Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čarodějky - Epilog

17.12.2010 (16:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 5671×

Epilog

(pohled Belly)

Je tomu přesně rok, co je ze mě upírka. Mocná, silná a nádherná upírka. Už půl roku jsem také vdaná. Vdaná za mého anděla. Edwarda. Právě dnes, 12.12., před jedním rokem začala má přeměna, protože jsem donosila své a Edwardovi děti. Umírala jsem a Edward, i když za to sám sebe částečně nenáviděl, mě kousl.

Po třech dnech jsem se vzbudila a podívala se na své děti. Byl to chlapec a dívka.

Jméno pro chlapce jsem měla vybrané dávno. Pro holčičku měl jméno vybrané Edward.

Právě sedím na verandě, na dece a opírám se zády o rám zábradlí. Přede mnou na dečce si hrají moje dvě krásné děťátka. Jason a Ashley.  Byl jim sice jen rok, ale vypadali už na dva roky. Ashley měla bronzové vlásky, ale oči po mně. Vlastně měla rysy v obličeji všechny po mně. Husté lokýnky se jí vlnily do půli zad.

Jason měl oproti Ashley kaštanově hnědé, ležérně rozcuchané vlasy, jako to nosil jeho otec. V obličeji byl také po něm a měl jiskřivě zelené oči. Vlastně byl celý po Edwardovi, jen tu barvu vlasů zdědil po mně. Právě teď si hrají na téhle dece s novými hračkami, co dostali k narozeninám. Usmívají se a Ashley si co chvíli kontroluje krček, jestli se jí na něm stále klinká její náhrdelník. Byl to náhrdelník pro ochranu proti uřknutí a všem jednodušším zlým kouzlům, dohodly jsme se se sestrami, že jej dostanou všechny naše děti.

Byli stejně krásní jako Nessie. Možná ještě krásnější. Nessie seděla hned vedle mě a kolíbala v náručí Nicolase, syna Alice a Jaspera. Jemu bylo zhruba 6 měsíců, takže vypadal tak na roční dítě. Narodil se 14.6. Černé vlásky zdědil po Alici, ale jinak je celý po Jazzovi. Má ale i šedé oči, ty ovšem nikdo neví, po kom je zdědil.

Alice se o něj teď nemohla postarat, protože byla s Jazzem na lovu, kvůli ochraně posledních dvou členů rodiny. A také proto, že Jasper už nemohl vydržet tu bolest…

Ostatně jeden z nich mi právě odpočívá v náručí. Malá, třídenní Annabeth mi právě usínala v náručí. Měla dlouhé, hnědé vlásky, které patrně zdědila po Esmé. Její oči, které jen tak, tak držely otevřené, měly pomněnkově modrou barvu. Tu samou barvu měly Rosiiny oči.

Jenifer, sestřička a dvojče (obě vypadaly stejně, až na to, že Jenifer neměla modré oči, ale oči, které hrály všemi barvami) Annabeth, mi byla zabavena Esmé, která ji právě krmila. Stejně jako všechny ostatní děti, neměly holky rády normální, lidské jídlo, dávaly přednost krvi.

Annabeth a Jenifer byly ještě krásnější než Ashley, Nicolas a Jason dohormady. Asi to zdědily po mamince. Jen jsme nikdo nechápal, po kom zdědily barvu vlásků, když otec je černovlasý a matka blondýna. Stejně byly nádherné…

Annabeth se právě natáhla po mém náhrdelníku. Edward, Jasper a Emmett trvali na tom, ať si je s Rose a Alicí vyrobíme také.

„Neboj se, jen co přijde maminka, taky jeden dostaneš,“ zašeptala jsem k a Annabeth. Byla velmi inteligentní, jako všechny naše děti, a tak se uklidnila a po chvíli usnula. Vzhlédla jsem k oknu v druhém patře. Přeci už to nemůže dlouho trvat…

Edward a Emmett byli nahoře u Rosalie, která zažívala poslední hodinu své proměny, pak vyrazí s Emmettem na lov, aby se mohla podívat na své děti. Rosalie měla vybrané jméno jak pro holčičku, tak pro chlapce, ale nepočítala s dvěmi dívkami, tak Emmett pojmenoval druhou dceru Jenifer a celý zbytek proměny zůstal zalezlý u Rose a neustále se jí omlouval za to, že tak trpí.

Carlisle jel do nemocnice pro nové transfuze pro naše dětičky. Pak mě něco napadlo.

„Leo?!“ křikla jsem do vzduchu a v tu ránu se přede mnou zjevil.

„Potřebuješ něco, Bell?“ řekl zvědavě, sednul si k Nessie a dal jí polibek na tvář. Oni byli vážně krásný pár…

„Mohl bys na chvilku pohlídat děti? Napadlo mě, že bychom měly vyvolat tátu, aby viděl svoje další dvě vnučky a k tomu musíme být tři. Esmé ti sem ještě přinese Jenifer.“ Domluvila jsem a Esmé ji přinesla a položila na dečku. Já položila také Annabeth a ta se snažila doplazit k Jenifer. Obě chtěly k sobě navzájem. Sestry každým coulem.

Nessie se také zvedla a my vyšly na půdu. Esmé rozestavěla svíčky a my začali zaříkávat: „Slyš má slova, slyš mé steny, duchu mrtvý, z druhé strany. Překroč propast bezednou a zjev se tu přede mnou.“

Asi třikrát jsme to zopakovaly, než z bílé mlhy vystoupil táta, vyšel z kruhu svíček a zhmotnil se.

„Holčičky! Esmé! Už jsem si myslel, že jste na mně zapomněly! Tak kde jsou? Chci je vidět…“

Táta nás nepustil ke slovu a suverénně si to mířil na zahradu. Tam našel Lea s holkama v rukách a hned mu je ukradl. Zasmála jsem se, jak na ně táta začal cukrovat. Pak se začal věnovat i ostatním vnoučatům.

„Dědo! Dědo! My tě tak dlouho neviděli!“ vykřikla Ashley a Jason společně a vrhli se na dědu. Nicolas jim byl v patách.

Pak jsem ze shora uslyšela zvuky. Tiché zasténání a pak ticho. Potom přecházení tří osob po místnosti a následně doskočení dvou osob na trávník na druhé straně domu... Už jsem slyšela jen vzdalující se kroky.

Edward právě dorazil dolů, objal mě kolem pasu a políbil mě do vlasů. Pak si přisednul k tátovi a vzal Ashley na klín. Ta se na něj otočila, vesele se usmála a začala opět zkoumat svůj náhrdelník. Milovala cokoliv třpytivého.

Měla jsem skvělou rodinu. Jakoby se snad ta bitva před rokem a pár dny ani neudála. Ztráta Šejmuse a Billie nás zasáhla všechny, ale ostatní se uzdravili a žili docela normálně dál. I když ve smutku…

V lese se něco šustlo, zaměřila jsem tam svoji pozornost a zjistila, že Rosalie a Emmett se vracejí. Rose byla nádherná, ne to bylo slabé slovo. Byla neskutečně krásná, ale přesto na své dcerky neměla. Usmívala se a bloudila po verandě svýma zářivě rudýma očima, dokud holky nespatřila. Jemně jí v tu chvíli poklesla brada a už byla u holek a držela je v náručí. Stejně jako já s Alicí neměla problémy se ovládat a své děti neměla nejmenší chuť vysát, jinak už by ji Edward s Emmettem zastavili.

Do deseti minut se tu objevila i Alice, které už se pomalu jasně karmínově červené oči začínaly zbarvovat do zlatova, já už je zlaté měla. Cukrovala na obě holky ve svém náručí a spokojeně se usmívala na Emmetta. Ten k nim přišel a všechny je objal, na tváři ten nejšťastnější výraz. Nedivila jsem se mu, tohle by si ještě pře rokem a něco ani nepomyslel, že bude mít děti a navíc s Rosalií.

Esmé se na Rose usmívala, vzala jí holky z náručí a donesla je na sedačku v obýváku. Pak vzala ze stolku dva zlaté náhrdelníky a zpaměti nad nimi začala odříkávat kouzlo. Asi jsem se o tom zapomněla zmínit, ale během bitvy zřejmě někdo z nás zabil toho démona, co jí vymazal paměť a tak místo toho, abychom my učily čarovat ji, učila teď ona nás. Bylo ještě spousta věcí, co jsme neuměly a ona byla konečně šťastná, že si vzpomněla. Ještě šťastnější byl táta, když už vedle něj přestala být tak nervózní a někdy se s ním i bavila o něčem z minulosti. I Carlisle se s tím už smířil.

Náhrdelníky pod Esmeinou napřáhnutou ruku se zlatě zaleskly. Máma se usmála, vzala je do rukou a nasadila Jenifer a Annabeth. Holky se usmály a Annabeth hned začala svůj náhrdelník zkoumat. Jenifer ji napodobila.

Teď už jsem celá rodina. Podívala jsem se na Ness a Lea, jak se drželi za ruku a šťastně se usmívali. Pohled na ně mě jenom utvrdil v tom, že k nám časem možná ještě někdo přibude, ale na to je ještě čas, vždyť Ness je teprve 16 let.

Potom jsme všichni vzali své děti a vyrazili na zahradu, kde jsme se tentokrát posadili na trávu a začali se zvesela bavit. Ashley, která mi seděla na klíně, si přivolal silou myšlenky kamínek, co se jí líbil a ona na něj nedosáhla. Ano, ona uměla využívat tento dar a pak se také zázračně vyléčila vždy, když se nějak poranila. Jason naproti tomu měl svůj štít, do kterého se zabalil vždy, když se mu něco nelíbilo. Právě teď posedával vedle své sestry, ovšem ve vzduchu, využívaje levitace, přímo tuhle schopnost miloval.

Nicolas u Jazze na klíně se snažil trefit broučka na trávě a nechat ho vybouchnout, dokud mu Jazz nesrazil ručičky k sobě. Nespokojeně se zamračil a pak se mu do očíček vloudil nepřítomný výraz. Otočil se na maminku.

„Mamí, Jason za chvilku z té výšky spadne a rozbrečí se,“ konstatoval. Měl druhý dar po mamince. Rychle jsem vzala Jasona pod ručičkami a přesunula ho Edwardovi na klín, než si stačí něco udělat.

Pak upoutala moji pozornost Jenifer, začala se opět natahovat po Annabeth ručičkama a najednou, moucha, co před ní letěla ve vzduchu, se zastavila. Jenifer zůstala vyjeveně koukat a my vlastně také. Tak konečně vím, kdo zdědil moji druhou schopnost. Annabeth se rozesmála a snažila se slézt ze své matky. Ta ji posadila na zem, a tam, kde Annabeth přiložila ručičku, vyrostal najednou rudá růže. Annabeth se zarazila a zvědavě se květinu prohlížela. Zamlouvala se jí. Ashley jí zatleskala.

Jenifer si chtěla na květinu sáhnout, ale z pevného sevření Emmetta na ni nedosáhla. Najednou Emmett v rukou nedržel nic a Jenifer seděla před květinou a opatrně přejížděla ručičkou po jejím stonku.

„Annabeth právě – “ začala vyjeveně Rose.

„Nechala vyrůst květinu,“ dokončila jsem.

„A Jenifer – “ vydal ze sebe udiveně Emmett.

„Se právě přemístila a zastavila čas,“ dokončila za něj Ness.

Bylo vážně fascinující objevovat dary našich dětí. Do večera jsme ještě zjistili, že Annabeth se umí udělat neviditelnou, což bylo v jejím nízkém věku docela rizikové, ale co se dalo dělat.

Večer jsme si všichni sedli do obýváku a opět se jenom bavili. Postupně po skupinách jsme odcházeli do našich ložnic, dát děti spát a jít se věnovat něčemu jinému.

Táta vyrazil do pokoje pro návštěvy. Leo si zalezl do svého pokoje (Carlisle jemu a Ness nedovolil sdílet jeden pokoj, dokud nebude Ness alespoň plnoletá). Rose s Emmettem vzali do náručí Jenifer a Annabeth a vyrazili také k sobě. Esmé a Carlisle je následovali, až jsme v obýváku zbyli jen my s Edwardem a dětmi a také s Alicí, Jazzem a Nicolasem.

Alice už se také zvedla k odchodu, když se jí do očí vloudil zase ten prázdný výraz. Chvíli ještě sledovala budoucnost, když se vrátila do přítomnosti, tvář plnou hrůzy…

29. díl ; shrnutí                   

Důležité:

Možná už jste si někteří všimli na mém shrnutí, ale ještě neplánuji tuto povídku úplně dokončit. Začala bych s druhou řadou někdy po novém roce a tentokrát by to nebyla jen moje práce, protože děj mi pomáhala vymýšlet spousta kamarádek. Takže předem moc děkuji: AndyBCullen, stefka22 a pak Hance, Markétě a Tereze. Za jakých podmínek se jí dočkáte řeknu pak, teď vám povím, na co byste se mohli těšit.

Ve druhé řadě by se vyskytovalo daleko více postav z obou příběhů. Twilight i Čarodějek. Kdo například? Například byste se mohli těšit na vlky z La push nebo Volturiovy, z Čarodějek potom třeba na Chrise, nebo Gydeona. Také by zde bylo více boje, kouzlení, hádek a rozepří, ale také více lásky.

Tak, to bylo přibližné info, ale mám podmínku a vážně se za ni omlouvám, ale u minulé kapitoly bylo celkem málo komentářů a já, jestliže mám psát druhou řadu, potřebuji vědět, že ji budu mít pro koho psát. Takže, druhé řady se nedočkáte, pokud zde nebude alespoň třicet komentářů. Děkuji za pochopení.

Jane006.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějky - Epilog: