Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dva bratři a já - 28. kapitola

2.Last-Louka


Dva bratři a já - 28. kapitolaTak a je tady nová kapitola - tentokrát trochu delší, než jsme zvyklí, ale snad vám to nebude vadit - je to rovných 9 stránek. A co se v dnešní kapitole dozvíme?

Damon, Rebeca a Heidy měli za úkol zorganizovat ples na oslavu vítězství. Vládci musejí vyřešit velké dilema - pozvat nebo nepozvat Rumuny? Jak se nakonec rozhodnou? A co Bella a Damon? Jak jejich polibek ovlivnil jejich vztah? Sblížilo je to nebo ne?

Snad se vám tato kapitola bude líbit, vaše Petronela

28. kapitola - Nebude to tak lehké

 

Damonův pohled:

Jelikož jsem měl Rebecu na starosti, chodila za mnou poslušně jako ocásek a k velkému překvapení vůbec nic nenamítala. Heidy si nás úkolovala při zařizování slavnosti, ale nejednou došlo ke střetu názorů a došlo k menší hádce.

„Kam teď jdeme?“ zeptala se zvědavě Rebeca, když mě následovala po chodbě.

„Jdeme do hlavního sálu, tam se také bude slavnost pořádat, ale především si musím promluvit s vládci,“ osvětlil jsem jí cíl naší cesty.

„A myslíš, že je nezbytné, abych tě tam provázela?“ zeptala se nejistě.

„Aro mi tě dal na starost, tak si myslím, že to nezbytné je. Ale neboj se, nic se ti tam nestane. Na to jsi pro vládce se svým darem velmi důležitá. Možná se také dozvíš mnoho zajímavého,“ podotkl jsem, když jsem si uvědomil, že ještě nezačala s tréninkem a nemá žádného trenéra.

„Tak tedy dobře,“ souhlasila a potom mlčela, což u ní bylo docela neobvyklé.

Společně jsme pak vešli do sálu, kde se toho poslední dobou moc neudálo, což značilo, že všude je klid a není potřeba naší gardy k trestným misím. Nemohl jsem si vůbec stěžovat, ale i tak mi přišlo, že s Bellou netrávím ani o trochu víc času, přestože nemusím jezdit neustále pryč.

„Á, Damone, jsem rád, že sis našel cestu i za námi,“ přivítal mě hned Aro a potom si všiml i Rebecy. „A samozřejmě jsem rád, že jsi sebou přivedl i Rebecu. Vítej u nás, Rebeco,“ přivítal ji a sestoupil z trůnu, aby jí mohl potřást rukou, což však Rebecu trochu polekalo. Stále k němu nechovala nějakou velkou důvěru, přece jenom zabil Patrika, kterému zase věřila až moc. „Neboj se, drahoušku, neublížím ti,“ promluvil na ni jemně a znovu k ní natáhl ruku, do které Rebeca opatrně vložila svou, ale stále se na mě dívala, jako bych snad mohl vládci v něčem zabránit.

„Tak, jak probíhají přípravy na oslavu našeho velkolepého vítězství?“ zapojil se tentokrát i druhý z bratrů, když Aro sledoval Rebečiny myšlenky.

„Řekl bych, že vše probíhá tak, jak má, a právě kvůli oslavě jsem také zde. S Heidy jsme dělali seznam hostů a… no, Heidy s Rebecou si myslí, že by nebylo špatné pozvat na oslavu i Stefana s Vladimirem z Rumunska,“ vyklopil jsem problém, se kterým jsem sem přišel.

„Pozvat ty zrádce? Jste se snad zbláznili! Nestačí, že pořád usilují o naše trůny?“ začal okamžitě vyšilovat Caius. Vůbec jsem se jeho reakci nepodivoval. Marcus snad nezaregistroval ani o čem se bavíme, ale překvapilo mě, že Aro stále mlčí. Jeho názor mě skutečně velmi zajímal.

„Damone, musím přiznat, že je to hodně troufalé, ale jak jsem se dozvěděl tady od Rebecy, neřekl jsi nám tak úplně všechno. Rebečin nápad se mi líbí, je to sice nepravděpodobné, ale něco na tom skutečně je,“ podotkl Aro a pomalu se vracel ke svému trůnu.

„Nevím, co jsi v jejich myšlenkách viděl, ale jsem rezolutně proti. Ty dva si sem nemůžeme jenom tak pustit!“ trval si na svém Caius.

„Marcusi, řekni něco i ty. Pozvat tyto dva naše rivaly na ples?“ otázal se Aro teď i druhého z bratrů a všichni jsme netrpělivě čekali na odezvu.

„Nevím, rozhodně to stojí za zvážení. Tuším, co Rebecu vedlo k tomu toto navrhnout a možná v tom má i pravdu. Naše nepřátelství s Rumuny trvá už moc dlouho a třeba je tu možnost, že se všechno spraví, když uděláme první vstřícný krok. Avšak souhlasím i s Caiem, rozhodně to musíme promyslet. Oni by to nemuseli chápat jako krok k smíru, ale jako provokaci, jelikož zveme své poddané,“ odpovídal zamyšleně Marcus a já s ním musel souhlasit.

„Podle mě by to brali jako urážku,“ vložil se do toho opět Caius.

„Dobře, vidím, že na tomhle se hned teď asi neshodneme, takže to budeme muset probrat ještě později. Potřebuješ ještě něco, Damone?“ otočil se teď Aro na mě.

„Ano, ještě jedna věc tu je. Týká se to Rebecy,“ promluvil jsem a cítil, jak se dívka vedle mě, která zatím nezúčastněně přihlížela rozhovoru vládců, strnula. „Měla by začít trénovat a možná se i snažit ovládnout dar. Možná by tedy nebylo od věci jí určit někoho, s kým by trénovala boj i soustředění,“ navrhl jsem.

„Samozřejmě, nad tím jsem také už přemýšlel a myslím, že jsem našel toho pravého, aby Rebecu učil. Damone, jelikož si myslím, že mezi tebou a Rebecou nejsou nějaké rozepře, tak bych tě jmenoval jejím trenérem. Jsi jeden z nejlepších,“ řekl a mně nezbylo nic jiného, než s ním souhlasit a podřídit se jeho přání. Je vidět, že Rebeca si získala jeho značné sympatie, což ani Bella se svým štítem nedokázala.

 

 

 

Bellin pohled:

„Dobře, tak tu na Alice počkáme spolu,“ souhlasila jsem s ním, ale o našem společném přátelství jsem raději nemluvila. Byla bych ráda, kdybychom nakonec přece jenom zůstali přátelé, ať všechno dopadne, jak chce, ale zároveň jsem se toho i trochu bála, přestože jsem věděla, že se stejně nebudeme moc často vídat.

„Víš, po tom plese, co Aro s bratry chystají na oslavu vítězství, se vracíme všichni do Swords, pokud… pokud by sis to jakkoliv rozmyslela, můžeš jet s námi,“ nabídl mi velkorysou nabídku, kterou jsem však nemohla přijmout.

„Promiň, ráda bych jela, ale nejde to. Jsem součást gardy. Rodinu bych sice viděla hrozně ráda, ale tohle je můj současný život,“ odpověděla jsem mu a raději si prohlížela své ruce, než se dívat na něj.

„Jasně, to chápu, nemusíš mi to nijak vysvětlovat. A co ten trest? Jak to zvládáš? Bylas aspoň na lovu, než ses vrátila?“ začal se o mě starat.

„Na menším lovu jsem byla, ale stejně si nemyslím, že mi to pomůže odolávat půl roku. Lidská krev je hrozné lákadlo, a přestože jsem jí poslední dobou odolávala, jak jen to šlo, tenhle půl rok bude teprve zkouška ohněm,“ přiznala jsem zachmuřeně a když jsem mrkla, cítila jsem, jak se poslední tenká vrstva čoček roztopila.

„Páni, takže ty to s tím vegetariánstvím myslíš vážně?“ podivil se.

„Jo, jsem tvrdohlavá po tátovi, jako by sis toho nevšiml. Tady to ale budu muset skrývat, víš, jak tu nemají zrovna v oblibě vegetariány. Navíc, až mi ztmavnou oči, tak ten rozdíl ani nepoznají,“ podotkla jsem.

„To máš pravdu,“ souhlasil.

„Jé! Vy tu na mě čekáte oba?!“ vlítla do pokoje Alice a náš společný rozhovor tak mohl skončit. Nějak jsem stejně nevěděla, o čem bychom se spolu měli dál bavit.

„No, myslím, že půjdu… Uvidíme se později, Alice,“ zvedl se Edward k odchodu.

„Kvůli mně přece nemusíš odcházet, domluvili jsme se na něčem.“ Nechtěla jsem ho z tohoto pokoje vyhazovat.

„Máš pravdu, domluvili, ale zrovna jsem si vzpomněl, že musím o něčem mluvit s Carlislem, tak pokud mě dámy omluvíte, vzdálil bych se,“ řekl galantně a tak ho Alice mávnutím ruky propustila a my mohly započít s naším dámským dýchánkem. Avšak přestože jsme byly nejlepší kamarádky, nemohla jsem se Alice zatím svěřit se svými city k Damonovi.

 

 

A následně, kudy jsem chodila, tudy jsem na něj myslela. Bylo to až k nevydržení, ale od našeho polibku oplynuly už skoro dva dny a my neměli možnost si ani jednou promluvit. Dokonce jsem měla i pocit, jako by se mi od té doby snažil vyhýbat. Možná se mi tím snaží naznačit, že to byla chyba a nebere to vážně.

Tak dost! Tyhle myšlenky se mi honily hlavou stále dokola a já potřebovala odpovědi. Vstala jsem z postele, v koupelně nakoukla do zrcadla, trochu jsem si upravila vlasy a vyšla na chodbu odhodlána najít Damona a promluvit si s ním ať to stojí cokoliv.

Ale ani teď jsem neměla to štěstí.

Našla jsem ho sice hned na prvním místě, kam jsem zamířila, ale nebyl sám. Byl v tréninkové hale a trénoval. S kým jiným, než s Rebecou. Útočil na ni a ona couvala, jako já, když jsme spolu měli první trénink. Jako bych přesně viděla tu chvíli před několika měsíci, kdy takhle trénoval se mnou.

Najednou však Rebeca při dalším kroku neudržela rovnováhu a spadla na zem. Damon se ji snažil zachytit, ale Rebeca ho strhla sebou a už se oba váleli na zemi a halou se rozezněl Rebečin veselý smích.

Tohle na mě bylo moc, musela jsem odejít. Jak jsem si to mohla jenom namlouvat? Sice mi tvrdil, jak moc mě miluje, ale přece jsem nemohla čekat, že by měl tolik trpělivosti a nezačal si nic s někým jiným!

 

 

Večer se měl konat ples. Spousta nových tváří, krásných šatů, tance a zábavy. Alice mi pomáhala vybírat šaty. Její vkus pro módu se projevil jako nepostradatelný. V přípravách nám pomáhala i Rose a Esmé. Společně jsme chtěly udělat dojem. Doprovod mi měl dělat Edward, když se Damon zdál být zaměstnán někým úplně jiným, než jsem byla já.

„Tak co myslíš? Vlasy nahoru nebo vyžehlit?“ naléhala Alice na Rose, když jsem seděla před zakrytým zrcadlem a čekala, až mě ty dvě tajnůstkářky upraví.

„Nevím, co takhle jí stáhnout tyhle vlasy takhle… a tyhle vyžehlit?“ navrhl Rose a hrála si s mými vlasy. Teď se najednou nezdála vůbec tak odtažitá jako na začátku našeho přátelství. Pokud se to tedy dá tak nazvat.

„Dobře, tohle by šlo. Takže ji učeš a já ji namaluju,“ rozdělila úkoly a já musela zavřít oči, aby mě mohla namalovat. Následně jsme se měly vystřídat a všechno jsme měly stíhat tak akorát do začátku plesu. Trochu jsem se toho všeho bála, tančit jsem moc neuměla. Na diskotéky jsem sice chodila, ale tohle měl být ples a to se od nějakého parketu, kde se natřásají stovky upocených těl, značně lišilo. Snažila jsem se tedy uklidnit počítáním pravidelných tahů hřebem a docela se to i dařilo.

Po víc jak půl hodině jsme se mohly prostřídat a tentokrát si na paškál vzaly holky Esmé, která se však ze začátku bránila, že nechce nic výrazného a vyzývavého, že se to k ní nehodí, ale stejně neměla moc úspěch. Holky byly dvě - se mnou tedy tři - a Esmé byla jenom jedna. Takže s protesty nepochodila.

 

 

 

Damonův pohled:

K mému docela velkému překvapení se bratři nakonec shodli na tom, že pozvat Stefana s Vladimirem zase není tak špatný nápad, a tak jsme s Heidy a Rebecou museli na seznam hostů dopsat i tyto dvě jména. Velmi jsem očekával, co se bude dít, až dorazí - tedy pokud vůbec dorazí.

Zrovna jsem se chystal jít pozvat Bellu na ples, jelikož jsem se na malou chvíli zbavil mého věčného ocásku, Rebecy, když v tom jsem potkal svého bratra, což bylo snad podruhé od jeho nového pobytu zde.

„Všechno na ples přichystáno?“ zeptal se a tvářil se při tom náramně spokojeně.

„Ano, všechno je na večer nachystáno,“ odpověděl jsem mu a přitom si ho prohlížel, něco se mi na tom jeho rozzářeném obličeji nezdálo, ale nemohl jsem zaboha přijít na to, co to je. „Stalo se něco?“

„Ne, mělo by? Jenom mám dobrou náladu,“ odpověděl opět jakoby nic.

„Tak to je dobře, že nebudeš večer nabručený, až zase budeš postávat někde v rohu místnosti,“ odpověděl jsem mu samolibě a představil si, jak s Bellou ladně proplouváme po parketu a on stojí někde v povzdálí. Avšak, mé myšlenky mu rovněž neunikly a místo, aby se tvářil aspoň trochu jako kakabus, se ještě víc usmál.

„Nemusíš mít strach, bratře. Já partnerku na ples, na rozdíl od tebe, mám. Jde se mnou totiž Bella,“ odpověděl na mou nevyřčenou otázku, kdo ta nešťastná může být a já na něj zůstal jenom s vykulenýma očima hledět.

„Tak - tak to je opravdu dobře,“ řekl jsem značně vykolejen a raději jsem neprodlužoval tenhle rozhovor, který stejně nikam nevedl. Bella tedy dělá doprovod na ples mému bratrovi! Sakra! To přece nemůže být pravda, přece už to vypadalo tak nadějně, když mi oplácela ten polibek!

Zuřil jsem. Byl jsem naštvaný sám na sebe. Možná jsem to všechno přeceňoval, třeba Bella skutečně není pro mě ta pravá, vždyť po světě chodí tolik upírek, mezi nimi by se nějaká určitě našla. Ale ne, já se musel zamilovat zrovna do ní. Do holky, co miluje mého bratra! A tím, že s ním jde i na ten zatracený ples mi to jenom dokazuje, ale nevadí, přece jenom se mám stále starat o Rebecu, když tedy řeknu Heidy, aby jí sehnala nějaké pěkné šaty na večer, určitě mi ráda vyhoví. Ještě Belle ukážu, že se mnou to její odmítnutí vůbec nic neudělalo. Pomyslel jsem si a vydal se opět za Heidy a Rebecou, abych se s nimi ohledně dnešního večera domluvil.

Rozhodně jsem si chtěl dnešní večer užít, ať už by to mělo být s Bellou nebo bez ní. Stejně ji budu mít na očích ještě nějakou tu řádku let, přece jenom mi patří, a pokud ji já a samozřejmě i Aro nedáme svolení, nemůže opustit Volterru ani gardu.

 

 

 

Bellin pohled:

Všechny jsme byly nachystané až chvíli před setměním. Byla jsem trochu nervózní, protože tak pěkné šaty jsem na sobě nikdy neměla a teď jsem měla hrozný strach, že by se mohly jakkoliv poničit, což by byla neskutečná škoda.

„Tak co, jsi připravená všem v sále vyrazit dech?“ zeptala se Alice.

„Nevím, tohle nejsem já, tyhle šaty… ten účes a líčení…,“ odpověděla jsem jí nejistě. Připadala jsem si jako z pohádky o Popelce, kdy z obyčejné děvečky je najednou princezna.

„Neměj strach, moc ti to sluší a Edwardovi se budeš určitě líbit. Bude se vedle tebe naparovat jako páv,“ odmávla to lehce rukou Rose, která v těch lehce oranžových šatech vypadala dokonale, jako nějaká bohyně. Tedy, ne že by to Alice nebo Esmé neslušelo, ale Rose… to byla prostě Rose. Dokonalá ve všech ohledech.

„Toho se právě trochu bojím,“ řekla jsem si spíš pro sebe, když v tom někdo zaklepal na dveře a do pokoje nakoukla Emmettova hlava a hned na to už stáli v pokoji všichni Cullenovic muži.

„Jste připravené?“ zeptal se Carlisle a obdivně si prohlížel svou ženu.

„Jistě,“ souhlasila, a tak si nás Edward, Emmett a Jasper rozebrali a my se společně mohli vydat do sálu, kde se ta velká sláva měla konat. Během těch šílených příprav jsem si dokonce uvědomila, že kdyby mě Edward nepozval jako svůj doprovod, nejspíš bych tam ani nešla, přece jenom jsem při boji nebyla, a tak bych neměla být ani při oslavě.

„Neboj se, všechno bude fajn,“ pošeptal směrem ke mně Edward, když zřejmě vycítil všechnu mou nervozitu. Lehce jsem se na něj usmála a jen doufala v to, že nebudu muset moc tančit.

Společně jsme pak vešli i do sálu, kde už byla zábava v plném proudu. Bylo tu spoustu cizích upírů a já jen sledovala, jak si mě a můj doprovod okatě prohlíží. Nebyli zvyklí na vegetariány a nebýt těch mých čoček, asi by také hned poznali, že jsem jedním z nich.

„Jsi okouzlující, a myslím, že mi teď kdekdo v tomhle sále závidí,“ promluvil ke mně znovu hrdě Edward. Copak on s těmi lichotkami nikdy nepřestane? Připadala jsem si divně a k tomu ještě ta nervozita - to nebylo moc dobré.

„Myslím, že kdekdo teď závidí spíš mně,“ snažila jsem se mu oplatit lichotku.

„Nechceš si zatančit?“ zeptal se mě z ničeho nic a já se na něj jenom překvapeně podívala. Tohle nemyslíš vážně, že ne?

„Ehm…“ Chtěla jsem mu říct, že ne, ale než jsem to stačila jenom vyslovit, přechytl si mou ruku a vedl mě na parket, kde už tančilo několik párů.

„Asi bych tě měla upozornit, že tyhle tance mi moc nejdou,“ upozornila jsem ho hned na začátku.

„Neboj se, vím, že tančit umíš,“ odpověděl s lehkým úsměvem a postavil se do základního tanečního postoje.

„Viděl jsi mě tancovat jenom na diskotéce a tohle je trochu rozdíl, nemyslíš?“

„Možná trochu, ale když se necháš vést, je to jednoduché,“ ujistil mě a začali jsme tedy tančit. Tedy, Edward tančil, já bych řekla, že jsem za ním jenom vlála. Ale po chvíli jsem aspoň částečně srovnala krok a vypadalo to, že skutečně tančíme. „Vidíš, že ti to jde.“

„Neříkej to moc nahlas, nebo to zakřikneš. Tohle je jenom první tanec, do konce plesu ti můžu ještě nesčetněkrát pošlapat nohy,“ usměrňovala jsem ho, ale nedokázala zabránit úsměvu, který se mi dral na tvář.

„Já to klidně risknu,“ řekl a tak jsem mu schválně hned stoupla na nohu.

„Neříkala jsem to?“ odpověděla jsem nevinně.

„Tohle bylo schválně, takže se to nepočítá,“ převezl mě a znovu se se mnou v náručí otočil. Proplouvali jsme po tanečním sále a kromě toho úmyslného stoupnutí na nohu jsem během toho tance Edwardovi na nohu už nestoupla.

 

 

Damonův pohled:

Rebece trvala příprava déle, než jsem čekal, a tak jsme do sálu vešli s malým zpožděním, ale doufal jsem, že si toho vládci nevšimli. Rebeca do mě šla zavěšená a na sobě měla nějaké černobílé šaty.

Vypadala v nich dobře, ale ne tak jako osoba v modrých šatech zdobených krajkou, která zrovna v náručí mého bratra proplouvala sálem.

Zarazil jsem se v půli kroku a jenom na ten jejich pár zíral. Belle to neskutečně slušelo a úsměv, který měla na tváři, tu dokonalost jenom podtrhoval. Edward jí něco říkal a ona se stále jenom usmívala a odpovídala mu.

„Zatančíme si?“ zeptal jsem se Rebecy, jen co jsem s velkým přemáháním odtrhl zrak od Belly a jejího společníka.

„Raději ne. Víš… já neumím tančit. Jako slepá jsem tyhle znalosti nepotřebovala a teď… nějak nebyl čas mě to naučit,“ odpověděla.

„Tak je nevyšší čas tě to naučit,“ řekl jsem rozhodně, a přestože se snažila protestovat, zatáhl jsem ji na parket a snažil se tanečními kroky dostat co nejblíže k Belle a Edwardovi, abych zaslechl o čem se spolu asi tak baví.

„Damone, prosím… nechci se tady před všemi ztrapnit,“ prosila Rebeca, ale já její prosby naprosto nevnímal. Byli jsme čím dál tím blíž tomu povedenému usměvavému párečku, když dohrála jedna písnička a Rebeca toho chtěla využít a vzdálit se, ale to jsem nemohl dopustit, zvlášť když to vypadalo, že ti dva budou v tanci pokračovat.

Teď jsem toho ale mohl využít. Byli jsme dost blízko na to, aby Rebeca nemohla odejít, a tak jsem Edwardovi jemně poklepal na rameno a on se ke mně obrátil.

„Smím ti na jeden tanec ukrást partnerku?“ zeptal jsem se. Edward se zkoumavě podíval na Bell, jako by od ní čekal odpověď a potom přikývl.

Poklonil jsem se před ní a potom jsme spolu začali tančit jako před chvíli ona s Edwardem.

„Dneska ti to moc sluší,“ zašeptal jsem jí do ucha.

„Děkuju,“ odpověděla, ale v jejím hlase nezněl už ten veselý smích, jako když se bavila s Edwardem. Co se to děje? Že by se konečně rozhodla a tenhle tanec se mnou jenom protrpěla, aby měla klid?

Chtěl jsem se jí na to zeptat, ale nenašel jsem odvahu. Dnešní večer měl být výjimečný a já si ho nechtěl kazit. Pro tuhle chvíli mi stačilo, že jsem jí mohl svírat v náručí a jenom s ní tančit.

Avšak jedna písnička uplynula a pro Bellu si přišel opět můj dotěrný bratr. Nemohl jsem dělat nic jiného, než mu ji znovu předat a odejít za Rebecou a vládci, kteří ze svých trůnů shlíželi na probíhající ples.

I tak jsem však nadále sledoval Bellu s Edwardem. Znovu si povídali, ale Bella se tvářila velmi ustaraně a Edward se tak po chvíli začal tvářit taky. Něco se děje! Zpozorněl jsem, a když už jsem se chtěl omluvit vládcům a jít zjistit, co se stalo, jeden z gardistů ohlásil příchod Vladimira se Stefanem, a tak jsem musel zůstat u vládců. Periferním viděním jsem však ještě zahlédl, jak Bella s Edwardem mizí ze sálu.

 

 

 

Bellin pohled:

Nedokázala jsem se ovládnout. Všude kolem mě byla krev, moje žízeň rostla a já si začínala uvědomovat, jak přísný trest mi to Aro udělil. A potom ještě Damon ve společnosti Rebecy. Bylo toho na mě moc, a tak jsem raději požádala Edwarda, aby mě vyprovodil ven. Musela jsem se nadýchat čerstvého vzduchu a raději se už do sálu nevracet.

 

 

Ples skončil nakonec pro všechny dobře. Tedy, nikomu se nic nestalo. Rumuni to nevzali jako urážku, ale i tak jsem nezaslechla nic o tom, že by byl konečně mír.

S koncem této oslavy ale přišlo také loučení. Cullenovi se rozhodli vrátit do Swords a znovu se zapojit do normálního lidského života, do života plného předstírání něčeho, co oni nejsou a nikdy být už nemůžou - hraní si na lidi.

„Bude se mi hrozně stýskat, Alice,“ loučila jsem se se svou druhou sestřičkou.

„To mně taky, ale když už to nebudeš moct vydržet, můžeš přece přijet, ne?“ navrhla Alice a já si povzdechla. Kdyby to bylo jen tak jednoduché.

„Samozřejmě. Navíc máme telefony,“ připomněla jsem jí.

„No, vidíš to,“ odpověděla mi povzbudivě a já se na ni usmála. Všechno už měli sbaleno a čekalo se, až se se všemi rozloučím a oni budou moc vyrazit do Florencie a odtud do Dublinu a následně domů. Jak ráda bych jela s nimi.

„Dávej mi tam na všechny pozor,“ zašeptala jsem, když jsem si vzpomněla na mou lidskou rodinu, po které se mi tolik stýskalo.

„To je přece samozřejmost, Bello,“ odkývala mi to a Esmé se také přidala.

„Drahoušku, uvidíš, že se zase brzy shledáme. Teď když víme, že jsi tu, budeme tě někdy moct přijet i navštívit, pokud si to budeš přát,“ navrhla Esmé a já hned nadšeně přikývla, protože moc možností, jak se dostat do Swords jsem neměla.

„A navíc tady zůstává Edward, nebudeš tu sama,“ dodal zvesela Emmett a taky mě objal svým medvědím stiskem, až jsem měla pocit, že kdyby přitlačil ještě o trošku víc, nezůstane mi v těle jediná kost celá.

„Děkuju, Emmette, bude se mi po vás všech moc stýskat,“ řekla jsem a snažila se usmát. Bylo to, jako bych se loučila s vlastní rodinou a měla i takovou předtuchu, jako bych je už nikdy v celé věčnosti neměla vidět, což byla sice zrovna v tuhle chvíli pěkná hloupost, ale nemohla jsem si pomoct. Ještě jsem tedy všechny, jednoho po druhém objala a dala jim pusu na tvář. Potom jsme s Edwardem zůstali jenom stát a sledovali, jak odjíždí směr domov.

„Tak co podnikneme?“ zeptal se Edward, který se rozhodl tu zůstat aby mi tvořil morální podporu při mém mučení žízní.

 


Čas začal opět pomalu plynout a já si zvykala na svůj denní režim. Opět jsem se zapojila do tréninků - jak boje, tak štítu. Stále to však bylo těžké, netitulovat Antona jako Nikolu, ale byla jsem na ně oba pěkně naštvaná. Nedokázala jsem pochopit, proč mě na to malé nedopatření Anton neupozornil, vždyť já bych to přece pochopila, sama jsem vždy žila se svým dvojčetem v jednou domě, jednom městě a chodila s ním na jednu školu!

„Tak, zase se nesoustředíš, Bello!“ napomenul mě Anton.

„Promiň, zamyslela jsem se,“ omluvila jsem se mu hned, ale i tak mě odměnil zamračeným pohledem.

„Pokud nepřestaneš myslet na to, že jsme ti s bratrem trochu lhali, tak spolu můžeme přestat trénovat. Potřebuju, abys mi důvěřovala. Pokud se chceš stát dobrou, ba přímo nejlepší, tak mi musíš věřit a tvůj štít se stane zbraní i ochranou!“ došly mu nervy, což se zase tak často nestává.

„Fajn, stále si připadám trochu ukřivděná, to je celé, chápeš?!“ obořila jsem se na něj, přestože jsem na to možná neměla ani právo.

„Je pravda, že jsem ti to možná měl říct hned během naší první hodiny, ale takhle to bylo jednodušší. Využil jsem bratrovy podoby, abys mi důvěřovala. To je všechno, teď víš pravdu a vidíš, jak vyvádíš!“ křikl po mně a já si znovu připadala jako hysterka. Co to do mě proboha vjelo?

„Promiň,“ zašeptala jsem a vyběhla z tréninkové haly. Cítila jsem se fakt mizerně, nechápala jsem, proč na něj zase křičím, vždyť jsme si to vyříkali už dávno, tak proč se přes to prostě nedokážu jen tak přenést a žít dál?

„Bello, zastav se!“ zavolal na mě najednou Damon. Sakra, zase se moje upíří smysly projevily jako naprosto nefunkční, jak to, že jsem si jeho přítomnosti na téhle chodbě nevšimla dřív? Jsem upír naprosto k ničemu, nechápu, proč jsem se vůbec stala upírem, možná jsem měla umřít už tehdy v lese, jak mě Demetri kousl - Edward neměl právo tohle všechno změnit. „Co se děje?“ zeptal se starostlivě, když jsem se zarazila jenom dva kroky před ním.

„Nic se neděje, co by se taky mělo asi dít?“ vyprskla jsem na něj a znovu si v duchu za tuhle svou odpověď začala nadávat.

„No já nevím, jenom tu lítáš po chodbě jako uragán, tak mě napadlo, že se něco stalo,“ prohodil nenuceně, jako by vůbec nezaznamenal tón, s jakým s ním mluvím.

„Fajn, máš pravdu, něco se děje. Něco se děje se mnou! Já to už nechápu, proč jsem pořád na všechny ve svém okolí protivná? Proč se nedokážu ovládat? A proč ti zrovna teď říkám tyhle otázky?“ vyhrkla jsem najednou a až pak si uvědomila, co to plácám za pěkné nesmysly.

„Tak nedokážu ti sice odpovědět na všechny otázky, ale možné řešení tu je, bohužel ti ale nemůžu nijak pomoct. Může to být tím hladověním. Bell, jsou to skoro tři týdny a je jasné, že to pro tebe není jednoduché. Možná by ses neměla tak vyčerpávat tréninky. Všechno tě to hodně vysiluje a žízeň roste,“ navrhl své řešení mých problémů.

„Problém je ale v tom, že já musím něco dělat, jinak nedokážu myslet na nic jiného než na tu žízeň,“ namítla jsem už trochu klidněji.

„Mohli bychom zkusit vymyslet nějakou činnost, která by tě zaměstnala, ale zároveň tolik nevysilovala,“ odporoval mi, ale snažil se marně. Já se už snažila něco vymyslet, a že jsem měla skutečně dost nápadů, žádný nebyl to pravé, jako vybít si všechny tyhle pocity na někom dalším. Prostě do něj bezhlavě bušit, dokud se nevzdá.

„To jsem taky zkoušela, nic jsem nevymyslela,“ odbyla jsem ho mávnutím ruky.

„Nech mě to zkusit, jsem si jistý, že něco vymyslím.“ Byl dotěrný jako moucha, ale zrovna v tuhle chvíli jsem tu jeho dotěrnost vážně oceňovala.

„Tak dobře, máš mé svolení vymyslet mi nějakou činnost,“ svolila jsem a usmála se na něj.

„Jsem rád, že to slyším, přestože bych vymýšlel, i kdybys mi to svolení nedala,“ řekl a šibalsky se na mě usmál. Tohle mi mohlo být vlastně jasné. Damon nezná prohru a kompromis taky neuznává.

„Mně to bylo hned jasné, proto jsem taky souhlasila,“ odpověděla jsem mu.

„Takže mě máš prokouklého?“ zeptal se nevině a já se jen trochu víc usmála. Pro tuhle chvíli jsem dokonce zapomněla i na Rebecu, s kterou poslední dobou tráví tolik času - dokonce s ní má tréninky a to přitom tvrdil, když jsem s ním chtěl trénovat já, že není vhodný učitel. Teď jsem si však vzpomněla.

„Tak nějak, ale víš co, neztrácej se mnou zbytečný čas, Rebeca jistě čeká na další lekci společného tréninku,“ podotkla jsem.

„Nemyslím si. Stejně se trochu divím, že se ti nesnaží vymyslet nějaké rozptýlení Edward,“ odsekl mi trochu naštvaně. Co jsem proboha řekla? Že bych ho nějak naštvala zmínkou u Rebece? Že by na dokonalém nebi byly přece jenom nějaké mráčky?

„Je na lovu,“ řekla jsem a cítila jsem, jak se mi při tom slově kroutí ústa. Jenom pomyšlení na nějakou srnu nebo jiné zvíře, které by utišilo oheň v mém krku, bylo přímo trpitelské.

„Aha… no, tak pokud mě tedy omluvíš, mám další trénink s Rebecou,“ odpověděl mi rychle a než jsem se nadála, prošel kolem mě a šel do haly, odkud jsem před nějakou tou chvíli vyběhla.

„Proč musí být vše tak složité?“ povzdechla jsem si, když už mě nemohl slyšet a vydala jsem se do pokoje. Ještě před nějakou dobou bylo všechno na dobré cestě, city jsem měla skoro ujasněné - teď jsou jasné víc než dost, ale je mi to naprosto k ničemu.

Edward se měl vrátit až za nějakou tu chvíli, a tak jsem přemýšlela, co bych měla asi tak dělat, dokud se nevrátí a nevymyslí něco on. Trénink asi opravdu nebude nejlepší činnost, jak se zabavit. Jenom zbytečně plýtvám silami, jak přesně vystihl Damon. Ale co dělat, když se tak příšerně nudím?


>>> Moje shrnutí <<<

>>> 27. kapitola <<< o >>> 29. kapitola <<<

 

Dokážete vymyslet Belle nějakou činnost, která by ji zabavila natolik, aby nemyslela jenom na svou žízeň? Pokud ano, napiště mi to do komentářů, velmi mě to zajímá.

Také velmi doufám, že se vám kapitola líbila, vaše Petronela



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dva bratři a já - 28. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!