Ahoj, je tu další kapitola. Je z pohledu Belly, a co podnikla. Příjemné čtení vaše Zuzu a Mňamka.
02.03.2012 (11:15) • swanbellacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 3437×
Udělal to zase. Opět zmizel tak rychle. Proč mi nechce říct, kdo je? Bojí se? Kdyby ano, tak čeho? Věřím mu, a kdyby byl nějak nebezpečný, už by mi dávno ublížil.
Tvrdost, chlad, rychlost, měnící se barva očí, nadpozemsky krásný, čím je? Bůh, anděl, nebo snad něco jiného? V hlavě mi zněly jenom otázky, na které jsem ještě nenašla odpověď. Otázky, na které mi může odpovědět pouze Edward.
Potřebovala jsem na chvíli vypadnout ven. Rozhlédla jsem se kolem a zahlédla jediné dveře v místnosti, která byla jinak zcela holá. Naštěstí, když jsem je otevřela, vedlo nějaké schodiště dolů, takže jsem tak seběhla pár pater, až jsem viděla přímo před sebou veliká vrata, ve kterých se ještě skrývala malá vrátka. Ty jsem pomalu otevřela a vykoukla do pošmourného nebe.
Nerozhlížela jsem se po budově, prostě… Vyrazila jsem někam. Ani jsem netušila, kam mě nohy nesly. Pořád jsem přemýšlela nad Edwardem, ale pak se tu objevily i další otázky a s nimi i vzpomínky. Rodina.
Nikdy jsem nepřestávala myslet, kde teď je máma s tátou, a co se s nimi stalo. Nikdy nepřestanu litovat, že jsem odešla, že jsem je v tom nechala samotné. Byla to chyba. Už je asi nikdy neuvidím, i když bych moc chtěla, aspoň ještě jednou… Ale nevím, jestli se mi to někdy podaří.
Také jsem se za svou tehdejší reakci styděla. Kdybych byla vnímavější, kdybych se ve svých rozhodnutích neunáhlila, mohlo by to všechno být jinak. Ale nač se trápit minulostí, kterou zpět nevrátím?
Za chmurných myšlenek jsem došla až do parku, kde se mi vynořily další vzpomínky. Moje první noc na ulici, setkání s Edwardem, který mě zachránil, když se mě pokusil někdo zabít. A objevila se další otázka, co udělal s tím mužem? Napadají mě jen ty zlé možnosti, ale nevěřím, že by ho zabil. Snad se jednou dočkám odpovědí, na které čekám.
Procházela jsem parkem a pořád uvažovala. Proti mně chodily páry se svými malými ratolestmi. Všichni vypadali tak šťastně. Vždycky jsem chtěla mít rodinu, ale tu šanci jsem už zavrhla. Přeci jenom, i kdyby Edward mi pomohl a už bych nebyla na ulici, tak kdo by mě chtěl? Holku, která žila mezi odpadky. Při pomyšlení na tu špínu se mi dělalo špatně. Jsem opravdu vděčná Edwardovi, že mi pomohl. Ale až odejde, bude to pro mě těžké. Hodně jsem si na něj zvykla. Dokonce i na to rychlé zmizení.
Blížila se hranice parku, a tak jsem zabočila na cestičku k lesu. Byla jsem už docela daleko a byla opravdu zvědavá, jak se dostanu zpátky. Šla jsem ještě dál. Se svou nemotorností jsem klopýtala po neexistující stezce přes kmeny a kořeny stromů, několik větví keříků se mi zamotávalo do vlasů, ale vytrvale jsem kráčela hlouběji, až jsem narazila na nějakou louku.
Na moment jsem se zarazila a prohlížela si ji stále dokola. Byla mi velice povědomá. Vypadala jako z toho snu, akorát tu chyběl jenom ten vlk. Doufala jsem, že ten jediný se tu neobjeví. Ale jinak tady bylo nádherně. Nevěděla jsem, že může existovat taková dokonalá louka, jako je tato.
Krásně to tu vonělo. Všimla jsem si, že mnoho druhů květin rostlo a kvetlo všude možně po celém obvodu louky. Opatrně jsem došla až doprostřed té uchvacující a tiché nádhery a lehla si mezi ty přenádherné květy. Na chvilku vysvitlo sluníčko. Já zavřela oči a užívala si toho krásného pocitu.
Užívala jsem si ty chvíle klidu. Tady jsem mohla všechny své starosti i strasti odhodit, nevnímat je. Byla jsem neskutečně ráda, že jsem si tuhle relaxaci mohla dopřát. Ani jsem netušila, jak dlouho jsem tam ležela, ale už mi začínalo být chladno. Rozhodla jsem tedy vrátit. Někdy mi připadalo, že to počasí si dělá, co chce. Jednou je hezky a podruhé zase hnusně.
Lopotila jsem se asi směrem, kterým jsem se sem dostala. Už jsem si začala myslet, že jsem se totálně ztratila, ale pak jsem narazila na pěšinku, kterou jsem přišla, a jíž jsem se dostala zpět do parku. Byla jsem ráda, že jsem nikde nezabloudila.
Zdálo se, že jsem byla ztracená. Nevěděla jsem, kudy jsem přišla. Zmateně šla ulicemi, dívala se po nějakém bodu, který by mě navedl k té polorozpadlině, ale vůbec jsem se nemohla zorientovat. Mně ale záleželo hlavně na tom, že jsem nezůstala v tom lese, tam by to bylo asi horší.
Šla jsem po ulici, když jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Otočila jsem se, ale nikdo za mnou nestál. Strach pomalu zaplavoval mé tělo, protože už se stmívalo. Nerada jsem někde chodila ve tmě, i když jsem sama trávila čas na ulici. Vždycky jsem se schoulila do klubíčka a snažila se usnout. Ale teď…
Najednou mě zezadu někdo chytil a otočil k sobě. Vykřikla jsem, ale ten dotyčný mi dal ruku přes pusu, abych nemohla dál křičet. Se strachem jsem se mu podívala do očí a zjistila, že je to Edrward. Byla jsem ráda, že je to on. Když viděl, že už nemám v úmyslu dál křičet, sundal mi ruku z úst.
„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ zašeptal a o kousek odstoupil. Jenže to se mi nelíbilo. Potřebovala jsem ho mít u sebe. Překročila jsem tu vzdálenost mezi námi a objala ho. Chvíli stál napjatě, ale pak mě také silně objal.
„Vážně se omlouvám. Už je to dobrý, neboj.“ Chvilku jsme se objímali, ale pak se odtáhl a starostlivě se mi koukal do očí.
„To je dobrý. Jsem ráda, že si tady.“
„Kam si šla? Když jsem se vrátil, už jsi tam nebyla. Měl jsem o tebe strach.“ Cože? On měl o mě strach?
„Promiň, chtěla jsem se jenom projít. Ale zdá se, že jsem se ztratila.“ Cítila jsem se provinile.
„Jo, jdeš úplně na opačnou stranu,“ řekl s úsměvem.
„Aha.“
Otočili jsme se a tentokrát šli tím správným směrem. Šli jsme v tichosti. Jenom někdy jsme prohodili pár slov. Nakonec jsme dorazili k té továrně.
Byla jsem unavená. Lehla jsem si na matraci, která tam už byla, a ještě než jsem upadla do nevědomí, tak přes mě Edward hodil deku, aby mi nebyla zima.
„Dobrou noc,“ popřál mi a já konečně mohla v klidu usnout.
Vzkaz od zuzinecckyy: Ahojte lidi, tady vám zase přinášíme novou kapitolu. Jsme neskutečně rády, že se počet komentářů zvýšil, a doufáme, že to uvidíme i u této kapitoly. Pokud nebude limit 15 komentářů, pokračovat nebudeme, protože když to jde jednou, jde to i vícekrát.
Děkujeme všem za podporu v našem psaní. A také děkujeme, že jste tu stále s námi. Vaše Zuzu a Mňamka.
Autor: swanbellacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bezdomovkyně (10):
Krásná kapitola. Sice ten den trošku uspěchaný a... No prostě... Zvykla si na Edwarda? Vždyť za tu dobu nemohla. Viděli se v parku, v lese, pak ji odvedl do motelu a teď znovu. Nevím, nevím... Navíc být jí, nevěřila bych mu. Je tajemný, nic o něm neví. Co když je to nějaký vyšinutý vrah bezdomovců, který se vyžívá jejich mučením? Nebo co když se chce o ni postarat (umýt, obléct), aby ji prodal na černém trhu? Bella není na ulici první den, měla by vědět, jak to chodí.
Jinak úplně nejvíc, co se mi nelíbí, je limit. Ano, komentáře jsou jako počasí - někdy je krásně a někdy příšerně. Je to podle toho, jak kdo má náladu. Takhle to odnášejí lidi, co pravidelně čtou a komentují.
Ale jelikož je tady komentář hodně, čekám, že tu další kapitola bude rychle a s tím i malinké odhalení Edwardova života a jeho pocitů (zajímalo by mě, co si Edward myslel, když ji nenašel "doma")
Krásných 20 komentářů. Tak, řekla bych, že můžete začít psát další.
Jé už se těším na jejich další společné soužití! :D
Nemůžu se dočkat další kapitoly, jde Vám to skvěle, povídka je parádní holky:o)))
naozaj fantastická kapitolka...
tak dúfam, že budete pokračovať...
pretože sa neskutočne teším na pokračovanie...
Už jsem sem psala koment?
Že ne? Tak mi dejte moment.
O čem bych mohla básničkově komentovat?
Já raděj půjdu grilovat.
Ale já vás bez komentářku nenechám,
to bych neudělala ani svým pěti macechám.
Tak, to je asi konec mé předmluvy,
snad moje slova neovlivní půdy sesuvy.
Mno, nesouhlasím s ostatními,
ani ne s účetními.
Kapča se četla sama, byla krásná a zajímavá,
místy dojímavá.
...
Bella v továrně sama je,
je jí prý mdle.
Tak vyjde na vzduch,
aby rozdýchala puch.
Vyšla ze své skrýše,
a omylem rozšlápla slepýše.
Tak slizkou botku měla,
celá se z toho chvěla.
Tak ten hnus utřela do keře,
a načechrala si kadeře.
Teď je už dokonalá,
už jen, aby se cestou neposra...napokakala.
Začala přemýšlet o svojí famílii,
jsou to debilní úvahy, asi ji pobliji.
Co bych dala za to já, být bez rodičů sama?
A ona si myslí, že to bylo kvůli ní, lama...
Tak, pak se na cetu vydala,
ale pořád o něco padala...
Pod nohy se jí nějaká štěňata pletla,
div těmi ránami nezkebla.
Pod krkem ji někdo vzal!
Do huby ji dal!
Ne, kecám, to je blbost,
s hledáním sanitky bych vám udělala starost.
On to byl Ed,
chlubil se, že má vlastní web.
A taky se ptal: "Kam jsi odešla?"
"Óh, Edwarde, já bez tebe málem pošla..."
"Někdo ti ublížil?"
"Nohy mi selhaly,
psi se motali,
pak ses ke mně ty připlížil."
"Chápu, jsou to šoky,
co bych na tobě viděl, že, Poki?"
"Jsem Bella."
"Já to věděla."
"Věděla? Edwarde, ty nejsi holka!"
"Neulovíme si čolka?"
"Fůj, Ede, tys vypustil skunka!"
"Ne, to byl prd, asi se ozývá ta šunka..."
A pak se vydali z5 do továrky,
pěstovat mandarinky
a chovat křepelky.
A Edward Bellu přikril,
ve vodě někdo utvoř jikry...
Básnička je nic moc, vím, ale příště se polepším. Moc se mi líbilo, že se konečně obejmuli a zas se o kousek dál posunuli (sakriš, to rýmování ve mě zůstává... ). Nic se podle mě nemohlo vylepšit, protože to bylo skvělé. Nad ne až tak pěknými ohlasy si nedělejte hlavu, má je každý :). Těším se na další!
Báječné těším se na pokračování
Slabší díl, umíte to líp. I trochu zmatený - na konci jednoho odstavce je ráda, že nezabloudila a hned na začátku druhého je ztracená.. Držím vám palce, určitě bude líp
neviem zdá sa mi to alebo.. to nejako upadá.. nič moc.. no.
Už se těším na další kapitolu
pěkná povidka jen tak dál
Parádní kapitolka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!