Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello? Co to vyvádíš? - 2. kapitola

1.LoveShy-Stmívání


Bello? Co to vyvádíš? - 2. kapitola2. kapitola je tentokrát z pohledu Alice a Belly. Co viděla Alice? A jak je na tom Charlie? Zabije Bella toho muže v lese a stane se něco Jacobovi? To vše se dozvíte v této kapitole. A nezapomínejte, že vy, čtenáři, ovlivňujete další průběh děje. texy =)

Alice:

 

„Esme! Poběž nebo nám všechna zvířata utečou!“ zavolala jsem na Esme, která běžela kousek za mnou.

„Nežeň tak, Alice. Není kam spěchat,“ odpověděla a já ji poslechla. Měla pravdu. Tady v Denali nebylo kam spěchat. I když jsme sem jezdili často, Esme se vždycky kochala krásou Denalijského národního parku. Najednou se zastavila a dívala se na mě.

„Esme? Co se děje?“ zeptala jsem se.

„Vždyť víš,“ zašeptala smutně. Přišla jsem k ní a objala ji. Ano, věděla jsem. Všechen její smutek byl způsobený Edwardem a Bellou. Uběhlo již několik měsíců, ale Esme to ještě nepřešla. Jak říkala, ztratila syna i dceru. Bylo to pro ni těžší, než pro všechny ostatní. Carlisle se uzavřel do sebe, Rosalie s Emmettem to nijak neřešili, protože věděli, že Edward je v pořádku a Bella je poslední dobou už nezajímala, Jasper se cítil provinilý a já nemohla zapomenout. Nechtěla jsem. Bella byla opravdová přítelkyně. Ale Esme pořád opakovala, že jsme Belle zničili život, když jsme odešli a kladla si to za vinu. Často jsem ji utěšovala, ale pomohlo to vždy jen na chvíli. Hladila jsem ji po zádech, když jsem se úplně zarazila. Viděla jsem Bellu. Měla jsem od Edwarda zakázáno dívat se jí do budoucnosti, ale někdy to přijde samo. A tak jsem ji viděla na nějaké mýtině, jak tam stojí s… s Laurentem! Nevěstilo to nic dobrého. Viděla jsem jeho červené oči. Utekl od Tanyi, protože se nedokázal živit krví zvířat a teď stál naproti Belle a přibližoval se. Vypadalo to, že jí chce ublížit, když náhle vize skončila. Neviděla jsem nic. Stála jsem jak přimražená k zemi.

„Alice? Co jsi viděla?“ zeptala se mě Esme starostlivě.

„Esme…“ Bylo jediné, co jsem řekla. Přehrávala jsem si celou vizi znova. Laurent a Bella na mýtině a najednou tma. Nic. Co to znamenalo? Sakra co?

„Drahoušku, pověz mi to, prosím,“ prosila Esme.

„Esme, viděla jsem Bellu.“ Její oči se rozzářily, ale následně pohasly. Věděla, že to není dobré, protože jsem se neusmívala.

„Co je s Bellou?“

„Nevím. Viděla jsem jenom část vize a pak tmu. Nevím, co to znamená. Musím tam jet. Musím vědět, co se stalo!“ vykřikla jsem, ale Esme mě chytla pevně za rameno.

„Seš si jistá? Co na to řekne Jasper? Nebo Carlisle?“

„Jasperovi to povím, ale Carlisleovi ne. Nechtěl by, abych tam jela, že?“

„Nechtěl. Podle něho si to musí Edward vyřídit sám. Jestli ti to Jasper dovolí, tak jeď. Víš, jak mi na Belle záleží. Jeď za ní a pozdravuj ji, prosím. A neboj se. Nikomu nic neřeknu. Mám tě ráda, Alice,“ řekla mi a pohladila mě po vlasech. Ona byla vždycky taková. Na ostatních jí záleželo víc než na sobě. Tušila jsem, že s Jasperem bude problém. Když jsem doběhla k Tanye do domu, kde jsme byli ubytovaní, Jasper stál u schodů a prohlížel si mě. Vycítil moji nervozitu.

„Alice? Co se děje?“ zeptal se a šel ke mně.

„Jaspere, musíme si promluvit. Jen my dva. Pojď ven, prosím.“ Chytla jsem ho za ruku a vyšli jsme ven. Čekal, co řeknu a posílal na mě vlny uklidnění. Zhluboka jsem se nadechla.

„Jaspere, chtěla bych tě o něco poprosit. Měla jsem vizi o Belle a nevím, co se s ní stalo. Vize prostě skončila tmou. Mám strach, že se jí něco stalo. Dovol mi jet do Forks a zkontrolovat ji,“ řekla jsem potichu. Chvíli se rozmýšlel, než odpověděl.

„Alice, ty se nikdy nezměníš. Potřebuješ všechno vědět, ale za Bellou tě pustit nechci. Co když se ti něco cestou stane? Co pak budu dělat?“ Vždycky se o mě bál, i když to nebylo potřeba. Ale za jeho přehnanou starost mohla láska. A to mi dodávalo potřebnou energii.

„Vím, že s tím nesouhlasíš, ale Bella je moje přítelkyně a já chci vědět, co se s ní stalo. Prosím, dovol mi tam jet. Slibuju ti, že si dám obrovský pozor, a kdyby se něco stalo, tak ti hned dám vědět, ano?“ řekla jsem mu. Nemusela bych se ho ptát, jestli někam můžu nebo ne, ale bylo to tak lepší. Vzájemná důvěra mezi partnery je důležitá.

„Alice,“ povzdechnul si, „Co s tebou mám dělat?“ odpověděl rezignovaně. Vesele jsem se zasmála a skočila mu kolem krku.

„Ale nikomu nesmíš nic říct. Ví to jen Esme. Neboj, za pár dní budu zpátky.“

„Dobře, Alice. A nezapomeň! Miluji tě,“ řekl a políbil mě.

 

Abych se dostala do Forks, musela jsem letět letadlem a pak si vypůjčit auto. Všechno zařizování mi zabralo tři dny, protože jsem se ještě zdržela v Denali. Zastavila jsem se před domem, ve kterém žila Bella s Charliem. Uvnitř někdo byl. Podle těžkých kroků bych to odhadovala na Charlieho. Nadechla jsem se a vystoupila z auta. Lidskou rychlostí jsem došla ke dveřím a zaklepala. Nikdo mi nepřišel otevřít, tak jsem zaklepala ještě jednou. Zase ty těžké loudavé kroky. Dveře se pomalu otevřely a za nimi jsem uviděla Charlieho. Oči měl oteklé, kruhy pod očima říkaly, že už dlouho nespal a podle strniště jsem odhadovala, že už se tak tři čtyři dny neoholil. Jeho téměř mrtvý výraz se změnil na překvapený. Prohlížel si mě, jestli nejsem duch.

„Dobrý večer, Charlie,“ začala jsem.

„Alice? Jsi to opravdu ty?“ zeptal se nevěřícným tónem.

„Ano, Charlie. Snad nejdu nevhod.“ Smutně se na mě podíval.

„Pojď dál, prosím. Jsi tu sama?“ Kývla jsem hlavou na souhlas a vešla do domu. Všude byl nepořádek, kuchyň vypadala jak po bitvě a vzhled Charlieho to dovršil. Posadila jsem se na gauč a Charlie vedle mě.

„Charlie? Co se stalo? A kde je Bella?“ zeptala jsem se. Kvůli Belle jsem tam byla a nikde ji neviděla. Charlie si povzdechl a po tvářích mu začaly stékat slzy.

„Alice, já nevím, kde je Bella. Před třemi dny odešla ven a už se nevrátila. Celou tu dobu ji se svými muži hledám, skoro jsem nespal, ale nenašli jsme ji. Navíc se teď v lesích potulují nějaká velká zvířata, nejspíš medvědi, a Bella nikde. Bojím se, že Bella…“ Nedokázal ani tu větu dokončit a rozplakal se. Pohladila jsem ho po rameni. Tohle jsem slyšet nechtěla. Byla jsem nervózní, protože nikdo Bellu neviděl už tři dny. Zůstala jsem s Charliem do večera a pak odjela do našeho domu v lese. Rozhodla jsem se, že hned ráno se po Belle půjdu podívat.

 

Bella:

 

Běhání bylo uklidňující. Už jsem chápala, proč se Edward vždycky usmíval, když běžel. A já si alespoň mohla při běhu pročistit hlavu. Zjistila jsem, že je ze mě upírka. Na jednu stranu šok, na druhou jsem byla šťastná. No nebyl to snad můj sen? Ale taky jsem zjistila, že Jacob je vlkodlak. A podle toho, co mi řekl, jsme byli největšími nepřáteli. Ale já se tak s ním necítila. Pořád to byl můj přítel. A už kvůli tomu jsem věděla, že se musím odstěhovat. Nemohla jsem přece dopustit, aby se v La Push proměnily další děti ve vlkodlaky. Všichni to dávali za vinu Jakovi a jistě by ho vyhnali. Ale to se nesmělo stát, protože tam měl rodinu a přátele. Já sice měla ve Forks rodinu a pár přátel, ale ve stavu, ve kterém jsem se nacházela, bych se tam stejně vrátit nemohla. Charlieho bych mohla zabít a nikdy bych si to neodpustila. Bude pro něho snazší, když se u něj pár let neukážu a on si bude myslet, že jsem mrtvá. Časem se s tím srovná. A třeba jednou, až už se budu umět ovládat, se za ním stavím, že jsem byla celou tu dobu někde na cestách. Nebo ještě něco vymyslím. Řekla jsem si a přeběhla kolem nějakého vodopádu. Vidět vodu přes nové oči bylo fascinující. Viděla jsem všechny kapičky, které letěly dolů, různé barvy, jak se světlo přes ty kapky vody lámalo a všechno se dělo tak pomalu. Když se člověk podívá na padající vodu, nedokáže zachytit žádnou kapku. Ale já to dokázala. Viděla jsem všechny kapičky. Byla jsem překvapená tím, jak dokonalé jsou mé smysly. A to nemluvím o sluchu. Páni kolik já toho slyšela. Les pořád mluvil. Stromy si prozpěvovaly, broučci bzučeli do rytmu a lehký vánek dělal všemu ozvěnu. A co všechno jsem cítila. Zvířata velká i malá, vůně stromů nebo i různých květin. Bylo to úžasné. Ale jen do té chvíle, než mi do nosu narazila vůně tak strašně teplá, že to bylo k zbláznění. Můj krk byl najednou v jednom ohni. Hledala jsem příčinu toho všeho a uviděla muže, jak se krčí u země a sbírá houby. Všechno, co jsem viděla, se zbarvilo do červena. Z hrudi se mi ozvalo tiché zavrčení a bez přemýšlení jsem se vrhla vpřed. Ten muž si mě ani nevšimnul. Byla jsem u něho tak rychle, že než stihl zvednout hlavu, byl mrtvý. Odhodila jsem jeho bezvládné tělo a otočila se na svou společnost. Cítila jsem, jak jsem silnější a jak mi lidská krev rozehřívá tělo rychleji než zvířecí. Líbilo se mi to, ale nějaký vnitřní hlas mi říkal, že to není správné. Nevěděla jsem proč. Vždyť jsem se cítila silná, v krku už mě nepálilo, tak proč to bylo špatné? Červený opar začal pomalu ustupovat a mně se vybavovaly bledé vzpomínky. Cullenovi byli vegetariáni. Bránili se lidské krvi a poměrně dlouhou dobu už odolávali. Došlo mi, co že to je špatně. Že jsem zabila člověka. Kousla jsem se do rtu a cítila se provinile. Nechtěla jsem zabíjet lidi, ale přišlo to samo. Z přemýšlení mě vytrhl Jacob. Pomalu se přibližoval a prohlížel si mě, srst naježenou. Nevím proč, ale opět jsem viděla červeně. A Jake stál přímo proti mně. Než jsem si to stihla uvědomit, vyběhla jsem proti němu a silou do něho narazila. Zaskučel, ale ustál můj náraz a čekal, co udělám. Znovu jsem tedy zaútočila a chytla ho rukama. Uslyšela jsem, jak se lámou kosti. Zavyl, ale nebránil se. Zvýšila jsem sílu stisku a tentokrát mě od sebe odhodil. Letěla jsem daleko a cestou porazila strom. Otřepala jsem se a chtěla zaútočit znovu, když se proměnil do lidské podoby, zvedl ruce na obranu a promluvil.

„Bells! Co to vyvádíš? Vzpamatuj se, prosím! Já ti nechci ublížit. Jsme přeci přátelé. Bells?“ Pozorovala jsem ho a všimla si, že levou ruku má nejspíš zlomenou, protože ji nezvedl tak vysoko jako pravou a měl ji ve zvláštním úhlu. A vlastně stál celý nějak nakřivo. Pomalu jsem začala opět přemýšlet, a když jsem se mu podívala do tmavých očí, které byly upřímné, úplně jsem se uklidnila. Bylo mi hrozně.

„Promiň, Jaku,“ řekla jsem nešťastně, zadržela dech a utekla. Nemohla jsem mu víc ublížit. Nohy mě zavedly k domu, ke kterému bych se nikdy dřív neodvážila, ale teď to byla moje jediná možnost, kde se schovat a popřemýšlet. Vešla jsem do domu a rozhlédla se. Všechno tu zůstalo stejné, jen to bylo přikryté igelity. Sundala jsem jeden igelit z pohovky a posadila se na ní. Dala jsem hlavu do dlaní, protože jsem byla naprosto zničená, věděla jsem, že jsem mohla Jacoba i zabít. Nadechla jsem se a zarazila se. Někdo tu byl. Podívala jsem se kolem a pak moje oči zabloudily ke schodům. Nahoře stála malá postava, kterou jsem tak zbožňovala. Napadlo mě, že je to jen sen. Přece by to nemohla být pravda.

„Bello?“ zeptala se a pozorovala mě svýma překvapenýma zlatýma očima.

„Alice?“


1. kapitola - Shrnutí  - 3. kapitola


 

Děkuji za přečtení další kapitoly i za minulé komentáře, které tuto kapitolu ovlivnily, ale usuďte sami, že jsem nemohla nechat Bellu, aby tomu člověku neublížila, když nebyla jakkoliv připravená na tento život. texy =)

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bello? Co to vyvádíš? - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!