Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budu tvoje smrt - 12. kapitola

Cullenovy po bitvě

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Budu tvoje smrt - 12. kapitolaPoslední kapitola, ještě bude epilog.

22.03.2010 (21:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2371×

„Dej mi jednu odpověď. Proč jsi mě nezabila, když jsi měla možnost. Proč jsi čekala až do teď?“ zeptal se a tázavě přivřel oči. Proč zase takové otázky, na které nemůžu dát odpověď.

„Nemáš ani ponětí, jak mi celou tuhle věc touto otázkou ztěžuješ.“ Šeptala jsem tiše a na setinu vteřiny semkla víčka. Snažila jsem se vyčistit si hlavu, snažila jsem se čistě myslet, bez emocí… snažila jsem se nebýt tak lidská, jak už jsem byla díky této rodině. Možná, kdybych je nikdy nepotkala, byla bych normální… v rámci možností.

 

Proč jsem ho vlastně nezabila hned, proč jsem čekala? Co mě k tomu vedlo? Vždyť je tak obyčejný, je jen upír a já smrt. Už měl být dávno mrtvý, ale není

„Proč mi to tak komplikuješ? Proč prostě nemůžeš umřít jako všichni ostatní? Proč?“ začala jsem po něm křičet.

„Bello, co…?“ vypadlo z ně. Ach ano, takhle by se přeci smrt chovat neměla, měla by zabít a odejít a ne se chovat jako člověk… bytost s duší.

„Neříkej mi tak, já nejsem Bella. Já jsem Smrt, jestli sis toho ještě nevšiml!“ křikla jsem a pak pokračovala.

„Co kdybych se teď začala ptát já? Hmm? Otázka první… Proč všichni škemrají o něco, co mít nemůžou, já dávám smrt a né, život! Druhá… Proč já nikdy nedostanu žádné odpovědi? Třetí… Proč mi dělá takové potíže zabít jednoho bezcenného upíra?“ řvala jsem zoufalým hlasem. Edward mlčel.

„Neznáš odpovědi? To je vážně špatné, protože já je taky neznám… Víš, každý po mě pořád něco chce, odpovědi, slitování, abych nezabíjela, většina po mě chce život. Každému vadí, že nic nedám a jen vezmu… Jak smutné,“ řekla jsem smutným hláskem.

 

„Edwarde Cullen, máš třicet vteřin na to, abys mě přesvědčil, abych tě nezabila,“ vyzvala jsem ho a čekala.

„Jak já nenávidím upíry, nedokáží ani obhájit svou existenci. No, tak co jsi udělal Edwarde, abych tě nechala žít?“ ptala jsem se po chvíli ticha.

„Já…“ vypadlo z něj.

„Špatně! Ty, jsi neudělal nic. Jsi naprosto bezvýznamný, nevidím jediný důvod, proč bych tě měla nechat na živu. Nebo ty snad nějaký vidíš?“

„Edwarde, řeknu ti jedno…rozluč se se světem, tohle je poslední okamžik, co ho vidíš,“ řekla jsem s pološíleným úsměvem… v očích mi musely zářit plamínky, doslova.

Napřáhla jsem ruku, nechtěla jsem ho zabít rychle a bezbolestně, jak jsem si původně plánovala. Jak mě vůbec mohlo napadnout, že bych mohla být milosrdná, že bych mu mohla dát život. Byla jsem hloupá a udělala jsem chybu, že jsem ho nezabila hned při prvním setkání. Tu už znovu neudělám. Nikdy. Tahle smrt ho budu bolet, bude litovat toho, že mě Alice při prvním pokusu zarazila.

 

Ani jsem se nenadála a něco těžkého a tvrdého mě srazilo k zemi. Když jsem se vzpamatovala viděla jsem Emmett s vražedným pohledem a jeho zuby, které docvakly těšně vedle mého krku.

„No jen si kousni, co asi může Smrti kolovat v žilách? Napovím ti, že zrovna elixír života to není,“ zasmála jsem se a odhodila ho o několik metrů dál.

 

Pomalu jsem vstala na nohy a rozhlédla se. Na okraji lesa stáli a byli všichni, všichni z té jejich povedené upíří rodinky.

„A tak se nám tu sešla celá rodinka, jak milé,“ zasmála jsem se tiše a udělala k nim několik kroků.

 

„Neměli jste sem chodit, nikdo z vás se neměl navážet do záležitostí, do kterých mu není absolutně nic. Ale to vaše chyba, dnes nezemře jen Edward, vy zemřete s ním. Už jste spokojení?“ zeptala jsem se a nasadila úsměv číslo dva dva čtyři – úsměv šílence.

„Neuděláš to, nemůžeš. Je to proti pravidlům,“ řekl Carlisle a v obranném gestu se postavil krok před svou rodinu.

„Ty ses o našem setkání nezmínil, že? Jak smutné… A proč si vlastně myslíš, že bych vám nemohla vzít životy najednou?“ ptala jsem se.

„Máš pravidla,“ namítnul.

„Carlisle, já si myslela, že jsi chytřejší, ale nejsi.Každé malé dítě ti řekne, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala… Proč bych nemohla vzít pár životů a trošku dříve,“ zeptala jsem se.

„To neuděláš.“

 

„Tím, bych si být tebou nebyla tak jistá. Vlastně bys mi měl děkovat, za to, že jsem tě nechala žít. Ani netušíš, jak jsem ze sebe znechucen, že jsem tě nezabila. Já jsem Smrt, já nedávám život, já je beru a teď musím napravit to, že jsem ti ten tvůj nechala.“ Tiše jsem se zasmála udělala několik kroků k nyní bezbranné rodince.

 

„Víte, asi tak před třemi minutami jsem byla téměř rozhodnutá… Tehdy jsem zklamala, byla jsem skoro rozhodnutá, kvůli své chybě vzdát se svého života, nechat váš žít, zabránit nové Smrti, aby vás mohla zabít. Vyměnit jí svůj život za váš, ale rozhodla jsem se, že to neudělám. Rozhodla jsem se, že se vás zbavím všech najednou a dál se tím nebudu zabývat a za to všechno můžete poděkovat Carlisleovi. To díky němu jsem zjistila, že mám více vlastností člověka než jsem si myslela a lidé chybují… Chybami se učí, tak proč bych nemohla i já?“ řekla jsem s mírným úsměvem a opět popošla o pár kroků blíže.

 

„Teď nezbývá nic jiného, než říct sbohem!“ křikla jsem do jejich již vystrašených tváří a s úsměvem na tváři rozpřáhla ruce.

 

První jsem nechala zažehnout oheň a pomalu ho formovala do potřebného tvaru, do široké linie, která vedla kolem rodiny. Tento byl pravý a pak jsem se pustila do vytváření iluzí pro lepší atmosféru strachu. Plameny pohltily okolí a zvětšovaly se. Když jsem dokončila onu iluzi, soustředila jsem se opět na pravé plameny. Nechala jsem je, aby se zvětšily… Cullenovi, už neměli šanci na únik a záchranu života.

 

„Nebojte se, Peklo se vám bude moc líbit,“ zašeptala jsem a nechala plameny, aby pohltily jejich těla.

Začaly se ozývat zoufalé výkřiky, ovšem brzy utichly.

„Vítejte se Světě mrtvých, ve světě, který patří mně“ zašeptala jsem k plamenům, které olizovaly jejich bezvládná těla.

„Sbohem mí mladí přátelé.“

 

Ještě jsem chvíli hleděla do ohně, ještě jsem dokázala zahlédnout zbytky jejich těl…

Stáhla jsem svou iluzi, ještě několik vteřin se kochala svým dílem. Nad loukou se rozprostíral nafialovělý dým. Bylo po všem a já mohla odejít a mou další obětí…

 

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Budu tvoje smrt - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře