prudší. Celou svou silou se obul do Belly a díky němu se ke mně dostala její vůně. Celý jsem strnul, abych neudělal nějaký neuvážený krok. Byl jsem jako socha.

V tu chvíli, co se vítr zvednul, byla Alice zpět u nás. Chytila Bellu za ruku a mírně jí škubla směrem k sobě. Lehce se natočila před ní, aby jí alespoň trochu zakryla svým tělem. Dělala jí tím tak betonovou stěnu. Věděl jsem, že bych jí dokázal snadno přemoci, vzdálenost mezi námi nebyla velká a jeden dobře mířený skok a bylo by po všem. Taky jsem veděl, že se z nějakých nevysvětlitelných důvodů nechci na Bellu vrhnout. Možná to bylo tím, že když už jsem ji našel, nechci ji ztratit, jenže jsem byl slabý.

Přál jsem si, aby Alice už něco udělala, aby Bellu konečně odvedla do bezpečí, ale místo toho mi přehrála svou vizi, ve které jsme tady na parkovišti a já se vrhám na Bellu a zabíjím ji. Ne! Nechtěl jsem se na to dívat a můj vzdorný pohled to potvrdil i Alice.

,,Víš co Bello,“ promluvila náhle Alice, ,,já tě na tu hodinu odvedu. Zapomněla jsem, že si Edward potřebuje něco vyřídit v kanceláři.“ Popadla Bellu za ruku a rychle s ní mířila pryč z parkoviště.

I přesto, že celá tato situace trvala pouhou minutu a půl, mě se zdálo, že je to nejmíň půl hodiny. Otočil jsem se a viděl Bellu a Alice, jak zacházejí do budovy.

Musel jsem pryč, nemohl jsem tady zůstal. Rychle jsem vyběhl a zavřel se v autě. Rozhodl jsem se počkat na ostatní.

BELLA

Po malé chvíli se k ní přidal i Edward. Když ke mně došli, dívka se mi představila

,,Ahoj, já jsem Alice.“ Její hlas zněl, jak tisíce zvonků. Byla menší postavy a vypadala jako elfík, ale zároveň mi připomínala vílu. Krátké černé vlasy měla upravené do rozcuchu a smála se na mě, jako sluníčko.

,,Bella,“ odpověděla jsem jí.

,,Nechci být nějak vlezlá, ale nepotřebuješ nějak pomoct? Sama dobře vím, jaké to bylo, když jsme tu byli noví a to nás je pět.“ Byla velmi milá. Vůbec mi nepřipadala, vlezlá. Její reakce mi připadala naprosto přirozená, a proto jsem s chutí přijala nabízenou pomoc.

,,Hm, možná bych malou pomoc ocenila.“ Oplatila jsem jí úsměv.

,,Co máš teď za hodinu?“ zeptala se mě.

,,Biologii.“

,,To je náhoda,“ vykřikla Alice. ,,Edward má taky biologii, může tě tam dovést.“ Alice se usmívala a v očích jí zářily jiskřičky.

Mou pozornost upoutal Edward, který stál od nás kousek dál.

Zafoukal slabý větřík, který mi do obličeje nafoukal mé rozpuštěné vlasy. Rychle jsem je zastrčila za uši, kam patří a pak jsem se na Edwarda usmála. Všimla jsem si, že Alice mírně kývla hlavou. Vypadalo to, jako by vedli nějaký tichý rozhovor.

,,Možná bychom měli jít ať nepřijdeme pozdě,“ promluvil náhle Edward.

Alice se pomalu otočila. Nejspíš už chtěla jít na svou hodinu a konec konců, teď už mě tam má, kdo dovést. Váhavě jsem k němu vykročila, když se znovu zvedl vítr. Tentokrát byl mnohem silnější až mě z toho nárazu, kterým se do mě obul zamrazilo. Edward se najednou naprosto změnil. Zmrznul na místě a i jeho obličej vypadal jinak. Než jsem stihla cokoliv udělat, Alice mě chytla za ruku a jemně mě zatáhla blíž k ní. Stoupla si kousek přede mě a bedlivě sledovala Edwarda. Ten vypadal, jako by se pral sám se sebou.

,,Víš co Bello,“ promluvila náhle Alice, ,,já tě na tu hodinu odvedu. Zapomněla jsem, že si Edward potřebuje něco vyřídit v kanceláři.“ Chytla mě za ruku a rychle vyrazila k budově.

Dovedla mě až ke třídě, kde se se mnou rozloučila.

,,Tak se měj hezky Bello. Ráda jsem tě poznala. Doufám, že si spolu někdy někam vyrazíme.“

,,Taky jsem tě ráda poznala Alice a užij si zbytek dne.“ Alice se na mě usmála, otočila se a odešla na vlastní hodinu.

Vešla jsem do třídy, kde na mě ostatní spolužáci okamžitě začali zírat. Přešla jsem k učiteli a nechala si podepsat papír, který jsem dostala v kanceláři. Učitel mě pak vyzval, abych si sedla.

Došla jsem k poslední lavici u okna. Byla to jediná lavice, která byla prázdná. Nejspíš je to Edwardova lavice. Při vzpomínce na něj jsem se otočila ke dveřím a vyhlížela ho. Alice říkala, že si potřebuje něco zařídit v kanceláři, to znamená, že za chvilku určitě příjde.

Minuty běžely a Edward stále nikde. Učitel najednou zavřel dveře a začal vykládat látku. Nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost. Má mysl se stále vracela k Edwardovi a k tomu, co se stalo na parkovišti. Moc jsem tomu nerozuměla. Působil na mě tak mile, když ke mně s Alice přišli, ale pak se to změnilo ani ne ze vteřiny na vteřinu. Vzpomněla jsem si, jak ztuhl a jak se mu změnil obličej. V jeho výrazu bylo něco, čeho jsem se nesmírně lekla i teď, když jsem si na to vzpomněla, přinutilo mě to otřást se.

Do reality mě znovu přivedl kluk sedící přes uličku vedle mě.

,,Ahoj, já jsem Mike.“ Navázal se mnou hovor a bylo mu úplně jedno, že učitel vykládá látku. ,,Ty musíš být Isabella,“ pokračoval dál.

,,Bella,“ opravila jsem ho. Nesnáším, když mi někdo říká Isabello a tady je to každý druhý, co mi tak řekne.

Učitel se významně podíval na Mika, což ho donutilo nepokračovat v hovoru. A já se znovu zamyslela. Rozhodla jsem se uzavřít celou situaci na parkovišti. Edward nejspíš ztuhl proto, že chtěl dát Alice najevo, že se mnou nikam chodit nechce. Když to tak vezmu, nevypadalo to tak, že mě do třídy odvést nechce, ale také to mohlo být z důvodu, že ho do toho Alice natlačila. Určitě to je ten typ kluka, který když už by odváděl nějakou neznámou holku, musela by to být dlouhonohá blondýna. Proč by se tedy zahazoval se mnou, když vedle byla Alice, která mě do třídy mohla odvést stejně dobře, jako on. Jak já nenávidím tyhle typy kluků. No nic, určitě to muselo být nějak takhle, jiné vysvětlení neexistuje. Koukal na mě totiž jako na nějakou obludu. Spokojená i když mírně podrážděná, jak jsem to sama vymyslela, jsem to uzavřela. Sice jsem tam měla ještě pár nesrovnalostí, ale těch jsem si už nevšímala.

Znovu jsem se zaposlouchala do učitelova výkladu a tentokrát jsem dávala pozor.

EDWARD

V autě jsem si pustil svou oblíbenou hudbu, abych se alespoň trochu uklidnil. Začal jsem přemýšlet nad tím, co se tam na parkovišti vlastně stalo. Nepřemýšlel jsem ani minutu, když se otevřely dveře a dovnitř vklouzla Alice.

,,Edwarde, Bella je v pořádku. Ničeho si nevšimla.“

,,Hm, mě to nepřijde tak divné Alice, jak by jí vůbec mohlo napadnou, že jsem jí před chvilkou málem zabil. Nechci přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdybys tam nebyla.“

,,Ale já tam byla a pro příště víme, že s ní nemůžeš prozatím zůstávat samotný.“ Alice se na mě povzbudivě usmála.

,,Žádné příště nebude. Akorát jí něco udělám a to bych si nikdy neodpustil?“ vypálil jsem ze sebe naštvaně.

,,Edwarde, tomu se nevyhneš. Je to ona a ty moc dobře víš, co to znamená. Nedokážeš se od ní držet daleko moc dlouho a díky mě máš jistotu, že jí ohlídám, aby se jí v tvé blízkosti nic nestalo.“

,,Ačkoliv je to ona Alice, tak to neznamená, že se od ní nebudu moct držet dál. Já totiž nebudu muset o všechno se postará ona. Já jen zařídím, aby mě nenáviděla a ty mě s tím pomůžeš.“

,,Na to zapomeň,“ protestovala Alice, ale to už jsem jí úspěšně vystrkoval z auta.

Jakmile odešla, vrátil jsem se ke svým myšlenkám. Můj plán mi přišel bezvadný. Donutím Bellu, aby mě nenáviděla. Jen tak docílím toho, aby se ode mě držela dál.

V mé hlavě sváděly boj dva hlasy. Jeden z nich mi radil, abych to nedělal. Měl celkem chytré výroky o tom, proč je špatné, když mě bude nenávidět. Tvrdil mi, že mě to k ní stejně potáhne ať se budu snažit, jak budu chtít, takže to nemá žádnou cenu. Akorát budu ubližovat jak jí, tak sobě. Alice mě přece ohlídá a Belle vedle mě nebude hrozit žádné nebezpečí. Ten druhý silnější a také chytřejší si vzpomněl na její vůni. Ach jak podmanivá to byla vůně. Nikdy jsem nic takového necítil. Její krev mě k sobě přitahovala jako magnet. Udržet se vedle ní v klidu, bylo nad moje síly. Jenže já jí nechtěl zabít, já nemohl. Nemůžu ji ztratit. Ona si nezaslouží, abych jí zabil. Nikdo si to nezaslouží, ale ona nejvíc. Ne, nikdy už jí nevystavím tomu nebezpečí. Nikdy už nedovolím, aby vedle mě byla jakkoliv ohrožena a to i kdybych měl odjet pryč.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 4: