Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Probudila jsem se v Římě - AlizieCullen

kris

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Probudila jsem se v Římě - AlizieCullenSoutěžní povídka - 1. téma Probudila jsem se v Římě

Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.

26.09.2010 (20:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1391×

AlizieCullen

Probudila jsem se v Římě

Probudila jsem se v Římě a slastně se usmála. Dnes byl první den mé dovolené. Překulila jsem se na posteli a narazila do pevného těla. Byl to Edward, můj upíří přítel. Milovala jsem ho z celého srdce, ale v ten den se mělo všechno pokazit. Já to pokazila a věčně si to budu vyčítat.

Vydali jsme se s Edwardem na prohlídku města a užívali si společné chvíle. Konečně jsme byli sami, jenom já a on. Edward se o mě staral jako o ten nejvzácnější poklad. Užívala jsem si všechny jeho pozornosti a byla naprosto šťastná. Jenže najednou bylo všechno jinak. Seděli jsme v krásné romantické hospůdce, když mu zazvonil mobil. Poznala jsem rozrušenou Alice, Edwardovu vševědoucí sestru, která dokázala vidět budoucnost. Edward zmizel na záchodky i s telefonem. Čekala jsem na něj a vstřebávala místní atmosféru. Všimla jsem si muže, který vstoupil. Měl blonďaté vlasy, bílou bezchybnou pleť, zlaté oči... Samozřejmě to byl také upír jako Edward. Rozhlížel se, zavadil o mně a nepřestával mě propalovat pohledem. Chtěla jsem uhnout očima, ale jakási nevysvětlitelná síla ovládala mé tělo. Vzájemně jsme se vpíjeli do očí a napětí by se mezi námi dalo krájet. Jiskry skoro lítaly okolo nás, byla bych přísahala, že jsem je určitě viděla. Nemohla jsem spustit oči z toho muže. Pomalu se blížil k mému stolu, krůček po krůčku byl blíž a blíž. Sedl si na Edwardovo místo. Skoro jsem se ho mohla dotknout. Chtěla jsem se dotknout jeho sametových vlasů, hebké pokožky a smyslných rtů. Doslova jsem prahla po jeho dotecích, po jeho těle. Nechápala jsem se. Děsily mě mé vlastní city, které bojovaly s láskou k Edwardovi. Bojovala jsem ze všech sil proti touze k onomu muži, jenž seděl proti mě. Milovala jsem přece Edwarda! Jenže jsem byla příliš slabá na to, abych se ubránila. Moc toho muže byla silnější. Najednou už jsem nevěděla kdo je Edward a ani kdo jsem já. Teď pro mě byl jen ON. James. Můj muž, pán, vládce a bůh. Vzal mě jemně za ruku a vytáhl ze židle.

„Teď jsi má,“ usmál se a podíval se někam za mě.

„Ano, jsem jenom tvá, Jamesi.“ Šli jsme pomalu ke dveřím, když v tom mi někdo sáhl na rameno. Dotek to byl tvrdý a studený, stejně jako ten Jamesův. Otočila jsem se. Za mnou stál chlapec sotva osmnáctiletý. Hleděl na mě vyděšeně a bolestně. Nevěděla jsem proč. Neznala jsem ho.

„Bello?“ zašeptal zklamaně.

„Já nejsem Bella, že?“ zeptala jsem se svého Jamese. Nevzpomínala jsem si na takové divné jméno. James mě vzal kolem pasu.

„Jistěže nejsi. Toto je má žena Issa. Omluvte nás,“ řekl James a hned jsme odcházeli z restaurace. Naposledy jsem se podívala na toho mladíka a ten pohled mě dlouhá léta provázel. Stál tam zlomený muž, šeptající jedno jediné jméno. V tu chvíli něco ztratil. Až dnes vím, že ztratil mne. Ženu, kterou miloval víc než svůj vlastní věčný život.

 

Od chvíle, co jsem poznala Jamese, se můj život od základu změnil. Především jsem přestala být člověkem. James mě přeměnil krátce po našem setkání na nějaké zpustlé zřícenině uprostřed Rumunských lesů. Nijak to neprotahoval a prostě mě kous. Myslela jsem si, že bolest nic není, ale na něco takového jsem nebyla připravená. Šílela jsem, ječela a prosila o smrt, ale on se jen slizce usmíval a neudělal vůbec nic pro to, abych mi pomohl. Po třech příšerně dlouhých dnech jsem otevřela oči do nesmrtelnosti. Už jsem to nebyla já. Měla jsem skvělý zrak a sluch, byla jsem rychlá jako světlo, měla jsem nepřemožitelnou sílu a spalující chuť na krev. James mě učil lovit lidi a jiné upíří dovednosti. Dokonce jsem měla upíří dar. Pouhým dotykem jsem způsobila bolest tak velkou, jak jsem si jen přála. Stávala se ze mě vražedkyně. Pouhá loutka v rukou Jamese a jeho moci. Využíval mě ke všemu, co si přál. Kradla, vraždila a lovila jsem pro něho. Vzhlížela jsem k němu, byl pro mne vším, ale jednoho dne přišel zvrat, který mi zasadil ránu do zad.

 

Jednoho dne, asi po 20-ti letech mého upířího života, jsem opět vyrážela na loupežný lov. James mi pokaždé dával seznam, co všechno mu mám donést. Převážně se jednalo o všelijakou elektroniku na zkrácení dlouhé chvíle a taky několik lidí. Občas šlo o nějakého muže, ale z větší části se jednalo o ženy ve věku od 20-ti do 30-ti let. S těmi ženami se pak zavíral do hluboké hladomorny, odkud vycházely výkřiky, při kterých tuhla krev v žilách.

Tentokrát jsem mu měla přinést dvě mladé ženy a kupodivu i dívku pod 16 let. Přišlo mi to zvláštní, ale neměla jsem důvod pochybovat o jeho „dobrých“ úmyslech. Byla jsem ovládána jeho mocí, pročež jsem neviděla to, co by jinému bilo do očí. Všechno ze seznamu jsem nashromáždila do velké dodávky a vydala se na cestu. Ani se mi hlavou nic nehonilo. Byla jsem prostě prázdná. Bez citu, bez rozumu, bez duše, bez srdce. Na zříceninu jsem dorazila před setměním. James uložil elektroniku do veliké obytné místnosti a ženy odnesl do hladomorny. Splnila jsem všechno, co si přál a usadila se k televizi. Hodně času jsem trávila sledováním filmů a pořadů.

Zrovna probíhaly zprávy na CNN. Někde u Kanadských hranic vypukl požár na střední škole a redaktorka prováděla rozhovory s místními žáky. Mluvila také s mladíkem s bronzovými vlasy a kouzelným úsměvem. Okamžitě jsem v něm poznala upíra, ale především jsem poznala osobu, která se mi v hlavě neustále objevovala. Pokaždé jsem ji hned zaplašila, ale tentokrát to nešlo. Ten mladík, ten kluk, byl krásný. Chvíli jsem hleděla do jeho zlatých očí a v tu chvíli mi to došlo. Bl to Edward a já nebyla Issa, ale Bella, Edwardova Bella. Ale jak jsem jen dokázala odejít od své lásky? No jistě, James! Pochopila jsem, že měl dar jako já. Ovládal lidi, upíry, no prostě kohokoliv. Vymazal mu mysl i srdce a udělal si z něj poskoka, loutku, která k němu vhlížela a poslouchala ho na slovo. Bylo to strašné zjištění. Všechny city, jež mi James vymazal, se probraly a srdce, ač mrtvé, mi bolestí krvácelo pro ztracenou lásku. Opustila jsem Edwarda. Nechala jsem se ovládnout Jamesem.

„Pomóóóóc!“ vyděsil mě výkřik z hladomorny. Bože, co tam s těmi ženami jenom dělá? Rozběhla jsem se dolů, jak nejrychleji jsem mohla. Před dveřmi hladomorny jsem se na vteřinu zastavila. Pak jsem rozrazila dveře a zůstala v šoku stát. Dvě mrtvá těla žen visela na zdi a byla posetá malými půlměsíci od upířích zubů. Krev z nich kapala snad všude a nejvíce z ženských slabin. Na druhé straně hladomorny James znásilňoval to čtrnáctileté dítě, kousal ho do všech míst těla a evidentně si to užíval. Dívka už jen vzlykala a srdce jí tlouklo velmi slabě. Umírala. Ten hnusák si mě ani nevšiml, takže jsem k němu přistoupila a položila mu dlaň na rameno. Leknutím sebou trhnul, ale proti mě neměl žádnou šanci. Jedinou myšlenkou jsem mu způsobila smrtelnou bolest. Zmítal se v křečích a úpěl pod náporem mé síly. Stáhla jsem dlaň a jediným škubnutím ho připravila o hlavu. Vítězně jsem se na tu mrtvolu usmála a přiklekla k té dívce. Snažila jsem se ji oživit, ale bylo pozdě. Její srdce už netlouklo. Zoufalstvím jsem se rozvzlykala. Představila jsem si všechny ty hrůzy, jež se tu musely dít a proklínala jsem se za to, že jsem to dopustila. Byla jsem hloupá, slepá, omámená darem toho odporného upíra, který tvrdil, že mě miluje. A toho, jež jsem skutečně milovala, jsem opustila. Nechala jsem ho stát uprostřed malé římské hospůdky. Zradila jsem ho. Zradila jsem Edwarda. Zradila jsem lásku své existence, která mi vždycky dávala sílu žít. Co jen budu dělat? Zůstala jsem sama, zrazená a nešťastná. Musím najít Edwarda! Usilovně jsem začala pátrat, až...

 

Teď stojím před překrásnou vilou, která by se dala přirovnat k zámku, ale mě je to vlastně jedno. Důležité je pro mě pouze to, kdo jí obývá. V téhle vile totiž žije Edward. Po 3 měsících hledání jsem ho našla. Stále stojím a čekám, jestli mě někdo přijde přivítat, jenže nikdo nejde. Co taky můžu čekat? Proč by vítali zrádkyni? Jistě na mě už všichni zapomněli. Nervózně přešlapuji a hypnotizuji vchodové dveře. Jejich dům mi najednou připadá jako veliká pevnost, kterou nemám šanci dobít. Snažím se zaplašit úzkost, když v tom se ve dveřích objeví on.. Edward tam stojí se svým pokřiveným úsměvem a blíží se ke mě. Nedá mi to a jdu k němu také. V půli cesty se dvě duše setkají a padají si do náručí. Tolik mi chyběl tento dotek. Nemůžu se nabažit jeho objetí, ale on se odtahuje, div zklamáním nevykřiknu.

„Miluji tě, Bello,“ říká mi ta krásná slůvka, o kterých vím, že je budu slýchat po celou věčnost.

„Miluji tě, Edwarde.“

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Probudila jsem se v Římě - AlizieCullen:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře