Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Arova odplata - 6. kapitola

04.10.2010 (10:00) • Caius • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2726×

Jane:

V kabině našeho letadla vládlo již delší dobu naprosté ticho. Každý měl o čem přemýšlet. Letěli jsme na návštěvu k Denalijskému klanu. Snad s námi nevyrazí dveře, usmála jsem se v duchu. Benjamina už radši s sebou brát nebudeme, ještě by vyvedl nějakou hloupost. Hlavou mi probíhaly další podobné myšlenky, připravovala jsem se na různé varianty blízké budoucnosti.

„Jane?“ ozval se Alec.

Ohlédla jsem se na něj se zdviženým obočím.

„Navrhuji malou změnu plánu,“ řekl vážně.

Změnu plánu? Podivila jsem se a se mnou zbytek kabiny.

„Nejdříve bychom se měli postarat o proměňovače.“

„Proč? O proměňovačích Aro nic neříkal,“ oponovala jsem mu.

„Myslím na budoucnost. Uvažuj, Jane! Když zničíme Denalijský klan, Alice Cullenová to jistě uvidí! Vždyť je to téměř jejich rodina.“

Při vyslovení jména té holky jsem se znechuceně ušklíbla. Nenávidím ji.

„No tak to uvidí!" řekla jsem umíněně. „ Aro s tím jistě počítal.“

„Myslím, že ne. Aro tyhle věci nezohledňuje. Co myslíš, že Cullenovi udělají, až zjistí, že jsme vyhladili Denalijský klan? Co udělají, až zjistí, že jsme zabili jejich další přátele?“ Pohlédl mi do očí.

„Bude jim jasné, že jdeme po nich a zavolají si proměňovače na pomoc,“ pokračoval.

To je pravda, řekla jsem si udiveně. Jak to, že jsem na tohle nepomyslela?

„Víš, proč tohle všechno děláme, že, Jane? Chceme zbavit Cullenovy početní převahy. Chceme je odříznout od přátel. Když jich bude míň, neubrání se nám, byť budou mít Bellu. S 16 chráněnými proměňovači po boku navíc pro nás budou Cullenovi stále hrozbou. Proto musíme proměňovače vyhladit dříve, než vyrazíme na Aljašku. Využijeme toho, že je Alice Cullenová nevidí.“

„Jak to víš?“ zeptala jsem se podezřívavě. Odkud vzal můj bratr tolik informací?

„Aro se mnou mluvil,“ přiznal se nesměle.

To se mi nelíbilo. Copak mi Aro nevěří? Copak jsem už nejméně tisíckrát neprokázala, že jsem hodna jeho důvěry? Že jsem schopná? Alec zjevně tušil, o čem zrovna přemýšlím.

„Aro ti věří. Pověřil mě, abych na tebe trochu dohlédl. Tohle je přece jen hodně důležitá akce,“ dodal smířlivě.

„A co Cullenovi?“

„Ti už přece dávno bydlí na druhém konci Spojených států,“ řekl.

„Máš pravdu, Alecu,“ řekla jsem po vteřince váhání, „nejdřív zlikvidujeme proměňovače.“

„Řeknu pilotovi, ať změní letový plán,“ nabídl se Alec. Vstal a zašel do pilotní kabiny.

Slyšela jsem, jak pilotovi říká, že nový cíl je mezinárodní letiště v Port Angeles. Skvělé! To je jen kousek do La Push. Pilot po dohodě s letištěm změnil letovou trasu. Nepatrně jsme se vychýlili na západ.

Uvidíme, jak na naši návštěvu zareagují ti prašiví psi. Vlastně ani nemám chuť se s nimi nějak vybavovat. Vsadím se, že ani zareagovat nestihnou, usmála jsem se.

Quil:

Vstal jsem do dalšího deštivého rána. Tady na Olympijském poloostrově ve státu Washington to bylo běžné. Škaredé počasí jsem ani nevnímal. Hřála mě u srdce ta novina, kterou jsem se před dvěma týdny dozvěděl. Claire je těhotná! Budeme mít miminko!

Claire jsem znal od dvou let. Tehdy to bylo batole, které po mně házelo barevné šutříky a každou chvíli mě zmalovalo na princeznu. Od té doby jsme značně pokročili. Od jejích 17 let jsme spolu jaksi chodili.

Mně tehdy bylo 31, ovšem fyzicky jsem byl starší jen něco málo přes dvacet. Hodně času jsme trávili spolu s ostatními členy ze smečky. Totiž po tom, co Jake odešel s Cullenovými, my ostatní z jeho smečky jsme se rozhodli, že zůstaneme v La Push, a proto jsme se vrátili zpět k Samovi. Tedy kromě Leah.

Přestože ti zatracení upíři z Itálie nakonec odtáhli, i po jejich odchodu se pár kluků z vesnice proměnilo. Takže celkem bylo Quiletských vlkodlaků 19, mínus Jake a Leah, která sice jako jediná pořád zůstávala pod Jakovým velením, přestože od něj byla přes půl Ameriky daleko. Slyšel jsem, že si nabrnkla nějakýho chlapa. No, konečně se snad i na ni usmálo štěstí. Přál jsem jí to. Tahle holka si už zažila víc než dost.

Mnoho mých bratrů už dávno mělo děti. Claire často navštěvovala Emily a Kim, svěřovala se mi, že by si také přála mít děti, jako měly ony. Naplnit náš malý domek dětským smíchem, to byla lákavá představa i pro mě. Ale namítal jsem, že je ještě příliš mladá, že bychom mohli zkusit nějakou univerzitu, trochu si užít, než do toho praštíme.

Asi o rok později pořád tvrdošíjně trvala na svém. Nakonec to tak nějak přišlo samo. Kdo by jí mohl odolat? Vždyť jsem do ní blázen!

Teď byla Claire ve třetím měsíci. Přípravy byly v plném proudu na příchod miminka. Já sdílel její nadšení stejně jako ona moje. Dokonce už jsme měli vybraná jména. Pokud to bude kluk, tak neporušíme tradici a bude se jmenovat Quil. Pokud to bude holka, tak Melanie.

Dnes jsem vstal a znovu jsem pomýšlel na naši šťastnou budoucnost. Claire ještě spala. Šel jsem do kuchyně, namazal si rohlík a sedl na židli. Než jsem ho do sebe stihl nacpat, ozvalo se z lesa zavytí. Poplach! To už se nestalo několik let! Co se děje?

Vyběhl jsem z domku a utíkal do lesa. Za běhu jsem zahodil tričko. Smykem jsem se zastavil mezi stromy, zul si boty a svlékl ustřižené kalhoty. Už jsem se chvěl, když jsem je složil do čtverce a připevnil páskou k pravé noze. To už jsem padal na všechny čtyři nohy.

Rychle poběžte sem! Upír! Collin vyl ostošest. Měl hlídku a narazil na upíří stopu. Rychle jsem běžel za ním, bylo to pěkných pár kilometrů od vesnice. Rychle se přidávali další.

Sam byl u Collina mezi prvními.  

Už jsme všichni. Rychle sem! rozkázal Sam.

Co je to za upíra? Cullenovi? zeptal jsem se.

Ne, jsou to ti italští, poznávám ten pach! Je jich víc. Pět nebo šest.

Sam počkal, dokud jsme všichni nebyli na místě.

Kde jsou? ptali se všichni.

Právě to je divný, jen překročili hranici a zase se stáhli. Je to sotva půl hodiny, pomyslel si Sam.

Kolektivní vlčí mysl smečky začala pracovat.

Co tím sledují? Zaútočili na někoho? Jdeme po nich! Rychle, nebo utečou! Smlouva se na ně nevztahuje. Co když je to léčka? Nemůžeme jen čekat. Musíme chránit kmen. Chránit naše rodiny.

Musím ochránit Claire i to malé, pomyslel jsem si.

„Ale ale,“ ozval se dětský hlas.

Všichni jsme sebou škubli směrem, odkud se ozval. Nedaleko od nás stálo šest upírů s malou upírkou uprostřed.

„Jako stádo oveček,“ pronesla pomalu ta malá upírka. To je Jane!

To je ta se zvláštní schopností! Sejměte ji někdo!

Bylo pozdě.

Všechny nás zahalila temnota. Sdíleli jsme myšlenky, ale nic jsme neviděli, neslyšeli, necítili. Rychle se vytrácelo jedno vědomí za druhým.

My umíráme! uvědomil jsem si s hrůzou.

Kdo ochrání kmen, když ne my? Kdo ochrání Claire, když ne já? Nikdy neuvidím vyrůstat naše dítě!

To byly mé poslední myšlenky. Pak jsem nebyl.

Sam, Paul, Embry, Jared, Seth, Collin, Brady a devět dalších. Ani oni už nebyli. Nebyl nikdo, kdo by ochránil náš kmen. Nebyl nikdo, kdo by ochránil Claire.

5. kapitola <<< 6. kapitola >>> 7. kapitola

Autor: Caius (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Arova odplata - 6. kapitola: