Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dobytí ráje - 4

21.12.2010 (10:15) • BumbleBee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1669×

Volala jsem už ze silnice. Ani jsem se nenamáhala před brankou zabrzdit, prostě jsem ji přeskočila a běžela k domu. Seth, který mě nejspíš slyšel volat, otevřel dveře, zrovna když jsem k nim doběhla.

„Summer, co se děje?“ zeptal se a pustil mě dál. V předsíni už stál Harry a za ním Leah.

„Bella Swanová se ztratila. Táta mě sem poslal, prý máš dát vědět Samovi…“ Harry přikývl a okamžitě zmizel ve vedlejší místnosti.

„Vždyť jsi celá promočená, tos nemohla zavolat?“ řekla Leah, vzala mě kolem ramen a vedla mě do obýváku, kde mě zabalila do deky a posadila na gauč.

„Já bych ráda, ale Jacob utrhl sluchátko, když volal Charlie…“ Leah se tomu jen zasmála.

„Najdu ti nějaké suché věci.“ Zvedla se a odešla. Seth se posadil vedle mě a Sue, která byla nejspíš v kuchyni, mi donesla horký čaj.

„Děkuju,“ špitla jsem. Leah se mezitím vrátila s oblečením. Usmála se na mě a chtěla se posadit vedle mě, ale pak se její výraz změnil. Viděla jsem v něm bolest a zklamání. Otočila se a rychle utekla nahoru. Nedávalo mi to smysl, ale pak jsem zbystřela a slyšela Harryho, jak se domlouvá se Samem a hned jsem měla jasno. Všichni věděli, co se mezi Samem a Leah stalo. Možná jsem na to moc malá a nerozumím tomu, ale stejně si myslím, že to od Sama bylo hnusný. Chudinka Leah…

Převlečená v suchém vypůjčeném oblečení jsem si povídala se Sethem a čekala, až moje vlastní věci uschnou. Tyhle mi totiž byly velké a domů by se mi nešlo zrovna nejlíp.

„Jak se vůbec má Jake?“

„Myslím, že docela dobře. I když… Teď, když se hledá Bella…“ odpověděla jsem a zahleděla se na dno poloprázdného hrnku.

„Jak to myslíš?“ zajímal se Seth.

„No dobře, povím ti to.“ Vykládala jsem mu, jak se Jacob zaláskoval a co všechno kvůli Belle občas vyvádí. Seth se docela dobře bavil.

„Tak se měj,“ loučil se Seth. „Vážně tě nemám doprovodit?“

„To je dobrý… Z kopce to není taková hrůza,“ zakřenila jsem se. „Dobrou noc.“

„Ahoj, Summer,“ řekli Seth a Leah v tu samou chvíli. Zamávala jsem jim a vyběhla do tmy. Déšť téměř ustal, už jen slabě mrholilo. Doma jsem byla sama. Čekala jsem. Bylo to nesnesitelné. U Clearwaterových to bylo snazší. Měla jsem se jak zabavit, ale tady? Byla jsem jako na jehlách. Seděla jsem v křesle a hypnotizovala hodiny. Připadalo mi to jako věčnost…

„Summer…“ zašeptal Jacob. Slyšela jsem ho, ale nechtělo se mi mluvit. Ani oči jsem neotvírala – proč taky, jenom kvůli němu? Ani mě nehne… „Summer… Spí se v posteli, tak pojď…“ zkoušel to dál. Proč mě sakra budí? Jenom jsem zamručela a otočila se na bok. Slyšela jsem, jak se zasmál, vzdychl, a pak mě zvedl z křesla. Zase jsem se zavrtěla. Ať mi dá pokoj…

Brzo ráno jsem slyšela zvonit telefon. Tady se člověk vážně nevyspí. Schovala jsem hlavu pod polštář a dala přes něj ruce – nechtěla jsem nic slyšet. Chtěla jsem spát… Ale to je v tomhle domě evidentně nemožný. Z vedlejšího pokoje vystartoval Jacob, dupal jako slon a hulákal na celý dům. Počkat! Telefon?

„To byl Charlie? Co Bella? Je v pořádku?“ Nešlo to přeslechnout. Moment. Cože? Bella? Hned jsem byla na nohou.

„Co se stalo?“ zajímala jsem se.

„Jaktože mě ráno vzbudil zvonící telefon, když jsi ho večer rozbil?"

„Nemohl jsem spát, tak jsem ho dal dohromady. Celý to s Bellou..."

„Takže ji našel Sam, jo?“ ptala jsem se potom Jacoba, když jsme byli sami v garáži.

„Jo. Ale je to divný… Objevil se tam z ničeho nic a měl ji v náručí. Ani se neukázal u Charlieho, prostě se vynořil z lesa… A…“ nedořekl. Zadíval se z okna a mlčel.

„A co?“

„Je divnej. Díval se na mě a… Prostě… Neumím to popsat. Jako by na něco čekal. Jako by čekal na mě…“

„Cože?“ nechápala jsem.

„Neumím to vysvětlit. Jako kdyby doufal, že se stanu jedním z jeho ocásků. Jako je Paul a Jared.“

„Počkej… Cos to říkal?“

„Copak sis ještě nevšimla, jak jsou mu ti dva všude v patách?“

„Jared… Jared je teď… Jared se přidal k Samovi?“ Nevěděla jsem, jak to mám přesně formulovat.

„Jo. Proč?“

„Jen tak…“ zavrtěla jsem hlavou. To tady Sam vytváří nějakou sektu nebo co?

„Summer, znám tě dost na to, abych věděl, že u tebe nikdy nic není jen tak. Vyklop to, o co tady jde?“

„O nic! Já jenom… Nech to plavat,“ vstala jsem a šla domů.

Svět se zbláznil, všechno se obrací někam do neznáma. Už nevím, co si mám myslet. Aby se na mě už ani nepodívá… Když kolem mě prochází, dělá, že neexistuju. Co se to s ní stalo? Určitě to má co dělat s Jaredem.

Jacob každý den volal k Charliemu a ptal se na Bellu. Byl by promluvil přímo s ní, ale Bella se k tomu neměla. Charlie říká, že je jako tělo bez duše. Stýskalo se mi po ní. Uměla se hezky hádat s Jacobem, občas mi pomáhala s učením a byla taková… Veselá. Vždycky jsem byla moc ráda, když za námi přijela. Ale od té doby, co se ztratila v lese, už se prý ani neusmívá. Co se jí stalo?

Bylo mi smutno i po Abigail, ale ta už o mě asi nestála, takže jsem často byla u Clearwaterových. Se Sethem byla legrace a i Leah mě tam ráda viděla. Byla sice starší, ale ráda si se mnou povídala.

Taky jsem se víc vídala s Embrym. Všechno to nejspíš byly náplasti za Aby a Bellu. I když… Embry se tam tak úplně nepočítá. Toho jsem vždycky ráda viděla. Byla jsem do něj blázen, tak je to snad jasný, že ho ráda vidím, ne?

„Ahoj,“ ozvalo se za mnou. Procházela jsem se po pláži a házela kamínky do vody, ale nevěděla jsem, že nejsem sama.

„Jé, ahoj Embry,“ řekla jsem, aniž bych se otočila.

„Jak víš, že jsem to já?“ zasmál se. To už šel vedle mě.

„Já to prostě poznám. Vždycky tě poznám…“

„Vážně?“

„No jasně,“ usmála jsem se na něj. Nad obzorem mezi mraky prosvitlo pár rudých paprsků zapadajícího slunce. Bylo krásně, i když trochu chladno – to se v listopadu stává… Okraj pláže byl posetý barevným listím.

„Není ti zima?“ zeptal se Embry a aniž by čekal na odpověď, dal mi přes ramena svoji bundu.

„Děkuju,“ začervenala jsem se.

„Co tady vlastně děláš tak sama?“ zajímal se. Posadila jsem se na naplavenou kládu a zahleděla se do vln. Embry si sedl vedle mě.

„Já tady nejsem sama. Vždyť jsi tady ty,“ usmála jsem se.

„No to jsem,“ zasmál se. „Tak cos tu dělala sama, než jsem přišel?“

„Občas… Je mi… Tak nějak smutno. Bella k nám nejezdí… Abigail se na mě ani nepodívala od doby, co se Jared…“ zadržela jsem vzlyk.

„Pojď sem…“ řekl tiše a objal mě kolem ramen.

****

Líbilo se pokračování? x)

****

Třetí kapitola

*

Pátá kapitola