Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - 7. kapitola

02.08.2010 (21:45) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2783×

„Tak jak bylo na pláži?“ ptala se mamka, když jsme večeřeli. Taťka se celou dobu tvářil zamračeně a byl zamyšlený, protože na každou mamky otázku odpověděl rychle a zmateně.

„Super, přišli tam i Quil a Paul z La Push, ale hned odešli. Jinak byla vážně sranda na vlnách,“ řekla jsem a mamka se lehce usmála.

„Tati? Co ti je? Dneska jsi zamyšlený…“

„Ale mám starosti, Bells,“ vzdychl. „ V Seattlu řádí nějaký vrah, už zabyl víc jak čtyři lidi. Mám obavy, aby se nedostal i k nám. Nosíš u sebe neustále ten pepřový sprej, co jsem ti dal?“ ptal se ustaraně a já jsem mu slíbila, že se nebudu vystavovat nebezpečí, protože už tak měl velké starosti. Co by asi dělal, kdyby se dozvěděl, že se kamarádím s vlkodlakem.

„Dobře, dávej si pozor, protože jsme ho zatím nechytli. Nikde se sama netoulej!“ přikázal mi.

„V tomhle mi můžete věřit, nikde se sama nebudu toulat,“ slíbila jsem jim oběma.

„Já si jdu ještě připravit něco do školy, dobrou noc,“ rozloučila jsem se s nimi.

„Dobrou noc, zlatíčko,“ řekla mamka a ještě na schodech jsem ji slyšela, jak taťku uklidňuje.

Zavřela jsem za sebou dveře a šíleně jsem se lekla, protože na mé posteli s úsměvem na tváři ležel Jacob! Vyskočil za mnou a objal mě na přivítanou.

„Strašně jsem se tě lekla,“ přiznala jsem se, ale to určitě poznal podle mého výrazu.

„Promiň, ale bylo otevřené okno, tak jsem nečekal venku, ale skočil jsem sem,“ řekl celkem nahlas a já jsem ho hned napomínala.

„Psst! Nebo tě uslyší Renée a Charlie,“ zašeptala jsem naléhavě. Chápavě přikývl.

„Jak ses sem dostal tak potichu?“ ptala jsem se ho.

„Máš kamaráda vlkodlaka, takže to nebylo až tak těžký,“ zazubil se na mě.

„Pořád tomu nemůžu nějak uvěřit. Chtěla bych to vidět. Ještě jsem žádného vlka neviděla,“ zaprosila jsem a vytvořila jsem psí očka.

„Nevím, mohl bych ti ublížit a to bych si nikdy neodpustil,“ váhal, ale mému psímu pohledu neodolal, a tak seskočil z okna ven.

„Můžeš skočit, já tě chytím,“ řekl, ale to se mi vůbec nezdálo!

„Neblázni! Pustíš mě, já zakřičím a Charlie tě roztrhne jako hada!“

„Bells, věř mi. Neupustím tě,“ řekl a já jsem mu věřila, protože by mi nelhal. Jediné, co jsem musela udělat, bylo zabránit Charliemu a Renée, aby se dostali ke mně do pokoje a zjistili tak, že nejsem doma, ale běhám si po nocích venku. Natáhla jsem před sebe ruku a pomocí jediného mávnutí ruky a velkého soustředění jsem získala to, co jsem potřebovala. Zablokovala jsem dveře a zajistila jsem, aby se z pokoje ozývalo dýchání. Být čarodějka má své velké výhody, ale to říkám často. Podívala jsem se dolů, jestli tam opravdu stojí a nepletla jsem se. Jake nastavil náruč a já jsem se zavřenýma očima vyskočila z okna a dala jsem si ruku před pusu, abych náhodou nezakřičela. Vážně jsem si myslela, že mě pustí, ale najednou jsem se ocitla v jeho teplé náruči a nebylo to, jako kdybych padala z patra našeho domu, ale jen z nějaké malé zídky.

S Jakem to ani nehnulo. Musí mít obrovskou sílu… Aniž by mě postavil na zem, tak se rozeběhl. Běžel poměrně rychle, ale jeho dech byl stále klidný. Zaběhl na kraj lesa, dál od našeho domu a probíhal lesem, nevím, jak dlouho běžel, ale objevila se před námi malá mýtina, na které se zastavil. Moc jsem toho neviděla, a tak jsem se rozhodla, že si trošku pomůžu. Zavřela jsem oči a pomocí své moci jsem vytvořila malá světýlka na stromech okolo nás. Byl to překrásný pohled.

„To je nádhera,“ vydechla jsem, když jsem se pořádně rozhlédla kolem. Jake mě stále držel v náruči. Nejdřív jsem se chtěla vytrhnout, ale pak jsem se na něj podívala a začala jsem se topit v jeho čokoládových očích. Dívali jsme si do očí a já jsem cítila jeho dech na své tváři. Pomalu přiblížil svou hlavu k té mé, ale jen o kousek. V jeho horké náruči mi začalo být ještě větší teplo, než obvykle.

„Krása,“ řekl a díval se mi do očí, takže jsem nepoznala, o čem mluví, ale nijak mi to nevadilo, protože jsem se v tu chvíli soustředila na to, abych normálně dýchala. Srdce mi tlouklo jako splašené a zrychloval se mi dech. Chtěla jsem toho tolik říct, ale nemohla jsem najít slova, a tak jsem mlčela. Jen jsem se dívala do Jakeových očí, které byly jako hluboké studny. Plné odvahy, touhy, lásky. Nevím, co se semnou stalo, ale najednou jsem cítila, že Jake není jen můj kamarád. Při pohledu na něj jsem cítila nezměrnou touhu pohladit ho po tváři, obejmout kolem krku a políbit na jeho plné rty. Nemohla jsem si vybavit tváře svých spolužáků, neviděla jsem nic, jen jeho. Co se to se mnou děje?

Natáhla jsem k Jakeovi ruku a pohladila jsem ho po tváři, nemohla jsem se ovládnout a políbila jsem ho. Ani on nebyl proti polibku a přitáhl se ke mně. Jeho rty byly horké jako oheň a já jsem netoužila po ničem jiném, než aby tento okamžik nikdy neskončil. Když jsme se od sebe odtáhli, tak jsem nemohla promluvit, protože jsem měla v krku sucho. Ticho, které mezi námi bylo, porušil až Jake.

„Miluji tě, Bello. A teď cítím, že jsi pro mě jediná, že nikoho jiného nechci. Nejspíš jsem se do tebe otiskl, protože nevidím nic jiného, než tebe,“ řekl možná trochu provinile, ale s ohromnou láskou, která z jeho slov vystupovala. Cítila jsem, že jsem v obličeji zrůžověla.

„Ještě dnes ráno jsi mi byl přítelem, teď jsi mnohem víc. Jsi jako moje součást. Mé srdce, můj rozum, má láska. Nevěřila bych tomu, kdyby mi to někdo řekl, ale je to tak. Miluji tě,“ řekla jsem a Jake znovu spojil naše rty. Objímala jsem ho kolem krku a on mě držel v náručí. Na pohled jsme nejspíš vypadali, jako nějací zamilovaní puberťáci, ale byli jsme víc. Mohl být konec světa, ale já bych to nepocítila. Po nekonečně dlouhé době mě Jacob odnesl domů, kde si lehl na postel vedle mě. V jeho objetí jsem se cítila víc, než spokojeně. Nevím, kdy se mi podařilo usnout, ale sny, které se mi za celou noc zdály, byly víc, než jen hezké.

6. kapitola - Shrnutí - 8. kapitola

Jako vždy vám moc děkuji za komentáře, které jste tu nechali. :-)

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Because it's fantastic! - 7. kapitola: