Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 24. kapitola

01.02.2010 (14:30) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6815×

24. kapitola

Bella:

Přijely dvě auta. Černé porsche a stříbrný mercedes. Z prvního auta vystoupily tři upírky, o něco starší než já a z druhého muž a žena, kterým bych tipovala asi třicet.

Jedna z těch dívek si povzdychla a usmála se na Edwarda, jeho stisk ještě zesílil.

„Eleazare,“ promluvil nadšeně Carlisle a šel se obejmout s jediným mužem, co s nimi byl. Musel mít doma pěkný kurník.

„Carlisle, tak rád tě vidím,“ opětoval jeho nadšení ze shledání.

Oba muži se pevně objali a pak od sebe poodstoupili. Eleazar se šel přivítat s Esme a Carlisle s nejstarší ženou a podle toho, jak jí oslovil, to byla Carmen. Já jsem si mezitím nahodila iluzi srdce.

„Příteli, vidím, že jste se rozrostli,“ zahleděl se na mě.

„Ano, tohle je Bella, Edwardova přítelkyně, je to...“ chtěl pokračovat, ale já se na něj vražedně podívala a zaporně jsem zakývala hlavou. Překvapivě se jen usmál. „... takový náš malý andílek,“ dokončil a po celé tváři se mu rozlil vítězný úsměv. Emmett měl co dělat, aby si zachoval vážnou tvář.

„Těší mě. Jsem Eleazar, tohle je má žena Carmen,“ ukázal na tu nejstarší upírku s hnědými vlasy, které jí sahaly po lopatky. „A tohle je Kate,“ ukázal na mile se usmívající blonďatou ženu, „Irina,“ ta se tvářila nijak nezaujatě, ale přesto z ní čišelo přátelství, „a Tanya,“ dokončil představování a rukou ukázal na upírku s blonďatými vlasy a růžovým přelivem. Ta už se netvářila přátelsky, spíše mě propalovala pohledem. Více jsem se přitiskla k Edwardovi, ale nedala na sobě nic znát.

„Velmi mě těší,“ otočila jsem se zpět na hlavu jejich rodiny a zářivě se usmála.

„Tak půjdeme dál. Nebudeme přece stát tady na verandě,“ ponoukala Esme a všichní ji poslechli.

Posadili jsme se na gauče, jen já se maličko chtěla stranit a šla se posadit na schody. Cullenovi se na mě jen podivně podívali, ale jinak to nekomentovali.

Rozhovor začal jako každý jiný. Nejprve formality typu jak se máte, ale hned potom se zaměřili na mou osobu a Edward mě začal tahat na nohy, abych si k němu – nebo spíše na něj – sedla. Raději jsem se nenechala dlouho pobízet. Nechtěla jsem vypadat jako umanutý děcko.

Poslušně jsem se posadila na jeho klín a vyčkávala salvu otázek, která na sebe nenechala dlouho čekat.

„Bello, mohl bych se tě zeptat. Ty víš, kdo jsme?“ začal opatrně Eleazar, ale neuvědomil si, že jsem si z něj právě mohla udělat vtípek.

„Denalijští,“ odpověděla jsem nechápavě. Ještě jsem si musela dát pozor na oči, protože by škodolibostí svítily jak semafor.

„Ano,“ pousmál se. „Myslel jsem tím, co jsme,“ vysvětlil narovinu. Chtěla jsem v tom ještě pokračovat, ale koutkem oka jsem zahlédla Carlislevu nesouhlasnou tvář.

„Myslíte upíři? Jo Edward mi vše řekl,“ usmála jsem se na něj a lehce ho políbila na rty.

„A uvědomuješ si to nebezpečí?“ ptal se nechápavě, zřejmě mi na hru na člověka skočili.

„Ano, ale já vás prý nelákám, prý vám nevoním,“ zamumlala jsem dotčeně.

Důvod toho všeho bylo zachování tajemství pekla. Nikdo nepověřený o něm nesměl vědět a ani o andělech. Mohlo by to vyústit v katastrofou typu proč my nemáme anděla? A kdo by jim chtěl vysvětlovat, že jsou méně důležití. Ďábel by z toho měl hlavu jak pátrací balón a práce nad hlavu. Už tak ho jeho vlastní děti – kterých má pěkné množství – skoro nevidí.

„Ano to nevoníš,“ zašeptal si pod vousy, i když žádné neměl. „A víš i o našich talentech?“ pokračoval dál.

„Jistě. Edward čte myšlenky, Alice vidí budoucnost a Jasper ovládá emoce.“

„Víš i já mám schopnost a to takovou, že vycítím nadání druhých a může to být i obyčejná touha po boji, ale u tebe necítím nic, jakoby jsi neexistovala,“ tvářil se zamyšleně a prstem si škrábal na bradě.

„Ano, schopnosti ostatních na mě nepůsobí,“ usmála jsem se. Jeho to vrátilo do reality a zadíval se na Edwarda. Nejspíše si spolu povídali, ale já chci slyšet taky. Natáhla jsem přes Eleazara psychický štít a tvářila se co nejnevinněji.

„Promiň Eleazare, ale neslyším tě,“ omluvil se Edward a na mě hodil pobouřený pohled, který jsem mu oplatila s přehlídkou mých bezchybných zubů.

„Jak to?“ opět nic nechápal. Dneska jsme mu nasadili pořádného brouka do hlavy.

„Nejspíš za to mohu já, občas se stává, že když jsem blízko, přestávají fungovat schopnosti druhých,“ vymyslela jsem si rychle.

„Zajímavé,“ zamumlal a nahodil zpátky zamyšlenou tvář.

„Mohla by jsi to už stáhnout? Chci vědět o čem přemýšlí,“ zašeptal mi Edward do ucha.

Nerada jsem ho poslechla a pak si vzpomněla, že jsem člověk a jako takový mám své potřeby. Což znamená jíst, spát a nechodit na lov. Dva týdny bez krve? Asi tu uschnu.

„Jdu se najíst,“ prohodila jsem do diskuzního kroužku, kde probírali důvod návštěvy, Esme chtěla vstát a něco mi udělat, ale zaporně jsem zakývala hlavou a ona se opět zapojila do dění.

Se mnou šel jen Edward, toho kdybych vyhodila asi by to nedopadlo dobře, i když bych s ním po tom včerejšku neměla mluvit, nemůžu si pomoci.

Začala jsem si dělat jen obyčejná vajíčka. Jeho ruce jsem měla obmotané kolem pasu a hlavu položenou na mém rameni.

„Už mě někdo z nich pomlouvá?“ zeptala jsem se ho šeptem.

„Jen Tanya nad tebou uvažuje a nezdá se jí, že by jsi byla člověk,“ zašeptal mi zpátky do ucha a políbil mě na něj.

„Hmm a co Eleazar, tomu se moc nelíbím co?“

„Spíše naopak fascinuješ ho a myslí na tebe víc, než by se mi líbilo, i když pouze po vědecké stránce.“

„Ať ale nedoufá, že budu pokusný králík.“

„Neboj lásko, to bych nedovolil,“ políbil mě do vlasů.

Jídlo jsem si dala na talířek a začala jíst, překvapilo mě, že mám docela hlad a i únava na mě padala.

Jakmile jsem dojedla, uklidila jsem nádobí a šla si sednout mému broučkovi na klín.

„Jak to budeme dělat z lovem? Dva týdny to bez krve asi nevydržím,“ zašeptala jsem mu do ouška.

„Nějak to vyřešíme. Můžeme chodit na dlouhé procházky lesem,“ uklidnil mě. „Proč ale nesmí vědět, co jsi?“

„Kvůli zachování tajemství. Je to složité,“ povzdychla jsem si.

„Jsem si jistý, že to pochopím,“ přemlouval mě.

„Ano, to jistě, ale jindy. Nevrátíme se raději?“ změnila jsem téma.

Jen lehce přikývl a my šli ruku v ruce do haly. Posadila jsem se tentokrát na zem před křeslo, na které se posadil Edward. Alice taky byla na zemi tak to nebylo divné. Přesně podle očekávání navrhovala nákupy. Jsme tu konečně celá rodina a mělo by se toho využít, podle ní. Problém je jen jediný, bude nás hodně a to znamená, že na ní nebudu moci použít přesvědčování, ale snad mě od týrání zachrání právě ten počet.

Kolem rána jsme se rozdělili na dva tábory. Holky a kluci. Zatímco oni probírali něco... ani nevím. My probíraly je, školu a lidi. Denalijští se jevili opravdu fajn a já si nemohla stěžovat. Občas jsem sice zahlédla zkoumavý pohled od Tanyi, ale hned ho zakryla úsměvem.

Maličko je překvapil můj chladný vztah k lidem, ale příliš to neřešili. Nejspíše pochopili, že když randím s upírem tak budu jiná a divná.

Na odpoledne si všichni, samozřejmě kromě mě, naplánovali lov. Já jsem, jako správný člověk, měla zůstat doma. Edward se chvilku vykrucoval, že tu se mnou zůstane abych nebyla sama, ale Emm byl jiného názoru. Byl to pitomý plán hrát si na člověka, ale jinak by mě táta už doopravdy zabil a myslím, že by se k němu přidal i jeho bratr, se kterým se za dva týdny setkám.

Po velmi zdlouhavém loučení jsem zůstala sama. Neměla jsem co dělat, tak jsem si zapnula televizi a začala si vybírat nějaké DVD. Když jsem projížděla první poličky myslela jsem si, že tam nemají nic jiného než filmy s upíry. Naštěstí od třetí poličky začaly i normální filmy. Vybírala jsem mezi komedií a romanťákem. Nakonec zvítězil film o nějaké lodi. Titanic.

Myslela jsem si, že na začátku usnu, ale později to bylo čím dál lepší a ke konci mi skápla i slza. Chudák Jack. Mnohem radši bych zachránila jeho než tu holku.

Film skončil a bylo teprve 6 večer a oni se měli vracet až v osm, což znamenalo, že jsem měla ještě další dvě hodiny. Opět jsem zabruslila ke stěne s DVD a hledala něco podobného. Nic, co by mělo na obalu napsáno, že dostalo nějakých 11 prestižních cen, které se nazývaly Oskar, tam nebylo. Ale našla jsem tam 6 filmů o nějakém čaroději, tak jsem si vzala první s podtitulem: Kámen mudrců.

Bylo to celkem napínavý a na 11ti letýho kluka toho zvládl opravdu hodně. Podle knižní předlohy, asi se mrknu jestli to tady někdo nemá.

Asi pět minut po tom, co jsem se přemlouvala abych vstala a mrkla se Edwardovi do knihovny, jestli tam náhodou nemá pohádky, přišla konečně celá rodina. Všichni se něčemu smáli, ale já jsem se potichu vytratila do svého pokoje. Nechtěla jsem rušit a navíc jsem měla důležitý úkol v podobě Harryho Pottera.

K mému zklamání tam nebyl a nepočítala jsem s tím, že by ho měl Carlisle u sebe. V tomhle domě je možné všechno, ale tohle asi ne. Napadl mě jen jediný člen, který by to mohl mít u sebe, ale k nim do pokoje jsem neměla volnou vstupenku. Musela jsem jít dolu.

Hned jak mě Edward zahlédl, nastavil svou náruč a já k němu vlítla a krátce ho políbila.

„Jak bylo na lovu?“ zeptala jsem se ho šeptem.

„Smutně, chyběla jsi mi.“

„Teď už jsem u tebe,“ usmála jsem se a víc se k němu přitulila.

Pro můj plán, jsem se toho dotyčného chtěla zeptat o samotě, nepotřebuju k tomu několik zvídavých pohledů, ale nic mi nevycházelo, tak jsem se zapojovala do diskuze, která se zaměřila na 1. hospodářskou krizi. Horší téma jsem neviděla. Jenom já jsem na ně koukala občas nechápavě. Neměla jsem to nastudovaný ani v knížkách, tohle by jsme v dějepise měli brát na konci roku.

Celkově mě ta diskuze začala hodně nudit a já zívala do roztrhání pusy.

„Jdeme si lehnout, tak zítra,“ všiml si mého počínání Edward a společně se mnou vstal a v náručí mě nesl do postele.

Vleže jsem se převlíkala, protože se mi i docela chtělo spát. Pro příště vím, co funguje jako ukolébavka. 1. hospodářská krize! Po nekonečných pěti minutách, jsem se doopravdy převlékla do nějaké noční košilky, návrh od Alice, ale neměla jsem sílu jí teď odporovat a lehla si co nejblíž k němu.

Měl na sobě jen tepláky a jeho hruď příjemně chladila. Co nejvíc jsem se k němu přitulila a on mě objal svými pažemi.

„Dobrou noc,“ zašeptala jsem do ticha.

„Dobrou,“ políbil mě na temeno hlavy a já přestala vnímat.

Ráno mě probudil nepříjemný zvuk otevírajících dveří.

„Co potřebuješ?“ ozval se sametový hlas mého hrdiny, na kterém jsem spala.

„Opravdu to myslíš vážně?“ pokud se nepletu tak tohle byla Tanya.

„Myslím a navždy,“ v jeho hlase se ozýval úsměv.

„Do toho ti nic není,“ odpověděl naštvaně na nějakou nevyslovenou otázku Edward.

Potom se jen ozvaly dveře a my zůstali opět sami. Ještě chvilku jsem dělala, že spím, ale pak jsem se začala protahovat.

„Dobré ráno,“ zašeptal u mého ucha.

„Hmm...“ odpověděla jsem mu se stále zavřenýma očima.

„Můžeš ještě spát, je neděle.“

„Tak jo,“ zamumlala jsem a přetočila jsem se k němu zády. Přitáhl si mě k sobě a ač nerada, opět jsem usnula.

Mé druhé probuzení bylo už opravdové. Jediné co mi kazilo náladu, byla chybějící postava na naší posteli. Rychle jsem se běžela převléct, učesat a další blbinky a utíkala jsem dolů do haly.

Místo chladné náruče mě, ale někdo čapl za ruku. Ten někdo byla Alice a netvářila se moc přátelsky.

„No konečně, už jsem chtěla za tebou. Doufám, že jsi nezapoměla na dnešní nákupy.“

„Po pravdě. My jdeme na nákupy?“ Včera se o něčem takovém zmínila, ale nevěděla jsem, že už to bude dneska.

„Jo jdem. Běž se převlíct,“ řekla dotčeně.

Rychle nějakou výmluvu. „Alice, ale já nemůžu, potřebuju se na něco zeptat Emmetta,“ vzpoměla jsem si.

„Proč?“ byla vykolejená.

„To je tajné,“ mrkla jsem na ní. „Kde je?“

„Vytáhl Edwarda a Jaspera do Seattlu... prý nějaký baseballový zápas,“ zatvářila se vítězně. Ok tak ani jeden z nich mě asi nezachrání, ale můžu zkusit jinou taktiku.

„A nepomohla by jsi mi teda ty? Ty to budeš stejně vědět určitě líp,“ zkusila jsem podlézavý tón.

Vyšlo to. „A co potřebuješ?“ ptala se potěšeně.

„Včera, když jste byli na lovu, koukala jsem se na jeden film a měl být podle knížní předlohy. Jmenoval se Harry Potter, taková pohádka a já bych si jí chtěla přečíst,“ udělala jsem psí oči.

„Jo máme všechny díly tady u Emmetta v pokoji, proto jeho?“ docvaklo ji.

„Přesně, on mi připadá takový... na to stavěný,“ hledala jsem správný výraz.

„Jo to je. Tak si je večer můžeš vzít. On ti je klidně půjčí,“ odpověděla nezaujatě. Můj plán zůstat doma nevyšel. Možná bych mohla zkusit přesvědčování.

Už jsem se na ni chtěla otočit, ale naproti mě scházel ze schodů Eleazar a hned jak mě uviděl nasadil zamyšlený pohled. Radši Alice, než být pod rentgenovým pohledem. Okamžitě jsem dobrovolně vylítla lidskou rychlostí do pokoje. Alice spokojená mou reakcí se jen usmála a podávala mi nějaké oblečení. Raději jsem si ho hned oblékla a co nejdříve pryč.

V autě jsem jela s Alice a Rose. Kate, Irina a Tanya jely vlastním.

„Víš, že jsem tě chvilku podezřívala, že si s tou knihou vymýšlíš, abys nemusela na nákupy?“ otočila se na mě Al. Rose řídila, tak jsem nemusela strachy si ohryzovat nehty.

„No tak Alice, copak mě neznáš? Já bych něčeho takového nebyla schopná,“ řekla jsem jí dotčeně a vnitřně se klepala smíchy. Je zřejmé, že můj plán o nenápadnosti nevyšel, ale dopadlo to lépe, alespoň pro ní.

Zastavily jsme v Olympii a když mě Al čapla za ruku, uvědomila jsem si, že Eleazar možná není tak špatný. Jenomže už bylo pozdě. Snažila jsem si to užívat, ale moc to nestačilo. Jediné mé štěstí bylo, že jsem nebyla jedinou obětí.

Vracely jsme se až k večeru a já byla totálně vyřízená. Anděl by si myslel, že když spal minulou noc, že dnes spát nebude, ale to asi nikdy nepotkal shopaholika. Asi v půli cesty jsem to zabalila a usnula jsem vzadu na hromadě tašek.

Celkově si pamatuji až když jsme zastavily. Slyšela jsem Edwardův hlas jak se ptá, co se mi stalo, Alicinu odpověď, že nic nevydržím, něčí smích a vrčení a náruč, která mě nesla do postele.

---

Strašný co? =D

23. kapitola <<< Shrnutí >>> 25. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 24. kapitola: