Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dobytí ráje - 3

18.12.2010 (16:15) • BumbleBee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1694×

Snažila jsem se to všechno pustit z hlavy. Sice se mi to moc nedařilo, ale snažila jsem se. Škola utekla celkem rychle, ale Aby se nezastavila, jak slibovala. Něco se dělo, o tom nebylo pochyb. Celou cestu ze školy jsem se mračila do země a moje mozkové závity se zadrhávaly na těch samých místech – co je s Jaredem, co o tom ví Aby… Pořád dokola.

„Vnímáš mě vůbec?“ ozvalo se vedle mě a já polekaně nadskočila. Ani jsem si nevšimla, že jde Jacob vedle mě.

„Jdeš se mnou dlouho?“ zeptala jsem se jako idiot.

„Dohnal jsem tě asi před pěti minutama. Vůbec mě neposloucháš, co je s tebou, Summer?“

„Nic… Jenom jsem se zamyslela…“ odpověděla jsem a pokusila jsem si vybavit, co mi Jacob cestou říkal. Neúspěšně.

„Jasně…“

„Hele, co kdybych zavolala Belle, ať se staví? Dlouho jsem ji neviděla…“ Jakovi se ten nápad líbil jenom na půl – rád by Bellu viděl, ale mnohem méně nadšený byl z představy, že s ní budeme oba dva. Ale nakonec souhlasil. Nevím, proč jsem si vzpomněla na Bellu. Možná to bylo tím, že se mi Aby trochu vzdálila. Chovala se divně. Sice to byl jenom jeden den, ale já to prostě poznám.

Sotva jsme došli domů, Jacob se hrnul k telefonu, ale já ho předběhla a sebrala sluchátko.

„Já jí zavolám,“ prohlásila jsem.

„Proč ty?“ hádal se Jake.

„Protože kdybys jí volal ty, někam bys ji vytáhl a já bych zůstala sama doma. To víš, že jo! Takhle si to pojistím…“ Vytočila jsem číslo a chvíli čekala. Zvedl to Charlie.

„Haló?“ ozvalo se ze sluchátka.

„Ahoj, Charlie, tady je Summer. Je doma Bella? Chtěli jsme ji s Jakem pozvat na návštěvu,“ brebentila jsem.

„Nazdárek, holka! Ne, Bella tady není, ale až se vrátí, určitě jí vyřídím, že jsi volala. Jak se vůbec máte?“

„Dobře. Táta je v pohodě, já mám dobré známky a Jacob – vždyť ho znáš…“ zasmála jsem se do telefonu a Jake mě za to zpražil pohledem.

„No jo… Někdy se zase zajeďte podívat k nám. Bella moc velký nadšenec do sportu není, nemám s kým koukat na zápasy.“

„Dobře. Vyřídím to tátovi. Zatím ahoj.“

„Ahoj, Summer,“ rozloučil se a zavěsil.

„Takže?“ ptal se Jacob, kterému polovina rozhovoru chyběla.

„Bella není doma, ale Charlie jí řekne, že jsme volali. Kde je vůbec táta?“ Jacob přešel ke stolu a zvedl z něj žlutý lísteček.

„U Harryho…“ odpověděl a položil papírek zpátky.

No bezva. Takže jsem v baráku sama se svým milovaným bratrem. Co víc si přát? Při té myšlence jsem se kysela zašklebila a zapadla k sobě do pokoje.

Nechtělo se mi znova chodit za Aby. Musela bych zase šťourat do těch divných věcí kolem Jareda, jsem prostě taková. Raději jsem si vzala knížku a četla si.

„Summer?“ Moje dveře se s vrzáním otevřely, kleply o skříň a na prahu se objevil Jacob.

„Co chceš?“

„Kluci jsou v garáži… Ptali se po tobě, prej je tam bez tebe nuda…“ Kluci? Jako i Embry? Fakt? Zvedla jsem se o něco rychleji, než jsem měla. Nechtěla jsem, aby jake něco tušil… Uvědomila jsem si to ale pozdě. Když jsem kolem něj proletěla, podezřele se zasmál. Kvůli mojí zbrklosti jsem se stala terčem Jacobových vtípků… O šílenostech z pubertální lásky a podobných věcech. Sám měl co mluvit – jeho posedlost Bellou byla donebevolající, ale měla jsem moc práce se zachováním klidu, takže jsem mu to nedokázala vrátit. Kluci se úžasně bavili… Byla jsem na Jaka naštvaná, ale nechtěla jsem z garáže odcházet, když tam byl Embry… No dobře. Možná to přeháním, ale smát se mi kvůli tomu nemusí.

„Nic si z něho nedělej,“ řekl Embry když odcházel, položil mi ruku na rameno a usmál se. Musela jsem zrudnout jako paprika, ale co nadělám? Pak se sklonil k mému uchu. „Však ty mu to vrátíš…“ zašeptal a mrkl na mě. „Ahoj zítra Jaku,“ zavolal, protože můj bratr se přehraboval v bedně plné součástek. „Dobrou noc, Summer…“ A byl pryč. Dobrou noc? Byla jsem v sedmém nebi! Embry mi řekl dobrou noc!

„Tak to vyklop,“ řekl pobaveně Jacob. Stál přede mnou se založenýma rukama a smál se.

„Co jako?“

„Proč se culíš jako měsíček a máš červený uši?“

„Dej mi svátek, Jacobe…“ mávla jsem rukou a šla domů. „Ahoj, tati,“ usmála jsem se, když jsem procházela kolem kuchyně. Jake mi byl v patách.

„No tak, Summer… Ty ses zabouchla? Do Quila, že jo? Já to na vás vidím… Jak se spolu bavíte a smějete…“ Byl vedle, jen nevím, jestli je to špatně nebo dobře.

„Jacobe,“ otočila jsem se se sladkým úsměvem. Chtěla jsem mu něco odseknout, prostě ho odpálkovat, ale zrovna vedle mě zazvonil telefon.

„Blackovi,“ řekla jsem trošku ostřeji, než jsem chtěla – blbej Jacob!

„Ahoj, Summer, není u vás Bella?“ ozval se ze sluchátka naléhavý hlas Charlieho.

„Ne, není… Děje se něco?“ Strach v jeho hlase mě vyděsil.

„Bella není doma… Napsala vzkaz, že je s Edwardem v lese, ale je pozdě a… Musím ji najít…“ drmolil nešťastně a určitě zadržoval panické vzlyky.

„Tati! Bella se ztratila!“ zavolala jsem od telefonu.

„Jacobe, jedeme do Forks…“ Jacob mi vytrhl telefon z ruky a odstrčil mě.

„Charlie, jedeme za tebou. Zavoláme i Harrymu, neboj, najdeme ji…“ Táta už byl ve dveřích a Jacob ani nezavěsil, prostě nechal sluchátko spadnout. Šňůra se přetrhla, ale on si toho nevšímal a vyběhl za tátou. Šla jsem za nimi, ale nedovolili mi to.

„Ne, Summer. Zůstaň doma. Zavolej ke Clearwaterovým, řekni Harrymu, že se ztratila Bella. Ať dá vědět Samovi. Budou vědět, co a jak.“

„Ale Jacob rozbil telefon!“ mávla jsem hystericky rukama.

„Tak tam musíš zaběhnout. Je to důležité… Běž!“ Jacob už přijel s autem před dům a pomáhal tátovi nastoupit. „Summer!“

Popadla jsem bundu a vyběhla ven. Venku pršelo, měla jsem promočené tenisky a nepříjemně to čvachtalo, ale šlo o Bellu! Běžela jsem do toho hnusného kopce, studený vítr mi trhal plíce… Konečně jsem spatřila svůj cíl.

„Harry!“

****

Líbilo se pokračování? x)

****

Druhá kapitola

*

Čtvrtá kapitola