Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Buď vším, čím můžeš být - 5

23.07.2013 (18:15) • Kecka • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1693×

Ve dveřích baru se tyčil vysoký chlap a všude kolem sebe máchal pistolí. Byla jsem vyděšené, ale ne proto, že by mě snad mohl nějak ohrozit. Bála jsem se, co se stane, když tu věc použije. V očích měl šílenství a já se natiskla k Edwardovi.

„Co se stane, když poteče krev?“ zeptala jsem se vyděšeným a přidušeným hlasem. Pod svou hlavou jsem cítila mírné pokrčení rameny.

„Kdyby něco zadržíme dech,“ jeho hlas zněl klidně a měl na mě uvolňující účinky. Pak jsem si ale vzpomněla na Volturiovy.

„A co oni?“ pokračovala jsme přiškrceným hlasem. Edward se ohlédl, ale bylo mi jasné, že přesně ví, koho myslím.

„Neboj, jsou cvičení na podobné situace.“ Pohladil mě po tváři a já si oddechla. Ten šílenec zatím kmital zbraní sem a tam, až se zastavil u nás. Popadl mě a přidržel si mě před svým tělem. Pistoli mi dal k pravému spánku a začal hulákat na celý bar.

„Dejte mi všechnu hotovost, kterou tu máte a ty,“ ukázal zbraní na Kasandru, „mi naleješ nejlepší skotskou whisky, kterou tady máte!“ Hulákal a zbraň tiskl stále víc k mému spánku. Věděla jsem, že mi nemůže nijak ublížit, spíš jsem se bála, aby se kulka neodrazila a nezranila někoho z těch lidí, kteří v baru byli.

„Tak dělejte, nebo ji zastřelím!“ hulákal na mé kolegyně a mou šéfovou, která měla pro dnešek postaráno o další trauma. Vážně jsem ji začínala litovat, ale tyhle myšlenky mě začaly opouštět, když jsem uslyšela nenápadné vrčení. Bylo mi jasné, odkud pochází. Edwardovi se nelíbilo, jak se mnou zachází a nebo si tenhle otrapa myslí na kdo ví co a Edwarda tak dráždí.

Nevěděla jsem, co mám udělat, bála jsem se, že se prozradím, kdybych udělala nějaký pohyb. Nechala jsem sebou vláčet a jen dvakrát jsem musela odstrčit nenechavou ruku toho blázna, který si snad myslel, že mě bude osahávat. Pokaždé jsem si tím vysloužila ještě těsnější sevření a zbraň zarytou ve spánku. Kdyby tak tušil, že si za oběť vybral největšího predátora, co když žil.

Po ne příliš dlouhé době se mu asi začalo zdát, že to holkám příliš trvá, zbraň se odlepila od mého spánku a já uslyšela výstřel. Jen matně jsem vnímala, kudy ta kulka letěla, ale byla jsem si jistá, že zasáhla sklo za barem, protože hned po střelbě se rozezněly všechny skleničky, jak pomalu dopadaly střepy kolem baru.

Vyděšeně jsem vyhekla, ale to mého útočníka nijak neodradilo v pokračování. Znovu namířil zbraň a vystřelil, tentokrát zasáhl dřevěné obložení baru a já se jen modlila, aby nezasáhl někoho z lidí za ním.

„Tak pohněte!“ zařval na celý bar a všichni přítomní se přikrčili k zemi. Hned potom se k němu Sára natáhla i s hotovostí v malém igelitovém pytlíčku. Ruka se jí třásla a zmateně těkala pohledem sem a tam. Už ho měl téměř v rukou, když se zvenčí ozvaly zvuky přijíždějících vozidel policie. Někdo z kolemjdoucích musel slyšet střelbu a zavolat je.

„Vyjděte ven s rukama nad hlavou!“ vyzíval autoritativní hlas policisty. Útočník se asi zalekl, protože v tutéž chvíli mě odhodil k baru, kde byla zem nejvíc pokrytá střepy, být člověk určitě bych byla pořezaná.

„Jsi v pořádku?“ strachovala se o mě Sára, která stála kousek ode mě. Jen jsem kývla na znamení souhlasu a pohledem vyhledala Edwarda. Bylo jasné, že se ze všech sil snaží soustředit na myšlenky toho lupiče a předvídat tak jeho další postup.

„Všichni do rohu!“ rozkázal ten muž a pistolí začal všechny popohánět. Až v tuhle chvíli to vypadalo, že si ho Volturiovi všimli, protože se na ně zlostně díval.  To už se ke mně dostal Edward a stejně jako Sára se zeptal:

„Jsi v pořádku?“ Jen jsem pokývala hlavou a dál pozorovala Volturiovi a jejich ne příliš vstřícný pohled.

„Co teď?“ ptala jsem se naprosto vážným hlasem tak, aby mě nikdo další neslyšel. Lidé byli na sobě namačkáni, několik žen propuklo v hysterický pláč a několik mužů vypadalo, že kdyby ten chlap neměl pistoli, klidně by si to s ním rozdali.

„Musíme jen doufat, že budou hrát hru na lidi.“ Edward pozvedl obočí a také zaměřil svůj pohled k Volturiovým. Právě v tu chvíli se rozhodli zvednout, jen Jane vypadala, že tohle chování se jí nelíbí a rozhodně to nenechala jen tak. Na malou chvíli se zamračila a muž s pistolí se v návalu bolesti chytil za břicho.

V tu chvíli položil blonďatý upír ruku na Janino rameno a tím jí dal jasně najevo, že tohle jejich práce není. Trochu se mi ulevilo, když se spolu se svými společníky dostali až k nám a promluvili.

„Nechce se nám to tolerovat, ale nemůžeme se do toho zaplést.“ Hromotluk jen kýval hlavou a blonďák pokračoval: „Vy si dělejte, co chcete, ale my se loučíme.“ Nechápala jsem, jak se odtud chtějí dostat, ale bylo mi jasné, že je nezadržíme. Edward jim jen kývl na znamení souhlasu a pak mě objal. V tu chvíli se Volturiovi začali pohybovat velmi rychle. Jen ta Jane tam zůstala.

„O tvého stvořitele se postaráme taky,“ kývla ke mně a pak už upíří rychlostí zmizela za svými kumpány. Nechápavě jsem se podívala po Edwardovi. Pohledem mi dal jasně najevo, že tohle mi poví později. Naším problémem byl lupič.

„Tak jo, co teď budu dělat. Policajty jsem nečekal, zatraceně!“ brblal si pod vousy lupič a mě i Edwardovi bylo jasné, že ho nemá nikdo slyšet.

„Co se vzdát?“ zeptal se Edward. Nechápala jsem, proč se do toho plete, myslela jsem, že máme zůstat utajení. „Určitě máš rodinu,“ postavil se a rozpřáhl ruce ve smířlivém gestu. „Nebo nějakou ženu, kterou miluješ,“ pokračoval. „Tohle byla blbost a ty to víš. Když se vzdáš sám, vyjdeš z toho mnohem líp.“

„Co ty o tom víš?“ prskal lupič a mě bylo jasné, že mu Edward leze do hlavy, jak jen to jde.

„Taky mám rodinu a nikdy bych nedopustil, aby o mě přišla takovým způsobem.“ Edward mluvil klidně a přesvědčivě. V duchu jsem si ale musela odfrknout, vždyť on se své rodiny klidně vzdal! Na druhou stranu nikdy neměl ženu…

„Když se vzdám, skončím v base a to na dlouho!“ Ztrácel kontrolu a bylo to zcela zřejmé z jeho hlasu. Edward se asi snažil, aby jeho případná oběť nebyl člověk, kterých tady bylo opravdu hodně.

„Vzdejte se a vyjděte ven s rukama nad hlavou!“ ozval se znovu ten autoritativní hlas v megafonu. Lupič se zachvěl a znovu zamáchal pistolí.

„Ten člověk ti radí dobře,“ usmíval se Edward.

„Mlč, nebo ji zastřelím!“ Lupič namířil zbraň přímo na mě a já nepochybovala, že pokud neucukne, trefí mě.

„To by byla vražda,“ krčil nevinně rameny Edward. „To přece nechceš.“

„Co ty víš, co já chci?“ hudroval si lupič a znovu začal přecházet po místnosti. V hlavě mu to muselo pořádně šrotovat, protože nasadil velmi přemýšlivý výraz. Tedy tak přemýšlivý jak jen je to u lupiče v baru možné.

„Jsem si jistý, že odtud jen tak neodkráčíš,“ zapředl rozhovor Edward.

„Nepleť se mi do toho!“ vyhrknul lupič a znovu namířil pistoli přímo na mé čelo. „Nebo ji opravdu zastřelím!“

„Nevyhrožuj mi,“ promluvil Edward klidným a vyrovnaným hlasem. Bylo mi jasné, že mě nemůžou zastřelit, ale takhle to vypadalo, jako by mu na mně vůbec nezáleželo.

„Tak to vyzkoušíme, ne?“ zeptal se úlisným hlasem lupič a pořádně zamířil přímo na mé břicho. Tázavě jsem se na něj zadívala, když vystřelil. Mé tělo zareagovalo okamžitě, upíří rychlostí jsem se vyhnula kulce, která mířila opravdu přesně. Rychle jsem se rozhlédla a zdá se, že nikdo nepojal podezření. Ulevilo se mi, ale pak jsem zjistila, že můj úhybný manévr znamenal jemné škrábnutí na paži ženy, která seděla za mnou.

Střelba však nenechala chladnými lidi od policie, kteří neváhali a velmi rychle vyrazili dveře. Do místnosti vtrhlo několik ozbrojených policistů a povalili lupiče přímo k zemi. Vykulenýma očima jsem to všechno pozorovala a byla vděčná, že se tohle přepadení obešlo bez vážnějších zranění.

***

Ještě nějakou chvíli trvaly výslechy a ošetření několika lidí. Mnoho z nich bylo v šoku a lékaři je pro jistotu odvezli, ale velká většina z nich chtěla jen rychle pryč. Od chvíle, kdy jsem potkala Edwarda, se můj život dramaticky měnil a v tomhle jinak poklidném baru se dělo tolik věcí, že jsem tomu ani věřit nechtěla.

„Dnes v noci zavřeme,“ promluvila najednou Sára a já téměř nadskočila. „Kendy je stejně v nemocnici a ty musíš být v šoku, navíc i policie tvrdí, že vyšetřování potrvá. Nechceš dovolenou?“

Autor: Kecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Buď vším, čím můžeš být - 5: