Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 10. kapitola

09.02.2011 (12:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 7846×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Edwarde,“ ozvala se z druhé strany tentokrát zase Alice, „já skočím nakoupit ten nábytek, aby mi ho dovezli ještě dneska,“ mrkla směrem ke mně, „chceš jet semnou, Bell?“ Nákupy? Tak to ani náhodou.

„Ne a nikam jezdit nemusíš, protože ten nábytek, co tam je, mi úplně stačí… navíc jsem tu jen dočasně!“ Což byla taky pravda.

„Tak to ne, koupím ti takový, který se k tobě bude hodit. Ten co tam je, slouží jen pro návštěvy… je studený a neosobní, takže já razím!“ zaskučela celá natěšená. Vždyť jsem návštěva, lamentovala jsem si nabručeně pod fousy.

„Jo a brácha, dávej pozor na Bellu a běda ti, jak se jí něco stane, protože ještě dneska odpoledne se jde nakupovat oblečení!“ rozkazovačně zhodnotila Alice a už taky mizela ve dveřích.

Jo, vyhlídky by to zase tak špatné být nemusely, ne? Ovšem že jo, nákupy, nákupy a zase jenom nákupy… A pak tu byl i Edward, se kterým mě tady ti pakoňové nechali o samotě… a to se mě dnes už pokoušel i uškrtit. Nešťastně jsem si přejela rukou po obličeji a jukla směrem k tomu individuu…

„Ahoj Alice,“ stihla jsem ještě zaskučet tam, kde mizela její záda. Teď jsem v Carlislové pracovně zůstala jen já a ten zvrhlík. Tohle jistě nedopadne dobře, a jako by mi to chtělo něco potvrdit, nervozitou se mi sevřel žaludek. Co jen budu dělat? Moje tělo si to jak v mátohách namířilo k té jedné jediné a naprosto luxusní lenošce, která tam byla a bezmocně jsem se na ni natáhla. Aniž by mi do hlavy doputovalo upozornění, že to třeba není až tak skvělý nápad… Edward stál opodál a nespustil ze mě jeho medové a přesto podezřívající oči. Nešťastně jsem si povzdechla a koukla se jeho směrem.

„Nemáš co dělat? Běž si po svých,“ poradila jsem mu mírně rozkazovačným tónem, ale uvnitř mi cosi nakukávalo, že on nebude ten typ, který si nechá cokoliv nakazovat… zvlášť ode mě ne.

„Mám na tebe dávat pozor, tak hlídám,“ vypadlo z něj bez sebemenšího zájmu, načež poodešel pro jakousi knihu, se kterou se posadil do křesla, kde naposledy kraloval Carlisl a začetl se.

„Hele Edwarde, prozraď mi jedno,“ přerušila jsem jeho jistě velmi důležitou a poučnou četbu.

„Co?“ vyprskl naštvaně. Trochu mě ten jeho tón odradil, ale nevzdávala jsem to, bylo tu totiž něco, co jsem si přála vědět.

„Proč nechodíš s holkami, které jsou jako ty? Tím myslím upírky…“ jo, přesně tohle mě tak nesmírně zajímalo. Že by ho snad žádná nechtěla? Možná, že je v posteli opravdu neschopný… jako poleno.

„Ts,“ uraženě si odfouknul, „to ti snad může být volný,“ a znovu spustil oči do knihy.

„Fajn, tak se hned nečerti, jen se ptám…“ snažila jsem se ho naladit na přátelskou vlnu, ale tušila jsem, že je to marná snaha. Kvůli něčemu byl načučený jak pantofel. Snad to není tím, že tu teď budu načas bydlet i já? To bude zřejmě ono, „…a můžu se alespoň zeptat na něco jiného?“

„Na co zase?“ zavrčel podrážděně a znovu odtrhl pohled od knihy. Jeho oči se mi vpalovaly pod kůži a docela nepokrytě a nepřátelsky si měřil.

„Tak nic…“ vyhrkala jsem. Koukám, že tady jsou nějaké snahy o mírové procesy naprosto zbytečné, no alespoň se o mě nepokouší… Oddechla si moje optimistická část, ačkoli věděla, jak ten nafučený upír dokáže být zatraceně náladový.

„Na co?“ vypustil z té svojí tlamičky už o něco mileji. „Když to jednou nakousneš, tak to dořekni, ne?“

„Ne, když seš takhle nakrklej, nemám chuť se s tebou o čemkoliv bavit,“ smířeně jsem si povzdechla a vzdorovitě založila ruce na hrudi. Hlava se mi otočila k oknu a já v klidu a míru pozorovala zalesněné okolí. Jenomže tohle období vyhrazené jen odpočinku nemohlo trvat nijak dlouho, což jsem si uvědomila v momentě, kdy se mi po tváři přehnal průvan a hned na to mi ten… parazit zašeptal přímo do ucha: „Tak na co?“

Vyděšeně jsem sebou cukla a moje hlava se v mžiku otočila na druhou stranu a možná to dělat neměla, protože Edward byl ode mě jen pár centimetrů. Pohled se mi zastavil na dvou karamelkách, které mě se zájmem pozorovaly, a odpřísáhla bych, že v tom nebylo jen to, ale i daleko víc. Ani náznak po předchozím nepřátelství…

Ten zrádce v mém hrudníku se okamžitě rozbubnoval na celé kolo a křičel tomu ničemnému blbci přímo do obličeje můj strach, napětí ale i vzrušení. Přesně tak, to poslední tam bylo taky a to opravdu docela silně. Ještě pořád jsem si moc dobře pamatovala ten sladký polibek v centru, a okamžitě mi na mysl vyvstalo červené pouťové lízátko… Jo, přesně takhle úžasně sladký byl. Jenomže tahle sladkost se nijak nepromítala v žádném případě i do Edwardovy povahy, naopak… ale zná někdo příchuť perverzi? Já teda ne, i když mohlo by to být něco jako neskutečně pálivá čili-paprička. Taková, která vám spálí útroby, nažene slzy do očí a skoro oslepí, a nakonec vás ta pálivá bolest málem udusí a… nelze ji ani zapít. Naštěstí ale takhle ten ignorant opravdu nechutnal. Když mě teď tak napadá, Michael vlastně žádnou zvláštní chuť neměl, což je opravdu divné… takže to asi jedem nebude?

No, ale vraťme se k tomu blbečkovi, který se na mě v tomhle momentě usmíval ani ne ze vzdálenosti deseti centimetrů.

„Co je?“ zlostně jsem se na něj zamračila. „Už máš dočteno?“

„Ne, ale je tu něco daleko zajímavějšího, než četba,“ a opět si nechal uniknout jeden z jeho nacvičených úsměvů stylu „Casanova.“

Bezmocně se mi oči obrátily směrem vzhůru, abych mu tak dala najevo, jak zatraceně moc mě otravuje, ačkoli moje srdce neustále pádilo kupředu svým zběsilým rytmem.

„Nech mě,“ zavrčela jsem jeho opravdu hodně blízkým směrem.

„Nechceš vědět, co mám na mysli?“

„Ne! Tuším, co by to tak mohlo být a musím říct, že mě to ani v nejmenším nezajímá,“ odfrkávala jsem jednotlivá slova, „na to máš úplně jiné lidi, tak mě laskavě nech na pokoji!“ neopomněla jsem i zvýšit hlas, abych tak dodala sílu mým tvrzením.

„Ale no tak, Bello, určitě to taky chceš,“ neustále mu na tváři dominoval ten přidrzlý úsměv, který se mi bohužel tolik líbil, a tak mi nechtěně sklouzl pohled na jeho rty. Chtěla jsem si tak moc znovu líznout toho neskonale sladkého lízátka… „vidíš?“ spokojeně pomumlával a pomalinku se ke mně nakláněl. Zasněně jsem fixovala jenom jeho ústa a přála si, aby už nás konečně spojil alespoň v polibku, když jsem se z toho stupidního oblouznění v mžiku probrala. Moje hlava sebou urychleně zatřepala, aby se tak dokázala alespoň částečně okysličit.

„Co si myslíš, že děláš?“ zakřičela jsem mu do obličeje, ale nevypadalo to, že by se jakkoliv naštval nebo jen trošku vytočil. Neustále se zájmem a chtíčem pozoroval… mě.

„Ty to nepřestaneš zkoušet, co?“ bezmocně jsem si povzdechla. Přece jen Edward byl nádherný a já jen hloupá polo-upírka a občas i trošku naivní, když si uvědomím, jak moc mě právě přitahoval. A nebylo to ani nijak dlouho, kdy mě škrtil…

„Ne,“ jeho odpověď byla pevná jako skála a absolutně ubezpečující o tom, že to co právě vyslovil, myslel naprosto vážně. Musím od něj rychle vypadnout, než bude pozdě. Moje tělo se postavilo a namířilo si to ven z téhle pracovny, ve které už bylo opravdu neskutečné horko. A podle mě to nebylo tím, že by snad někdo nechal zapnutý termostat na maximum, ne… řekla bych, že to bylo spíš tím, jak mi vzrušením stoupala teplota těla… Jo, bohužel… Jenomže, než jsem stihla vybruslit alespoň ze dveří, Edwardova studená a bledá pracka mě čapla za paži.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ měřil si mě konečně už vytočený kretén Edward. Určitě si mě ale dobírá, že?

„Cože?“ pokusila jsem se to vzít jako vtip, to že se mi snaží rozkazovat.

„No, mám na tebe dávat pozor, takže… kam jdeš?“ Co je ti po tom! Hulákala na něj moje naštvaná mysl.

„Já teda nevím, jestli to, co jsi tady na mě před chvíli zkoušel, znamenalo „Dávat pozor!“ vyprskala jsem do toho jeho hezkého obličejíčku, který si myslel, že může dostat každou. „Pusť mě!“ zaječela jsem jak siréna.

„Nikam nepůjdeš, zůstaneš pěkně tady,“ odpověděl mi úplně klidně, aniž by snad jedinkrát mrkl.

„Cože? Ses snad úplně pomátl?“ nevěřícně jsem na něj koulila překvapené oči. To bude jistě jen vtip, že? Protože jestli ne, jistě brzy začnu litovat, že jsem tady kdy zůstávala…

„Ne, už se o nic pokoušet nebudu, ale zůstaneš tady, jasné?“ zřejmě ale nežertoval, což jsem usoudila z jeho strnulého obličeje. V tenhle okamžik vypadal tak… chladně a bezcitně, úplně jako… upír!

„Ne! Chci. Jít. Nahoru!“ cedila jsem totálně vytočená mezi zuby. „Do pokoje a třeba i na záchod nebo to pak budeš vytírat ty?“ pohrozilo mu moje zlé já. Přece jen tu není generální velitel, má na mě jen dohlížet, aby mě nikdo nenapadl a ne mi říkat co můžu a co ne.

„Fajn, půjdu s tebou,“ prohodil naprosto bez zájmu.

„Jak prosím?“ věřte nebo ne, tak tohle pro mě bylo opravdu velké překvapení.

„No, že půjdu s tebou,“ zopakoval opět jako by se nechumelilo, a jako bych jen nedoslýchala, třebaže já spíše nevěřila vlastním uším, a tomu co slyšely, než jejich funkčnosti.

„To mě jako chceš přidržovat nad prkýnkem…“ nechápavě a naprosto nevěřícně jsem si ho prohlížela a kroutila přitom hlavou.

„Jasně že ne, počkám venku. Jen nechci překvapení,“ Ty idiote! Čteš myšlenky, tak jaké překvapení?

„Ty…“ rozpřáhla jsem se, že mu jednu střelím. Jenže on mi ruku chytil, stáhl dolů k té druhé a obě společně uvěznil pouze jednou svojí dlaní. Pokoušela jsem se jimi bezmocně kroutit a doufala přitom, že se mi nějak podaří jeho sevření uvolnit a jak jsem byla zabraná v tomhle… uvolňování uvězněných rukou, ani jsem si nevšimla, že on tu svoji druhou přiblížil až k mojí tváři, kde mě po ní hřbety svých prstů pohladil. V tu chvíli jsem naprosto zkameněla a podívala se po něm. Co si sakra myslí, že dělá? Když jsem mluvila o znásilnění a podobně, myslela jsem to jen ze srandy, ale teď to vypadá, že moje žertování nebylo daleko od pravdy. Tep mi v okamžiku vyletěl až k výšinám a já si nechala uniknout jeden vyděšený pohled. No, koho by to nevystrašilo?

Když se tady o mě Edward pokoušel, na mysli mi vypluly bolestivé kousance, kterých mi bylo hojně dopřáno ve společném soužití s Michaelem. A ačkoli jsem tušila, že tenhle přidrzlý imbecil by zřejmě něčeho podobného nebyl schopný, vzhledem k jeho častému střídání lidských holek, přesto jsem v sobě staré vzpomínky jen tak udusit nedokázala. Navíc mi v jeho případě tak nějak vadil fakt, že nebude jen můj, a že mu jde jen o jedno… V duchu moje nitro prosilo, aby to snad nebyla žárlivost, ale jak by mohla být? Vždyť toho ňoumu nesnáším…

Najednou se na mě koukal tak hezky, až se mi z toho znovu zvedla tepová frekvence a jemu cuklo v koutku.

„Grrrr,“ zavrčela jsem nebezpečně, i když jsem mu jistě působila strach asi jako bezzubá babka o hůlce, nicméně i pokus se cenil.

„Víš, že jsi vážně sexy, když takhle vrčíš,“ vypoulila jsem oči a v momentě se mi mé výhružné vyrčení zaseklo tam, odkud přicházelo… v krku, alespoň teď už jsem tušila, na co si v jeho blízkosti dát zatracený pozor.

Edward byl u mě tak moc blízko, že i v hrudníku mi bubnovalo jak na koncertě rokové skupiny. A třebaže mi ještě nedávno v mysli brouzdaly hnusné vzpomínky toho, co mi během let udělal můj ex-upíří-přítel, nebo že to není dlouho, kdy mě tenhle blbeček naproti mírně přiškrtil, jenže… najednou jsem jak nějaká bláznivka bláhová zatoužila Edwarda alespoň políbit. Však se nic nestane, ne? Co by se tak mohlo přihodit… Moje myšlenky se začaly ubírat nebezpečným směrem. No, řekněme, že nebylo vůbec těžké se zasnít, co všechno by se s Edwardem dalo dělat…

A pak si mě právě tohle pako přitáhlo blíž, až skoro do svojí náruče, aniž by mi pustil má uvězněná zápěstí. Trochu mě to překvapilo a moje srdce se najednou chovalo jako bubeník ne v rockové, ale v punkové skupině… mlátilo a mlátilo!!! Tlouklo a tlouklo!!! A dech se mi krátil… ještě moment a bude se mi vzrušeně trhat? Bože, ač to nerada přiznávám, a už vůbec ne sama sobě, tak Edward byl vážně kus a ty jeho rty…

Tentokrát se mě jistě nepokoušel odradit, vzhledem k tomu, že už neházel žádné Casanovské úsměvy nebo perverzní pohledy. Ne, najednou byl nějak moc vážný, což se u tohohle exempláře tak často nevidí. Většinou se na vážného pokoušel hrát, ale působilo to asi tak, jako byste do filmů s Johnym Deepem strčili místo něj naleštěnou a nagelovanou opici…

Jenže tentokrát vážný opravdu byl. Pomalu přibližoval hlavu mým směrem a já se protentokrát nebránila, naopak, taky jsem se k němu pomalu nakláněla, snad abych mu ulehčila a urychlila práci? Ne… chtěla jsem opět ochutnat toho sladkého Edwarda, který byl vážně jak cukřík, když měl pusinku plnou a nemohl z ní vypouštět další nejapnosti. A netrvalo to ani nijak dlouho a jeho jazyk si znovu tak roztomile pohrával s tím mým a mé tělo na to patřičně zareagovalo. V okamžiku se mi jím prohnalo šílené horko, které svoji spalující pouť zakončilo mezi mýma nohama. Věděla jsem proč, a kam se tohle hrne a moje mysl mohla toužit jakkoliv silně zastavit tohle bláznovství, ale nedokázala to. Jednoduše jsem ho chtěla, třebaže nikdy nebude jen můj a ani nic jiného kromě sexu ode mě neočekává. Vlastně ani já nečekala, snad jen to, že mě přestane otravovat, tak se moje tělo bláhově napláclo na to jeho nádherně chladné.

Pomáhal mi odvádět a usměrňovat moji toužebnou horečku a přebíral moje nahromaděné teplo, i když takhle silně mě ještě nikdy nezasáhlo, přesto jsem se tím nechtěla zaobírat právě teď.

Vyskočila jsem mu do klína a Edwardovy ruce se přemístily pod můj zadek. Jeho dlaně chamtivě svíraly moje půlky a já se ze všech sil pokusila malinko otřít o jeho už tvrdého kamaráda. No, povedlo se a jako poděkování ze sebe vypustil vzrušené zavrčení, které mi do klína poslalo další horkou vlnu. Ani jsem si nevšimla jak, ale za moment už mě pokládal na lenošku, pořád ještě v Carlislově pracovně. Bože, chutnal naprosto neodolatelně, nedokázala jsem se od něj snad jedinkrát odtrhnout, a pokud byl potřeba vzduch, pokoušela jsem se ho nabrat nosem a přitom nás nerozpojit. Ale stejně mi tohle moje přání nevyšlo, Edward nás v jednom momentě rozdělil a sjel mě nedočkavým a opravdu nadrženým pohledem, který mi zajistil další vášnivé zahoření v mých spodních partiích.

Cítila jsem se jak v jednom velkém ohni a jediný, kdo mě toho trápení mohl zbavit, byl tenhle sebestředný, stupidní, arogantní… ale i naprosto překrásný upír, který právě v tomhle okamžiku seděl obkročmo na konci lenošky a jen mě chtivě pozoroval.

Nevydržela jsem to a v okamžiku se posadila a doputovala až k němu, abych se tak přiblížila k jeho sladkým ústům. Moje nohy se automaticky přehodily přes ty jeho, ale než jsme se pustily do dalšího líbání, neočekávaně jsem si přetáhla tričko přes hlavu a odhalila tak moji temně modrou krajkovou podprsenku. Jeho rozpálený pohled se smísil s překvapeným a už mi nekoukal na obličej, ale o trochu níž… No jo hochu, to si nečekal co?

Tušila jsem, že tohle opravdu nečekal, že bych se mu tak snadno nabídla, ale prozatím ani nevěděl, že mě může kousnout nebo se ze mě napít, aniž bych se proměnila a toho se muselo využít. Alespoň si bude dávat větší pozor a navíc mě pak přestane neustále otravovat.

Moje ruce se vymrštily k jeho košili a já náruživě trhla každým koncem na opačnou stranu. Veškeré drobné knoflíčky se v sekundě rozlétly do všech možných trajektorií a mým očím se poprvé naskytl ten skvostný pohled na Edwardovu nahou hruď. V mžiku se probral, znovu smyslně zavrčel, serval ze sebe už tak mírně nefunkční košili a vrhl se kupředu. Povalil mě a položil se mezi moje nohy. Jeho oči se zavrtávaly do mojí tváře a byly z něj cítit pochyby…

Usmála jsem se a konečně nás znovu spojila do tolik očekávaného polibku. Edwardova nerozhodnost se v jednom okamžiku rozprchla, a byl tu zase ten jeho žádostivě rozpálený pohled…

Jak to asi může skončit?

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 10. kapitola: