Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí bratrstvo - 15. Zrůda

17.03.2010 (13:30) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4277×

ZRŮDA
(Bella)

On mě miluje, i když ví, co jsem a dokonce mě tak viděl. Já zase nade vše miluju jeho. Jeho rodina, jak se zdá, mě taky přijala a já si je okamžitě zamilovala. Na první pohled je vše perfektní, ale je tu ještě jeden problém. Problém jménem Bianca. Na sto procent vím, že se bude snažit pomstít. A nejhorší je, že ne na mě. Ví, že bych ji dokázala zabít pouze pohledem. Ale ona mi chce ublížit a já se bojím, aby něco neudělala Edwardovi a jeho rodině. I když se mnou bráchové nesouhlasili, nebo alespoň chtěli jít se mnou, vydala jsem se ji najít. Prostě jsem zaletěla do Austrálie, kam jsem se naší rychlostí dostala během pěti minut, najdu ji, podívám se na ni „zabijáckým pohledem“ jak říkají kluci a bude po problému. Možná se vám zdá, že jsem chladnokrevná a chci ji jen tak zabít bez možnosti bránit se, ale ona si to zaslouží. Zabíjí lidi i draky, chce svrhnout otce a málem mě zabila.

Kroužila jsem nad oceánem kolem celé Austrálie a můj bezchybný zrak pronikl i do těch nejhlubších vod, ale Bianca nikde. Ani Samuel tu nebyl. Kde sakra může být? To ji teď mám hledat po celém světě? Sakra, že mě to nenapadlo. Vždyť ona teď je nejspíš v lidské podobě, proč by měla být stále v té dračí? Ale takhle ji nenajdu. A pak že je můj mozek dokonalý, když mě nenapadne tak základní věc. Jsem vážně hloupá, měla jsem poslechnout kluky. Jenže já jsem prostě strašně tvrdohlavá.

Podrážděně jsem vletěla do vody někde mezi Amerikou a Evropou. Já vím, druhou stranou by to bylo kratší, ale mě se chtělo letět tudy. S dunivou ránou jsem se ocitla pod hladinou a pak jsem se začala pomalu potápět. Vždy se mi lépe myslelo pod vodou. Akorát někdy jsem se zamyslela a přestala vnímat. Nejenom že jsem vždycky pořádně vyhladověla, ale taky se nenadechla a pak jsem vždycky spala i několik dní. Kluci i táta se mi vždycky smáli, ale teď jsem se nepotápěla už dlouho. Dosedla jsem na mořské dno a rozhlédla se kolem. Živočichové se mě stranili i tady dole, takže mi a obdiv zůstali jen nezáživné rostliny.

Myslí jsem se zatoulala k Edwardovi, co asi dělá? Až teď jsem si uvědomila, jak je mi po něm smutno a to jsem pryč teprve čtvrt hodiny. Chvíli to bez něj musím vydržet. Musím najít tu zatracenou Biancu, abych se nemusela bát nechat Edwarda někdy samotného.

Doprčič! Vyjekla jsem zděšeně, když mi došel jeden důležitý fakt. Já sedím na dně oceánu a Edward i Binca jsou mezitím tam nahoře. Co když mu něco udělá? Okamžitě jsem vystartovala jako střela ze dna a vší rychlostí jsem vyletěla na vzduch. Způsobila jsem tím značné vlny, ale to mi bylo naprosto ukradené. Vší rychlostí jsem se řítila zpět do Forks.

Ale co tak blbnu, vždyť tam jsou kluci. Trošku mě to uklidnilo, ale na rychlosti jsem neubrala. Ona dokáže proboha zmrazit čas, může zabít všechny. Přidala jsme ještě víc, jestli to bylo možné. Proklínala jsem se, kdybych sem neletěla, kdybych se nezdržovala vodou. Ale zase mi vše došlo až ve vodě, asi má vážně nějaký vliv na můj mozek.

Rozhlédla jsem se, kde to už jsem. S hrůzou jsem zjistila, že se nic nehýbe. Mraky jako by přimrzly k nebi, moře se zastavilo, ptáci se přilepili… Zrychlila jsem na naprosté maximum a zavřela oči. Teď se tu nic nehýbalo, kromě Bianci. Ona jediná teď mohla vydávat energii a já toho využila. Ucítila jsem ji a vydala se rychle za ní. Jestli někomu z nich něco udělala, nakrájím ji na miniaturní kousíčky a prodám do restaurace!

Konečně jsem se ocitla nad pevninou, už jen přeletět státy a budu tam. Bohužel její energie vycházela právě z míst našeho domova. Jestli někomu něco udělá, nepřežiju to. Jako šílená jsem letěla za zdrojem energie, až jsem se ocitla vysoko nad naší loukou. Můj zrak to dokonale zvládal. Viděla jsem Biancu, jak postavila někoho zmrazeného na zem. Určitě to byl Edward, jen nechápu, jak ví, kde bydlíme a koho já miluju. Snášela jsem se dolů, aby si mě nevšimla a nejednala. Díky štítu mě neslyšela ani necítila. Hlavně mě nesmí vidět.

„Bianca,“ odfrkl si pohrdavě.
„Edward,“ odpověděla mu stejně. „Kde máš tu úžasnou Bellu teď? Asi jí na tobě moc nezáleží, když tě tu tak nechala a letěla si za jiným,“ vysmívala se mu. Dokonce mu lhala, ale on jí snad uvěřil? Proč se tak tváří? No možná to bude tím, že může každou chvílí umřít.
„Jsem svéprávný, nemusí mě hlídat,“ odsekl.
„Copak jsi nevěděl o jejích milencích? Vždyť je v našem světě něco jako děvka. Každý drak si to s ní už rozdal,“ vymýšlela si.
„Klesla jsi tak hluboko, že si tu vymýšlíš ubohé lži? To nejspíš asi mluvíš o sobě, co?“ zeptal se klidně.
„Trochu silná slova na někoho, kdo každou chvílí umře. Kdybys tu děvku nikdy nepoznal, určitě bych si dala říct. Taková pěkná upírská tvářička,“ tvářila se smutně.
„Ale já ne,“ odfrkl si.
„Snad bys tu malou čůzu nemiloval?“ zasmála se.
„Závidíš, že tebe nemiluje nikdo?“ zeptal se jí. Snažil se prodloužit si čas, ale šíleně ji štval.
„Ta mrcha ho zabila!“ začala prskat.
„Dostal co si zasloužil,“ odpověděl jí klidně. Bianca se také zklidnila.
„A ty to dostaneš taky,“ odpověděla. V tu chvíli jsem už na nic nečekala a přistála vedle Edwarda. Bylo to pro jeho smysly nejspíš trochu rychlejší, protože vyděšeně nadskočil.
„Bello?“ vydechl přiškrceně a šťastně. Jen jsem kývla a otočila se na Bincu.

Nasměrovala jsem pohled na tu malou blondýnku, která se nejdřív snaží zabít mě a teď i Edwarda. Z mého hrdla se ozvalo varovné chroptění a z nozder vyšlehl plamen vzteku. Bianca na nic nečekala a už přede mnou stál obrovský rudý drak, ale ne tak velký jako já. Edwarda jsem opatrně křídlem přesunula za mě. Stačil mi sice jediný pohled, aby zemřela, ale to by nebylo ono.

Nepříčetně se na mě vrhla a já udělala to samé. Uprostřed louky jsme se srazili a ona byla pode mnou. Hrozivě jsem zachroptěla a utrhla jí křídlo. To se okamžitě rozpadlo na prach. Zakvičela, ale dál se snažila. Dostala z pod mého těla a vzlétla. Byla jsem hned za ní a urvala jí ocas. Ten se zase rozpadl na popel. Zuřivě mávala jedním křídlem, aby se udržela ve vzduchu a já se jí uvnitř vysmívala. Už mě to nebavilo, takže jsem se na ni soustředila. Na to, že málem zabila Edwarda. Naplnil mě vztek a já na ni upřela své oči. Přála jsem si, aby zemřela. Za pár sekund její tělo zmizelo a z míst, kde ještě před chvílí mávala křídlem jako splašená, se na zem snesl oblak dýmu a popelu.

Přistála jsem zase na zemi a s obavami se otočila na Edwarda. Teď už si bude myslet, že jsem zrůda, tím jsem si byla jistá. Vždyť já ji tu před ním roztrhala a rozdrápala na kousíčky.

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - 15. Zrůda: