Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Červená nebo zlatá? - 9. kapitola

23.08.2012 (12:15) • AntjeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1604×

9. kapitola – Mýval
Ležel jsem v Tanyině posteli, s její hlavou na mé hrudi, hladil ji ve vlasech a až s vytřeštěnýma očima přemýšlel, co se to vlastně stalo. Přišlo mi to, jako kdyby všechno, co se stalo od chvíle, kdy jsem Tanyu chytl za ruku, byl sen. Jako kdyby se to vůbec nestalo, jako kdybych to viděl v béčkovém romantickém filmu. Vzhledem k tomu, že jsem věděl, že to všechno se stalo, tak jsem přemýšlel o tom, co to znamená.

Tanya mě miluje, já k ní sice něco cítím, ale láska to není, přesto jsem se s ní nejenom líbal, ale dokonce jsem se s ní i vyspal. Znamená to, že spolu... chodíme?

„Miluju tě,“ zašeptala najednou Tanya. Nechtěl jsem ji zranit, ale ani jsem jí nechtěl lhát. Přemýšlel jsem, co jí říct.

„Děláš mě šťastným,“ řekl jsem upřímně a doufal, že jí to bude stačit. Svým prstíkem dělala kroužky na mém nahém břiše. Cítil jsem, jak je uvolněná.

„Promiň. Já vím, že ty mě nemiluješ. Věděla jsem to před tím, než jsem do toho spadla. Taky vím, že se do mě nezamiluješ, ne tím doživotním způsobem. Prostě mi to nedalo, musela jsem ti to říct,“ řekla vyrovnaně. Nesedělo mi to. Vypadalo to na pořádnej průšvih, nebylo normální, aby to brala takhle.

Otočila hlavu ke mně a usmála se na mě.

„Nedělej si, prosím, starosti s tím, jestli mi ubližuješ. Prosím,“ řekla důrazně.

„Pokusím se,“ usmál jsem se na ni. Natáhla se pro polibek, který jsem jí rád věnoval. Vší silou jsem se snažil nemyslet na budoucnost. I když tahle situace měla své mouchy, tak jsem musel uznat, že jsem opravdu šťastný. Ano, náš vztah nebyl postavený na lásce, ale byl postavený na důvěře, přátelství, úctě. Kdo ví, třeba to bude stačit.

„Jdeme dolů, ať nás moc nezdrbou,“ smála se a chtěla se zvednout. Lehce jsem ji strhl na sebe, objal ji a líbal. Přetočil jsem se nad ni a od rtů klesal níž, věnoval jsem polibek bradě, zlíbal jí krk, rameno, klíční kost a pozastavil se na jejích ňadrech. Lehce jsem sál její bradavku a přitom se jednou rukou věnoval jejímu klínu. Ona slastně vrněla a prsty zatínala do polštáře. Pomalu jsem opustil její prsa, postupoval níž, jazykem obkroužil její pupík, když jsem ve svých vlasech ucítil její ruku, která mě nepatrně tlačila níž. Zabloudil jsem mezi její božská stehna a plánoval jsem se tam chvíli zdržet.

Konečně jsme sešli dolů mezi ostatní. Kate si četla a Irina s Emmettem koukali na televizi. Když nás zahlídl, tak se zvedl z gauče, klekl si na kolena a plazil se po nich k nám. Byl kousek od Tanyi a tahal ji za šaty.

„Mamííí, co ti štrejda nahože dělal, že ši tak kžičela???“ Kate a Irina vyprskly smíchy, já se radši nepatrně otočil a snažil se nesmát na celý kolo, jako ony. Emmett držel pořád dětskou tvář, zůstával ve své roli. Tanya jenom překvapeně zvedla obočí, trochu se pousmála a pohladila malého Emmettka po hlavě.

„To pochopíš, až budeš vědět, na co máš tu malou žížalku mezi nohama,“ řekla Tanya s důrazem na malou.

„Hele, tys mojí žížalku neviděla, to vím stoprocentně! Tak ji nezmenšuj!“ smál se z plných plic Emmett. Já bych se taky smál na celý kolo, ale pořád jsem přemýšlel o vztahu mezi námi. Musíme si promluvit, to je jasný.

„Tanyo, půjdeš se projít?“ snažil jsem se říct s úsměvem.

„Určitě,“ odpověděla a oplatila mi úsměv. Emmett na to spustil hlasité wooooooow. Někdy jsem vážně měl chuť toho medvěda přizabít.

Vyrazili jsme s Tanyou směrem k našemu místu. Tanya tušila, že si budu chtít promluvit, takže když na to pomyslela, tak jsem jenom přikývl, víc zatím nebylo potřeba říct.

Byli jsme docela daleko, takže by nás ti tři nemuseli slyšet.

„Tak,“ řekla Tanya, když jsme si sedli na trávu proti sobě. Přišlo mi blbý u toho stát.

„Tak,“ zopakoval jsem. „Jsem tvůj kluk?“ zasmál jsem se lehce.

Přikývla a sladce se na mě usmála. „Jsem tvá holka?“ usmála se. Přikývl jsem a věnoval jsem jí malý polibek. Ještě jsme totiž nebyli u konce.

„Víš, jak to je... A -“ Nedokončil jsem, protože mě přerušila.

„Nech mě teď mluvit. Respektuju to, že... ke mně necítíš to, co já k tobě. A vážím si toho, že se mnou i tak jsi. Chci ti říct jednu věc. Jestli se – a teď mi promiň, že budu sobecká – bohužel stane, že se do někoho zamiluješ... Tak půjdu stranou. Ale byla bych ráda, kdybys byl ke mně ve všem upřímný a nebral ohledy na to, jestli mi to ublíží nebo ne. A taky kdybych tě vídala jít s ní ruku v ruce úplně minimálně. Nejradši vůbec. Víš, jak to myslím?“ pousmála se na mě.

„Nevím, co říct. Děkuju. A pokud bych... Nebudu ti chodit na oči,“ řekl jsem trhaně. Cítil jsem se provinile za to, že se do mě zamilovala.

„A ještě něco. Prosím tě, než s někým k něčemu dojde, nejdřív se se mnou rozejdi.“ Přikývl jsem. Vůbec jsem si nedokázal představit, že bych ji podvedl. Zvedla ruku a pohladila mě po tváři a dívala se mi do očí. Vždy, když byla se mnou, tak celá zářila a většinou měla koutky zdvihnuté do úsměvu. Těšilo mě to, hřálo mě to u mrtvého srdce. Její zlaté vlasy jí plápolaly kolem obličeje díky slabému větru a měla šťastný výraz. Byla nádherná. Chytl jsem ji okolo pasu, přitáhl si ji trochu blíž a začal ji líbat. Vyrušila nás lidská vůně a křupání listí a větviček pod botami. Odlepili jsme se od sebe, zvedli se, chytli jsme se za ruce a běželi pryč.

„Mýval v botě,“ vypadlo ze mě, když jsem se na ni zadíval. Toužil jsem jí říkat, že k ní něco cítím, ale na miluji tě jsem to opravdu necítil. Mýval v botě zní podobně a pro mě to bylo podobné, jako jí říct ta dvě slůvka lásky. Tanya se na mě nechápavě podívala, vůbec netušila, co jsem měl na mysli.

„To je místo miluju tě,“ řekl jsem s obavami, jak to vezme. Tanya se začala smát a pokyvovala hlavou.

„Mýval v botě,“ řekla s úsměvem. Vůbec jsem nechápal, že to všechno brala tak dobře, že byla tak tolerantní. A dost jsem se obával, co bude, až to jednou bouchne.

„Půjdeme už zpátky?“ zeptal jsem se Tanyi. Jen přikývla. Za chvíli jsme doběhli k domu, ale ještě před tím, než jsme vešli dovnitř, mě něco napadlo.

„Pojeď se mnou zpátky do Sequim.“ Otočil jsem si ji k sobě, chytil za boky a přitáhl k sobě. Naklonila hlavu a přemýšlela. „Uvidíš se zase s Rose, budu tě moct oficiálně představit Carlisleovi a Esmé. Co na to říkáš? Jenom na návštěvu, třeba...“ usmíval jsem se na ni.

„Dobře, ale to budeme muset vyrazit na nákupy, abych si sehnala nějaký pěkný oblečení, ať ti nedělám ostudu,“ usmála se na mě a už se těšila. „Kate, Iri, půjdete se mnou nakupovat?“ zeptala se stejným hlasem. V tu ránu vedle nás stály a těšily se snad ještě víc než Tanya. No, každopádně jsem rád, že nemusím jít s nimi. Líbl jsem Tanyu na rozloučenou, tak mi lehce zamávala a i se sestrami vyrazila do centra. Já jsem šel do obýváku k televizi. Ty nákupy jim zaberou dost času.

„Jak to s Tanyou vůbec máte?“ ptal se Emm, když vedle mě skočil na gauč a bouchnul mě přátelsky do ramene. Jeho sestry už zřejmě byly dost daleko, takže nás nemohly slyšet.

„Co konkrétně máš na mysli?“ Emmett si začal vybavovat zvuky z dnešního rána, které k němu doléhaly z Tanyiny ložnice. Nepředpokládal jsem, že by bylo možný utajit to, že jsme se spolu vyspali.

„No, chodíme spolu,“ odpověděl jsem nerad.

„Došlo mi, že spolu asi neběháte. Měl jsem na mysli spíš tu naši upíří doživotní lásku. Víš? Peace, love and freedom? Tak to druhý,“ culil se na mě.

„Tak z půlky...“ řekl jsem do země.

„Jak to myslíš, z půlky?“ ptal se dotěrně, tentokrát ne s tak širokým úsměvem.

„Že u mě to zas tak žhavý není,“ přiznal jsem.

„Hmm,“ zamýšlel se. „Tak podívej. Jestli mojí sestřičce jakkoliv ublížíš, tak já ublížím tobě, jasné?“ řekl nejdřív vážně, ale když viděl můj vystrašený obličej, tak se začal smát. Zase mě bouchl do ramene – tentokrát to fakt docela bolelo –, zvedl se z gauče a odešel. Ještě, že si holky vyrazily na nákup... Takhle se ztrapnit před nimi, tak se fakt radši nevidím.

Pohodlně jsem se usadil na gauči, dal si ruce za hlavu a přemýšlel. Opravdu jsem se těšil. Jedu s Tanyou domů...

Autor: AntjeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Červená nebo zlatá? - 9. kapitola: