Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - 33. kapitola

12.01.2013 (14:15) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1780×

Damon na mě rychle pohlédl a pak mi přitáhl k sobě obě strany rozepnuté halenky, aby mi nebyla vidět podprsenka. Potom vstal a nenávistným pohledem střelil ke Katherine. „Co tu strašíš?“

Uslyšela jsem pohrdavé odfrknutí. Posadila jsem se a rukou si přidržovala halenku. Pak jsem pohlédla na Katherine, stále stojících mezi futry. Zářivě se usmála, a než jsem stačila mrknout, seděla v křesle naproti nám. Z toho rychlého pohybu se mi zatočila hlava a trochu i zvedl žaludek. Napadlo mě, že potřebuju další pití, protože jsem už zase mohla přemýšlet trochu jasněji – což se mi vůbec nezamlouvalo. Plán byl totiž takový, že dneska už myslet vůbec nebudu…

Opatrně jsem vstala a s posměvačným pohledem Katherine v zádech došla kolébavou chůzí k prosklené skříňce, plné lahví s alkoholem. Vytáhla jsem tu vepředu, vzala jednu skleničku a vrátila se ke své upíří společnosti, která nepřestávala pozorovat mé počínání.

S úšklebkem jsem nalila trochu zlatavé tekutiny do skleničky a postavila ji před Katherine. Ta tázavě zvedla jedno obočí. „Co slavíme?“

Odpovědi se jí nedostalo… Ale když jsem zkřivila ústa v opileckém úsměvu, úšklebek mi oplatila a obsah na ex vypila. Vypadalo to, že už odpověď nepotřebuje…

Znovu jsem se zašklebila a pak si taky dala mocný doušek z láhve. Přitom jsem se nechtěně otřela o Damona a tělem mi projel elektrický proud. S touhou vepsanou v očích jsem se na něj zadívala a pak mu beze slova podala láhev.

Damon mi pohled oplatil a pak si nabízenou láhev vzal.

Tu pak zase podal Katherine… Nevím, jak dlouho to takhle pokračovalo. Ticho, které naplňovalo penzion, mi nepřišlo trapné ani nic podobného – bylo to prostě ticho. Možná jsem to tak cítila, protože se má mysl s každým dalším dalším douškem alkoholu topila v čím dál větší mlze.

Aniž bych si to uvědomila, uvelebila jsem se Damonovi v náručí a slastně vdechovala jeho vůni. Přivírala jsem oči a pokaždé je otvírala se stále větší námahou. Když pak ke mně zase doputovala láhev, nebyla jsem už schopná ji vzít do ruky.

Katherine se ušklíbla a vstala. „Vypadá to, že tahle už toho moc nevydrží… Takže já mizím…“

Chtěla jsem jí začít odporovat, ale nezmohla jsem se ani na to, abych pohnula rty. Takže jsem se na ni pouze zlostně zašklebila. Tušila jsem, že to taky nedopadlo moc dobře, protože jsem necítila mimické svaly. Byla jsem jak zdrogovaná morfinem. No… bůh ví, co v té láhvi bylo…

Zadívala jsem se za ní, protože dveře doposud nebouchly, což znamenalo, že se ještě zastavila ve dveřích. Samozřejmě jsem měla pravdu…

„Tak ahoj, Damone…“ zaštěbetala a pak už konečně zmizela. Zachytila jsem Damonův naštvaný výraz, který se ale naprosto změnil, když se podíval na mě. Pořád jsem ho ještě objímala a v nejbližší době ho ani pustit nehodlala. Jako by mi Damon četl myšlenky, vzal mě do náruče a pomalu odnášel do patra.

Ocitli jsme se v mém pokoji. Byla jsem mírně zklamaná, protože jsem si myslela, že mě odnese do své postele. Ale co naplat… moje postel bude určitě taky dobrá. A když nebudeme tak divocí, možná se i dožije rána…

Když mě ale Damon položil do postele, přikryl peřinou až po krk a sedl si na postel vedle mě, zamračila jsem se. Tohle mi nepřipadalo jako předehra vášnivého milování, které jsem si vysnila.

Pořád jsem se na Damona mračila, ale absolutně nevěděla, jak svou prosbu zformulovat do slov. Damon mě pohladil po zkrabaceném čele. Zhypnotizovaně jsem ho pozorovala a čekala, co udělá dál.

Usmál se a pohladil mě po tváři. V duchu jsem se nad tím dotekem zatetelila, ale pořád mi to nestačilo. To prostě ze mě nemůže servat oblečení…?!

„Ani nevíš, jak rád bych teď využit toho, že jsi tak zlitá…“ zašeptal láskyplně a nepřestával mě hladit po rozžhavených tvářích. V duchu jsem už skákala radostí – konečně!

Nahnula jsem se k němu, takže mě ovál jeho teplý dech. Upřeně jsem mu hleděla do očí a pak trochu rozvášněně řekla: „A co ti v tom brání…?“

Damon se usmál a dvěma prsty mi přejel přes rty. Zadržela jsem dech a srdce se mi hlasitě rozbušilo. Tak strašně jsem toužila, aby mě teď políbil.

„Právě to, že jsi opilá… Protože chci, aby sis to pamatovala, až se to stane…“ řekl pevným hlasem a očima mi hleděl až do duše. Zachvěla jsem se a pohladila ho po tváři jako on mě před chvílí. Vášeň jsem odsunula do pozadí a snažila se celým svým srdcem vychutnat tuhle situaci. Neřekl, že se se mnou milovat nechce, chce – ale také chce, abych si to pamatovala. Což ale nechápu – proč bych si to pamatovat neměla?

Konečně překonal vzdálenost mezi námi a spojil naše rty v polibku. Byl tak něžný, jako pohlazení peříčka, ale než jsem se nadála, odtáhl se. Přesto jsem lapala po dechu a byla z té síly polibku vykolejená. Uvědomila jsem si, že tohle nebyla jenom vášeň a chtíč.

Ve skutečnosti to bylo mnohem víc…

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána - 33. kapitola: