Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dáreček z La Push 5. kapitola

Interview magazine


Dáreček z La Push 5. kapitolaAlice je na Edwarda pěkně nakrklá. Odjeli si za Bellou a ji nechali doma. Další příležitost si ale ujít nenechá. Proklouzne ze školy jen co vytuší její přítomnost. Plány jí však překazí nezvaná návštěva, Jacob Black, který rozhodně nemá dobrou náladu. Přihlíží tak jejich nezvyklému uvítání.

5. kapitola

 

 (pohled Alice)

 

Seděla jsem v lavici a snažila se předstírat zájem o matiku. Tenhle předmět mě vážně nebavil. Koho taky jo, když ví výsledky dopředu. Jako luštit křížovku s už vyplněnou tajenkou.

Nepřítomně jsem si odloupávala lak z nehtů a sledovala Edwarda sedícího přede mnou. Pořád se při tom zvuku ošíval, nesnášel, když jsem to dělala.

„Alice!“ otočil se ke mě a sykl.

S pomstychtivým výrazem jsem přiložila nehty na desku lavice a pomalu jimi začala přejíždět. Místností se nesl tichoučký skřípavý zvuk, až se Edward přede mnou otřásl, jako by mu přejel mráz po zádech. Bylo mi jasné, že by teď nejraději sroloval uši jako střechu od kabrioletu. Jo jo, Edík a jeho slavný hudební sluch.

Ale zasloužil si to! Včera si s Emmettem jeli za Bellou a mě nechali nevědomě doma. Prostě hnusně a zákeřně využili toho, že nic ohledně ní nevidím a zajeli si k ní na návštěvu. Navíc už přijeli i s Emmettovým broučínkem, tak mi nezbyla žádná záminka ji opět vidět.

V návalu podráždění jsem nakopla Edwardovu židli pod stolem. Překvapeně sebou cukl a chytil se lavice. Otočil se ke mě s výrazem ala vrah králíčka Azurita. Pohled mi sklouzl dolů a já zahlídla, jak dotyčná kovová noha trčí na stranu a můj zákeřný bratříček balancuje jen na třech nohách.

Moc dlouho jsem se tím neměla čas kochat, protože se dostavila další vize. Běžela jsem nadšeně chodbou ven a pak tma.

Na moment jsem strnula, v příští vteřině jsem však už stála v lavici.

„Potřebujete něco slečno Cullenová?“ nahlédl na ni překvapeně učitel přes své brýle.

„Mohla bych si odskočit?“ vyhrkla jsem.

„Jistě.“

Vystřelila jsem z lavice, jako by se za mnou každou chvíli už mohla dělat mokrá cestička.

Sotva jsem minula Edwarda, vstával i on.

„Můžu taky?“

„To jí chcete asistovat nebo co?!“ zeptal se učitel podrážděně nad tolika rozruchem. „Počkejte než se vrátí. Za chvíli by tu taky nemusel zůstat nikdo.“

Edward se s výrazem Křemílka nad Muchomůrkovou rakvi znovu posadil.

Neboj budu ti všechno vyprávět.

Zašveholila jsem škodolibě v myšlenkách. Posledním pohledem před zavřením dveří jsem viděla, jak vztekle cupuje okraj svého svetru. Škoda, ten se mi právě moc líbil. Příliš mě to však netrápilo. Nadšeně jsem běžela ven. Pokud místo budoucnosti vidím jen tmu, tak jsou možné jen dvě věci, že razantně zhubnu do velikosti krabičky od sirek, nebo že v tom má prsty Bella.

Já to věděla! Zajásala jsem v duchu, když jsem na parkoviště uviděla přijíždět její auto. Zamířila přímo k čekajícímu Nikovi, kde zastavila a vystoupila. Se širokým úsměvem, že se mi málem natrhly i ušní bubínky, jsem vyrazila k nim.

Bylo to stále neuvěřitelné, že je má sestřička opravdu tady. Styl oblékání má sice stále příšerný, ale to se dá snadno za den či dva po obchodech napravit.

„Tak co, dnes bez průšvihů? Žádná odmontovaná kola u aut či rozdrcená křída na židličkách?“

Zaslechla jsem její známý hlas, po kterém se mi tak stýskalo.

Niky hrdě zakroutil hlavou.

„Zaplať pánbůh,“ oddechla si upřímně.

Byla jsem od nich sotva deset metrů, když Bella vyděšeně ztuhla na místě. Úsměv se mi vytratil z tváře a zůstala jsem ni ni zlomeně koukat. Její pohled se však nestočil ke mě, ale na druhou stranu.

Postavila se vedle Nika aniž by se na něj podívala.

„Běž do jídelny pro lžičku, protože teď nás zachrání už jedině zákopy.“

Z druhé strany parkoviště k nim mířil Jacob Black. Ačkoliv mu muselo být už tak čtyřicet, vypadal na zachovalého třicátníka. S nakrknutým výrazem si to dupal přímo k nim.

„Ahoj, to je překvapení. Co tu děláš?“ zapředla Bella s nervozním ztuhlým úsměvem.

„Volali mi ze školy, že zas něco provedl a zaznělo při tom i jedno hodně sprostý slovo,“ zavrčel na ni.

Bella nechápavě pozvedla obočí.

„Cullenovi,“ prsknul.

„Kde by se tu, prosím tě, vzali?“ zašveholila s nevinným výrazem Bella.

Jacob zkoumal pohledem její bezbranný výraz a po chvíli se začal konečně uklidňovat. Na tváři se mu dokonce začal objevovat omluvný úsměv. Ten mu však ztuhl v momentě, kdy mu do obličeje zavál jemný poryv větru. Vytřeštil na Bellu oči jako by dostal první pomoc od slonice. Bella stočila pohled k autu, z něhož čpěl Edwardův pach až ke mě.

„A do háje.“

V mžiku vyrazila pryč. Jacob se se vzteklým výrazem vrhl za ní. Hbitě kličkovala mezi stojícími auty, ale Jacob jí byl pořád v patách. Do tempa jim znělo plácání, jak se Niky v záchvatu smíchu svalil a bušil pěstičkou do země. Neschopna pohybu jsem jen zírala jak už po třetí oběhli parkoviště, než Bella zkusila jinou únikovou strategii.

Vystřelila nečekaně přímo ke stromům lemujícím parkoviště. Během chvilky už se houpala na silné větvi. Dál se však nedostala. Jacob ji táhl dolů za kotník, který svíral pevně oběma rukama.

„Pusť ten strom!“

„Ne, mě se líbí. Ty malinké zelené lístečkýýýýý...“

Ozvalo se hlasité prasknutí. Jacob ležel na zemi a Bella na něm ještě svírajíc svou milovanou větev v náručí. Než se stačila vzpamatovat popadl ji za pas a pod paží ji nesl zpět.

Bella se pokušitelsky dívala na větev ve své ruce, ale nakonec ji s povzdechem pustila a alespoň vražedným pohledem likvidovala Nika, který se stále ještě válel po zemi.

„Za to může on,“ napřáhla obviňující ruku přímo na hýkajícího Nika.

Okamžitě mu smích přimrzl na rtech. Nestihl se ani zvednout a už ho Jacob držel za límec a táhl za sebou. Bella se škodolibě hurvínkovsky zachechtala.

Jacob je oba strčil nepříliš jemně na sedadlo spolujezdce zamotané do jednoho chumlu. Než stačil obejít auto, ti dva sebou začali mydlit v boji o místo u okna. S jasnou převahou zvítězila Bella a na místě vedle Jacoba zůstal sedět Niky s výrazem sviště uprostřed minového pole.

Netrvalo ani půl minuty a Bellino terénní auto mi se zakvílením kol zmizelo z dohledu. Vytřeštěně jsem za nimi hleděla. Teprve po chvíli jsem se probudila a uvědomila si, že jsem zas prospala příležitost promluvit si s Bellou. Vztekle jsem dupla nožkou až se mi pod nohou udělal důlek.

 

<< 4. kapitola      6. kapitola >>

  



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dáreček z La Push 5. kapitola:

 1
2. Ceola
20.12.2012 [14:06]

:D Skvělý! Chudáci :P Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.12.2011 [15:28]

alicecullen105 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!