Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Double trouble 21. kapitola

19.09.2011 (12:45) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1993×

Chvíli jsem zaostřovala na temný stín za mnou. Poté jsem poznala Aleca.

„Co tady děláš?“ vyslovil stejnou otázku, na kterou jsem se chtěla zeptat já jeho.

„Pořádně ani nevím, ale jsem ráda, že ses objevil,“ odpověděla jsem po chvíli. Několika dlouhými kroky přešel blíž ke mně. Očividně se na slavnost ani nechystal – měl na sobě džíny a bílou košili s vyhrnutými rukávy. Tázavě se na mě podíval.

„Jaká je oslava?“ zeptal se mě a pohledem sjel mé šaty.

„Možná, že kdybych byla upírka, udělala by na mě větší dojem,“ usoudila jsem. Jenom se slabě usmál.

„Ale teď zpátky k tomu, proč jsi ráda, že jsem se tady objevil,“ řekl s vážnou tváří.

„Byla za mnou Catherine. Musím uznat, že poukázala na pár věcí k zamyšlení. Hlavně bych se ti chtěla omluvit za to, že jsem se chovala jako rozmazlené děcko.“ Omluvy jsem neměla ráda a ani jsem v nich nebyla dobrá.

„Jsem rád, že to víš.“

„A ještě jsem se chtěla zeptat, jestli to nezkusíme znovu,“ dodala jsem potichu. Přešel až těsně ke mně. Poprvé za tento večer jsem pořádně viděla jeho obličej. Všimla jsem si, že jeho duhovky mají už zvláštní oranžovou barvu, jak se snažil přejít na zvířata.

„Nic bych si nepřál víc,“ zašeptal a objal mě. Položila jsem mu hlavu na rameno a nadechla se. Cítila jsem jeho příjemnou vůni, kterou jsem bohužel nedokázala určit. Napadlo mě asi dvacet přirovnání, ale žádné nesedělo.

Lehce jsem se od něj odtáhla a políbila ho. Zdál se překvapený, ale polibky mi oplácel.

Po hodně dlouhé chvíli se odtáhl.

„Co se děje?“ nechápala jsem.

„Felix má v sobě tolik taktu jako pařez,“ zavrčel a já se podívala stejným směrem jako on. V jednom z oken se svítilo a stál u něj Felix. Křenil se na nás a Alecovi ukazoval zdvižený palec.

Jenom jsem si prstem přejela po krku. Felix na mě vykulil oči a potom ukázal tázavě na sebe. Důrazně jsem přikývla a skoro jsem slyšela, jak se chechtá.

„Chceš se vrátit na slavnost?“ zeptal se mě potichu.

„Myslím, že to přežijí bez mojí okouzlující přítomnosti,“ ušklíbla jsem se. Jenom se potichu zasmál a vzal mě za ruku. Byla jsem mu za to vděčná, protože už začínala být tma a poslední, co jsem chtěla, bylo zakopnout a spadnout.

Ruku v ruce jsme došli do mého pokoje.

„Počkej tady chvilku, jenom se převléknu,“ přikázala jsem a popadla džíny a tričko.

„Počkej, nechej si ty šaty,“ zarazil mě. Překvapeně jsem se na něj podívala.

„Proč?“ zeptala jsem se.

„Protože ti moc sluší,“ usmál se.

„Děkuju za kompliment.“ Alespoň jsem si vyzula boty na podpatku, které jsem měla na nohou už dvě hodiny, a obula si pohodlné tenisky.

„S tímto doufám souhlasíš,“ ušklíbla jsem se na něj a sedla si na postel. Posadil se těsně vedle mě.

„Naprosto,“ zamumlal a políbil mě do vlasů. Spokojeně jsem se k němu přitulila.

„Chyběla jsi mi. Víc, než si dokážeš představit,“ zašeptal mi do ucha a lehce mě políbil na tvář.

„Ty mně taky.“ Objala jsem ho a položila mu hlavu na hrudník. Cítila jsem, jak pravidelně dýchá. Jednou mi řekl, že upíří nemusejí dýchat, ale je to příjemné. Nechápala jsem to, ale neptala jsem se.

„Viděl nebo mluvil jsi už se Zoey?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Ano, mluvil jsem s ní,“ odpověděl mi neochotně.

„A jak na tom je? Nikdo mi o ní nechce nic říct. Dokonce Felix o ní moc nemluví,“ stěžovala jsem si.

„Ještě si na upírství pořádně nezvykla,“ objasnil mi, „Felix ji požádal o ruku,“ dodal poté zdráhavě.

