Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Zázraky se dějí od Sundance

24.12.2011 (17:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 1× • zobrazeno 1797×

Edit: Článek je ponechán v původní podobě.

Štěstí, osud nebo zázrak?

„Emily, kde mám ty nové kraťasy?“ ptal jsem se své ženy, která se teď míhala u plotny.
„No, měl jsi je už v úterý na sobě, takže nejspíš budou ve špinavým prádle,“ řekla a zamíchala
omáčku. Já jsem došel až za ni, chytil ji kolem pasu, políbil na krk a zašeptal:
„Jsi úžasná.“
Moje milovaná ženuška se jenom zasmála, otočila se ke mně čelem a políbila mě.
„A víš o tom, že až bude tvoje dítě na světě, tak ten úžas bude trojnásobný?“ zeptala se mě.
„Proč trojnásobný?“ divil jsem se. Proč by měl být trojnásobný, když jsem jen dva?
„Protože ty jsi tak velký, že u tebe musíme počítat s dvojnásobným úžasem,“ zasmála se a pak
mě zase políbila…
Byly Vánoce, a tak jsem řekl klukům, ať mě neruší, že dnes mám padla. Ráno jsme ozdobili
stromeček, který jsem dotáhl z lesa. V poledne jsem slyšel Emily, jak říká, že dnes nevaří.
Já jsem jí to ani moc nevymlouval. Potřebuje si taky někdy odpočinout. Je v šestém měsíci
těhotenství a už se musí šetřit.
Před třemi dny ucítila první kopnutí. Hned to volala Sue a ta hned musela informovat Setha
a Leah. Hned, co mi to Seth řekl (Leah by mi to neřekla, té dělá problémy jenom to, že musí
poslouchat, jak myslím na Emily), jsem letěl domů.
Emily seděla na pohovce a hladila si obrovské bříško, kde - podle doktorů - vyrůstal náš
syn. Teď je večer. A když už jsme po večeři, tak rozbalujeme dárky. Zrovna jsem trhal papír
z malého balíčku. Byla to malinká krabička. Co v ní je?
Otevřel jsem ji a nemohl uvěřit vlastním očím. Byly tam hodinky, které se mi hrozně líbily,
ale byly hrozně drahé.
„Viděla jsem tě už před třemi měsíci, jak se na ně díváš do výlohy. Já neodolala a šáhla na
svoje úspory,“ vysvětlila, když jsem se na ni tázavě podíval. Tak to jsem nečekal. Nevím
proč, ale chtělo se mi hrozně brečet. Ona mi dá něco, co doopravdy chci a já jí dám něco, co
mě napadlo na hlídce.
„No, tak teď si připadám jako totální blbec, protože já ani nevím, jestli jsi to chtěla,“ zašeptal
jsem a podal jí sametovou krabičku, ve které ležel náramek tvořený ze srdíček.
Emily ji pomalu otevřela a vyvalila oči.
„Same, bože, to je nádhera,“ zašeptala a po chvíli se jí po tváři začaly koulet slzy. Já jsem jí je
jen otřel, vzal náramek a zapnul jí ho na levou ruku. Ona se na mě zamilovaně podívala, a pak
mě začala něžně líbat. A já se rád přidal.
A zrovna teď jsem vlítl Jared, že musím jít s ním, že se otiskl.
„Do prdele, Jarede, co jsem vám říkal, než jsem odcházel z hlídky?“ soptil jsem. Já jim jasně
řeknu, že dneska jsem prostě pro ně tabu a on sem naklusá, že se otiskl. Já chápu, že má
radost, ale nedal jsem mu snad jasný rozkaz?
Začal jsem se třást. To není dobré! Co když se před Emily proměním a něco jí udělám?
Podíval jsem se na Jareda a začal se třást ještě víc.
Už to nešlo zastavit.
Emily ke mně přišla, dala mi ruku na rameno a snažila se mě uklidnit. Už to ale doopravdy
nešlo.
Přeměnil jsem se.
Měl jsem aspoň vyběhnout ven, ale to mě nenapadlo. Místo toho jsem tam stál jako
mramorová socha a čekal, až Emily při nejlepším zmrzačím.
Když mnou prostoupil oheň, cítil jsem, že jsem tlapou o něco zavadil. Nevím, co to bylo, ale
vím, že to nebude dobré.
Dopadl jsem na všechny čtyři a hned jsem se podíval na to, co jsem způsobil.
Bože můj. Co jsem to udělal? Vždyť ona za to nemohla. Bože, Emily, to jsem nechtěl.
Moje žena ležela na zemi v kaluži krve. Vypadala jako mrtvá, ale zvedal se jí hrudník, takže

logicky nebyla.
Rychle jsem se přeměnil zpět a už byl u ní.
„Bože, Emily. Co jsem to udělal? Bože, to ne! Ty se uzdravíš. To ti slibuju,“ brečel jsem a
drtil Emily v obětí.
„Same, musíme ji odvést do nemocnice. Same, vnímáš mě?“ snažil se upoutat mou pozornost
Jared. Ale já nevnímal. Chtěl jsem jí pomoc, ale nemohl jsem. Vždyť jsem ji málem zabil. Já
věděl, že to bude nebezpečné. Já věděl, že se to jednou stane. A nic jsem neudělal, abych ji
před tím ochránil.
„Sakra, Same, jestli nepohneš zadkem, umře!“
Chtěl jsem odpovědět, ale hlas mi vypověděl službu.
Podíval jsem se na Emily a rozbrečel se ještě víc. Měla zohavenou celou pravou tvář. Byl by
zázrak, kdyby přežila. Ale já tomu věřil. Musel jsem. Už jenom kvůli tomu, že čekala dítě.
Ale i kdybychom dítě třeba mít nemohli, tak bych s ní byl do konce života.
Nevím, co se stalo, ale najednou se mi rozsvítilo a já už bral Emily do náruče a běžel s ní ven
k autu. Jared byl hned za mnou. Doběhli jsme ke garáži, kde Jared už zápasil s klíči od vrat.
Když už byl uvnitř, nasedl do auta a vyjel ven. Já jsem opatrně položil Emily na zadní sedadla
a sedl si k ní. Její hlavu jsem si položil na klín a hladil ji po vlasech.
„Jarede, teď na to šlápni, jinak si mě nepřej,“ zahrozil jsem mu. Rychle se rozjel směrem do
Port Angeles. To bylo nejbližší město, kde byla nemocnice.
Jeli jsme asi půl hodiny, ale mně to připadalo jako věčnost. Celou cestu jsem Emily šeptal
slova útěchy. Já vím, že to přežije. Musí. Kvůli mně. Kvůli našemu synovi. Kvůli naší
smečce. Kdo jim bude vařit? Vždyť oni si ani nedokážou uvařit míchaná vajíčka. A nejsem si
jistý, že vůbec umí zapnout sporák.
„Same, jsme tady,“ oznámil mi Jared a už se hnal z auta, aby mi otevřel dveře.
Vletěli jsme do nemocnice jako velká voda. Každá sestra se na nás dívala, protože jsem jako
obvykle byli jen v šortkách.
„Nějakého doktora, rychle!“ křičel jsem na starší sestru, která seděla v recepci. Nejdříve
nevěděla, co má dělat, ale potom se rychle otrkala a už se ptala, co se jí stalo. A to byl můj
konec.
Co jsem měl říct? Že jsem se naštval proto, že jeden kluk z mojí smečky se otiskl, tak jsem
prostě přeměnil ve vlka? Tak tu by teda klepla pepka a ani ten nejlepší doktor by ji nedokázal
vzbudit.
„Ona byla v lese, a tam ji napadl medvěd. Nevracela se dlouho domů, tak jsem se za ní vydal
a našel ji v takovým stavu,“ vymýšlel jsem za pochodu. Snad to zbaštila.
Nejdříve se na mě nedůvěřivě dívala, ale potom se podívala na Emily a hned volala doktora.
Po chvíli přiběhl mladší doktor, který když se na moji ženu podíval, hned začal dávat rozkazy.
„Vy i s ní půjdete za mnou. Vy, pane,“ řekl a ukázal na Jarede, „musíte počkat tady.“
Ještě něco řekl sestře a potom už rychlou chůzí vyrazil dlouhou chodbou. Zatáčeli jsme
doprava, doleva, prošli asi deseti dveřmi, když se před jedenáctými zastavil. Začal hledat
v kapsách, až našel velký svazek klíčů. Odemkl dveře a hnal se dál chodbou.
„Tak, tady ji položte,“ řekl a ukázal na lůžko v jednom z pokojů. „Budete tu moci zůstat,
dokud nebude operace hotova. Zkusíme se pro ni udělat, co bude v našich silách, ale má velmi
vážná zranění. Když to přežije, nevím, jestli bude ještě někdy vidět na pravé oko. Je mi líto,“
řekl a vyhnal mě ven.

Po nekonečných devíti hodinách se otevřely dveře a z nich vyšel doktor, který mi slíbil, že pro
ni udělají co nejvíce.
„Mám pro Vás dobrou i špatnou zprávu. Kterou chcete slyšel nejdříve?“ zeptal se a setřel si

pot z čela.
„No, tak nejdříve tu dobrou,“ zamumlal jsem a čekal, co z něj vyleze. On se jen trhaně
nadechl a odpověděl:
„Vaše žena přežije, ale bohužel nebudeme moci udělat nic s jizvami, které jí tam to zvíře
udělalo. Ale na pravé oko uvidí,“ řekl, unaveně se na mě usmál a pokyvem hlavy mě vyzval,
abych šel za ním. Já jsem si ještě pomyslel, že vlastně to zvíře jsem já.
Vešel jsem do pokoje, kde byla cítit krev, nějaká dezinfekce, ale hlavně tam byla cítit Emily.
Podíval jsem se na postavu, která ležela na posteli. Měla omotaný obličej vrstvami obvazů,
ale oči jsem viděl. Přes celé pravé víčko se jí táhla jizva, která ale ještě nebyla úplně zacelená.
„Bože můj, Emily, ty to přežiješ. Jak… jak je to možné?“ obrátil jsem se na doktora.
„No, měla obrovské štěstí. Ten medvěd netrefil žádný hlavní nerv, takže bude moci normálně
hýbat mimickými svaly,“ oznámil mi a odešel z pokoje. A já jsem začal děkovat Bohu.
Nevím, jestli jsem byl štěstím bez sebe, nebo jsem nevědět, co dělat s tím, že jí můžu příště
ublížit ještě víc, ale každopádně jsem začal přemýšlet nad tím, jestli existují zázraky. Protože
jestli neexistují, tak měla buď obrovské štěstí, nebo zasáhl do našich životů osud.
Ale ať tak či onak, tak to Emily přežila a to je to, na čem v této chvíli záleží.

Sundance

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Zázraky se dějí od Sundance: