Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello tohle není tvoje! 1. Kapitola

05.01.2010 (15:30) • Wool • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1250×

„Mami, už jsem se rozhodla, a pojedu za tátou do Forks, jestli to půjde tak dneska, abych tu u toho stěhování nepřekážela,“ vůbec nevím co to říkám nemám to tam moc ráda, je tam zima, jedině můj indiánský kámoš Jacob se kterým si píšu E-maily, no ale nějak se mi zalíbilo půjčovat si věci které se mi líbí.

Já a zloděj? Omyl jen si beru co se mi líbí, začlo to před rokem tím že jsem jednou náhodou vzala telefon jednomu klukovi ze školy. Prodala jsem ho do bazaru a nechala si peníze, to ve mě vyvolalo ten pocit půjčování. Nepovažuju se za zlodějku i když asi jsem. Začala jsem chodit místo na balet, na Judo. Toho kluka mi bylo líto tak jsem mu koupila podobný ale o hodně levnější telefon a poslala mu ho poštou. Měl radost ale naštěstí mě neodhalil. Za zbylé peníze jsem si kopila polaroid (foťák ze kterého vám hnedka vyjedou fotky). A tak jsem si vždycky vyfotila dům ještě než jsem tam šla, můj zlozvyk taky byl přemisťovat vázy a tak, byl to můj adrenalin.

Ale potom se objevil ten jinej zloděj, kterej rozbíjel věci, dokázal vám sebrat celej obývák, tak že po něm nic nezbylo, jenom prázdný pokoj. Toho jsem se zděsila protože bral ty domy, které jsem už měla za sebou, byla jsem šikovná, vždycky jsem si vyfotila dům, něco na památku vzala a přemístila pár věcí, že ani ty lidi nic nepoznali. Poté jsem věci většinou prodala, třeba na E-Bay (něco jako aukro) a bylo to měla jsem prostě peníze navíc.

Za ten rok co to dělám jsem zvládla asi tak 70 domů, koupila jsem si i nádobíčko, kuklu, falešné klíče, černé oblečení, rukavice, baterku, boty které měly měkou podrážku (abych nebyla slyšet), černé oblečení a taky chlóroform, občas jsem potkala děti, které trpěli nespavostí.

„Vážně? Nechtěla jsi tam, tak jsem myslela že jdeš s náma.“ Řekla máma a vytrhla mě z mého zamyšlení.

„To je v pohodě ten zloděj mi taky leze krkem, a myslím že mi prospěje změnit prostředí.“ Řekla jsem, a abych potvrdila to že tam chci usmála jsem se. „Můžu začít balit?“ řekla jsem.

„Jo tak teda běž,“ řekla máma a já běžela do svého pokoje.

Zpod postele jsem vzala velký kufr a položila ho na postel. Potom jsem pod koberečkem před postelí vyndala jednu parketu a vytáhla svůj malej trezůrek s penězi peníze jsem vyndala a dala do srolovaných ponožek do kufru. Potom jsem si tam nandala i svoje nádobíčko samozřejmě dospod, nato jsem nandala oblečení, toaletní potřeby. Pak jsem vzala ještě měnší kufřík a do něj dala svůj nový, drahý notebook. A věci z pokoje které jsem si chtěla vzít sebou.

Slyšela jsem zaklepání a řekla jsem: „Dále.“

„Bello volala jsem na letiště, dneska nic do Seatllu neletí, takže bysi mohla jet rychlíkem z nádraží do Seatllu, je to ale o dvě hodiny delší než let.“ Řekla smutně máma.

„To nevadí přečtu si knížku, kterou jsem měla do letadla,“ řekla jsem povzbudivě a dodala, „kdy mi to jede?“

Po dvou hodinách

Seděla jsem už ve vlaku, který se ještě nerozjel. Máma mi mávala a brečela u toho, zamávala jsem jí a pak se pohodlně usadila ve svém prázdném kupé. Trochu mi to připomívalo Harryho Pottera když se vydával do Bradavic. Nasadila jsem si sluchátka a poslouchala, zavřela jsem oči a zamyslela se. Je to docela sranda můj táta je policajt a ještě k tomu ten hlavní tam, že bych se porozdhlídla po tý jejich stanici? Uvidim.

Přemýšlela jsem tak usilovně že jsem z toho usnula, probudil mě až průvodčí který po mě chtěl jízdenku.

Podala jsem mu ji a on jí procvaknul a řekl: „Děkuji, přeju hezký den.“

Trochu mě překvapilo že už nejsem v kupé sama. Zdál se mi hrozně povědomý ale neznala jsem ho. „Neznáme se odněkud?“ Řekl.

„Né myslím, že ne“ řekla jsem já a čuměla na něj dál. Byl tak hezký, bronzové vlasy a ty jeho krásné oči.

„Mimochodem jsem Cullen, Edward Cullen,“ řekl on tím svým krásným hlasem.

„Zkoušíš na mě Jamese Bonda?“ Řekla jsem pobaveně a zasmála se tomu. „Náhodou většinou to zabírá.“ Zamračil se ale pak se taky zasmál.

„Já jsem Bella, Bella Swanová.“ Řekla jsem já a usmála se na něj.

„Kam jedeš? Já do Seattlu, je to skoro za rohem.“ Řekl on, a já nato „Cože? To sem spala tak dlouho? Jo jedu taky do Seatllu.“ Řekla jsem vyděšeně a začala sbírat moje věci.

„Klídek ještě asi tak hodinu,“ a rozesmál se tomu že sem na to skočila.

Hodila jsem na něho naštvaný pohled a vyhrabala jsem knížku kterou jsem měla v batohu. On na mě zaujatě koukal, asi tak jako by říkal: Jsem tak unuděný povídej si se mnou. Já se ale nedala a vytáhla jsem knížku, dala si jí před obličej abych na něj neviděla, protože by mě to nutilo si s ním povídat a začla si číst.

Pohled Edwarda

Možná to ještě stihnu nebudu pobíhat po lesích až domů. Rychle jsem si koupil jízdenku protože sem myslel že to nestihnu. Stihnul jsem to zrovna mi přijel ten vlak. Nastoupil jsem a hledal nějaké prázdné kupé. Žádné jsem nenašel, jenom jedno kde byla jenom jedna holka a ještě k tomu spala.

Otevřel jsem dveře do kupé a vstoupil. Sednul jsem si naproti ní, a svůj batoh si položil vedle sebe.

Ta holka byla tak roztomilá když spala. Škoda že nemůžu spát taky bych si schrupnul. Nikde nikdo okolo. Mohl bych se jí podívat do dokladů jak se jmenuje. Neuvidí mě nikdo sem přece upírek. Potichu jsem vstal a rychle jí šáhnul do kapsy u kalhot.

To jak na to reagovala mě překvapilo. Byl to asi reflex, ale málem jsem z toho měl smrt kdybych byl člověk samozřejmě. Když sem jí totiž vytahoval peněženku šáhla po mě rychle rukou a něchtěla se pustit. Šáhnul jsem teda druhou rukou po peněžence která byla v ruce co držela, ale ona vytasila druhou ruku. Bylo mi to divné že není vzhůru. Ale opravdu tvrdě spala. Opatrně jsem jí setřásl a rychle si sednul na svoje místo.

Otevřel jsem peněženku a tam jsem našel její občanku i řidičák, šáhnul sem po občance. Isabella Swanová, 17 let, místo narození Seattle. Páni už vim o ní takovejch věcí. Fotka na jejím průkazu byla roztomilá tak jako ona sama, měla na ní kratší vlasy než má teď a taky jiný odstín barvy vlasů. Mám rád brunety, a ta barva co má teď jí sluší víc.

Uklidil jsem průkazy tam kde předtím byly a podíval jsem se pořádně na fotky co tam měla vystavené v peněžence. Měla tam sebe a v ruce držela nějakého pejska. Dole u fotky měla napsané: Já a Eddie. U toho jsem se zasmál. Podíval jsem se na další u ní byla zase ona s nějakým klukem tmavší pleti, a bylo tam připsáno: Já a Jake. To mě trochu naštvalo co když je to její frajer?

Kouknul jsem na třetí fotku a ta byla asi fotomontáž, byla tam ona se Bradem Pittem v objetí. Jo asi je to fotomontáž, zasmál jsem se a podíval se co bylo k tomu napsané: Já a můj Bradí. To jsem se zasmál trochu víc nahlas.

A ona sebou zavrtěla a řekla „Dej mi to patří to mě,“ a natáhla ruku. Chtěl jsem jí to podat ale uvědomil si, že má stále zavřené oči. Dobrý mluví ze spaní. Jen tak pro srandu jsem jí stejně podal tu peněženku, dal jí na její nataženou ruku. A ona hnedka na to ruku sevřela a dala si peněženku zpátky do kapsy. Dobrýý u toho jsem se docela pobavil.

Nemohl jsem z ní zpustit oči. Furt mluvila o něčem, znělo to jako by se z někým hádala „Né to já ne, já si to jen půjčila.“ Vykřikla. Nechápu proč ale vůbec jsem jí nemohl číst v mysli a tak uvidět její sen.

Rozrazily se dveře a dovnitř vstoupil průvodčí a řekl: „Jízdenku prosím, pane“ a já jí vytasil z kapsy.

„Tady máte,“ řekl jsem a moje oči se opět stočili k Isabelle.

Procvaknul jí a podal zpátky se slovy „Děkuji přeju hezký den,“ a otočil se směrem na Isabellu.

„Slečno? Slečno! Jízdenku máte? Nebo tu jste načerno. Slečno!“ Zatřásl s ní a ona otevřela oči. Byly krásně hnědé. Šáhla do druhé kapsy a vytáhla jízdenku. Průvodčí jí procvakl udělal to samé co u mě a odešel.

Nechtěl jsem aby zase usnula takže jsem řekl: „Neznáme se odněkud?“ Zvědavě.

„Né myslím, že ne.“ Odsekla mi ale pak si mě prohlídla pořádně a div ze mě nespustila oči.

Tak sem začal s tím svým co mi poradil Emmett: „Mimochodem jsem Cullen, Edward Cullen,“ a usmál se na ni.

„Zkoušíš na mě Jamese Bonda?“ Řekla a zasmála se tomu.

„Náhodou většinou to zabírá.“ Lhal jsem, to bylo poprvé co jsem vyzkoušel radu od Emmetta, protože on totiž furt říkal, že jsem jak z jinýho století.

„Já jsem Bella, Bella Swanová.“ Řekla Bella a usmála se na mě opravdu hezky.

„Kam jedeš? Já do Seattlu, je to skoro za rohem.“ Řekl jsem celý HR, a ona nato „Cože? To sem spala tak dlouho? Jo jedu taky do Seatllu.“ Řekla a vyděšeně začala sbírat svoje věci.

„Klídek ještě asi tak hodinu,“ řekl jsem já a rozesmál se tomu že mi na to skočila.

Hodila na mě zlostný pohled a vyhrabala knížku z batohu. Zaujatě jsem na ní koukal že jsem si taky nevzal knížku, jsem tak pobavený tebou tak si povídej se mnou a nečti si. Ona udělala to co jsem nechtěl strčila si knížku před nos aby na mě neviděla a četla si.

Grr ona mě snad ignoruje. V tu chvíli mi zazvonil telefon hned jsem ho zvedl aniž bych se podíval kdo mi to volá. „Edwarde! Já jsem tak ráda že jedeš domů! Neboj se už jsem to řekla celé rodině jsou nadšení že už si přestal hledat práci modela,“ vypískla Alice do telefonu. „Alice,“ řekl jsem, „já nepřestal," nebudé překvápko, bylo slyšet že doma oslavují řvala jim tam hudba.

A z povzdálí jsem slyšel: „Kdo si zahrajé svlíkací Poker?“ Emmett, kdo jiný. A všichni se tam překřikovali „Já, já já,“ a taky Alice „Jááááááá,“ a zavěsila. Viděl jsem jak Bella sklonila trochu tu knížku aby na mě viděla. Nevím co si myslela ale asi nic moc, protože koukala vyděšeně.

„To byl kdo?“ Řekla zvědavě a já sem z toho málem měl šok, neignoruje mě haháá.

„Moje sestra Alice, jedu domů,“ řekl jsem vesele.

„To já v podstatě taky, jedu k tátovi,“ řekla ona.

A potom jsme si zbylou cestu povídaly o svých rodinách a tak, já jí vysvětloval že moje sestra Alice je shopaholik a ona mě že její táta má furt puštěnou televizi.

Vlak dorazil do Seatllu a ona se začla balit, pomohl jsem jí s kufry a vystoupily jsme z vlaku. Tam jsme se rozloučily a každý jsme vyrazil jinam. Já jsem z dály uviděl Carlisla a Esmé jak na mě čekají. Ona šla jak říkala za svým tátou.

Naposledy jsem se na ní otočil, povzdechl si a pomyslel že je škoda že už jí asi ani nikdy neuvidím.

Pokračování příště!

P.S. Je to tak dlouhé, protože je to první kapitola, jestli se vám to bude líbit tak budu pokračovat a co nejdříve napíšu další kapitolku =)

"Další Kapitola"

Shrnutí

Autor: Wool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello tohle není tvoje! 1. Kapitola: