Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 32. kapitola

06.12.2011 (18:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3021×

Pohled Belly

Ráno mě probral zvuk fénu a hádka. Někdo se o něj pral, ospale jsem vylezla z postele a zamířila do mé a Aliciny koupelny. Alice stála před zrcadlem a rvala se s Caiem o fén, který byl samozřejmě zapnutý.

„Můj fén! Kup si, jsi víc bohatej, než strejda Skrblík!“ křičela na něj Alice.

„Mám delší vlasy, než ty! Mám na to své dlouhovlasé právo!“ nedal se Caius a dál se s ní přetahoval.

Opřela jsem se o futra a sledovala je, během chvilky se objevil i Jazz.

„Jak dlouho se hádají?“ optala jsem se ho. Podíval se na mě a zvedl jedno obočí, bylo vidět, že si to náramně užívá.

„Myslím, že jim do té doby uschnou,“ podotkl a zasmál se. Alice po nás střelila pohledem a pustila fén.

„Nech si ho!“ zavrčela na Caia, který se jí posmíval, že je máčka, a pustil se do fénování vlasů. Došla k nám, Jazze políbila a mě dovedla ke kupě oblečení.

„Obleč si to, Bells, ale nevím, kam se schováš. Volturiovi jsou slídilové, mají to v povaze,“ řekla vesele a odkráčela s Jazzem pryč. Je zajímavé, jak jsou všichni v klidu, teda až na dvě osoby, Edwarda a mámu. Volturiovi dokonce včera jeli vymetat místní podniky, prý je doma nuda. Jestli se nudí u plánování boje, tak co je potom baví? Ženské, krev a rock 'n' roll? Raději jsem popadla oblečení a šla se obléct do pokoje mamky a Carlislea, tam totiž nikdo z Volturiových nesmí, protože včera tam vlezl Demetri, chtěl se na něco zeptat Carlislea, a načapal je v tom nejlepším. Od té doby tam smím jen já a Alice, teda, pokud nevrže postel nebo neteče sprcha, a jelikož oba odjeli večer do nemocnice, aby odpracovali poslední službu, tak jsem si na sto procent jistá, že tam nikdo není.

Vešla jsem, rychle se oblékla a šla se dolů nasnídat. V jídelně seděl Jazz s Alice, která si pohrávala se snubním prstýnkem. Pousmála jsem se nad tím výjevem. Jsem šťastná, když je šťastná ona. V kuchyni jsem si nabrala cereálie do ruky a jedla je z ní. Vzápětí se ke mně přichomýtl Edward. Zakuckala jsem se a snažila se polknout, ale medová kolečka protestovala. Edward vykulil oči a poplácal mě po zádech.

„Dobré?“ ptal se ustaraně. Celá rudá jsem kývla, že jsem ok.

„Fakt?“ ujišťoval se. Usmála jsem se a praštila ho do ramen. „Jasně, brácha, jsem úplně v pohodě!“ zvolala jsem nadšeně. On se na mě podíval jak na blázna, ale nijak to nekomentoval. Jo, to jsem prostě já. Nevím, jak balit chlapy, nikdo mě to neučil, jediné, co umím, je utíkat - a taky se dusit. Nebo ještě líbat Jaspera, když jsme u těch mých talentů. Zaměřila jsem se na Edwardovy rty, kdo ví, jak líbá?

„Bello, mírni své emoce, dík!“ zahulákal z jídelny Jasper.

„Co cítí? Řekni, řekni, řeknííí,“ škemral Caius. Jazz na něj zavrčel a Caius odešel za Demetrim do obýváku, kde hrál s Alecem hry.

„Co cítíš, Bello?“ vyzvídal pro změnu Edward a přitom se pousmál, instinktivně jsem si vrazila zbytek cereálií do pusy a nahlas je křupala, což rozesmálo, jak Edwarda, tak Alice, která přicházela k ledničce a vytáhla si mléko.

„Mohl bych si vypůjčit na chvíli Bellu, Alice? Neuteču, slibuji,“ poprosil Alice a já na něj čučela, jako by tu tancoval kankán.

„Jistě, ale nechoďte moc daleko a brzo se vrať, stejně – to, co jí chceš říct, nebude moc dlouhé,“ odvětila mu vesele a odešla do jídelny. Edward svou pozornost opět obrátil na mě a pokynul mi, abych šla s ním. Půjčil si Carlisleův kabát a já si vzala svůj.

„Volal jsi už Alanovi?“ vyzvídala jsem, protože už deset minut mlčel. Jeho tvář se zachmuřila a přidal do kroku.

„Jo, volal jsem mu. Zítra přijede k večeru, máme sraz v tom srubu, tam, jak jste mě brali na lov zvěře.“

„Je to dost daleko,“ podotkla jsem a hned na to jsem se chtěla plácnout do čela. Dost daleko? Hrabe mi, nebo co?

„Nemusíš se bát, budeš v bezpečí, nepřipustím, aby se ti něco stalo, přísahám.“ Zastavil se a chytl mě za zápěstí, taky jsem se zastavila a zadívala se do jeho krvavých očí.

„Proč bys to dělal?“ vyhrkla jsem ze sebe. Druhou rukou přejel po mé tváři a já cítila, jak mi srdce bije rychleji, než kdy předtím.

„Jsi tak nádherná, Bello,“ zašeptal a víc se ke mně přiblížil.

„Opravdu?“ špitla jsem a stoupla si na špičky, abych dosáhla na jeho rty, které doslova křičely, abych je políbila.

„A milenci se milujou!“ zakřičel někdo v dálce. Oba jsme střelili pohledem k místu, byl to Alec s Demetrim a chechtali se jak malé puberťačky. Vůbec, ale vůbec se Alice nedivím, že zdrhla, taky bych to s nimi pod jednou střechou nevydržela.

„Táhněte!“ zavrčela jsem dopáleně. Oba se ještě víc rozchechtali.

„Nebo vás zmlátím!“ sykl vytočený Edward a do toho zavrčel. Najednou zmlkli a utíkali pryč.

„Edwarde, cítíš taky tu bláznivost v srdci, jako já?“ položila jsem mu otázku, kterou jsem mu chtěla položit už pár dní.

„Pokud myslíš, to, že tě musím každou minutu kontrolovat, jak se cítíš, musím na tebe hledět, myslet na tebe a dokonce si plánovat s tebou budoucnost, vzbouřit se kvůli tobě proti vládci, tak ano, cítím tu bláznivost taky.“

Pohled Alice

Bella s Edwardem se po chvíli vrátili, viděla jsem, jak se na chodbě drží za ruce. Potutelně jsem se usmála, budou krásný pár a vládci, už se těším, až bude má sestřička královnou a Volturiovi ji budou muset poslouchat.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je. „Táta svolal schůzi v obýváku, čeká se jen na vás,“ vysvětlila jsem jí. Pustili se a oba vešli dovnitř.

„Kde jste byli?“ uhodil na ně táta.

„Potřebovala jsem na lov, dlouho jsem nelovila a Edward se přidal, něco je špatně?“ mluvila Bella a tvářila se jak neviňátko.

„Jasně, zrovna vám dvěma budu věřit, že jste šli na lov a navíc, Alec a Demetri bonzovali,“ pronesl táta a uchechtl se.

„Příjezd Torstena bude kolem šesté, než se vyseká z letiště, bude mu to trvat hodinu. Je to pohodlný upír, pojede autem, pak půjde pěšky, do srubu jiná cesta nevede, autem se tam nikdo nedostane. Edward bude ve srubu společně s Bellou a Esmé, Bella nás bude chránit štítem a Esmé maskovat náš pach. Zbytek bude skrytý v lese, takže všichni tmavé oblečení! Alice bude vedle mě, budeš sledovat budoucnost, a kdyby něco, schováš se, je ti to jasné?“ pohlédl na mě a já se zašklebila.

„Já vím, Al, že umíš bojovat, ale nemůžu tě nechat bojovat, pokud to nebude nutné,“ řekl starostlivě táta na mou adresu. „Jakmile je uvidím, strhnu na sebe pozornost, a když vám dám znamení, půjdete do boje, pak se děj vůle boží,“ uzavřel táta. Nikdo se ho už neptal, jak je chce odlákat, jediný, kdo to věděl, byl Edward a ten to říct nemohl, protože by si to u táty pohnojil, a to přece nechce, když je zabouchlej do Belly.

„Tati, mohla bych s tebou mluvit?“ zeptala jsem se ho. Kývl na souhlas a vedl mě do pracovny.

„Copak máš na srdci, dítě? Snad mi nejdeš říct, že bojovat nemůžeš, že jsi těhotná,“ smál se vlastnímu vtipu a já se rozhodla, že ho trochu poškádlím.

„Já věděla, že to předvídání budoucnosti mám po někom. Uhodl jsi, budeš dědou, co ty na to?“ Ještě jsem si pohladila bříško a rozplývala se. Táta ztuhl, pak svraštil obočí a upíří rychlostí se vypařil. Kruci! Asi jsem to přehnala.

„Ještě jednou na ni sáhneš a zabiju tě!“ slyšela jsem jeho hlas a pak tvrdý náraz něčeho těžkého. Běžela jsem ven. Táta mlátil s Jasperem o své auto.

„Tati, to byl vtip!“ křikla jsem na něj.

„Aha, tys vtipkovala? Máš vůbec soucit s mými nervy? Ne, neodpovídej, odpovím si sám, nemáš!“ křikl dopáleně, postavil nechápavého Jaspera na zem a oprášil ho, pak se vypařil zpátky do domu.

„Nechci být zvědavej, ale proč si se mnou tvůj taťka hrál na vrakoviště?“ Jazz ke mně došel a zmateně se usmíval.

„Řekla jsem mu, že jsem těhotná. Promiň, neměla jsem to dělat, ale on mi tak skvěle nahrál.“

Pohled Carlislea

Po šoku, který mi ztropila Alice, jsem se potřeboval odreagovat. Takže jsem využil momentu, kdy se Esmé sprchovala a zamkl jsem ložnici. Pustil jsem hitovku na přehrávači a pěkně to osolil. Sice jdeme zítra do boje, ale proč se neodreagovat?!

Vešel jsem do koupelny, Esmé stála v ručníku a nechápavě mě pozorovala.

„I just need your body, baby!“ zazpíval jsem a zavrtěl se do rytmu hudby. Esmé se zasmála a hodila po mně ručník. Obratně jsem ho chytil, dal si ho kolem krku, zavrtěl jsem boky, což ji ještě víc rozesmálo a v rytmu hudby se ke mně přibližovala. Vzal jsem ručník do rukou, hodil jí ho přes krk a přitáhl si ji k sobě.

„Miluju tě, Esmé,“ řekl jsem pobaveně a políbil ji.

„Nedokážeš nic brát vážně?“ zeptala se mě, když se ode mě odtrhla.

„No dovol! Naprosto vážně beru tebe.“ Obmotal jsem své ruce kolem jejího pasu a nazdvihl ji. Vyjekla a bušila do mých paží, abych ji pustil.

„Hodíme druhou sprchu, Carlisle se ještě nekoupal a na záda si nedosáhne,“ mluvil jsem jak neviňátko a společně jsme se odebrali do sprchy. Dnes se chci ještě bavit, když jdeme zítra do boje, i když - to bude taky zábava!!!

Za korekturu děkuji WhiteTie. :)

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 32. kapitola: