Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - 13. kapitola

27.08.2012 (21:15) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2255×

O měsíc později

„Ren! Kde vězíš?! Už musíme jít!“ křičela na mě Elena z přízemí penzionu, zatímco jsem si v pokoji ještě upravovala vlasy do drdolu. Nutno podotknout, že mi to nešlo zrovna nejlíp…

„Už běžím!“ zakřičela jsem na odpověď, popadla kabelku a už se hrnula ke schodům. Díky své šikovnosti jsem se málem přerazila, ale nakonec jsem to zvládla bez zlomenin.

Pod schody na mě čekala Elena, ruce založené na prsou, a s nakrčeným čelem si mě měřila od hlavy k patě.

„Nemrač se, budeš mít vrásky,“ řekla jsem zvesela, protože jsem dneska měla opravdu dobrou náladu a usmála se.

„Já jen…“ začala, ale byla přerušena zvonivým hlasem, který se ozval z obýváku.

„Neboj, Eleno, my to stihneme… Teda pokud si tady milostivá pohne…“

Rychle jsem vešla do místnosti a pohlédla na sedačku. Tam jsem spatřila sedět Bonnie a vedle ní opravdu krásnou blondýnku, která měla hozené nohy (s parádníma lodičkama) na Bonniiných stehnech. Možná by vás zajímalo, že to byla upírka…

„Ahoj, Caroline,“ řekla jsem a usmála se na jednu z mých kamarádek.

„Ahojky,“ zabroukala a vystřelila z pohovky rychlostí světla, aby mě objala (přičemž mi málem přelámala všechny kosti v těle).

„No tak, Caroline, přeci ses tam tak těšila, tak to bychom už měly jít, ne?“ protáhla znuděně Bonnie a usmála se na mě. „Ahoj, Renesmé.“

„Ahoj, Bonn,“ odvětila jsem s úsměvem a pak se s velkou námahou vyprostila z ocelového sevření Caroline. Ještě jsem se necítila na to, aby mě Caroline rozmačkala zaživa. Na smrt jsem přeci poměrně mladá…

Elena stále stála mezi futry a kroutila nad naším chováním hlavou. „Tak už pojďte, ne?!“

Zasmála jsem se a popadla Bonnie a Caroline za ruku. Pak jsem je se smíchem táhla za Elenou, která už vycházela ze dveří.

Kdyby nás teď někdo uviděl, pomyslel by si, že jsme jenom parta uječených puberťaček, které se chystají jít někam pařit. Ale ve skutečnosti to nebylo tak jednoduché. Když se nad tím víc zamyslím, tak vlastně vůbec…

Úplně nalevo šla Elena, která je dvojnicí Katherine – jak jsem se nedávno dozvěděla. Vyprávěla mi, že po ní šel jeden hodně starý upír – Klaus, ale nakonec to dopadlo dobře a oni se ho zbavili (nechtěla bych být v jeho kůži…). Tím byl problém vyřešen a Elena si mohla dál poklidně žít po boku Stefana.

Vedle ní si vykračovala Bonnie, naše malá čarodějka, která však na svoji malou výšku dokázala spoustu velkých věci. Pak jsem šla já – poloupírka, naprosto odlišná od ostatních, a nakonec tu byla naše upíří barbie. To však myslím v dobrém, protože Caroline byla nenahraditelná a společně jsme si už užily hromadu zábavy. Vlastně celá naše čtveřice. Za těch několik týdnů, které jsem tu žila, jsme se spřátelily a teď jsme jedna bez druhé nedaly ani ránu.

„Ren, koukej, kdo tu je,“ vytrhla mě ze zamyšlení Caroline. Pohlédla jsem na školní parkoviště a spatřila Jeremyho, jak sedí na jedné z laviček. Srdce se mi rozbušilo, když se naše pohledy střetly. Nemohla jsem uvěřit, že už to je měsíc, co spolu chodíme.

„Já…“

„No jo, tak už běž se s ním přivítat…“ pobízela mě s úsměvem Elena. Opravdu jsem byla překvapená, že náš vztah brala takhle. Vždyť je to její bratr a já poloviční upír. No co už… V duchu jsem nad tím mávla rukou.

Rychle jsem opustila holky a běžela přes silnici za Jeremym. Za sebou jsem slyšela jejich veselé pokřikování.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho s úsměvem a pak se natáhla pro polibek. Vždycky mi u toho srdce poskočilo radostí a v břiše mi poletovaly tisíce motýlků.

„Ahoj,“ odpověděl mi, když jsme se přestali líbat. Usmála jsem se na něj a chytila ho za ruku. Pak jsme společně zamířili k holkám, které už na nás čekaly před budovou.

„Tak jak se těšíš na první velkou akci, kterou tu zažiješ?“ zeptal se Jeremy a pohlédl na mě. Usmála jsem se.

„Jo, docela jo – hlavně díky Caroline, která o tom nepřestane snad nikdy mluvit,“ zasmála jsem se.

„Caroline – co bys čekala…“ dodal zvesela, když jsme byli od holek už jen pouhých pár kroků.

„Co mě tady pomlouváš?!“ vyjela na něj Caroline naoko naštvaně, ale na tváři měla široký úsměv.

„Ale nic,“ řekl Jeremy a nevinně se na Caroline usmál. Pak pohlédl na Elenu. „Čau, ségra.“

„No nazdar…“ zašeptala Elena nazpět trošku naštvaně a nepřestávala se netrpělivě rozhlížet kolem sebe. Všichni jsme už věděli, co to znamená.

„Neboj, Salvatorovi dorazí…“ pošklebovala se jí Caroline. Elena ji propálila pohledem a já se přidušeně zasmála.

„Jeden by stačil…“ poznamenala Elena sarkasticky a zase se začala rozhlížet.

„Nezbývá mi než souhlasit…“ podpořila jsem Elenu s úšklebkem. To, že dvakrát Damona nemilovala, jsem s ní sdílela. Vlastně Damona neměl rád skoro nikdo… Zvlášť když uvážíme, jaká zvěrstva občas dělal – a pořád dělá.

„Nepůjdeme už dovnitř?“ zeptala se Bonnie znuděně. Ona neměla zrovna dvakrát v lásce ani jednoho z bratrů. Se Stefanem celkem vycházela, ale když mohla, všem upírům se snažila co nejvíce vyhýbat – samozřejmě kromě Caroline.

Elena pohlédla na telefon. „Stefan mi píše, že musí něco vyřídit – nepřijde…“ oznámila trošku posmutněle. Soucitně jsem se na ni podívala. Stefan poslední dobou musel pořád něco řešit. Buď to byl jeho neovladatelný bratr, Katherine, která se tu už zase ochomýtala, nebo musel na lov… (A spousta dalších věci…)

„Tak jdeme, ne?“ zeptala se Caroline zvesela a skoro poskakovala na místě. Občas (dobře, přiznávám - skoro pořád) jsem nechápala, jak může být pořád takhle plná energie.

„No, jo…“ odpověděla jsem, když se nikdo jiný k odpovědi neměl, a zatáhla Jeremyho za ruku, aby šel. Protočil oči a pak se zasmál. A tak, pod přísným dohledem Caroline, jsme povinně vešli do školy…

Na vysvětlenou musím ještě dodat, že ne na vyučování. Dnes večer se tu konal ples k zahájení školního roku a Caroline nás všechny přihlásila jako dobrovolníky. Tím pádem jsme teď všichni museli věšet krepový papír po zdech a vyrovnávat plastové kelímky.

Ve škole jsem byla poprvé. Už když jsem sem přijela, říkala jsem si, že se přihlásím, ale školní rok započal a já pořád nebyla zapsaná. Pro mě naprosto typické...

„Takže, co půjdeme dělat?“ zeptal se mě Jeremy, když jsme se ocitli v tom mumraji. Elena s Bonnie se někam vypařily a Caroline už peskovala partičku kluků, protože špatně rozvěsili světla. Ano, Caroline to tu vedla a očividně se v tom vyžívala. Otázka je, jestli v přípravách nebo v komandování…, protože obojí jí šlo vysloveně na jedničku…

„Nevím, mužem se někam zdejchnout?“ odpověděla jsem Jeremymu potichu, aby to Caroline čirou náhodou nezaslechla, a hledala vhodný úkryt, kde bychom se mohli schovat před jejím upířím zrakem. Ale že bychom měli nějak dobré šance na úspěch, se říct zrovna nedalo.

„Ajaj… otrokářka přichází…“ zašeptal mi Jeremy rychle do ucha, ale to už jsem uviděla Caroline, jak k nám míří s nasupeným pohledem. Bylo mi hned jasné, že naši krátkou konverzaci vyslechla a rozhodně nás nenechá jen tak odejít. To by bylo, aby se tu pro nás nějaká nesmyslná práce nenašla…

„Takže, Renesmé, ty půjdeš pomoct Lauře a společně ozdobíte podium…“ začala rychle a gestikulovala u toho rukama. Chtěla jsem ji zastavit, protože jsem ani v nejmenším netušila, kdo je Laura. Ale Caroline mě ke slovu nepustila…

„Jeremy, ty běž pomoct klukům s osvětlením, jsou úplně neschopní… Máš to s Tylerem na starost,“ pokračovala rychle. Pak se rozhlédla kolem sebe a už se chystala odejít. Tušila jsem, že určitě uviděla něco, co nebylo podle její představy, a rozhodla se s tím udělat krátký proces.

„Caroline!“ zakřičela jsem za ní a začala se prodírat mezi lidmi, protože mi utíkala. V duchu jsem jí nadávala, protože mi bylo jasné, že mě slyší (i když dělá, že ne).

„Caroline! Okamžitě se zastav, já vím, že mě slyšíš!“ zasyčela jsem jejím směrem. Okamžitě se zastavila a otočila. Zatvářila se nevinně, ale já věděla, že je všechno, jen ne nevinná…

„Kdo je Laura?“ zeptala jsem se jí už mírnějším hlasem. Napadlo mě, že když nebudu vzdorovat a budu milá, mohl by být můj „trest“ možná mírnější. Caroline se na mě šibalsky usmála a řekla: „To zvládneš, někoho se zeptej…“ Hm, tak asi ne…

„No super…“ zaklela jsem, když její blonďaté vlasy zmizely v davu. Stála jsem v tělocvičně plné lidí a vůbec netušila, kde je Jeremy nebo kdokoli jiný, koho znám…

obrázek - zleva Bonnie, Elena a Caroline

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána - 13. kapitola: