A je tu třetí kapitola, kterou tentokrát vydávám já, a dále se budeme už jen střídat. Tato kapitola je poslední rozjezdovou kapčou, pak už se můžete těšit na staré dobré známé z Forks. Toto je vlastně rozlučka se třídou i celou ČR. Přejeme příjemné počtení, jane006 a simi1918.
13.10.2010 (19:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2049×
3. kapitola
Jana:
Měsíce utekly jako voda a byl tu konec roku. Konec jednoho životního období - dětství.
Sice mi budou chybět lidi ze třídy (až na ty blbečky), ale ty nejdůležitější osoby budu vídat nadále. Ano, hned po rozlučce pro nás opět přijede Jirka, ale tentokrát nás každou zaveze domů zvlášť. Doma si musíme narychlo zabalit a rozloučit se s rodiči. Na to nás opět vyzvedne Jirka a zaveze na letiště. Pak už já, Simča, Týna a Viky nasedneme do letadla, směr Amerika, Forks.
Docela už se těším na strejdu a tetu, je to už hodně dávno, co jsem je neviděla…
Letadlo nám ale letí až v šest ráno, takže budeme celou noc vzhůru, s čímž se stejně počítalo, protože jestli to kluci rozjedou, hned tak se z té párty nedostaneme. Ne, že by to snad vadilo.
Právě nás z holkama veze Jirka do toho hotelu, kde se rozlučka pořádá. Měli bychom tam mít zamluvených šest bowlingových drah a taky jeden sál, kde se bude tančit a podobně. Každopádně nebude žádná muzika s jueboxu. Na rozlučku jsme si pozvali skutečného Dj, přece jenom, rozlučka je jen jednou. Taky nesmím opomenout bar, který nám bude plně k dispozici.
No a hádejte, kdo se na tohle všechno složil? Samozřejmě rodiče holek a mě. Z uvažování mě však vytrhla Simča.
„Jano! Nespi, proboha, už jsme tu.“ Mávala mi rukou před očima. Viky se začala docela nahlas smát, Týna to ignorovala, byla už zvyklá.
„Ok, tak jdeme?“ Ani jsem se neotočila a vystoupila z limuzíny. Holky na nic nečekaly a taky vystoupily.
Vyrazili jsem k otáčecím dveřím hotelu. Vevnitř jsem zůstala stát jako opařená, nevypadalo to tu na hotel, spíš na nějaký noční klub.
„Wow, tak to je něco, to se rodiče asi prohli, co?“ divila se Týna.
„Jo, to asi jo,“ přitakala Viky a namířila si to k dráhám na bowling, kde už většina třídy čekala.
„Ahoj,“ pozdravili jsem sborově a ještě chvíli čekali na zbylé opozdilce. Potom se to tu rozjelo. Ze začátku jsme se rozdělili do skupinek a hráli bowling jen tak pro zábavu. Viky to však brzo přestalo bavit.
„Hele, co takhle si zahrát proti klukům?“ navrhla.
„Okej, rozdrtíme je,“ ďábelsky se usmívala Simča. Týna se jen zasmála a šla o tom informovat zbytek holek ze třídy. Za chvilku přiběhla Katka.
„To je super nápad, jdu jim to navrhnout!“
Karolíny byly pesimističtější.
„A umíte to alespoň hrát?“ Jako vždy byl jejich tón výsměšný. Záviděly nám. Podívala jsem se na Týnu, která z nás uměla hrát nejlépe. Ta se jen uculovala.
„Řekla bych, že umíme,“ odpověděla jsem stejným tónem.
„A vy?“ Viky si nemohla pomoct. Jenom obě kývly a zašly ještě pro druhou Simonu.
„Jo, budou hrát, prý se těší, jak nám to nandají,“ šveholila Katka. Kluků bylo bohužel víc, než nás, takže některé vyřadili ze hry. Ty horší, samozřejmě. Nakonec hrálo osm, proti osmi. Dlouho to bylo zhruba nastejno, skóre se měnilo a tím pádem i vítězící tým.
Poslední a rozhodující hod byl na Viky a Tomášovi. Jak úžasné, že jsme každá stála proti svému ex, ale tím víc důvodů jsme měly k tomu je porazit.
Bohužel zrovna Viky to z nás šlo nejhůř, ale i tak nebyla špatná.
Tomáš se na ni výsměšně usmíval. Strašně moc jsem si přála, aby mu to nandala a ten jeho úsměv mu setřela z tváře. Každý měl dva pokusy.
Viky se ten první nepovedl, neshodila ani jednu kuželku. Tomáš čtyři. Kluci už pomalu začali jásat, měli jsme však ještě naději, skóre bylo totiž do té doby vyrovnané.
Tomáš na podruhé shodil všechny, až na jednu. Viky se začala tvářit velmi soustředěně a hodila. Koule jela přesně prostředkem, byl to úžasný strike. Začaly jsme s holkama jásat. Kluci se na nás zlostně koukali, ale nakonec se rozesmáli a blahopřáli nám k výhře. Pak zmizeli k trenažérům. Vzaly jsme si skleničky se zbytky pití a ťukly si.
„Na vítězství!“ jásaly jsme.
Pak jsme si chtěly dopřát i odměnu za vítězství, a tak jsem si objednaly každá kafe, nebo capuchino s nějakým zákuskem.
Chvilku jsem si jen tak povídaly a nakonec se odploužily do našeho pronajatého sálu, blížila se totiž už půlnoc, odkdy tam ten Dj měl být. Kluci se k nám trousili po skupinkách a Dj pomalu začal hrát.
Kupodivu byli kluci v dobré náladě, a tak jsem si každá zatančila několik tanců s každým klukem ze třídy. Dokonce i s našimi ex, kteří se nám omluvili, to na tom ale nic neměnilo.
Jeden hit střídal druhý, takže už jsme za chvíli nemohli pomalu ani tančit. Dj to vycítil a pustil nám tam pár pomalejších hitů. Když dohrávala poslední píseň, začínala jsem mít nedaleko k slzám.
Tohle byl jasný konec rozlučky. Rozlučky století. Kluci pustili vysmáté obličeje a zatvářili se vážněji. Já a Viky jsem se rozbrečely naplno. To samé Katka.
Kluci se pousmáli a přišli k nám, každou z nás objali a rozloučili se s ní.
„Tak ahoj, holky… snad se ještě někdy uvidíme.“ A byli pryč. Teď už jsem brečela naplno.
Katka, Karolíny a Simona tu však ještě byly.
Otočila jsem se ke Katce. Jeden čas jsem se s ní docela dost kamarádila, ale pak jsem si navzájem dost ublížily, od té doby to nebylo takové, jako dřív.
„Tak ahoj a hodně štěstí na střední,“ zasmála se takovým tím hlasem, jako když neví, jestli má brečet, nebo se smát.
„Ahoj a měj se.“ Objaly jsem se a rozloučily se jedním pozdravem, který jsme si kdysi vymyslely. Holky nás pak napodobily.
S Karolínami jsem se rozloučila jenom ústně. Netoužila jsem nějak extra po jejich obětí, stejně by bylo falešné. Simoně jsem taky řekla jenom ahoj, než odešla. Zbyly jsem tu samy. Kristýna měla na tváři tvrdý výraz, ale ve skutečnosti se jí asi taky chtělo brečet, nebo byla přinejmenším smutná, ona to však nikdy nepřiznala.
Simona byla naměkko, ale nebrečela. Viky se po tvářích kutálely slzy. Alespoň, že my se budeme denně vídat.
„Tak a máme to za sebou.“ Pousmála jsem se a šla holky obejmout. Pak jsme vyrazily před hotel, ten čurbes za nás uklidí uklízečky.
Tam už čekal Jirka. Podívala jsem se na hodinky. Páni, bylo něco po třetí hodině ráno. Měly bychom spěchat.
Pospíšily jsme si do auta a připásaly se. Celou dobu jsem se koukala z okna, dokud Jirka nezastavil před naším domem. Rozloučila jsem se narychlo s holkami a vyrazila k sobě do pokoje, sbalila jen to nejdůležitější a vyrazila se rozloučit s rodiči. Ti mě stále přesvědčovali, abych si to rozmyslela, ale já měla jasno. Chci začít nový život, na novém místě, i když mi budou hrozně chybět, potřebovala jsem změnu.
Forks bylo přímo ideální, ale to jsem ještě netušila, co nás tam čeká…
Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Girls Diares - 3. kapitola:
Perfektní! Jdu hned na další! :)) 
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!