Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Padá hvězda - něco si přej! od Never

24.12.2010 (09:15) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 2114×

Never

Padá hvězda - něco si přej!

„Byla jednou jedna zlobivá malá holčička, která...,“ nestihl to doříct, protože mu Nessie skočila do řeči.
„Ale stejdo Emmette, tuhle už znám na zpaměť!“ založila si Nessie ruce na prsou. Emmett si povzdechl a odešel. Ani se mu nedivím, když naše malá Nessie všechno zná.
„Jdi spát, broučku,“ pohladila jsem ji po vlasech.
„Ale stejda Emmett mi vezme všechny dárky!“ podívala se ke dveřím.
„Ale Nessie, Vánoce jsou až zítra,“ řekl Edward.
„On je všehoschopný.“ Všichni jsme se zasmáli.
„Neboj se, mi ho pohlídáme,“ uklidňoval ji Edward.
Tohle byly Nessiiny první Vánoce.
Ale teď?

Pohled: Nessie
Zítra jsou Vánoce a já ještě nemám žádný dárek pro Jacoba?! Tak to potěš koště.
Vzala jsem si klíčky od mé motorky Ducati, kterou jsem dostala k narozeninám od táty i přes mamčiny zákazy. Vyjela jsem do Seattlu. Jako první mě uhodilo zlatnictví. Zaparkovala jsem hned před ochodem a sundala si helmu. Jen, co jsem se otočila, uviděla jsem několik kluků, co po mě kouká. Neříkám, že to je zakázané, ale zrovna dvakrát příjemné to není.
Otevřela jsem dveře a pozdravila jsem postarší paní, stojíc za pultem.
„Dobrý den.“
„Dobrý den, budete si něco přát?“ zeptala se mile.
„Ne, děkuji, zatím se jen dívám,“ usmála jsem se. Koukala jsem to různých vitrínek, ale nic, co by se pro něj hodilo jsem neviděla. Už jsem tam byla dobré dvě hodiny, když jsem chtěla odejít, ale něco mě zarazilo. Byl to ten typický klučičí řetízek ze stříbra, ale to, co mě na něm upoutalo, byla vypracovaná hlava vlčka, taktéž ze stříbra.
„Vzala bych si prosím tento řetízek s vlčekem,“ ukázala jsem na něj. Paní přišla k vitrínce, odemkla ji, vyndala řetízek a následně vytrínku zamkla. Přešla jsem si k půltu, na kterém už ležel řetízek v krabičce. Ani jsem nevnímala, co a pani říká, jen jsem jí podala dostatek peněz.
„To je dobré,“ řekla jsem, když mi chtěla vrátit zbytek.
„Nashledanou.“
„Nashledanou,“ odešla jsem. Opět jsem si nandala helmu a vyjela směr Forks. Moc jsem doufala, že se mu dárek bude líbit.
Domu jsem nad mé očekávání dorazila brzy. Okamžitě jsem vyběhla do pokoje a vyhrabala z velké hromady balících papírů červený. Úhledně jsem ho zabalila a asi pět minut jsem na něj koukala. Tedy dokud mě nevyrušila Alice.
„Neboj, bude se mu to líbit. Vybrala jsi výborně,“ uklidňovala mě.
„Díky,“ usmála jsem se na ní.
„No, já už nebudu rušit a půjdu s Jazzem na lov, zatím,“ vycupitala z pokoje.
„Prý na lov...“ zasmála jsem se potichu.
„My to slyšeli!“ křikl na mě ze zdola se smíchem Jasper. No super, tady už člověk nemá žádné soukromí. Vzala jsem dárek pro Jaka a schovala ho do stolku. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly jedenáct v noci... Ten čas ale letí.
Z postele jsem si vzala pyžamo a odešla do koupelny. Sundala jsem ze sebe všechno oblečení a vlezla jsem do sprchy. Pustila jsem na sebe příjemně teplou vodu a užíala jsi to. Už jsem byla ale promočená snad až na kost, tak jsem vylezla a hodila na sebe pyžamo, dnešní oblečení jsem hodila do prádelníku, abychom ho mohli dát dětem do dětského domova.
Skočila jsem do postele a zhasla lampičku, ponořila jsem se do říši snů a fantazie.
Zdálo se mi o tom, jak Aro přebaloval nějakou holčičku. A nakonec jsem zjistila, že ta holčička jsem byla já. To si nedokážu živě představit.
„Nessie, vstávej,“ mluvil nějaký hlas, který jsem poznala, že to je Emmett.
„Mmm...“ vydala jsem ze sebe a peřinu si přehodila přes hlavu.
„Renesmee vstaň nebo tě poliju studenou vodou!“ zvíšil hlas, ale já ho jen a pouze ignorovala. Nač si Emmem kazit ráno.
„Fajn, vybrala sis ty!“ Už jsem jen cítila, jak na mě leje studenou vodu.
„Ááá! Jsi opravdu debil! Vypadni!“ Se smíchem odešel. To ty Vánoce začínají...
Svlékla jsem ze sebe mokré oblečení a oblékla jsem si mini červené mini šaty japonského stylu. K tomu bílé balerínky. Vlasy mi schly pomalu, ale to nevadí. Dole to žilo. Esmé s Rosalie a mamkou pekly cukroví, Emmett a Jasper strojili stromeček, Alice zdobila různě dům, táta seděl u piána a hrál. Ehm... A kde je Carlisle?
„Kde je Carlisle?“ zeptala jsem se.
„V nemocnici měli naléhavý případ, ale neboj, odpoledne se vrátí,“ uklidňoval mě táta a nadále hrál.
„A Jacob?“ rozhlížela jsem se. Najednou mě někdo zezadu objal.
„Tady...“ políbil mě.
„Hele, vy dva,“ ukázal Emmett na nás dva, „necucejte se tady a raději nám pomozte!“ Takže jsme se přesunuli k cukroví.
„No... Co-co to jako?“ smál se.
„To jste si snad mysleli, že budeme pomáhat vám?“ odvětila jsem mu a koukla na Jacoba, který se ládoval cukrovím.
„Esmé? Asi budete muset přidělat,“ smála jsem se.
„Proč?“ zeptala se Rosalie a všimla si Jacoba, „chudák cukroví...“
„No co, to snad bylo na okrasu?“ nadzvedl obočí.
„Nepůjdeme do rezervace? Ráda bych se šla podívat za smečkou, Billym, Sue a Charliem,“ letmo jsem ho políbila. No, už jsem se zmínila o tom, že Sue se vdala s Charliem?
„Můžem, jestli chceš,“umál se.
„Jasně, že chci!“ vypískla jsem a my se odebrali do garáže a vzali si mou motorku. Jake si samozřejmě stál za tím, že bude řídit, takže jsme dojeli do La Push za patnáct minut.
„Nessie!“ běžela ke mně Emiliina dcera Noemi.
„Noemi!“ objala jsem ji a vzala do náruče.
„Jak pak se máš?“ zeptala jsem se jí.
„Těším se!“ začala si hrát s mými vlasy.
„To je dobře, zlatíčko. Kde máš rodiče?“
„Támhle,“ ukazovala na domek. Vzala jsem Jacoba za ruku a všichni tři – tedy krom Noemi, ta se nesla – jsme šli k domku. Vešla jsem dovnitř a ihned mě někdo objal.
„Nessie, tak ráda tě vidím. Už jsem si říkala, kdy zase s Jakem přijdete.“
„Tak jsme tu,“ zasmála jsem se. Noemi se natahovala za Samem, kterého jsem doteď nezpozorovala.
„Ahoj, Same,“ předala jsem mu Noemi.
„Ahoj,“ vzal si ji ode mě.
„Máme pro vás dárek,“ cpala mi Emily do ruky velkou dárkovou tašku.
„To jste nemuseli,“ řekli jsme s Jacobem unisono.
„Hele, Jaku, vzal jsi ty dárky?“ objala jsem ho.
„No...“ začal.
„Tys je zapomněl, že?“ Přikývl.
„No, my vám je zítra zavezeme. A asi už půjdeme, protože chceme navštívit Sue a Charlieho a smečku.“
A takhle to šlo celé odpoledne. Když jsme přijeli domů, vypadalo to, jakobysme byli na nákupech s Alicí. Měli jsme snad deset tašek dárků a to jsme je dopředu varovali, že nic nechceme.
„To jste šli až do Číny?“ dělal si z nám srandu Emmett.
„Ne, nešli, ale jestli chceš, můžeš tam jít ty,“ namítal Jacob.
„Tak rodino, vyrazíme na lov, ne?“ zeptal se Carlisle. Bylo slyšet pouze radostné „Jo!“. A tak se rodina Cullenů - včetně Jacoba – rozběhla do lesa. Jacob samozřejmě v podobě vlka.
Emmett s Jasperem se vsadili, kdo uloví většího Grizzlyho. Jasper vyhrál, ale Emm prostě nedokáže snést porážku, takže stejně stál za svým, že vyhrál on. Já se zase povozila na Jakovi, bylo divné, že to rodičům nevadí, ale byla jsem jedině ráda.
Podvečer jsme se celí vysmátí vraceli z pohoří Olympic Moutains. V domě bylo zhasnuto, ale v mžiku Alice někam odběhla a celý dům se rozzářil různými světýlky a svíčkami. Bylo to tak romantické. A ten stromeček uprostřed obýváku byl také nádherný. Všichni se vrhli ke stromečku a navzájem si rozdávali dárky. Emmett byl horší, jak malé miminko. Dostal mě dárek od Emmetta – paralizér, ale naopak mě potěšil dárek od Jaspera – řetízek s přívěskem, který mění barvu podle mé nálady, momentálně byl žlutý – štěstí. Od Rosalie jsem dostala kupu oblečení, stejně jako od Alice, Carlisle s Esmé dali mně a Jakovi letenku na ostrov Esmé. Taťka mi dárek teprve ukáže a od mamky jsem dostala horu knih. Byla jsem moc ráda, že všichni měli z dárků ode mě radost, hlavně Jacob. Nakonec se taťka zvedl a řekl mi, ať jdu s ním. Šli jsme do velké tmavé místnosti, kde má piáno. Ale udivilo mě, že tam jsou piána dvě.
„Pro tebe,“ upřesnil. Skočila jsem mu okolo krku.
„Děkuju, děkuju, děkuju!“ Byla jsem strašně šťatná, že mám konečně své vlastní piáno.
„A teď to nejlepší nakonec!“ vykřikl Jacob. Nechápala jsem, co tím myslí, dokud jsme nestáli zpátky před stromečkem. Svíral něco v ruce.
„Jaku, říkala jsem ti, že nic...“ nestihla jsem to doříct, protože mi dal prst na pusu. Poklekl si na jedno koleno a pronesl:
„Renesmee Carlie Cullenová, miloval jsem tě, miluji a navždy budu milovat z celého mého srdce, prokázala bys mi tu čest a stala se mou ženou?“ Všichni na nás koukali a já koukala na Jaka. Ani jsem si neuvědomila, že mi nasadil prsten.
„Ano!“

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Padá hvězda - něco si přej! od Never: