Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 34. kapitola

02.06.2010 (17:30) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7114×

34. kapitola

 Bella:

Začala jsem se pomalu smiřovat s tím, že Volterra už byla opravdu jediným místem, kterému jsem mohla říkat s trochou nadsázky domov. O to víc mě však překvapilo vyzvánění mobilu, který jsem měla zastrčený na dvě zásuvky.

Byla to jen smska, ale já se přesto chvíli jen dívala na zavřenou zásuvku, než jsem ji otevřela. Číslo na mě měla jediná osoba, Jacob. Bála jsem se, že mu budu muset říct, že už se do La Push nevrátím, že mu budu muset lhát, proč.

Zpráva však přišla z úplně cizího čísla. Trochu se mi ulevilo. Vzápětí jsem však zvysoka dosela na pelest postele. Smska byla krátká, jen pár slov:

Potrebuju s tebou mluvit. Melinda

Nevěděla jsem, co si o tom myslet, přesto bylo záležitostí jen půl hodiny a vyrážela jsem na cestu. Chtěla se mnou mluvit osobně, jinak by mi neposlala jen tu zprávu. Ale proč? Nějak jsem tušila, že se mi důvod nebude líbit, ale tady šlo o Jacoba a ostatní z La Push.

Bylo to po několika letech poprvé, co jsem opět zaštítila svůj pach, jen co jsem překročila hranice rezervace. Možná bude lepší, když o mě smečka nebude vědět.

Běžela jsem přímo k Jacobovu domu. Melinda věděla co chce a od mojí poslední návštěvy uběhlo už dost času. Věděla jsem, že bude tam.

Zevnitř šla cítit jen její vůně, byla sama. Možná náhoda, možná na mě čekala. To teď bylo ale fuk. Vešla jsem do obýváku a pak s tichým zaklepáním i do kuchyně. Melinda sebou cukla, když mě spatřila. Stála čelem ke mně a krájela na lince zeleninu.

Chvíli jen mlčela a já tak měla čas si ji prohlédnout. Změnila se.

„Ahoj Bello.”

„Ahoj,” odpověděla jsem téměř neslyšně. Přesně takhle začal nás rozhovor minule.

„Nepůjdeš alespoň dál?” zeptala se nervózně. Stále jsem stála ve dveřích do kuchyně. Možná proto, abych mohla rychleji zmizet. Přesto jsem vstoupila dovnitř. Jediný krok.

Melinda se znovu chtěla pustit do krájení, ale hned zas nůž položila a podívala se na mě.

„Mrzí mě, co jsem ti před tím řekla.”

Překvapeně jsem se na ni podívala. Nejprve mě napadlo, jestli je to nějaká hra, ale vypadla spíše nervózně a roztěkaně.

Nepřítomně se podívala na kousky zeleniny a začala si z nimi pohrávat, jen aby se na mě nemusela dívat.

„Nedokážeš si ani představit jaké to je, stále jen poslouchat Bella tohle, Bella támhleto. Jacob tě bral jako součást rodiny ještě dřív než jsem se vůbec narodila. A pak si sem najednou z ničeho nic vrazíš.” Konečně vzhlédla na mě.

„Jsi krásná. Vlastně jsem hezčí holku nikdy neviděla a tak už navždycky zůstaneš. Když jsem tě tu najednou viděla s Jacobem, to jak mu na tobě záleží, dostala jsem šílený strach.”

S děsem jsem sledovala jak se jí po tváři začaly kutálet slzy.

„Blbý hormony, to se mi stává každou chvíli,” zasmála se nervózně.

„Melindo...”

„Prostě,” nadechla se zhluboka. „Chci ti říct, že mě mrzí jak jsem se chovala.”

Byla jsem v mírném šoku, ale všechny ty informace, které tu na mě vychrlila přebíjela jedna jediná.

„Melindo, ty jsi těhotná?”

„Jo,” usmála se na mě až jí po tváři stekla další slza. Obešla jsem linku a podívala se na ni pořádně. Měla sice volné šaty, ale ty nemohly zakrýt velké bříško, které ukazovalo, že jí moc času nezbývá.

Nedokázala jsem ze sebe dostat ani slovo, jen se na ni dojatě usmát.

„Jsme tu jak z nějaké blbé telenovely,” zaúpěla Melinda a já jí musela dát za pravdu.

„Víš co, raději si sedni a já to dokrájím,” odstrčila jsem ji co nejjemněji od linky. „Pohled na tebe s nožem je o nervy.”

Moc se ani nebránila. Odkolíbala se k nejbližší židli a ztěžka na ni dosedla.

„Já vím, poslední dobou mám strašně neohrabané prsty.”

„Jen prsty?” přelétla jsem pohledem její rozvalitou polohu na židli.

Zašklebila se na mě. „Jacob mě většinou od takových věcí odhání, ale já si nemůžu pomoct, mám pořád hlad.”

„To se nedivím. Jestli má to malé Jacobův apetit...”

Melinda v sobě měla zvláštní kouzlo. Dokázala, že ji každý prostě musel mít rád. Byla zábavná a přátelská. Pokud necítila, že někdo ohrožuje její rodinu. To pak byla odhodlaná ke všemu. Nemusela jsem k tomu mít zvláštní dar, abych to zjistila a nakonec se mi proto líbila ještě víc.

To nejbouřlivější přivítání ale nastalo, když do domu vtrhl Jacob s Paulem a Jaredem. Mě samotné si nejprve ani nevšiml, jak se hnal k Melindě, teprve až překvapené výkřiky kluků ho na mě upozornily a okolo mě se sevřely jeho paže v pevném objetí.

„Bello, jsem tak rád, že jsi zase přijela. Já budu táta!” Radost a hrdost z něj doslova čišela.

„To opravdu nejde přehlédnout,” zasmála jsem se.

„Vůbec jsem tě nečekal, stalo se něco?” napadlo ho najednou a podíval se mi zkoumavě do obličeje.

Koutkem oka jsem zahlédla, jak Melinda trochu ztrnula.

„To si piš!” zamračila jsem se na něj. „Oženíš se a mě nedáš ani vědět!”

„No, ono to bylo trochu narychlo,” zamumlal najednou Jacob krotce jako beránek.

„Jo narychlo, kdybys nebyl takovej naddrženec...” zachechtal se Jared.

„Ale na křtiny jsi rozhodně zvaná,” ozvala se Melinda.

„Počkat, já myslel že kmotr...” ohlídli se po sobě Jared s Paulem. Dokonce i Jacob se trochu zarazil. „Myslím, že kluk by měl mít spíš kmotra,” zkoušel to Paul.

„Ale co když to bude holka,” zašklebila se na něj Melinda škodolibě. „A navíc, vám dvěma svěřit dítě do rukou je holé šílenství!”

Já jediná jsem tam stála naprosto bez jediného pohybu či reakce. Ostatní se na mě ohlédli až když se mi z hrdla ozval vzlyk.

„Co se děje?” vyděsila se Melinda.

Dojatě jsem se na ni usmála.

„Upíři nedokážou brečet,” dodal ještě na vysvětlenou Jared. To však nebyl problém zas pro Melindu.

„Ježíši už zas!” sykl Paul tak aby ho Melinda nemohla slyšet.

Můj pobyt se tak o dva týdny protáhl. Melinda totiž porodila během osmi dnů a já šla jejich chlapečkovi za kmotru. Byl překrásný.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 34. kapitola: