Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 26. kapitola

Bellasprej


Dohoda 26. kapitolaNová Bella neujde pozornosti ani ostatním a bohužel ani Felixovi, který má občas prořízlou pusu až ho musí pud sebezáchovy kopat do zadních partií.

 

26. kapitola

 

 

Bella:

Stále jsem si ještě nedokázala zvyknout na ty pohledy, které na mě ostatní upírali. Vždy jsem se snažila zaniknout a nepoutat pozornost, ale v těchto šatech jsem razila jako žárovka ve sklepě. Jane mi dokonce zničila ostatní oblečení, abych musela chodit jen v tom od Frederica. Měla jsem chuť jí za to zakroutit krkem.

Změna mého šatníku neušla pozornosti ani Felixovi na tréninku.

„Hmmm hezky,” sjel mě pohledem od temene hlavy po špičky těch pitomých bot.

„Buď tak laskav a raději mlč,” požádala jsem ho naštvaně. Na názory někoho koho zajímají jen bitky a přetahování jsem teď vážně neměla náladu.

„Ne já to myslím vážně.”

Založila jsem si ruce v očekávání, co z něj zase vyleze.

„V těch šatičkách vypadáš jako éterická todlentonc... víla. No a díky těm botkám na vysokým podpatku jako by ses ani nedotýkala země. Jen tě někdo zmerčí, bude z tebe tak paf, že si k němu jen docupitáš a sejmeš ho.”

Ruce mi sklouzly podél těla a zůstala jsem na něj zírat.

„No ale na mě to už tak nějak nepůsobí. Já už viděl i to pod šatama, tak to se mnou zas tak nehne. Takže klidně můžeme přejít k trénin...”

Já k němu přešla rovnou. Konečně jsem se vzpamatovala a svou drobnou éterickou ručkou ho nabrala přímo do čelisti. Někteří chlapy by prostě měli raději jen mlčet. V zájmu jejich zdraví a bezpečnosti.

 

Felix zřejmě nestál ani o jedno z toho.

 

Frederico mi ušil především šaty a ty byly na některé činnosti prostě nevhodné. Například na skákáni. Alec a Santiago měli v sobě naštěstí dostatek vychování a omezili se na:

„Hezký šaty, Bello.”

Felixovi však něco jako takt bylo na hony cizí.

„Jo jo a hezky ti k nim ladí i kalhotky.”

Byli jsme prostě jedna šťastná upíří 'rodinka'.

 

 

Přes to jak jsem začínala mít některé ve Volteře čím dál raději, stále mě to táhlo domů. Volturiovi se k tomu raději nevyjadřovali, ale také mi to nezakazovali.

Cestu bych tam našla i poslepu. Čím víc jsem se však blížila Forks, tím víc jsem zpomalovala. Nakonec jsem se jen ploužila, dokud jsem se nezastavila úplně. Srpek měsíce osvětloval starý tepaný plot. Zub času na něm už zapracoval a tak jsem jej přeskočila, aniž bych se jej dotkla.

Doskočila jsem přímo mezi dva hroby. Pomalu jsem vykročila a šourala se k místu, kde už leželi moji prarodiče. Nyní tu přibylo další jméno.

 

Charlie Swan

Přítel a navždy milovaný otec.

 

Mezi rty se mi prodral vzlyk. Klekla jsem si do nízké trávy a přejely prsty po tom nápisu. Byl vytesán do kamene a pravdivější, než kdokoliv z městečka vůbec tušil. Zalitovala jsem, že jsem nedonesla žádné květiny, ale příště to napravím. Ačkoliv táta by dal asi nejspíš přednost nějakému rákosí než kytce karafiátů. Musela jsem se nad tím usmát.

 

Ze hřbitova jsem běžela už přímo do La Push. Bez zaváhání jsem přeběhla hranice rezervace, aniž bych zamaskovala stopy či svůj pach. Byla jsem doma a cítila to každým svým kouskem.

V příštím okamžiku jsem však ucítila i něco dalšího. Okolo jsem měla už ze zvyku rozhozený tenký štít, který sice ostatní nemohli pocítit, ale já tak zachytila přítomnost někoho dalšího. Tohle však nebyl Jacob, ale Sam.

Prudce jsem se zastavila a zaměřila se svým štítem tím směrem. Byl to Sam a někdo další. Jeho energii jsem ještě neznala, ale podle toho tepla, co vyzařoval a jemného zbarvení jsem usuzovala, že je to nějaká žena. K smrti vyděšená žena. Její plamének se třepotal rychle a nestále jako u těch, kteří byli odsouzení ve Volteře jako potrava.

Kus hlíny vylétl do vzduchu, jak jsem se prudce stočila a rozběhla jsem se tím směrem. Byli ode mě asi tři tři kilometry a já se bála, abych nepřišla pozdě. Strach okolo mě ovíjel svá chapadla, ale uvnitř se mi rozhoříval zápal, který začal tlačit vše ostatní do pozadí.

Mé smysly se mi, jako už tolikrát před bojem, zbystřily a já vše vnímala ještě ostřeji. Celou svou pozorností jsem byla zaměřena na místo před sebou. Na menší paseku, kde jsem stále jasněji cítila Sama a tu ženu.

Celý se třásl až se mi v mysli náhle vybouchl ve změti střípků energie, které se okamžitě opět spojily do jeho vlčí podoby. Rozběhla jsem se ještě rychleji...

 

>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 26. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!