Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Buď vším, čím můžeš být - 8

13.08.2013 (16:45) • Kecka • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1949×

U minulé kapitoly jsem se Vás ptala, jaké pokračování chcete... Většina z Vás se přikláněla ke kombinaci tří variant řešení. 

Takže tady Vám přináším rozehřívací kapitolu, která naznačí další vývoj událostí pro Edwarda i Bellu:

„Jsme tady,“ promluvil poprvé za celou cestu Edward. Úplně mě to vyvedlo z míry, nečekala jsem zvuk jeho hlasu. Celá jsem sebou cukla a zmateně se rozhlédla.

„Cože?“ zakuckala jsem se. Ukázal prstem někam před sebe a já spatřila nádherný dům. Velká skleněná okna a dřevo. To jediné dominovalo nádhernému domu, dřevo. Do horské zasněžené krajiny se dokonale hodil, přitom byl moderní a vzdušný. Obdivně jsem vydechla a zadívala se na Edwarda, který mě se zájmem pozoroval.

„Tady žijí?“ zeptala jsem se při dalším výdechu. Jen přikývnul, opět nemluvil a jeho tvář vypadala, že přemýšlí. „Děje se něco?“ pokračovala jsem v otázkách.

„Trochu se bojím,“ přiznal.

„Čeho?“

„Všeho a ničeho,“ utrousil si pro sebe a vydal se k nádhernému domu. Tiše jsem ho následovala a částečně tušila, co myslel tím vším a ničím.

„Edwarde?“ oslovil ho muž s černými vlasy a ostrými rysy. „Co tě přivádí do těchto končin?“

„Eleazre, tak rád tě opět vidím. Přivádí mě pátrání,“ přiznal se sklopeným zrakem. „Hledám svou rodinu, určitě víš, že jsem od nich odešel?“

„Ano, Carlisle se zmiňoval.“ Jeho zadumaný výraz mě donutil přidat se k hovoru.

„Dobrý den, já jsem Isabella,“ představila jsem se a natáhla k němu ruku. Eleazer přestal hypnotizovat Edwarda a zaměřil se na mě.

„Zajímavé…“ Najednou jako by byl ve vlastním světě, vypadal, že nevnímá nikoho a nic. Zadumaně si mě prohlížel a jen sem tam si něco zabručel, ale nebylo tomu vůbec rozumět. Podívala jsem se na Edwarda, ale ten byl ponořen v ještě větším zadumání než Eleazer. Zakroutila jsem nad tím hlavou a začala se kochat pohledem na zasněžené lány kolem domu.

„Ahoj, kdo jsi?“ zeptala se mě jedna blond upírka a mile si mě prohlížela. Zjevně jí bylo nanejvýš jasné, že ani Edward ani Eleazer není schopen s nikým komunikovat.

„Ahoj, jsem Isabella, ale raději jen Bella,“ odpověděla jsem a natáhla k ní ruku.

„Nádherné jméno!“ vypískla. „Jsem Kate,“ dodala, když viděla mé nerozhodné počínání. „A támhle jde Carmen a Irina. Carmen je žena tady Eleazra, který tě s takovým zájmem pozoruje. Nejspíš si talent.“

„Co prosím?“ vykulila jsem na ni oči.

„No něco jako tady Edward umí číst myšlenky,“ objasnila, když k nám došly ty dvě ženy. První, jak jsem pochopila, Carmen byla tmavovlasá a úsměv dominoval celé její tváři. Druhá blond žena se také usmívala, ale víc mě zaujaly její oči a vlasy. Byly nádherné.  Musela se jmenovat Irina.

„Tohle je Bella,“ představila mě Kate a pak ukázala na zbylé ženy. Zařadila jsem si je správně. „Tohle je Carmen a tohle Irina.“

„Velice mě těší,“ usmála jsem se na ně a pak se otočila zpět na Edwarda. Ten jakoby konečně ožil a začal se vítat s ostatními.

„A kde je Tanya,“ zaslechla jsem ho po chvíli.

„Šla na lov, ještě se nevrátila,“ obeznámila ho Carmen ještě stále před domem. Eleazer si mě stále měřil a mě to začínalo být nepříjemné.

„Eleazer umí poznat, jaký máš dar. Jeho myšlenky jsou zajímavé, ale nejčastěji se v nich objevuje slovo štít,“ pošeptal mi do ucha Edward a já byla ráda, že konečně vím, o co jde.

„To jsem ráda, že umím pojmenovat něco o čem ani nevím,“ zasmála jsem se a probrala tím Eleazra.

„Ale víš,“ zasmál se Edward se mnou. „Přece jsem ti říkal, že jsi jediná, u koho můj dar nefunguje.“ Vědoucně jsem přikývla a Edward mě políbil.

„Úžasné, dělá to úplně nevědomky,“ liboval si Eleazer. S Edwardem se dali do hovoru a já se k němu jen přivinula s nepatrným předstíráním pozornosti. Bylo mi jedno, co to ten štít je. Vše, co jsem chtěla, bylo splynout s okolím. Stát se jednou z mnoha vloček na zemi.

***

Z mého přemítání mě vyrušila až šmouha. Jak jsem si uvědomila později. Blond šmouha, která do mě prudce narazila a odmrštila mě daleko od Edwarda. Můj let trval jen chvíli. Přesto jsem urazila dlouhou vzdálenost a skácela několik vzrostlých stromů, které stály v cestě mému letu.

Po dopadu na zem se na mě ještě sesunulo pár kmenů, které jsem poškodila a zavalila mě horda sněhu. Pomalu jsem se z ní začala vyhrabávat, až mi ven pomohly Edwardovy silné ruce.

„Jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě a oprašoval zbytky sněhu, které se na mě usadily.

„Asi ano,“ odpověděla jsem. „Ale co to vůbec bylo?“

„Tanyi se nelíbilo, jak tě objímám. Bohužel než jsem stihl zareagovat na její myšlenky, už jsi letěla vzduchem. Opravdu jsi v pořádku?“ ptal se znovu. Tentokrát jsem jen kývla a nechala svůj obličej zasypávat tisíci polibky.

„Zjistil si, kde je tvá rodina?“ zeptala jsem se, když konečně přestal líbat můj obličej. Musel políbit každý jeho kousek. Bylo to příjemné, ale tady jsme byli z jiného důvodu. Navíc jsem měla neblahé tušení. Tohle by se Tanyi určitě nelíbilo a já si ten let zopakovat nechtěla.

„Ještě ne, s Eleazrem jsme spíš řešili tvůj zajímavý dar,“ odpověděl. Napřáhla jsem k němu ruku a pomalu ho táhla zpět k Denalijské smečce. Vůbec se mi nelíbil návrat k nim, ale byla to nezbytnost.

Jak jsme se blížili, zaslechla jsem několik naštvaných a káravých hlasů. Nejspíš se jim nelíbilo, jak se mnou Tanya zametla.

„Asi jsem vám udělala probírku lesa,“ usmála jsem se omluvně. Jako první se na mě zaměřila Carmen a šla mě obejmout.

„Jsi v pořádku?“ ptala se starostlivě.

„Ano nic mi není, jen škoda těch stromů.“ Carmen zakroutila nesouhlasně hlavou, ale odpověděla Kate.

„O stromy se nestarej!“ Její hlas byl hrubý a plný zlosti. „Jste návštěva a Tanyino chování je neomluvitelné!“

„Nemluvme už o tom,“ nabídla jsem. „Navíc jsme tady jen na krátko. Chceme najít Edwardovu rodinu.“

Autor: Kecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Buď vším, čím můžeš být - 8: