Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Pohádka v duchu Stmívání od Kachna13

24.12.2011 (07:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1214×

Edit: Článek je ponechán v původní podobě.

Ráno jsem se probudila přesně 8.15.

„Dneska jsou Vánoce! Moje první Vánoce tady u Cullenů!“ zašeptala jsem si sama pro sebe.
Když jsem se po dvaceti minutách konečně vyhrabala z postele a vyčistila si zuby, přemýšlela jsem,jaké vlastně jsou takové Vánoce u upírů. Vánoční večeře určitě nebude, takže na svého oblíbenéhokapra můžu zapomenout. Ale co třeba stromeček, dárky, ozdoby a další vánoční blbosti. Jelikožjsem až doteď byla zaujatá myšlenkami na Vánoce, neuvědomila jsem si jednu věc… Je tady ažpodezřele velké ticho. Vždycky, když se probudím, slyším veselý smích z obýváku, který bývá většinouzpůsobený Jasperem, či Emmettem. Ale dnes nic, naprosté ticho. Jen zvuky domu, jako napříkladzavrzání z potrubí, se občas ozývaly. Ale jinak opravdu, vůbec nic. To už mě začínalo trochu děsit.
Třeba jsou na lovu, a proto tady nejsou… Prolétlo mi hlavou. Jo to je ono, jsou na lovu, a jakmilepřijdou, začneme zdobit stromek.
Cink… Cink… Cink… To se zdola ozvalo slabounké cinkání. No, co jsem říkala, už jsou tady a chystajíozdoby. Zajdu za nimi a se vším jím pomůžu. Obula jsem si své pohodlné papučky a šla dolů poschodech. Když jsem došla do obýváku, myslela jsem si, že blázním!
Po celém obýváku totiž běhali malí skřítci, vzduchem poletovaly drobounké víly a všechny tyto malépostavičky rozvěšovaly po pokoji ozdoby.
Ne, tohle se mi určitě zdá! Tohle se mi musí zdát! Ale Bello, vždyť ty ses už probudila…
„Ahoj Bello!“ pozdravil mě jeden ze skřítků. „To je dost, že ses probudila, už jsme si mysleli, že tobudeme muset všechno udělat sami…“ řekl mi s lehkou výtkou v hlase.
„A- Ahoj. Odkud znáš moje jméno?“ zeptala jsem se toho prcka.
„Jak bych mohl neznát tvé jméno? Jsi přeci Isabella Maria Swanová. Budoucí Cullenová. Tvůj otec jeCharlie a matka René. Bydlíš tady s upířím klanem Cullenů. Upířích vegetariánů. To znamená, že pijíjen krev zvířat a…“ vyjmenovával skřítek poctivě.
„A jak tohle všechno víš? A co tady vůbec děláš?“ pomyslela jsem si totiž, že bych měla mít nárok nanějakou tu otázku.
„Takže popořadě… Celý tvůj život je zaznamenán v Santově knize lidí a nadpřirozených bytostí. Amy vám tady zdobíme dům, abyste byli připravení na Vánoce, protože jak říká Santa: Kdo nemávyzdobený dům, ten nežije!“
„Počkej… Cože? Santova kniha lidí a nadpřirozených bytostí? A myslíš Santu, jako toho Santu? SantuClause?“
„Ne, ty jo. Santu Fantu, který žije na stromě… Jasně, že myslím Santu Clause. Znáš snad nějakéhojiného Santu? Já jen jeho otce Santu Seniora, ale ten dárky už dávno neroznáší, protože je na to mocstarý. A co je to Santova kniha? To je kniha, kde je zaznamenán život všech lidí na celé zemi. Vždy,když někdo zazlobí, nebo udělá nějaký špatný skutek, kniha všechno zaznamená a skřítek, který máknihu na starost to oznámí dalšímu skřítkovi a ten dalšímu a takhle se to donese až k Santovi. Ten,jelikož má výbornou paměť, donese tomu nezbedníkovi na Vánoce a jeden dárek míň. A takhle to
chodí celý rok… Už to všechno chápeš?“
„Myslím, že jo. Jenom si to srovnám. Vy jste tedy Santovi pomocníci a zdobíte nám tady dům, protožednes jsou Vánoce. A kde žijete, přes rok? Na Severním pólu? A jak se jmenujete?“
„Přes rok žijeme v Santově domě na severu zeměkoule. Tedy na severním pólu. A naše jména tyti klidně rád řeknu. Já jsem Hubert a jsem Santův nejvyšší zástupce. Tamhle ten s tím dlouhýmnosem to je Perry. Rádi mu říkáme ptakopysk Perry. Tenhle to je Klain. Lehce ho poznáš podle jehoněmeckého přízvuku. A tohle jsou Monolok, Jacob, Bebe, Finn, Puck, Bill a další…“ vyjmenovával aprstem ukazoval Hubert po skřítcích.
„Potom tady máme víly, ale ty jsou všechny stejné a já sám je doteď nepoznám. Trochu mě matou.Pořád jen lítají, zpívají si písničky svými vysokými hlásky a hihňají se. Hlavně je nenaštvi, jsou docelaagresivní. Pokud je ovšem necháš v klidu, můžeš být spokojená. Možná se u tebe přimluví u Santy adostaneš více dárku…“ mrkl na mě.
„Teď už je mi myslím všechno jasné. A s čím vám mohu pomoct já?“
„No, právě dorazil stromek, takže zajdi za Perrym a nabídni mu pomoc se zdobením.“
A opravdu, další skřítci v doprovodu s vílami právě cpali stromek do domu. Moc se jim to nedařilo,protože škvíra mezi dveřmi a zdí byla moc malá, a tak jsem šla a pootevřela jim dveře o něco víc. Tojim pomohlo a stromek konečně dostali do domu. Svou pomocí jsem si je nejspíš získala, protoženěkolik z nich se na mě usmálo a zamávalo svými maličkými ručičkami. Protože jsem chtělo být milái já jsem jim zamávala a konečně se vydala za Perrym. Při mé kraťoučké cestě mě několik víl pečlivěsledovalo a já se tím pádem cítila trochu nesvá.
„Ahoj já jsem Bella. Ty jsi Perry, že? Můžu ti pomoct se zdobením stromku?“
„Ahoj Bello, ano já jsem Perry. To si piš, že mi můžeš pomoct. Přines mi prosím tamhle tu velkoukrabici, jsou v ní ozdoby. A nezapomeň na hvězdu!“ křikl na mě ještě.
Přinesla jsem tedy tu „velkou“ krabici a podala mu ji. Velká byla možná pro ně. Mě dosahovalakousek nad kolena.
„Děkuji, teď prosím dej hvězdu na špičku stromku a začni zdobit.“
Začala jsem tedy pečlivě zdobit a u toho jsem si skřítky pozorně prohlížela. Všichni měli na sobědlouhé pruhované kalhoty s kšandami. Zpod nich vyčuhovaly špičaté červené botky s rolničkou, kterése skvěle hodily k červené košili se zlatými knoflíčky. Tváře byly zbarvené do růžova a na hlaváchseděly zelené čepičky s bambulkou.
„Co takhle pustit si nějaké koledy?“ navrhla jsem.
„Ano!!! Milujeme koledy!“ křičely vesele víly.
Došla jsem tedy k rádiu a pustila své oblíbené koledy. Zrovna hrály Rolničky.
„Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? Kašpárek maličký, nebo děda Mráz?“ Veselé tóny se ozývalyze všech koutů domu a já, stržená ve víru písně jsem si ani nevzpomněla na to, že je to trochu divné,
když zdobím dům se skřítky a vílami.
„Hubert! Hotovo!“ zakřičel Klain.
„Výborně! Santa bude mít radost!“ prohlásil po chvilce uvažování Hubert.
„Já jsem věděla, že to dokážeme!“ zakřičela jsem vesele.
-
„Vždycky mluví ze spaní?“
„Co si říkal Huberte?“
„Huberte? Měl by sis ji trochu zkrotit, vidíš, co se jí honí hlavou.“
Počkat! Tohle není Hubertův hlas. A proč se začali všichni skřítci rozplývat? No tak, kde to jsem?
-
„Bello! Veselé Vánoce!!!“
„Edwarde, kde jste se tady vzali? Taky jdete pomáhat se zdobením domu? Hubert bude rád. Sám miříkal, že skřítků pomalu ubývá…“
„Bello? Co to meleš?“ smál se Jasper.
Až teď jsem si všimla, že už nejsem v obýváku, ale že ležím v posteli a kolem mě stojí v kroužkuCullenovi s úsměvem na tváři. Vyprávěla jsem jim tedy svůj sen, který jsem si pamatovala, jakokdybych ho doopravdy zažila.
„Emmette, že ty jsi Belle dal včera večer své předvánoční kakao?“ zeptal se ho Edwards podezíravostí v hlase.
„Možná…“
„Co je to předvánoční kakao?“ zeptala jsem se nechápavě.
„To je Emmettův výtvor. Udělá kakao se spoustou cukru a nabídne ho nevinné osobě. Ta má potomhodně zajímavé sny.“
„Aha tak to potom všechno vysvětluje…“ řekla jsem se smíchem.
„Bello, pojď se podívat na stromek, před chvílí jsem ho ozdobila,“ táhla mě Alice do obýváku.
A tam mě čekal šok. Celý pokoj byl vyzdobený přesně jako v mém snu…
„Alice, jak tě napadlo vyzdobit dům takhle?“
„Prostě mi to prolétlo hlavou a strašně se mi to zalíbilo.“
Co víc dodat? Vánoce jsou prostě kouzelné…

Kachna13

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Pohádka v duchu Stmívání od Kachna13: