Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána smrti - 26. kapitola

13.04.2012 (15:45) • Stebluska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1389×

26. kapitola – Uzdravení

Osoba, která s tímto příběhem nemá společného nic, ale zároveň všechno, kdesi v dáli usedla ke svému notebooku.

V její hlavě se najednou vyrojila skupina hlasů, které na ni pokřikovaly.

„Halo, Steblusko17, jsi tam?“

„Hej!“

„Autorko Brány smrti!“

V duchu jim odpověděla: Co je?

„Ty lenochu jeden líná!“

Hele, nenavážej se do mě!

„Víš, že už celej rok na tu povídku absolutně kašleš!“

„Měla bys ji konečně dopsat!“

Já vím, ale… měla jsem… mám svých problémů dost.

„My víme, ale měla –“

„- by ses na to okamžitě vrhnout!“

Okamžitě?

„Jo! Okamžitě.“

Dobře… a o čem že to bylo?

Chytla se za hlavu, protože hlasy zvýšily volume na maximum.

„Děláš si srandu!“

„Ty si to nepamatuješ?!“

Ale jo… trochu.

„Tak.“

„Si.“

„To.“

„Koukej.“

„Připomenout!!!"

A hlasy zmizely.

Stebluska17 začala vzpomínat.

Dobře, začalo to tím, že Bellu někdo vyhodil z okna a ona byla v komatu. Na pár minut zemřela, ale doktorům se podařilo ji oživit. Jenže Bella se dostala ze svého těla a skončila mezi duchy. Tam poznala Edwarda. Zamilovala se do něj. Vůdce duchů, Aro, ji mezi nimi nechce, protože ještě žije. Bella se snaží zjistit, kdo se ji pokusil zabít. Tak se seznámila s Carlislem, který ji kupodivu viděl. Cullenovi na ni byli velmi milí. Společně šli pátrat na party Mika Newtona. Bella sledovala, jak se ho pokusila Jessica zabít, a společně s Edwardem na ni shodili akvárko. Policie zatkla Jessicu.

Bella se však musela vrátit zpátky do života. Neuvěřitelně bez něj trpěla. Charlie ji seznámil s Jacobem, který jí alespoň trochu pomohl. S kamarády vyvolávali duchy. Jenže Bella brzy zjistila, že Jake umírá. Ale také přišla na to, že Jessica je nevinná, a znovu se dala do pátrání.

Jednou večer jela kolem školy, kde se svítilo. Věděla, že uvnitř je Lauren a Mike. Tušila, že se něco stane, a šla za nimi. Lauren se pokoušela zabít Mika. Bella byla svědkem toho, jak se Mike ubránil a Lauren vypadla z okna. Belle se ulevilo. Tedy, jen na chvíli. Mike se ji pokusil zabít. Řekl jí, že to ve skutečnosti celou dobu byl on.

V tu chvíli Belle přišel na pomoc anděl. Zázrakem se z Edwarda stal člověk a dal Mikovi pořádnou nakládačku. A tak byla Bella opět s Edwardem.

Panebože, co jsem to napsala? zeptala se sama sebe Stebluska17. No, snad se nějak propracuju do zdárného konce!

Vzhůru do toho!

***

„Ale nikdy jsi mi neprozradil, že duchové dokážou takhle léčit,“ obvinila Bella Edwarda.

„Nikdy na to nepřišla řeč. Je to velmi těžké. A dá se říct, že i zakázané. Nemůžeme jen tak všichni naklusat do nemocnic a uzdravovat nemocné. Příliš bychom tím narušili přirozený řád. Každý má svůj čas.“

„Myslíš, že to stále dokážeš?“ zeptala se dychtivě.

„Asi ano. Proč?“

Bella si musela povzdychnout nad jeho nechápavostí. „Proč?! Mohl bys přece vyléčit Jacoba!“

Bella měla pocit, jako by se jí do žil rozlil oheň. Ten nápad pro ni byl jako vyplnění těch posledních děr v jejím těle, které představovaly strach o Jacoba. Bylo to tady - naděje.

Dívala se vroucíma očima na Edwarda. Jeho výraz značil, že uvnitř se evidentně vede boj se slovy. Okamžitě pochopila. Edward hledá způsob, jak sdělit, že to nepůjde, ale zároveň jí nechce ublížit.

Něco v ní se začalo třást a evidentně se to dostalo na povrch, protože stěny jejího pokoje přestaly být stabilní.

Edward ji chytil a posadil si ji na klín. Pevně ji objal. „Bello, ššš…“ utěšoval ji, „zlatíčko. Neboj se, ale… Věř mi… ty ani nevíš, jak rád bych to udělal, ale nevím… zda to dokážu. Je to doopravdy velmi těžké. Navíc, jeho nemoc…“

„Edwarde, prosím.“ Bella se začala hroutit. „Alespoň to zkus. Prosím. Je to můj přítel.“

Cítila jeho ruku na svých vlasech. „Ano, to můžu… Ale nemůžu zaručit, že se mi to povede. Já tě nechci tak moc zklamat.“

„Ty to dokážeš,“ snažila se ho přesvědčit – stejně jako sebe.

Naděje opět začala sílit. Byl to oheň, který ji začal tak pálit, že rychle vyskočila na nohy. Okamžitě toho zalitovala, protože se jí zatočila hlava a zatmělo před očima. Začala padat, ale než se stačila praštit o podlahu, Edward ji chytil.  „Bello!“ vyjekl zděšeně.

„Jsem v pořádku, neztratila jsem vědomí,“ zamumlala na půl hlasivek. Chvíli si připadala, jako by měla všechny končetiny ze želatiny. Ale snažila se znovu rychle vyškrábat na nohy. „Musíme jít.“

Edwardův hlas zněl starostlivě. „Bello, měla by sis raději lehnout.“

„Ne, musíme za Jacobem. Já budu v pohodě,“ tvrdila tvrdohlavě. Znovu se postavila a opatrně šla ke dveřím. Edward šel za ní. Bylo jí milé, že se o ni bojí, ale ona se teď mnohem víc bála o Jacoba. Modlila se, aby přišli včas. A aby ho Edward dokázal vyléčit.

Edward se celou cestu do La Push starostlivě díval na Bellu, jak řídila. Možná se necítila dobře, ale snažila se to skrývat.

O Quileutech a jejich vyvolávání duchů toho dost slyšel, sám toho spojení už jednou využil. Zajímalo ho, jestli dokážou nějak poznat, že on je -byl - duch.

Zaparkovali před malým domem. Řev jejich náklaďáčku přilákal muže na kolečkovém křesle.

„Bello, říkal jsem ti, ať sem nejezdíš,“ volal už od dveří.

Edward se podíval na Bellu. Měla v očích téměř fanatický lesk.

„Omlouvám se, Billy, ale musela jsem,“ omluvila se zoufale.

Billy si povzdechl. „Dobře, pojďte dál, ty a…“  

„Edward Mason,“ představila ho Bella.

Stiskl Billyho napřaženou ruku.

Zvláštní. Jako by nebyl člověk. Má ruku ledovou jako duch…

Edward postřehl záblesk v jeho očích.

Musel si povzdechnout.

„Máš štěstí, je zrovna vzhůru.“ Billy se pokusil usmát, ale jeho smutný obličej spíše nabyl poněkud křečovitý výraz.

Bella trochu nezdvořile vrazila do Jacobova pokoje. Edward se výmluvně pousmál a šel za ní.

Bella klečela u postele, na které ležel Jacob. Vypadal jako vteřinu před smrtí. Edward z jeho myšlenek slyšel spoustu bolesti. Jak duševní, tak i tělesné.

Když Edward uviděl Bellin pohled, poznal, co pro ni Jacob znamená. Pochopil, proč tolik stojí o jeho záchranu.

Musel připustit, že trochu žárlí.

Belle se chtělo brečet, když takhle Jacoba viděla. Vypadal tak bezmocně. Jako by byl o deset let mladší než ona.

„Jaku,“ vydechla, hlas plný bolesti.

Jacob zamrkal a trochu dezorientovaně začal kmitat očima.

„Bello,“ zašeptal Jacob. „Jsem rád, že ses přišla podívat na lazara.“

Nemohla uvěřit, že i v téhle chvíli neztrácí svou veselou povahu.

Hystericky se uchechtla. „Jak můžeš v téhle chvíli takhle mluvit?“

„Mám snad jinou chvíli?“

Cítila slzy na své tváři.

„Budeš mít,“ zašeptala.

„Myslíš na druhé straně? Ne, Bello, já půjdu dál. Bránou smrti.“

Usmál se.

Bella ho chtěla pokárat za to, že se v téhle chvíli směje, jenže Jacobova hlava najednou klesla na polštář. Oči měl zavřené.

„Jaku?“ vypískla Bella. „Ne, nemůžeš… nemůžeš. Edwarde, prosím!“

Edward neváhal ani vteřinu. Rychle, ale opatrně položil ruku na Jacobovu hlavu. Zavřel oči a snažil se soustředit. Cítil drobné šimrání na prstech. Pomalu posílal energii do rukou, ale příliš mu to nešlo. Neměl dostatek energie, aby vyléčil téměř mrtvého člověka.

Najednou ucítil, jak Bella svou drobnou dlaň položila na jeho ruku.

Energie se začala sčítat. Násobit.

Otevřel oči a spatřil jemné zlaté světlo, které vycházelo z jejich dlaní.

Fungovalo to.

Bella sledovala, jak záře pomalu mizí, ale Jacob se neprobíral.

„Myslíš, že to zabralo?“ zašeptala ustrašeně Bella.

Edward se na ni podíval. Bella z jeho očí okamžitě vyčetla odpověď. „Snad ano… Nemohu si být jistý. Promiň…“ řekl bolestně.

Bella ho objala. „Edwarde, nemusíš se omlouvat. Udělal jsi, co jsi mohl… Snad…“ nemohla pokračovat.

Cítila, jak ji Edward pomalu táhl z pokoje. Zavrtěla mu na hrudi hlavou. „Ne, já tu chci zůstat.“

„Bello, stejně už nemůžeš nic dělat…“ řekl Edward.

„Chci tu zůstat,“ opakovala tvrdohlavě. Po těžkém manévru se jí povedlo vyvlíknout se z Edwardova objetí. Sedla si znovu k Jacobovi.

Edward jí teď už nebránil. Klekl si vedle ní a společně čekali, zda se Jacob probere.

***

Zástupce ředitele policie ve Forks Steve Adams měl nohy položené na stole a pomalu upíjel z šálku kávy. V myšlenkách se toulal nad případem Mika Newtona. Právě si ho znovu pročetl, protože ho srovnával, aby se mohl na vždy uložit mezi vyřešené případy. Byl rád, že už to skončilo. Vraždění na střední škole! Kdo to kdy slyšel?

Byla už skoro půlnoc. Adams měl noční, ale strašně rád by už šel domů. Doufal, že se mu alespoň nepodaří usnout. Pro jistotu si usrkl pořádný doušek kafe. Nepomohlo to. Hlava mu pomalu začala klesat.

Než však usnul, někdo s hlasitou ránou rozrazil dveře policejní stanice.

Zamrkal a snažil se probrat. „Cccco se děje?“

Podíval se do tmy a matně rozeznával nějakou siluetu. Po pár vteřinách v ní rozpozal Charlieho.

„Já- já jsem nes-!“

Nedořekl to. Charlie Swan totiž vešel do světla lampy z jeho stolu a Adams spatřil jeho výraz. Něco takového ještě neviděl. Byl to obličej muže trpící neskutečnou bolestí. Jako by ho mučila španělská inkvizice.

Adams byl v mžiku na nohou.

„Charlie, co se stalo?“

Mlčel. Pomalu dovrávoral k židli a zhroutil se na ní.

Adams se na něj skoro ani nemohl dívat, ale prostě se musel znovu zeptat.

„Co se stalo?“

Charlie se evidentně snažil odpovědět. Otevřel pusu, ale z jeho hrdla se vydral jen neurčitý zvuk. Zavřel je. Tohle zopakoval ještě několikrát.

Adamsovi došla pravda dříve, než to Charlie konečně vyslovil nahlas.

„Moje dcera… Bella… je mrtvá.“

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána smrti - 26. kapitola: