Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Chci zpátky své lidství - nathalkasimova

EclipsePoster3


Chci zpátky své lidství - nathalkasimovaSoutěžní povídka - 1. téma Přišla jsem do Volterry

Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.

nathalkasimova


Chci zpátky své lidství

Rosalie:

Přišla jsem do Volterry a moje rodina mi byla v patách. Nechtěli, abych to udělala, ale pro navrácení svého života bych udělala cokoli. Začala jsem vzpomínat na den, kdy jsem se konečně rozhodla. Seděla jsem na židli u počítače a projížděla Arovy a Caiovy webovky o upírech. Blog měl zaheslovaný, takže nehrozilo, že by si ho nějací obyčejní lidé mohli přečíst. Do očí mi padl jeden zajímavej článek. Stálo tam: „I upíři se mohou stát jen obyčejnými lidmi.“ Cože? Klikla jsem na celý článek a četla dál. „Ano, může se to stát. Přijeďte do Volterry a za skvělou cenu zhruba kolem tisíce dolarů si u nás můžete zakoupit velice účinný lektvar lidství. Nebojte, je to testované!“ Bezva! Já a člověk? Můj vysněný sen by se mi mohl konečně jednou splnit! Seděla jsem tam a zvažovala všechna pro a proti.

„Rosalie! Ať tě to ani nenapadne! Nemůžeme tě ztratit!“ řvala na mě Alice, která se vřítila do pokoje. „Proč??“ zeptala se mě šokovaně

„Já nevím, Alice. Být člověkem je můj největší sen. Přece ho jen tak nezahodim, když se mi naskytne příležitost. Neboj. Přece spolu budeme moct chodit na nákupy i tak, ne?“ zeptla jsem se jí a na Alicině tváři se objevil široký úsměv.

„Rozmyslela sis to ale dobře? Jen pomysli, co bude s Emmettem. Chudák se z toho úplně zhroutí, jak ho znám.“ A všechen úsměv byl tentam. „Četlas‘ to dál, Rose? Pod článkem stojí: ,Po vypití lektvaru lidství následuje ztráta paměti pro uchování upířího světa v tajnosti.‘ Víš, co to znaměná? Ztratíš nejen upírství, ale i celou svojí paměť.“

„Já ještě nevím, jak to všechno skončí, ale jedno vím jistě. Já chci být člověkem a nic mě od toho neodradí, Alice. Emmett to kdyžtak nějak zvládne. Bude mít vás a může si potom najít někoho jiného.“ Při té představě mě bodlo u mého mrtvého a nehybného srdce. Zanedlouho už bude zase bít...

Když se ostatní vrátili z lovu, nevěděla jsem, co bych jim k tomu měla říct. A co Emmettovi. Mé velké pravé lásce.

„Rodinko,“ oslovila jsem je a všimla si Edwardova zdrceného obličeje. No jasně. Ten už ví, co chciříct. „Já jsem se v něčem rozhodla,“ pokračovala jsem opatrným roztřeseným hlasem. „Narazila jsem na článek v Arových webovkách o přeměně na člověka, a rozhodla se tu změnu podstoupit.“ Po dokončení této strhující řeči jsem očekávala jejich reakce.

„Kdy?“ zeptala se Esme, která se snažila udržet své vzlyky.

„Ještě něvím, ale plánovala jsem to tak za týden,“ oznámila jsem jí. Emmett přiběhl, objal mě a zeptal se: „Proč, Rosie? Já ti nestačím?“

„Nejde o tohle, Emmette. Jde o to, že být člověkem byl vždycky můj největší sen.“ Poté mě celý týden Emmett nechtěl pustit. Jenom jsme si vychutnávali našeposlední chvilky spolu.

S Jane a zbytkem mojí rodiny jsem vešla do toho velkého sálu, kde seděl Aro, Caius a Marcus. Aro přistoupil ke mně a chytl moji ruku.

„Ach ano. Chápu. Tady máš,“ ukázal na malou modrou lahvičku a já vyndala ze své kabelky tisíc dolarů. Aro si je vzal. „Proměna na člověka trvá přibližně tři dny, než se dostane jed z těla. A místo ohně budeš cítit zimu a chlad. Pojď se mnou, Rosalie, musím ti něco říct,“ pobídnul mě a já ho následovala do jedné místnosti.

„Edwarde, poslouchej, a pak mě s ostatními najděte, prosím,“ snažila jsem se Edwardovi poslat myšlenku.

„Takže, Rosalie, budeš si ze svého upírského života pamatovat posledních deset minut,“ začal mi vysvětlovat Aro. „Teď ti řeknu pár informací, které se ti do lidského života budou hodit. Budeš se jmenovat třeba... Nikki a příjmení... Reed. Vyhovuje?“

Přikývla jsem. „Budeš chodit na Forkskou střední školu ve státě Washington. A tví rodiče zahynuli při autonehodě, takže žiješ sama. “ Doufám, že to Edward slyší. „Tak a teď se napij,“ vybídle mě Aro.

„A nemohla bych se nejdřív rozloučit se svou rodinou?“ zeptala jsem se Ara. Ten měl dobrou náladu a povolil mi to. To by mě zajímalo, nad čím přemýšlí. Nestávalo se, že by Aro zapomněl na Edwarda a jeho čtení myšlenek. Přišla jsem k nim a s každým se objala. Jen s Emmettem mi loučení trvalo déle. Naposledy jsme se políbili a já šla k Arovi.

„Ahoj, všichni,“ řekla jsem jim. Než jsem si lokla z modré lahvičky, poslala jsem Edwardovi poslední myšlenku: „Nikki Reed, Forkská střední, Washington.“ A pak jsem si lokla. Pocítila jsem to samé jako na začátku přeměny v upíra. Celou tu dobu jsem neslyšela ničí dech, ničí srdce, dokud jsem na hrudníku necítila mrazící led. Trvalo to asi jenom chvíli, ale mně to připadalo jako hodiny, ne-li dny.

Pak jsem cítila úlevu a pravidelné buch-buch uvnitř mého těla. Nevím jak, ale ocitla jsem se uprostřed domu, který jsem „zdědila“ po rodičích. Jen jedna věc mi vrtala hlavou: Proč si pamatuju všechno, co se stalo předtím? Myslela jsem, že bych měla zapomenout na všechno mimo posledních deseti minut!

Vypravěč:

A tak Nikki čekala na Emmetta a ostatní. Zhruba po týdnu dorazili a byli překvapeni Nikkiinými vzpomínkami. Nikki se s nimi přestěhovala asi deset kilometrů dál do domu, ve kterém bydleli před sto lety. Chodila s ostatními sourozenci do školy a naplno si užívala svého vytouženého lidství.

Jednou však přišel den, kdy Nikki musela tentosvět opustit. Ale ona neplakala. Byla dokonale šťastná, protože měla tu možnost prožít krásný a naplněný lidský život...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Chci zpátky své lidství - nathalkasimova:

 1
22.10.2011 [23:18]

AddyCullenwaaaaaaaaaaaaw... ty vole. jak se jí zeptal jestli ji nestačí, bodlo mě u srdce!!! Emoticon Emoticon Emoticon

1. Katerina
07.06.2011 [20:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!