„Cože? Doufám, že řekla ano.“

„Ne, odmítla ho. To se občas stává. Ani k dětem se zatím nechová jako pravá máma. Až si na to všechno zvykne, zlepší se to. Potřebuje čas,“ vysvětlil mi.

„Ptala se na mě?“ pípla jsem nejistě.

„Zeptala se,“ uklidnil mě Alec. Kupodivu jsem mu moc nevěřila. To Zoey nic necítí? Před porodem těžce nesla, když se od ní Felix vzdálil na dva metry a teď, když ji požádá o ruku, odmítne jej?

Najednou se otevřely dveře a do nich vešla Sophie se svěšenou hlavou. Měla na sobě krásné žluté šatičky a vypadala úchvatně, ostatně ji oblékala Jane.

Zvedla hlavičku a upřela na mě oči plné slz.

„Sophie, co se děje?“ zeptala jsem se vyplašeně. Vykroutila jsem se z Alecovy studené náruče a přešla k ní. Klekla jsem si před ni a objala ji.

„Proč mě maminka nemá ráda?“ zeptala se mě tichým hláskem.

„Co to povídáš? Maminka tě má moc ráda.“ Zvedla jsem ji a přešla k posteli. Při tom jsem ji hladila po vlasech a pořád objímala.

„Ty jsi pro mě víc jako máma. Maminka si mě nevšímá tak, jako ty. Nezajímalo ji, že jsem jí chtěla ukázat, co umím. Proč se nechová jako ty?“ vysvětlovala mi.

„Sophie, tvoje maminka teď prodělala spoustu změn a ještě je z toho trošku zmatená. Dopřej jí čas,“ zašeptal Alec a pohladil ji po vláskách.

„Já jí dala hodně času. Víš, jak dlouho jsem na ni čekala, teto. Stýskalo se mi po ní. Chtěla jsem si s ní hrát a povídat. Těšila jsem se na ni a Jason taky,“ odporovala prudce.

„Kde máš brášku?“ zeptala jsme se jí.

„Strejda Dem ho dal spát, ale já chtěla jít za tebou,“ vysvětlila mi.

„A proč si myslíš, že se o tebe maminka nezajímala?“ zeptala jsem se jí.

„Pořád si jenom povídala s Caiem. Vlastně se spíše hádali. Maminka na něho vrčela,“ vysvětlila mi a pověsila se mi kolem krku. Ztuhla mi krev v žilách. Ona se hádala s Caiem? S tím odporným bezpáteřním červem? S tím slizkým hadem, který jí tolik ublížil?

„No tak, broučku, mám nápad. Půjdeš si lehnout a já si s maminkou popovídám, ano? Prostě měla moc práce, ale to neznamená, že tě nemá ráda,“ navrhla jsem jí. Chvíli o tom uvažovala.

„Ale přečteš mi pohádku,“ zadala podmínku.

„Jistěže,“ usmála jsem se.

„Alecu, přivedl bys sem Zoey? Musím si s ní promluvit a je mi jedno, jak je to nebezpečné,“ přikázala jsem. Nepodívala jsem se, jestli souhlasí nebo ne a odnesla Sophie do jejího pokoje.

Tam jsem jí pomohla převléknout se do pyžama a uložila ji do postele. Postýlka už pro ni byla malá, tak jsme koupili velkou postel.

Vlezla jsem si vedle ní pod peřinu a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Sophie mi podala pohádkovou knížku, kterou měla schovanou pod polštářem, a já jí začala předčítat.

Asi v polovině mě vyrušilo tiché zachrápání. Jenom jsem zaklapla knihu, dala Sophii pusu na čelo a opatrně se vyplížila do Jasonova pokoje.

Ten zrovna usínal.

„Dobrou noc, Jasone,“ zašeptala jsem. Rozespale zabručel, tak jsem ho jenom pohladila po vlasech a opustila místnost.

Pomalu jsem zamířila směrem ke svému pokoji a nebyla si jistá, co mě čeká. Došel Alec za Zoey? Nebo zůstal v pokoji?

Opatrně jsem zatlačila kliku dolů a pootevřela dveře. Vklouzla jsem do místnosti a pohled mi utkvěl na osobě, která stála nerozhodně uprostřed.

Byla to Zoey, tím jsem si byla jistá, i když ke mně stála zády. Zhluboka se nadechla a pomalu se otočila čelem ke mně.

Šokovaně jsem zalapala po dechu.

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Double trouble 21. kapitola: