Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Vánoční zázrak od Kimberly

esmecarlisle


Vánoční zázrak od KimberlyTéma - Vánoční romance na Twilight

Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.

Kimberly


 

Vánoční zázrak

„Stejně by mě zajímalo, jestli se dějí zázraky,“ pronesla Renesme.

„Ale samozřejmě, Nessi. Je pozdní večer, štědrý den. V dnešní den se dějí zázraky. Doopravdy to není nemožné, Ness. A abys mi uvěřila, a vy všichni taky, povím Vám jeden neobyčejný příběh o obyčejné dívce, který se stal již strašně dávno.“ Řekl jsem jako správný děda.

„Dobře, dědo. Kdo je hlavní postavou?“

„Jedna dívka. Bylo jí osm, když jsem ji poprvé potkal, dnes, je to shodou náhod tvá matka a manželka od Edwarda, a také má další dcera - Bella,“ pronesl jsem moudře.

„No, tohle!“ vykřikl Emm, ale zbytek rodiny ho zpražil pohledem, a tak pustil jsem se do vyprávění.

„Byly to svátky, jako každé jiné. Isabella se svou matkou jely za babičkou, kde měly strávit Vánoce.  Isabela se k babičce vůbec netěšila, protože neměla svou babičku ráda. Byla na ni zlá a Isabela se jí bála. Vždy ji nutila sníst vše, co měla na talíři, i když už nemohla, nutila ji jíst houby a nalívala do ní rybí tuk. Br.

Tyhle Vánoce byly v něčem však jiné, Isabela, které kdysi bylo osm let, měla přání, chtěla vidět Anděla. Jednou jedinkrát v životě si přála, aby k ní na zem sestoupil Anděl a políbil ji na tvář. Ona věděla, že existují různé mytické bytosti.

Proto jsme se seznámili.

Když byla u babičky, v noci se vytratila do lesa, aby mohla přivolat anděla. Bohužel tehdy v lese usnula a skoro zmrzla. Našel jsem ji tam a odnesl jsem ji domů, nemohl jsem si však pomoci a po nocích jsem ji chodil kontrolovat. Celý týden nemluvila, byla smutná, tak jsem se rozhodl, že se jí ukážu.

„Jsi anděl?“ zeptala se mě.

„Ne, nejsem. Na mě není andělského vůbec nic,“ pronesl jsem.

„Neklam mě slovy, příteli. Jsi andělsky krásný, takže, když nejsi anděl, musíš být upír.“ Pronesla.

Byl jsem tehdy zaskočen, protože jí bylo osm, ale rozumu měla, jako dospělá. Ubíralo j to takovou tu její dětskou nevinnost, ale přidávalo jí to odvážnosti.

„Nebojíš se mě?“ otázal jsem se jí.

„Měla bych se bát?“ odpověděla.

„Nevím, to bys měla vědět spíše ty.“ Pronesl jsem do ticha pokoje.

Nebála se. Věděl jsem to. Dokonce mi i věřila. Neptal jsem se, proč to tak je, ale bylo to tak.

„Můžu tě obejmout?“ zeptala se mě a já jen šokovaně přikývl. Když mě objala, slyšel jsem, jak vzlykla.

„Copak se děje?“ zajímal jsem se.

„Nejsi Anděl, ale stejně mi stále připadá, jako by to byl osud. Chtěla jsem Anděla a dostala jsem upíra, který je svým způsobem andělům podobný.“ Řekla a lehla si do postele.

„Musím odejít.“ Řekl jsem. Posmutněla.

„Uvidím tě ještě někdy?“

„To nevím, ale doufám, že ano. Teď se hezky vyspi. Až mě budeš potřebovat, zavolej, nahlas, anděla. Pomůže ti.“ ¨potom jsem odešel.

„To je celé Carlisle?“ otázala se mě Bella.

„Myslím, že z mé strany ano,“ odpověděl jsem jí.

„To vůbec není celé Carlisle. Já si to pamatuji trochu jinak.“ Pronesla s úsměvem.

„Byla jsem tehdy strašně malá a věřila jsem v mytické bytosti, chtěla jsem, aby ke mně přišel anděl. Aby se stal zázrak a abych věděla, že tady nejsem sama.

Anděl mi místo sebe poslal Carlislea. Byl to osud. Nechápala jsem to tehdy úplně, ale když mi řekl, že musí odejít, zesmutněla jsem. Přestala jsem na všechno to věřit, protože moje maminka mi řekla, že jsem se uhodila do hlavy. Jako každá dívka jsem dospívala a časem jsem zapomněla.

Bylo mi tehdy deset, když babička umřela. Zase jsme se vytratila do toho samého lesa. Volala jsem anděla, protože jsem si do posledního detailu pamatovala slova, která mi můj upíří anděl, kdysi řekl:

„Až mě budeš potřebovat, zavolej, nahlas, anděla.“ Doufala jsem, že tam ještě je, že za mnou přijde, že ho zase budu moci obejmout, ale tenkrát se nic nestalo a já přestala věřit.

O rok později jsem s mou matkou jela na štědrý den do Edinsburgu. Matka tam měla výstavu vánočních fotek a obrazů. Cestou jsme bouraly.

No, nedá se říci, že jsme přímo bouraly, matka dostala smyk a sjela z mostu, který vede veletok Egglersson, potápěli jsme se do hlubin, matka byla zraněná a auto se začalo plnit vodou. Myslela jsem, že zemřu. Že matka zemře.

Znova a naposledy jsme si vzpomněla na mého upířího anděla a na jeho větu, kterou mi kdysi řekl:

„Až mě budeš potřebovat, zavolej, nahlas, anděla.“

Tehdy jsem, myslím, začala doopravdy věřit,“ řekla jsem s úsměvem.

„Mami, co se stalo potom?“ zeptala se Renesme.

„Stal se zázrak.“ Pronesla jsem do ticha pokoje.

„Tím, že jsem uvěřila, jsem pomohla k tomu, aby se ten zázrak stal.

„Anděli!“ volala jsem tehdy z plných plic, které se začaly pomalu plnit vodou, a já začala kašlat. Najednou jsem se ocitla v černočerné tmě, myslela jsem, že jsem omdlela, nebo že jsem mrtvá, ale ani jedna možnost nebyla správná.

Ze tmy přede mnou se vynořil Anděl.

„Volala jsi mě, dítě?“ otázal se.

„Ano, anděli, volala“ odpověděla jsem mu. Byl nádherný. Byl krásný a zkrátka to byl Anděl, nejde popsat věc, která je nepopsatelná.

„Jakpak se jmenuješ?“

„Isabela.“ Odpověděla jsem tehdy pohotově.

„Isabelo, pročpak jsi mne volala?“

„Měly jsme nehodu, potápíme se a má matka umírá, nemá umřít. Pomoc mi prosím, anděli.“ Promluvila jsem na něj.

„Pomůžu ti, dítě, ale pamatuj si, že andělé k lidem nesestupují z nebe. Jsme tam, protože lidé nám chtějí ubližovat ty, jsi však čistá duše, věříš na nás a miluješ nás, aniž bys věděla, co anebo kdo jsme.“ Řekl.

„Mohu Vás obejmout?“ zeptal se.

„Můžeš, dítě, můžeš.“ Pronesl. Objala jsem ho a on poté zmizel. Vypařil se jako pára nad hrncem.

Já jsem tehdy otevřela oči a byla jsem v nemocnici. Nade mnou se skláněl Carlisle. Nikdo nevěděl, jak jsme se v nemocnici vzali a kdo nás tam přivez. Byla to záhada, pro ostatní, ale pro mě ne.

Stal se zázrak, vánoční zázrak. Na zem sestoupil anděl a zachránil mi život.

Samozřejmě i mé matce, ale jen na krátkou dobu. Má matka dostala karcinom a za dva roky umřela, poté se mě ujal Carlisle a další už znáte.“ Vypověděla jsem Cullenům poprvé celý svůj příběh, jak jsme se s Carlislem poznali a proč mě tedy vlastně později adoptoval.

„Tohle jsi mi nikdy neřekla,“ řekl Carlisle.

„Protože jsem k tomu neměla žádný důvod. Bylo to mé malé tajemství. Byl to zázrak a zázraky se nedějí pořád, jen někdy a já byla dítě štěstěny a stále jsem a za to vděčím hlavně tobě Carlisle.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vánoční zázrak od Kimberly:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!