Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Časová smyčka 3

Peter


Časová smyčka 3Omlouváme se za tu delší pauzu, ale máme pro vás další díl a už pracujeme na dalším. Ejdriana a NikkiR

Byla jsem rozhodnutá, že tam pojedu, ať se děje co se děje. Alice se zahleděla do dálky sledovala svou vizi, poté se na mě podívala a usmála.
,,Viděla jsem, že tě Carlisle doprovodí na kraj Itálie, pojedu s vámi.“
,,Alice, víš že to pro tebe není bezpečné,“ Carlisle se snažil Alici přemluvit, ale viděla jsem, že je to už předem prohraný boj.
,,Tati, stejně prohraješ,“ řekla s úsměvem Alice, Carlisle se zatvářil ublíženě, ale nakonec se na ni usmál a jen nevěřícně zakroutil hlavou. Já jen stála a sledovala tuto idiyku, kéž bych se mohla já vrátit k rodině a přátelům.
Všichni tři jsme se rozběhli od té chatrče, zastavili jsme se blízko Forks. Naposledy jsem se na něho podívala a běželi jsme pryč. Nechala jsem tam část sebe. Zastavili jsme se docela daleko a potom jsme šli pěšky, kolem nás jen občas projelo sem tam nějaké auto. Na žádného člověka jsme naštěstí nenarazili a já jsem si oddychla. Zastavili jsme se před vchodem do haly letiště. Měla jsem opravdu strach, abych nikomu neublížila.
,,Bells, asi bys neměla dýchat,“ řekl Carlisle a přitom se mi upřeně díval do očí. 
,,Máš pravdu,“ usmála jsem se na něj a naposledy se zhluboka nadechla, když jsem si byla jistá že jsem připravená kývla jsem na něj. Otevřel pomalu dveře a my vešli dovnitř, hala byla obrovská a lidí tam bylo také strašně moc. V duchu jsem se modlila abych tohle vydržela, naštěstí jsem ani neměla potřebu se nadechnout, bála jsem se. 
Alice mě vzala za ruku a šly jsme si sednout na sedadla, Carlisle se mezitím někam vydal nejspíš pro letenky. 
Vzala jsem si z hromady časopisu nějaký, který byl hned nahoře, nebylo v něm nic co by stálo za to, abych si přečetla. Než jsem se nadála tak se vedle mě a Alice objevil Carlisle se třemi letenkami.
,,Nemusíte semnou jezdit, zvládnu to sama,“ odpověděla jsem a nadechla jsem se, abych mohla ještě něco říct, ale to jsem neměla dělat.
Oba se na mě podívaly tak zvláštně, jako kdyby mě poprvé viděli a nebo jako kdybych byla duch.
,,Co je? To vypadám tak strašně?“ Zeptala jsem se, protože se na mě pořád hleděli jako bych něco provedla..
,,Bells ty to necítíš? Tu žízeň?“ Zeptal se mě udiveně Carlisle a nespouštěl ze mě oči.
,,Žízeň?“ 
,,Nesnesitelné pálení v krku, škrábání…“ znova a znova jsem se nadechla, ale ani jednou jsem necítila tu žízeň o které mluví.
,,Necítím nic, je semnou něco špatně?“ Alice a Carlisle se rozesmály, nevěděla jsem co je na tomhle tak vtipného.
,,Jestli je něco špatně s tebou? Myslím že si nadaná, bude to tvůj dar“ odpověděl mi Carlisle a měřil si mě takovým divným způsobem, asi nad něčím přemýšlel.
,,Tohle bude zajímavé, “ řekl si spíš pro sebe, díky našemu sluchu jsme ho s Alicí dobře slyšely.
,,Za chvíli nám to letí.“ 
Zvedli jsme se a nastoupili jsme do letadla. Dostala jsem místo vedle Alice a Carlisle vedle jedné mladší dívky, která z něj nemohla spustit oči. 
Když jsme začali konečně stoupat oddechla jsem si, byla jsem ráda, že budu za chvíli ve Volteře a dozvím se toho víc. 
Počítala jsem minuty, hodiny. Cesta byla dlouhá, Alice se většinou soustředila, jak ona řekla, aby dostala vidění. Myslím že cestou nějaké dostala, ale o žádném mi neřekla ani slovo. 
Když nám konečně oznámili, že budeme přistávat byla jsem ráda, ale hned mě to přešlo když mi došlo, že se Alice s Carlislem vrátí zpátky do Forks?
Letadlo začalo konečně klesat až úplně zastavilo a my mohli vystoupit. Nevím kde se to ve mně vzalo, ale nějak se mi nechtělo.
Alice se na mě povzbudivě usmála a tím mi dala odvahu vystoupit.
Carlisle a Alice mě ještě kousek doprovodili, ale dál jsem už musela sama. Slíbila jsem Alici, že se někdy stavím a zůstanu chvíli u nich. Carlisle mi dal pár peněz, prý kdybych potřebovala, a nebo kdybych chtěla odsud odjed. Půjčila (ukradla) jsem si auto, které jsem našla na parkovišti, bylo to červené Porsche. Nastoupila jsem a vydala se k volteře.
Zastavila jsem se u brány do města, všude bylo hrozně moc lidí. Uviděla jsem dívku s blond vlasy jak vede několik lidí do hradu. Vystoupila jsem a šla jsem pěšky, dneska bylo naštěstí zataženo, takže jsem se nemusela skrývat někde ve stínech.
Šla jsem stejnou cestou jako ta blondýna, ale nemohla jsem najít žádné dveře.
Chvíli jsem ještě hledala až jsem to málem vzdala, ucítila jsem podivnou vůni. Růže a vanilky, která byla docela silná. Objevil se vedle mě mladík s krátkými hnědými vlasy, byl nádherný, ale strašně bledý. To mě přesvědčilo, že to musí být také upír.
,,Co tady děláš?“ Zeptal se mě tvrdě.
,,Hledám Ara.“ Odpověděla jsem mu stejně tvrdě.
,,Dovedu tě tam,“ vzal mě za ruku trochu pevněji než bylo za potřeba, abych mu nejspíš neutekla a obešel hrad. Uviděla jsem dveře. Vešli jsme dovnitř, kde byli dva velicí chlapy, kteří to tady nejspíš hlídali. 
Šli jsme dlouhou chodbou, ten kluk šel lidskou rychlostí, ale protože mě pořád držel neodvážila jsem se zrychlit. Konečně jsem uviděla světlo a za chvíli jsme byli u něho. Vešli jsme do nějaké haly, kde za pultem stála pěkná dívka, neměla na Alici například, ale škaredá také nebyla.
,,Jdeme za Arem,“ odpověděl ten mladík, který mě sem dotáhnul.
,,Právě jdou v jídelně, musíš chvíli počkat.“ Už jen to slovo jídelna se mi moc nelíbilo.
,,Počkáme v sále,“ odpověděl jí a zase mě za sebou táhl do jiné místnosti.
Byl obrovský , ale přesto nádherný, uviděla jsem obraz, který vysel nad jejich trůny. Byly tam čtyři upíři, jednoho jsem poznala až moc dobře, byl to Carlisle. Akorát nechápu proč je tady zrovna on.
Z jiné místnosti jsem slyšela prosby o to, aby je nezabíjeli, také jsem slyšela mlaskavé a hltavé zvuky. Určitě si naše veličenstvo pochutnává na nějaké ubohé dívce, kterou odtrhnl od milující rodiny.
Podívala jsem se na toho kluka, s kterým jsem přišla, určitě by byl radši v té jídelně než tady s nějakou ubohou upírkou.
Otevřely se dveře a do místnosti vešly tři postavy.



« SHRNUTÍ (Ejdriana) »

SHRNUTÍ (NikkR)


 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Časová smyčka 3:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!