Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gynekolog amatér - 9. kapitola

15.06.2011 (21:15) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 5065×

„Mlč, nechápu, jak jsem mohl vychovat takové dítě. Copak jsi spala s každým, takže nevíš, čí to dítě je? Jsi malá coura.“ Tohle jsem nikdy nečekala, že by mi to někdy řekl. Vstala jsem a utekla do pokoje, kde jsem se zamkla a začala brečet. On mi řekl couro. Slzy mi padaly po tvářích a dopadaly až na bílé povlečení na mé posteli.

9. kapitola

Brzy jsem se propadla do říše snů. Do snů, které mi ukázaly to, čeho jsem se nejvíce bála. Ukázaly mi to, co by mě bolelo nejvíce.

Ležela jsem v nemocnici a probudila se z narkózy, kterou mi píchli, když jsem dala dítě pryč.

„Jak vám je?“ zeptal se mě doktor, kterého jsem nikdy neviděla. Zamžourala jsem očima a podívala se na cedulku, kde měl mít napsané jméno, ale to bylo z neznámého důvodu zakryto.

„Nic moc,“ odpověděla jsem a zavřela oči, protože mě únava pohlcovala.

„Máme pro vás jednu špatnou zprávu.“ Otevřela jsem oči a snažila se z jeho grimas vyluštit to, co se mi snaží říct, ale nic jsem nevyluštila.

„Povídejte.“ Skoro jsem svůj hlas nepoznávala.

„Víte, nastala taková menší komplikace, která vám jistě na srdci ublíží, ale jestli budete chtít, tak vám zařídíme nějakého psychologa či psychiatra.

„Co?“ zeptala jsem se, protože mě velice tímto vylekal.

„Nebudete moc mít nikdy děti.“ Jeho slova se mi zaryla do srdce. Nemůžu mít děti? Jak je to možné, vždyť mi říkali, že to dobře dopadne a že si na to za pár dní ani nevzpomenu.

„Néé,“ křičela jsem a probudila se. Ležela jsem úplně na krajíčku postele, takže jsem omylem z ní spadla na tvrdou podlahu. Byla tma a noc. Do pokoje mi svítil měsíc, který byl jako jediný teď vidět. Žádné hlasy jsem neslyšela. Rodiče šli spát.

Unaveně jsem vstala ze země a padla do postele. Nemohla jsem zapomenout na ten sen a pořád přemýšlela nad tím, jestli to je dobrý nápad dát to dítě pryč, ale byla jsem už rozhodnutá. To dítě prostě půjde pryč a hotovo.

****

„Bello, vstávej. Musíš do školy.“ Cože, škola? Vždyť je neděle, nebo já nevím, jaký je den.

„Hmm,“ zabručela jsem ještě a zkusila pomalu otevřít oči. Na posteli seděla moje matka a dívala se na mě podivným pohledem.

„Co je?“ zeptala jsem se a posadila se na postel.

„Volal doktor. Máš prý přijít na kontrolu už zítra a domluvíte se na termínu interrupce.“ Její oči se na mě dívaly a jako by říkaly, ať to dítě pryč nedávám.

„Tys to dítě chtěla dát pryč,“ zašeptala jsem.

„Já jenom abys toho potom nelitovala. Záleží to jenom a jenom na tobě.“ Nechápala jsem ji, protože mi jednou řekne, ať to dítě dám pryč a potom že ne, tak ať se sakra rozhodne.

Pomalinku jsem vstala z postele a šla si vyčistit zuby a celkově se zcivilizovat.

Pohled Edward

Přemýšlel jsem o tom, jestli je opravu dobrým nápadem nechat Alice udělat večírek, na němž budou samé upírky a jejich rodiny.

„Bude to bezva,“ zapískala mi u ucha, když viděla, jak usilovně přemýšlím. Nechápal jsem, jak pořád může vymýšlet nějaké blbosti ohledně mě a mých vztahů.

„Dělám to pro tebe,“ řekla a posadila se naproti mně na židli.

„Jaspere! Okamžitě si odveď tuhle upírku, nemám na ni náladu,“ zařval jsem na celý barák a doufal, že se objeví Jasper a Alice odvede někam pryč.

„Nech mého andílka na pokoji.“ Objevil se u Alice a dal jí ruku kolem ramen na znamení toho, že ji ochrání.

„Ti dám andílka,“ zašeptal jsem a vstal. Chtěl jsem si udělat něco dobrého k snídani, a tak jsem si namazal chleba máslem a marmeládou.

Spokojeně jsem to snědl a šel se nahoru převléknout, protože jsem musel jít do práce, ale jedna osoba mi v mém přemýšlení stále stála v cestě. Byla to Isabella, na kterou jsem pořád musel myslet a na které jsem mohl oči nechat. Byla opravdu zajímavý člověk, který v sobě něco skrýval. Něco z ní vyzařovalo a to něco mělo ohromnou cenu.

Možná by nebylo od věci ji někam pozvat a navíc mám k tomu dobrou příležitost. Zítra má přijít na kontrolu, tak bych ji snad mohl někam pozvat. Jenom aby to nevypadalo divně, protože lékař obvykle své pacientky nikam nepozve. No uvidíme, co si osud připraví.

Vzal jsem si na sebe oblečení, co mi Alice připravila, a do tašky si zabalil vše potřebné, co jsem dnes měl mít.

Venku svítilo sluníčko a vypadalo to na pěkný den, tedy až do odpoledne. Po oblacích kolem odpoledne plul obrovský černý mrak, z něhož se časem začal linout prudký a silný déšť.

Během dne jsem nemyslel na nic jiného než na Isabellu. Zdálo se to být absurdní, ale já se do ní po jedné návštěvě bezhlavě zamiloval. Sám to nechápu, ale srdci jak se zdá, neporučíš a to je někdy opravdu špatně.

Pohled Bella

Jak já školu nesnáším. Nebo spíš mi nevadí ani tolik škola jako lidi v ní, co mě pořád buzerují a mají trapný kecy, že jsem pořád šedá myška a že mě klidně zbaví nevinnosti, ale to říkají především kluci, protože to jsou idioti, kterým jde jenom o jedno.

Sice se blížil konec školního dne, ale pořád zbývaly dvě hodiny s největší krávou na škole alias Jessica Stanley. Radši nic o ní říkat nebudu, protože takové slovo, co by ji vyjadřovalo, ještě nenašli a to je celkem škoda, protože by ho používalo hodně lidí včetně mě.

Povzdychla jsem si a kráčela na fyziku, kde jsem seděla s Angelou, která byla opravdu milá a hodná, ale moc jsme se spolu nebavily. To jenom, že jsme se někdy pozdravily a jinak nic jiného, protože Agee je celkem tichá a já také. O hodině mluvíme jenom tehdy, když máme dělat něco ve dvojicích, ale to je málokdy.

Položila jsem si učebnice na stůl a posadila se na židli vedle Angely, která na mě koukala skrz její brejličky.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě a přívětivě se na mě usmála. Celkem mě to překvapilo, protože ji vždycky zdravím já a ona jenom odpovídá.

„Ahoj,“ řekla jsem a posadila se. Snažila jsem se jí ten úsměv oplatit, ale tak pěkný úsměv jsem nevykouzlila.

„Víš, že k nám do třídy přijdou noví studenti?“ zeptala se mě. O žádných jsem nevěděla, tak jsem zakroutila hlavou.

„Jsou dva a oba jsou kluci. Bred a Sam Brownovi. Jsou to sourozenci, kteří se sem přistěhovali odněkud z Itálie nebo co. Nevím, jestli to, co ti tu říkám, je pravda, protože to znáš, nemůžeš tu moc nikomu věřit.“

„To jo.“ Přikývla jsem. Zvonek zazvonil na hodinu a do třídy vešel učitel se dvěma kluky.

„Třído, tohle jsou Bred a Sam. Jsou tu noví, tak bych byl opravdu moc rád, kdybyste na ně byli hodní,“ řekl a poslal je někam si sednout. Tedy, přesně za mě a Angelu.

8. kapitola -------> Shrnutí -------> 10. kapitola

Snad jsem vás alespoň tak krátkým dílkem potěšila. Další kapitolka bude, doufám, brzy a můžete se těšit na to, jak bude Bella reagovat na dva nové spolužáky a co budou zač. Snad zanecháte koment. Děkuji.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gynekolog amatér - 9. kapitola: