Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Zázraky se dějí od IsabelMasen

ddkjwsf


Zázraky se dějí od IsabelMasenPovídka Zázrak jménem Renesmé od IsabelMasen se umístila na 15. místě a s celkovým počtem bodů 19 v druhé kategorii.
Gratulujeme!

Edit: Článek je ponechán v původní podobě.

Zázrak jménem Renesmé

Ležela jsem na pohovce a snažila se usnout. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, žádná poloha pro mě
nebyla vyhovující. Velké břicho plné modřin mi překáželo a já se nemohla pohodlně uvelebit. Když se
mi konečně podařilo usnout, po několika minutách jsem se zase probudila. Malá šťouchalka mě kopla
do břicha a já se za něj bolestně chytla. Zatínala jsem zuby a snažila se nekřičet, ale přes všechno
moje snažení se mi z úst vydral bolestný sten. To ale nebyl jediný důvod, proč jsem se rozplakala a
začala se třást.

Od doby, kdy jsem otěhotněla, se mnou Edward odmítá komunikovat. Tedy spíše od doby, kdy jsem
se rozhodla si malou nechat. Když jsem se dozvěděla, že čekám dítě, byla jsem překvapená. Nikdy mě
nenapadlo, že je něco takového možné. Po několika okamžicích mi ale došlo, že v sobě nosím nový
život a začala jsem se radovat. Hrozně jsem se těšila, až to řeknu Edwardovi. Hned ten večer jsem se
hezky upravila, navodila tu správnou atmosféru a čekala, až přijde.

Nikdy nezapomenu na výraz v jeho tváři, když jsem mu tu novinu sdělila. Seděl celý ztuhlý na kraji
postele a vyděšeně na mě hleděl.

„To není možné,“ zašeptal a zvedl se. Přešel k oknu a ruce zatnul do pěstí.

„Ale ano, je to možné. Nosím v sobě nový život, který vzniknul z naší společné lásky,“ řekla jsem a
chtěla ho obejmout, ale on ucukl. Vzal mě pevně kolem zápěstí a podíval se mi do očí.

„Ty si tu věc chceš nechat?“ zeptal se mě a já zalapala po dechu. On naše dítě nazval věcí.
Prachobyčejnou věcí.

„Ano, chci si to miminko nechat,“ zašeptala jsem a on mě okamžitě pustil. Chtěl odejít, ale zastavila
jsem ho.

„Edwarde, jsi jeho otec. Musíš mi pomoct,“ řekla jsem, ale on se ke mně otočil zády a přešel ke
dveřím.

„S tou věcí nechci mít nic společného, ani s tebou,“ řekl tvrdě a já nemohla uvěřit svým vlastním
uším.

Od té doby uběhlo několik měsíců a já na všechno zůstala sama. Jeho rodina mi sice pomáhala,
hlavně Rose, ale Edwarda to nenahradilo. První kopnutí, první pohyb, první zlomené žebro. Ani jednu
z těchto věcí neprožil se mnou. Prostě utekl a nechal mě na pospas všem nástrahám, které mě čekaly.

„Bello, neboj, to za chvilku přejde,“ zašeptala Rose, která se objevila ve dveřích. Klekla si ke mně a
hladila moje velké břicho. Malá šťouchalka se trochu uklidnila, ale pořád o sobě dávala vědět.

„Děkuju, Rose,“ zašeptala jsem a položila si hlavu na její rameno. Nadechla jsem se její vůně a
vzpomněla si na Edwarda. Znovu jsem se nadechla a nakonec jsem upadla do sladkého nevědomí.

Zdál se mi dokonalý sen o mě, Edwardovi a naší malé. Stáli jsme na zahradě za domem a objímali
se. Všichni tři jsme byli spokojení a šťastní. Přála jsem si, aby to byla pravda. Přála jsem si, abych se
probudila, otevřela oči a uviděla jeho dokonalou tvář.

Jenže se tak nestalo. Probudila jsem se, ale on tu nebyl. Zoufale jsme si povzdechla a zvedla se.
Břicho jsem měla tak velké, že jsem si neviděla na nohy, takže jsem musela jít opravdu opatrně.
Krůček po krůčku jsem našlapovala a rukou se opírala o zeď. Když jsem došla do obýváku, spokojeně
jsem vydechla. Pustila jsem se zdi, přešla ke schodům do patra a chtěla vyjít nahoru, ale moje malá
šťouchalka mi v tom zabránila. Silně kopla do mého už tak bolavého břicha a já se v nesnesitelných
křečích hroutila k zemi. Očekávala jsem tvrdý pád, ale dvě ledové ruce mě včas zachytily.

„Bello,“ zašeptala vyděšeně Rosalie a dívala se na zem. Následovala jsem její pohled a spatřila jsem
louži pod mýma nohama. Ach ne, už je to tady. Chvíle, které jsem se nejvíce bála, právě přišla.

Jediné, co jsem v příštích pěti hodinách vnímala, byla jen bolest a zoufalství. Pořád jsem doufala,
že se Edward vrátí, a proto jsem porod zdržovala, ale lhala jsem sama sobě. Nikdo se ve dveřích
neukázal a já musela poslechnout Carliesla. Bolest naprosto ochromila mé tělo, takže jsem nevnímala
nic jiného. Nepostřehla jsem, kdy mě svlékl, ani kdy mě pobídl k tomu, abych tlačila.

„Bello,“ zakřičel netrpělivě Carliesl a já ho poslechla. Přišla nová vlna bolesti a já raději zavřela pusu,
abych nekřičela. Opakovala jsem ten samý pohyb několikrát, ale pořád jsem cítila jen bolest, nic
jiného. Pak najednou všechno utichlo a pokoj naplnil dětský pláč. Překvapeně jsem se podívala do
doktorovy náruče a uviděla ji. Moji malou dcerku, za kterou jsem tak bojovala. Usmála jsem se a
skoro ve stejnou chvíli se má hlava dotkla polštáře a já usnula.

Po mém probuzení se všichni členové rodiny shromáždili u mé postele a Esmé přinesla mou dceru.
Netrpělivě jsem se po ní sápala a úlevně si oddychal, když jsem ji konečně měla v náruči. Nikdy
nezapomenu na ten její pohled, kterým si mě měřila. Spokojeně hleděla do mé tváře a zatahala mě
za pramen vlasů, který se uvolnil z mého culíku. Přičichla jsem k ní a cítila jejího otce. Měla stejně
neodolatelnou vůni.

„Jak se bude jmenovat?“ zeptala se netrpělivě Rose a já se podívala do toho dokonalého nevinného
obličejíku mé dcery.

„Bude to Renesmé. Renesmé Elizabeth Cullenová,“ zašeptala jsem a políbila ji na čelíčko.

Od narození malé jsem se stala právoplatnou členkou rodiny a Renesmé taky. Sice jsme byli
s Edwardem manželé, ale až teď jsem byla opravdovou dcerou a sestrou. Malá rostla jako z vody, ale
pořád byla roztomile malinká. Vlásky bronzové barvy se jí stáčely do jemných vlnek a hnědé oči si mě
zvědavě měřily. Kdykoliv jsem měla rozpuštěné vlasy, hned toho využila a zatahala mě za ně. Sice to
trochu bolelo, ale nechala jsem ji. Když ji to dělá šťastnou, ať si klidně tahá.

Byl prosinec, čas Vánoc. Neměla jsem je moc ráda, ale tenhle rok jsem musela sdílet nadšení mé
rodiny. Malá byla ze všech těch ozdob a světýlek tak unešená, že jsem se do toho nechala vtáhnout
taky. Emmett a Jasper přinesli obrovský strom, který se sotva vešel do domu a já s ostatními
členkami rodiny jsme ho zdobily. Renesmé se na nás spokojeně dívala, a když chtěl Emmett na špičku
stromu položit hvězdu, malá začala vyvádět. Plakala, mrskala sebou a sápala se po hvězdě. Emmett
jako správný strýček ji vzal do náruče, vyzvedl ji nahoru a malá položila hvězdu na určené místo.
Pozorovala jsem ji a píchlo mě u srdce, když jsem si vzpomněla na jejího otce.

Vánoce proběhly v klidu a byly plné lásky a štěstí. Z mé strany bylo jen poloviční, protože jeden člen
rodiny chyběl. Dárky byly drahé, ale účelné. Renesmé dostala spoustu hraček, oblečení a novou

postýlku. Byla štěstím bez sebe a já její nadšení sdílela. Když bylo po rozbalování a vzpomínání, vzala
jsem malou do náruče a vyšla na zahradu. Bylo mi jedno, že mrzne a sněží. Stála jsem uprostřed
zasněžené zahrady a dívala se na nebe. Bylo tmavé, plné hvězd a měsíc ozařoval zimní krajinu.
Zadívala jsem se na hvězdy a po několika okamžicích jsem uviděla, jak jedna padá k zemi. Zavřela
jsem oči a něco si přála.

„Ať se Edward vrátí,“ zašeptala jsem a oči nechala zavřené. Vzpomínala jsem na svého manžela a
sevřela malou pevněji. Ona je jediné, co mi zbylo.

„Bello,“ zašeptal někdo za mnou a já překvapeně otevřela oči. Otočila jsem se za tím hlasem a
zalapala po dechu. Stál tam, v celé své kráse. Stál tam a v rukou svíral dva dárky.

„Edwarde,“ zašeptala jsem a Renesmé se v mé náruči pohnula. Popleskala mě po ruce a dožadovala
se mé pozornosti. Sklonila jsem se k ní a viděla, jak zvědavě hledí na Edwarda.

„Páni, ty jsi ale krásná,“ zašeptal a přešel k ní. Pohladil ji po tvářičce a okouzleně na ni hleděl. Malá
mu pohled oplácela, ale pořád mezi prstíky svírala kůži na mé ruce.

„Bello, ani nevíš, jak mě to mrzí. Tolikrát jsem se chtěl vrátit, ale bál jsem se, že mě nepřijmeš. Moc
se omlouvám za to, co jsem řekl. Miluju tě. Miluju vás obě,“ zašeptal a objal mě kolem pasu. Hleděla
jsem mu do očí a nic kromě lásky a smutku jsem nenašla.

„Taky tě miluju,“ řekla jsem a nechala se od něj políbit. Stáli jsme na zahradě a byli spokojení a
šťastní. Všichni tři.

IsabelMasen



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zázraky se dějí od IsabelMasen:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!