Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 50. kapitola

BD 002,L,S,J

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dohoda 50. kapitolaObčas něco nevidíme ačkoliv to máme přímo před očima, nechceme to vidět. Většinou nás to ale nakonec dohoní. Stačí malinká drobnost, jediná otázka a zničí vše...
Donutí Bellu i Edwarda čelit minulosti a tomu co z ní vzešlo.

21.06.2010 (07:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7349×

 

50. kapitola

 

Edward:

Přejížděl jsem prsty po klapkách klavíru a sledoval Bellu před sebou. Stulená ležela na něm a s přivřenými víčky si vychutnávala tichou hudbu. Poslední dva týdny byly ty nejúžasnější jaké jsem kdy prožil. Žádná garda, žádné povinnosti, měl jsem Bellu jen sám pro sebe. Trávili jsme spolu každičkou vteřinu dne.

Měl jsem stále větší strach, co se stane. Bylo to příliš krásné, aby to mohlo takto vydržet.

Dohrál jsem poslední tóny a nechal je doznít. Pomalu rozevřela oči.

„Strašně se mi stýskalo po tvém hraní,” zašeptala.

„Jenom po mém hraní?”

Natáhl jsem ruku a ona propletla své prsty s mými. Přitáhla si mě blíž a sama se naklonila.

„A taky po tom jak voníš, jak se směješ, jak se ti objeví vráska na čele když se na něco moc soustředíš,” přejela mi prsty druhé ruky po čele a pak s nimi pokračovala dále po tváři.

Nevydržel jsem to a uvěznil i její druhou ruku. Naklonil jsem se k ní a políbil ji. Přitáhla si mě blíž, až klavír pod ní trochu zavrzal.

„Zničíme ho,” zasmál jsem se jí do úst.

„Je můj, tak si s ním můžu dělat co chci - nebo na něm.”

Někdy mě opravdu přiváděla o rozum.

„Odjeď se mnou,” zašeptal jsem jí mezi polibky. Strnula na místě. Řekl jsem to spíš mimoděk, ale Bella na mě zůstala nehybně hledět.

„Bello?”

„Edwarde, já... já...”

Nemusela to ani říkat. Stačilo se mi podívat do její tváře. To co se tam zračilo mě donutilo dosednout zpět na lavici před klavírem. Ona se mnou nikam nepojede.

„Proč? Jestli tě nutí...”

„Ne,” přerušila mě. „Sama jsem se tu rozhodla zůstat.”

„Bello, přece víš, že takhle to nemůže být napořád. Já ani zbytek rodiny tu nemůžeme zůstat.”

„Já vím,” hlesla.

„Tak proč potom tohle všechno?” Nechala mě věřit, že mě miluje, že jsem pro ni tím nejdůležitějším na světě. Ale tak to není. Byl jsem až za Volterrou. Tohle proklaté místo jí bylo přednější.

Svezla se nohama dolů až zůstala sedět na okraji. Zahleděla se na zem pod sebou.

„Asi jsem jen chtěla využít alespoň tu krátkou dobu co tu budeš. Znovu cítit to co dřív...” podívala se na mě. „Mrzí mě to.”

V jejích očích jsem viděl tolik smutku, že mě to uvnitř drtilo na prášek. Bez dalšího slova seskočila a vyběhla z místnosti. Dokázal jsem za ní jen zhrouceně hledět. Miloval jsem ji a věděl jsem, že ona mě taky, ale ne dost. Postavil jsem ji nevědomky před volbu a já nebyl tou její odpovědí.

Zároveň mi ale došlo i něco jiného.

Jane! Ona to věděla celou dobu. Všichni tady to věděli. Byla pro ně cenná, ale nikdy nic nenamítali proti tomu, aby byla se mnou. Věděli, že s námi neodejde. Ta malá potvora měla pravdu. Byla jejich, jen já to celou dobu neviděl.

Vztekle jsem zavřel klavír a opřel se lokty o desku. Prsty jsem si bezradně zajel do vlasů. Co mám teď dělat? Bojovat o ni, ale jak?

Do zorného úhlu se mi dostal nápis, který byl na čele klavíry vyrytý. Nemohl jsem jej vidět, dokud jsem jej nezavřel. Nyní jsem po něm přejel prsty. Bylo to věnování od Ara. Ještě několik minut jsem po něm jen přejížděl prsty, než jsem unaveně vstal.

 

Alice vypadala, že bude první upír v historii, který dostal srdeční příhodu.

„Jak to myslíš, že odjíždíme?! Bez Belly?!”

Zmučeně jsem se na ni podíval a to ji trochu zchladilo.

„Co se stalo?” zeptala se tedy prosebně, jako by se snad dalo ještě něco dělat.

„Požádal jsem ji aby s námi odjela,” hlesl jsem a ztěžka dosedl do křesla.

„A?”

„Ona s námi neodejde, teď a ani později.”

„A ty to takhle prostě a jednoduše necháš?!”

Chápal jsem, že ji nechce ztratit a že ji miluje jako sestru. Já ji však miloval stokrát víc. Její otázka se zasekla přímo do bolestivého místa. Vyskočil jsem znova na nohy a začal po ní řvát.

„A co mám jako dělat?! Ona tu CHCE zůstat. Mám snad bojovat proti ní?” vyštěkl jsem na ni.

Dál jsem pokračoval už klidněji.

„Kdybych si myslel, že ji tu chtějí ublížit, tak bych to udělal hned, ale jim na ní taky záleží. Začala tu nový život a evidentně se ho nechce vzdát.”

„Edwarde...”

Zavrtěl jsem hlavou. Už jsem neměl dál sílu o tom mluvit. Cítil jsem, jako bych spadl z krásného snu zpět do reality. Bylo to až příliš krásné, aby to mohlo vydržet.

 

 

Jane:

Sledovala jsem Bellu, jak sedí na parapetu okna a hledí do dálky. Culleni odjeli už před více jak hodinou, ale ona se za celou dobu ani nepohla a nepromluvila.

„No tak Bello, už jsou pryč. Přece nebudeš truchlit donekonečna.”

Ty citlivky tu zavazely už příliš dlouho a já konečně mohla mít Bellu jen sama pro sebe. Kdyby tedy začala alespoň reagovat.

„Vzpomeň si, jak ti kdysi ublížili.”

Konečně se na mě ohlédla. V očích měla unavený pohled naprosto bez života.

„Myslíš jak mě nechali samotnou a bez pořádného vysvětlení zmizeli? Jak mě nechali myslet, že jim na mě dost nezáleželo?”

„Hmm, jo.” Asi tak nějak.

Bella zaklonila hlavu a opřela si ji o zeď za sebou. Po rtech se jí rozlil bolestný úsměv.

„Je ironií, že až teď mi došlo jak moc mě musel milovat. Až teď, když jsem mu provedla to samé.”

„Bello,” zaskuhrala jsem. Už jsem měla Cullenů a toho všeho okolo nich plný zuby.

„Já vím, s některými věci se nedá hnout, tak proč si tím lámat zbytečně hlavu,” odříkala moje oblíbené životní motto.

„Přesně tak,” usmála jsem se na ni.

Bella se z toho určitě dostane, stejně jako pokaždé předtím. Připomínala mi v tom toho divného ptáka, co vždycky shořel, aby se mohl znova vyhrabat z popela.

Hlavní ale teď bylo, že byla zase jen moje a minimálně čtyřicet dalších let to tak zůstane. No a pokud se Volturiům zadaří, tak i mnohem déle.

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 50. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře