Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čarodějky - 27. kapitola

04.10.2010 (18:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4181×

27. kapitola – Válka začíná

(pohled Belly)

Probudila jsem se a nikdo vedle mě nebyl. Poslední přípravy vrcholily, což bylo slyšet zezdola.

Vstala jsem z postele a přešla ke skříni. Pečlivě jsem si začala vybírat oblečení na sebe. Musí být volné, co nejmíň hořlavé a hlavně teplé. Napadl přeci sníh. Nakonec jsem si vzala tílko, na to košili a koženou bundu. K tomu jeany a botasky.

Alice by na mě byla pyšná.

Vlasy jsem svázala do drdolu a pomalu se vydala dolů do obýváku. Všichni už tu byli a byli oblečení v podobném duchu, jenom kluci a Carlisle s Esme postrádali bundy. Na co taky, když jim zima není nikdy. Ač to byli upíři, dnes byli roztržití, nevydrželi na jednom místě, ale to vlastně nikdo.

K snídani jsem si vzala suchý toast a už jenom netrpělivě čekala, kdy odbije třetí hodina…

(pohled Cola)

Nastal den D. Nastal den bitvy. Dnes opět uvidím svoji Alici. A ona zaplatí za to, co mi udělala. Zaplatí za to svou rodinou a přáteli. Nejvíc si však vychutnám jejího přítele. Toho mají všichni démoni zakázáno zabít, protože ho zabiju já a ona se bude dívat.

Pak ještě přileze po kolenou, abych ji vzal zpátky a mohla se stát mojí ženou. Zaobíral jsem se stále myšlenkami na budoucnost, když přišla Séra.

„Je čas,“ oznámil jsem jí a vstal ze svého trůnu.

„Pane… stále nevidím budoucnost žádného z nás,“ zašeptala s očima zabodnutýma do země.

„Nesmysl. Je jich míň než nás. Prohrají.“

„Jak myslíte, pane.“

„Zapomněla jsi, Séro, jak trestám démony za drzost a neposlušnost?“

„Ne, pane.“

„Tak raději mlč!“

„Ano, pane.“

Luskl jsem prsty a za mnou se objevily přibližně tři desítky démonů různých kategorií. Na zemi na nás čekali ještě nějací vlkodlaci…

Válka začíná.

(pohled Esme)

Postávala jsem u kuchyňské linky a netrpělivě čekala na stanovený čas. Bylo však jen půl dvanácté.

Oběd už jsem holkám uvařila, a tak jsem neměla co na práci. V následující chvíli jsem však utrpěla nemalý šok. Do mojí kuchyně se přeneslo pět cizích osob. Byla jsem tak vyvedená z míry, že jsem se ani nebránila, ani se o to nepokoušela. Jen na ně tupě zírala.

Zírala jsem na ně, dokud do kuchyně nepřilítla šťastná Alice s holkama v zádech.

„Avivo!“ křikla Alice a vrhla se drobnější tmavovlásce kolem krku. Ta jí obětí opětovala. Pak si Avivu, jak se to děvče zřejmě jmenuje, zabrali Bella s Rose.

„Alice, Bello, Rose, tak ráda vás zase vidím!“ překřikovala je Aviva.

„My tě taky rády vidíme, ale proboha, co tu děláš?“ ptala se Bella.

„Slyšela jsem, že sháníte pomoc. Tak jsme tu. Mimochodem, vy se asi neznáte, ale tohle jsou: Prue, Piper, Phoebe a Page. Za nedlouho potom, co jste mi tenkrát pomohly s Kálí, jsem na ně narazila. Jsou to čtyři nejlepší přítelkyně a přijaly mne do svého sabatu, takže se mi splnil sen.“

Musela jsem si je prohlédnout. Prue byla vyšší, štíhlá černovláska s vlasy ostříhanými na ramena, ale slušelo jí to. Působila velmi přátelsky a zároveň důstojně a nebojácně.

Piper byla středně vysoká, hubená a kaštanové vlasy jí spadali zhruba po lopatky. Na tváři měla přátelský úsměv, působila ale trochu roztěkaně, nervózně.

Phoebe byla také středně vysoká a štíhlá. Velmi krátké vlasy, melírované měla upravené do slušivého účesu. Pořád se usmívala a zkoumala nové okolí.

Page byla vyšší, štíhlá zrzka. Zrzavé vlasy sluší sice málokomu, ale jí ano. Vypadala ze všech poněkud nejklidněji, ale zdání někdy klame.

Aviva byla stejný tip, jako Alice. Menší, šíleně hubená a krátké černé vlasy jí spadaly do obličeje. Byla celá v černém, přesto nebyla nijak zasmušilá. K ní to sedělo, slušelo jí to.

„Díky, že jste přišly, ale to jste vážně nemusely,“ zajíkala se Rose.

„Ne, právě, že musely. I kdybychom nepřišly, další na řadě bychom byly mi, a to už bychom tuhle neměly šanci. Je lepší spojit síly a mít alespoň malou naději na vítězství, než pak bojovat zvlášť a najisto prohrát.“

„Ano, to je pravda, a i když my se neznáme, rády vám pomůžeme.“ Ozvala se Prue.

„Děkujeme.“ Přiběhla odkudsi Nessie.

„Není zač a do hodiny by měl dorazit ještě Sam, náš světlonoš.“ Ujala se slova Phoebe.

„Ale toho už asi znáte,“ dodala Piper.

„Ano, známe, jednou jsme mu pomáhaly.“ Smála se Bella.

„Jistě, to je celý on.“ Uchichtla se Phoebe.

„Hele, neurážej laskavě mýho tátu.“ Naoko se urazila Page.

„Tátu? Ty jsi dcera světlonoše a čarodějky? Já myslela, že je to zakázané,“ uvažovala jsem nahlas. Page se zazubila.

„Výjimka potvrzuje pravidlo.“ Smála se.

Úsměv jsem jí oplatila, měla jsem hned lepší náladu, bylo nás na ten boj víc.

„Kdopak mě tu zase pomlouvá?“ objevil se v mojí kuchyni další, asi čtyřicetiletý světlonoš s prošedivělými vlasy. Přesto mu to slušelo.

„Ale nikdo, tati,“ řekla Page a andělsky se na něj usmála.

„Same!“ vykřikly dcerušky a běžely Sama obejmout.

Z druhé konce kuchyně se ale ozvalo: „A já jsem vosk?“ ptal se Nick.

„Tati?! Co ty tady děláš?“ vyjekly holky a už k němu běžely.

„Přece vás v tom nenechám. Být mrtvý má v boji jistou výhodu.“ To už mu ale visely kolem krku.

Někdo ke mně zezadu přišel a objal mě kolem pasu. Otočila jsem se na Carlislea a šťastně ho objala, potom políbila. Byla jsem nadšená. Nečekala jsem, že by mohl přijít ještě někdo…

(Pohled Cola)

Bylo za minutu tři hodiny odpoledne a já i s dalšími jednatřiceti démony a dvanácti vlkodlaky právě vtrhl na větší louku.

Měl jsem sebou 7 démonů první kategorie, 15 druhé kategorie a 11 třetí kategorie. Rozestavěli jsme se do bojového útvaru.

Všichni už tam čekali. Bylo jich jen devatenáct. Nás čtyřicet pět. Neměli šanci a dobře to věděli.

Zabrousil jsem pohledem k Alici. Byla pořád stejně nádherná. Popadl mě však vztek, když jsem uviděl toho opovážlivce, jak jí položil ruku kolem pasu. Pitomá pijavice. Co on má a já ne?

Zvedl jsem ruku na znamení toho, aby se připravili. Alice na mě však ještě křikla: „Cole, ne! Nemusí to takhle skončit, pojďme si o tom ještě v klidu promluvit!“

„Na to už je pozdě, čarodějko.“ Křikl jsem zpět a svěsil ruku…

(pohled Nessie)

Svěsil ruku, bitva začala. Neváhala jsem, zneviditelnila koště i sebe a nasedla na něj. Nabrala jsem výšku a začala se rozhlížet kolem. Z těch 20 lektvarů, co mám v brašně, mi bude platných asi tak šest. Jiní nepřišli. Tedy ti, které jsme očekávali.

Sledovala jsem mamku, jak nechala propadnout zem pod pár démony, co se hnali na Bellu s Alicí a Phoebe. Démoni to nečekali a probořily se do země. To však ještě netušili, že pod chytře umístěnou vrstvou hlíny, je voda. Mamka se začala soustředit a podařilo se jí tam dva démony přimrazit až po pas, ostatní odtamtud stihli zmizet.

Všimla jsem si, že jeden z nich je ten, na kterého působí ten tmavě modrý lektvar. Vylovila jsem ho teda v brašně a snesla se blíž k němu. Ani nestihl zaregistrovat, že po něm někdo něco hází a byl na milion kousků. Tak to by byl první, kdo chce další?

Pak jsem si všimla, že na Nicka se Samem šli hned tři vlkodlaci. Démoni, ne démoni, nenechám tátu svých sester zemřít. Znovu…

(pohled Esme)

Postavila jsem okolo sebe štít a soustředila se na svůj úkol. Dva démony jsem zmrazila do pasu, jednoho připoutala kořeny stromů k zemi v tak těsném sevření, že se nemohl ani hnout, natož nějak bránit. Samozřejmě, že na démony vyšší kategorie by to nestačilo, ale na tyhle ano.

Pak jsem se začala soustředit na větší štít okolo louky – bojiště, aby nezmizely zbytky démonů do lesů a nenapadly nás pak neočekávaně. Taky jsem postavila štít kolem Piper, která také seděla na zemi, kus ode mě a měla za úkol zbavit se démonů druhé třídy, alespoň nějakých. Piper totiž uměla zmást smysly a to dokonale. Vím to, ukazovala mi to.

Uměla totiž nahradit vaše vzpomínky svými a vy jste viděli a chtěli jen to, co ona. Svým způsobem vám navodila halucinace a vy byste pak byli schopni zaútočit na nejlepšího přítele, nebo rodinu. Musela se však soustředit, nebylo to pro ni zrovna snadné.

Vedle mě se ozvalo zavrčení a já ucítila, jak se někdo dobývá na můj štít. Byli to dva démoni. Jeden se na něj dobýval fyzickou silou, druhý to zkoušel pomocí černé magie. Stáhla jsem štít blíž k sobě a snažila se ho nepustit.

V tom se na tváři toho, co do štítu mlátil, objevil sklený výraz. Přestal mlátit do štítu a otočil se proti tomu druhému útočícímu démonovi. Ten to nečekal, a tak ho ten druhý povalil na zem. Začali se prát mezi sebou. Začali se prát na život a na smrt.

Piper měla do široka otevřené oči a stále si něco mumlala. Koukala mým směrem. Vděčně jsem se na ni usmála. Jenom stroze kývla a dál se věnovala čarování…

(pohled Alice)

Ten hnusák je snad nesmrtelný! Nadávala jsem mu v duchu a modlila se, ať už ten boj skončí, nějak mě vyčerpával. Dost vyčerpával.

Bojoval jsem s nějakým démonem, ani jméno neznám. Sice nebyl moc mocný -  tipovala bych ho tak na démona druhé kategorie –, ale měl výdrž.

Vykopl mi nohu a já se prohnula, jak bych chtěla udělat most. Bylo to jen tak, tak.

Sehla jsem se k zemi, dřepla si na jednu nohu, tu druhou natáhla a otočila se okolo své osy. Démon to nečekal a já mu podrazila nohy. Už jsem se chtěla vytáhnout na nohy, ale démon byl rychlejší. Chytl mě za ruku a zkroutil mi ji za zády. Neudržela jsem posvěcenou dýku a ta mi vypadla z ruky někam do trávy.

Démon se usmál a chňapl mě pod krkem. Pokoušela jsem se vykřiknout, ale vznikl z toho jenom přidušený skřek.

Jak se mnou komíhal ve vzduchu, začínal mi docházet vzduch a začínaly se mi dělat mžitky před očima…

(pohled Jasper)

Všichni tady bojovali a ten nesmrtelnej parchant tomu jenom přihlížel! Po chvíli jsem se ale začalzabývat bojem s vlkodlaky. Skutečnými vlkodlaky.

Cole si to naplánoval skvěle, byl právě úplněk. Takže jsem měl s bratry, otcem i světlonoši a Nickem, co dělat s vlkodlaky.

Proti mně právě stáli dva a zuřivě na mě vrčeli. Jeden se na mě vrhl. Svalil jsem se i s ním na zem, ale co nečekal, že jsem mu kopl do břicha, on mě přeletěl a zastavil se až o strom, který vyvrátil z kořenů. Asi jsem holt kopl trochu víc, protože ta chlupatá potvora už se znovu nezvedla.

Ten druhý byl zjevně starší, zkušenější. Nenaletěl tak snadno. Po dalším jeho výpadu jsme okolo sebe začali zuřivě kroužit a vrčeli jsem jeden na druhého.

V tu chvíli jsem uslyšel Alici. Ne křik, jenom přidušený skřek.

Otočil jsem se a hledal ji pohledem, což byla ta chyba. Vlkodlak využil mojí nepozornosti a skočil po mně.

(pohled Prue)

Bojovala jsem s jedním silnějším zmetkem, co uměl ovládat počasí. Momentálně proti mně zkoušel použít vítr. Vichřici. Zakryla jsem si oči. Takhle to prostě nepůjde!

Využila jsem své moci a objevila se za ním, klepajíc mu na rameno. Lekl se a otočil se. Využila jsem jeho nepozornosti a skočila mu na záda.

„Avivo! Page! Potřebuju vás tu!“ křikla jsem do chumlu vedle mě, protože tohohle zmetka může zabít jedině síla tří.

(pohled Lea)

I se Samem jsem se právě zbavil dalšího vlkodlaka. Sam na mě kývl a běžel na pomoc Carlislovi, proti kterému stáli hned tři vlkodlaci. Já jsem chtěl vyrazit na pomoc Emmettovi, když jsem spatřil, jak jeden démon napřahuje ruku a mrští dýkou do vzduchu.

Ozvala se tupá rána a výkřik plný bolesti. Na zem se snesla již viditelná, umírající Nessie.

Z hradla se mi ozval neidentifikovatelný zvuk. To nemůže být pravda, nesmí zemřít. Ona ne!

S těmito myšlenkami jsem vyrazil k ní, ale ostatní, kteří bojovali, mi blokovali cestu. Pak jsem ale uviděl, jak k ní někdo kráčí. Cole…

(pohled Rose)

„Tak pojď, ty parchante!“

„Moc bych si nevyskakoval, slaboško.“ Vrčel na mě démon první kategorie.

Nevydržela jsem to a vrhla se na něj, byl však hodně rychlý a já spadla na zem.

„Varoval jsem tě,“ zasmál se a poslal proti mně ohňovou kouli. Odrazila jsem ji silou myšlenky a poslala ji proti němu. Vyhnul se jí.

Nahmatala jsem na zemi jeden větší kámen a hodila ho proti němu. To nečekal a kámen ho uhodil do hlavy. Zavrávoral.

Vyhoupla jsem se na nohy, ale to už zase útočil a hodil po mě další koulí. Sehla jsem se a koule spálila jiného démona za mnou, co se mě právě chystal napadnout ze zadu.

V tom jsem uslyšela srdceryvný křik. Ten hlas jsem znala, až moc dobře. Do oka se mi vehnala zbloudilá slza, nemohla jsem jít na pomoc, musela jsem bojovat…

Takže... Vyslyšela jsem vaše prosby ohledně Prue, Phoebe, Piper a Page. Chtěla bych proto znát váš názor, líbilo se vám, že jsem je tam připletla? Ale musela jsem jim trošku pozměnit schopnosti, což jste si asi už všimli...

26. díl ; shrnutí ; 28.díl                             

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějky - 27. kapitola: