Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Bella a tři oříšky!!! - klanushka

06.10.2010 (20:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1567×

klanushka

Bella a tři oříšky!!!(drama)

Ahoj jmenuji se Bella Swanová...tedy vlastně jmenovala.Jak to myslím?To se hned dozvíte.

Můj příběh začíná na tátově farmě.Moji rodiče jsou rozvedení.A zavládla u nás ta hrozná střídává péče.Naši se o mě hádají a snaží se být jeden lepší než ten druhý.Když mi jeden koupí tričko,ten druhý okamžitě koupí něco lepšího!!!Byl pátek a já měla jet k mámě na výkend.

Ten den mě vzal táta do lesa.Když jsme odcházeli,tak mi do košíku spadla nějaká větvička.Zahodila jsem ji za sebe a šla dál.Ovšem,táta zbožňuje přírodu a všechno co je živé.Vzal do ruky větvičku,pečlivě si ji prohlédnul a nesl ji celou cestu domů až na farmu.

Po necelé hodině přijela máma aby mě odvezla k ní domů.Ještě před odjezdem řekl táta ať si větvičku ponechám od něj jako malí dareček a ať o něm nikomu neříkám.Poděkovala jsem a nasedla si dozadu do auta hned vedle menší čivavu se zeleným obojkem.Máma se na mě usmála a řekla že je pro mě,pohladila jsem pejska který se údajně jmenoval Ďiblík.Celou cestu jsem si větvičku prohlížela.Na větvičce byli tři oříšky,v ruzných tvarech.Bylo tam srdíčko,křížek a taková malá šipečka.Za pár hodin jsme dojeli domů,vzala jsem svou tašku hodila ji do pokoje a stále jsem si prohlížela větvičku,něco vzláštního mě k ní přitahovalo.Máma musela na pár hodin pryč a já zůstala doma sama.Chtěla jsem si zapnout televizi ale nic zvláštního v ni nedávali,proto jsem se rozhodla se zabavit nějak jinak.

Šla jsem hledat Ďiblíka.Nebyl k nalezení.Slyšela jsem ho štěkat,seďel sklepě na okně.Zvedl tlapku a na ní ležela moje větvička se třemi oříšky.Vzala jsem si je k sobě do dlaně.Ořech tvaru šipky začal svítit.Rozlouskla jsem ho a sledovala co bude dál.Nic se nestalo.Usoudila jsem že je to jen obyčejný ořech a šla zpátky do svého pokoje.Máma byla stále pryč a já začínala mít docela hlad.Mamá ovšem jí jen sušené ovoce,sacharidy a podobné věci,které se mi strašně hnusí.Vzala jsem oříšek a snědla ho.Ovšem mě obyčejný oříšek nestačil.Proto jsem se rozhodla dojít si nakoupit.oblékla jsem se a vydala se ven,s Ďiblíkem v naručí.

Z ničeho nic se Ďiblík rozeběhl.Utíkala jsem za ním ale běžel stále dál proto jsem se rozhodla si vzít kolo.Jela jsem za ním až k řece na kraji města,dál jsem se ovšem neodvážila.Slezla jsem z kola a začala Ďiblíka přemlouvat aby se vrátil.Pes byl ovšem tvrdohlavý a běžel dál.Chtěla jsem si vzít kolo a jet za ní.Ale na zemi ležel kámen který jsem bohůžel přehlédla a zakopla o něj.Spadla jsem do řeky a nevím z jakého důvodu jsem se nemohla vynořit.Probudila jsem se...po pár minutách jsem rozpoznala člověka co stál přede mnou.Jeho dlouhé havraní vlasy mu ovíjeli jeho tmavé klopy kabátu.Na ruce měl tetování,které vypadalo úplně stejně jako šipka na mém oříšku.

''Kdo jste?''

''To teď není podstatné''

''A co tu dělám?''

''To teď není podstatné''

''A co je tedy podstatné!?!''

''To co jsi udělala!!!''

Nechápavě jsem na něj pohleděla.jeho hlas zněl tajuplně a dost naštvaně.

''Kde si je vzala?''

''Koho?''

''Mé Amaroty!!!''

''Co to je?''

''Nedělej hloupou ale nemusiš se bát,přání se splní!''

Chtěla jsem se ho zeptat jaké přání ale muž zmizel v dýmu,který se tu z čista jasna objevil.

Do místnosti začala téct voda.Začala jsem křičet ale nikdo nepřicházel.Voda mě pohltila a já se opět probudila,tentokrát jsem ležela doma,na své posteli.Byl to jen sen?To těžko,byla jsem celá mokrá.''Proboha co se stalo?To nemůžu ani vyjít ven aby si něco neudělala?''Řekla máma sotva otevřela dveře mého pokoje.''A co se stalo Ďiblíkovy?Chudáček je celý špinavý!Jo a byl tu Joe(soused)a prý našel u řeky tvé kolo.Copak nevíš že tam máš zakázáno jezdit?No to si s tebou viřídím později,teď pojď dolů a najíme se.''Sice jsem stále měla hlad ale více mě zajímalo to co se mi stalo u řeky.Kručelo mi v břiše ale mě z každého sousta bylo čím dál tím hůř.Raději jsem si šla lehnout.Ale spát jsem nemohla,měla jsem ještě mnoho otázek.Co to bylo za člověka?Co jsou to Amaroty?A jaké přání se má vyplnit?Přemýšlela jsem o tom celou noc ale na nic jsem nepřišla.V noci jsem spala jen chvíly.Zdálo se mi o muži z řeky,o oříškách a o splněných přáních.

Nevěděla jsem co mám dělat.ráno jsem vstala z postele a přede mnou stál Ďiblík.V tlapce opět držel mé dva oříšky.Tentokrát svítil oříšek tvaru kříže.Ďíblík ho upustil na zem a oříšek se rozlouskl.S nezájmem jsem ho vzala do ruky a spolka.V tu chvíli se mi rozpadla postel a já padala.Né na zem ale do nějaké jámy kolem mě lítali nějací lidé nebo spíše duchové.Jeden mě chytl za ruku a řekl ''Přestaň s tím,takhle přece nechceš skončit!!!'' a pokoušel se mě stáhnout k sobě.

Najednou se objevil vůz,na něm jela žena která ho odhodila a sama si mě odtáhla k sobě,do kočáru.Z venčí vypadal jako malý kočarek pro jednu osobu ale když jste vevnitř hned to vypadá jako obrovská vila.Posadila jsem se na židli vedle jídelního stolu.Žena vypadala úplně stejně jako muž z řeky.Moje domělá zachránkyně ovšem neměla na kabátě znak tvaru šipky ale měla na něm vyrytý znak kříže.

''Už zase?'' Zeptala se mě žena na uvítanou.

''Prosím?''

''Copak už jsme tě jednou nevarovali?''

''A před čím?Může mi někdo říct co se tady děje!?!''

''Dost!!!Už mě nebaví jak ze sebe pořád děláš hloupou!!''

''Ale já vážně nevím o co jde,pořád se mě nekdo na něco ptá.a...a.. co jsou to ty Amaroty''

''On ti nic neřekl?Já to věděla není na něj spoleh.HLUPÁK!!!''

''Cože?O kom to mluvíte?''

''O tvém otci!Měl ti o tom říct.Bello,kolik jich zbývá?A kde jsou?''

''Táta?Co je s ním,je v pořádku?A kolik čeho zbývá?A...já mám tolik otázek!Pomůžete mi?''

''Ne tak zhurta!Můžu ti zodpovědět pouze jednu otázku''

''Dobrá,takže se ptám co je s mým tátou?!''

''Tvůj otec je v pořádku,teď je doma na farmě.Nemusíš se o něj bát.A teď už musím jít''

''Ale...počkat!Co se to se mnou děje?!''

Do kočáru vletěl duch,v ruce něco držel.Chytl mě za zápěstí a odtáhl mě ven z kočáru.

Chtěla jsem se ho zeptat co je zač ale on po mě hodil prášek co držel v ruce a já usla.Probudila jsem se doma na posteli,která na sobě neměla ani škrábnutí.Zato já jsem dopadla,byla jsem celá posypaná od toho prášku,co na mě hodil ten duch.Pořád jsem bádala nad tím co to znamená Amarot.Šla jsem do khihovny ale nic podobného neznali.Ptala jsem se archeloogů a odborníků na všechno možné.Nikdo nic podobného nikdy neslyšel.Ptala jsem se jedné knihovnice ta se na chvíly zamyslela ale na nic nepřišla.Chtěla jsem to vzdát ale přišla za mnou taková starší žena.''Proč to chceš vědět?'' Zeptala se mě žena která byla vysoká asi tak jako já a v ruce držela velkou knihu s názvem ''Proč je to tak''.

''No já vlastně nevím,jediné co vím je to že mám strach.''Žena na mě pohlédla a odešla.Když jsem vyšla z knihovny,žena stála za rohem a zavolala si mě k sobě.Podala mi obálku.''Jmenuješ se Bella?''odpověla jsem jí v rozpacích a obavami o tom jestli jí to mám říct.''Ano''.Žena se usmála a pustila obálku.''Toto to posílá tvůj otec ale nesmí to vidět nikdo jiný nežli ty.''Řekla a odešla na trh který byl nedaleko knihovny.Nestihla jsem ani poděkovat,okamžitě jsem se rozeběhla domů abych si dopis přečetla.Dopis byl zabalený v obálce na kterou táta namaloval tři oříšky.Byli úplně stejné jako ty co jsme našli v lese.V obálce byl kratší ale velice stručný dopis.

Ahoj Bello. Poslyš chci se ti omluvit za to že jsem ti vnutil ty Amarady ale nemohl jsem jinak.Stále mi vyhrožovali Bello Amarody jsou oříšky co jsem ti dal nemusíš se bát za pár dní budeš v bezpečí.Líbá tě Táta

Při čtení dopisu mě přejel mráz po zádech.Amaroty jsou jen obyčejné ořechy z lesa?Nemohla jsem tomu uvěřit.Kvůli tomu tolik nadělají.Měla jsem strach co se mnou stane,přece jenom jsem snědla 2 Amaroty.A co ty přání.Vůbec ničemu nerozumím.Sedla jsem si v obýváku na pohovku.Prohlížela jsem si obálku s dopisem.Když jsem prsty projižděla obálku narazila jsem na malu rýhu.Seškrábla jsem zbytek lepidla okolo rýhy.Byl tam tajný vzkaz."Srdce vidí vzpomínky-sůl,šipka ovládá mysl-světlo,křížek ničí životy-srdce."Táta asi nechtěl aby to někdo jiný četl.Nevěděla jsem co to má znamenat ani co s tím mám dělat.Rozhodla jsem se to zjistit.Po chvilce přišla domů máma s Ďiblíkem,který zase držel v tlapce větvičku.Ale oříšek tedy Amarot na něm už nevysel.Všimla jsem si že ho drží v ruce máma,rozlouskla ho."Ne to nesmíš,nechto na pokoji."Vykřikla jsem na mámu.Seskočila jsem z pohovky a přiběhla jsem za ní."Ale prosim tě a chovej se slušně.Ty toho naděláš kvůli ořechu."Snažila se mi ho vnutit.Nemohla jsem ho sníst snažila jsem se jí ho vyškubnout.Máma má ovšem sílu chytla mi ruce a dala mi ho do pusy.Nechtěla jsem ho spolknout ale ona nedala jinak.Potom vybalila nákup.V tašce byl oběd,co koupila v čínský restauraci na rohu ulice.Byl tu ovšem háček máma tohle nikdy nejí,pořádala proti těmto jídlům dokonce i protesty.Věděla jsem jen jedno tohle není moje máma.Tahle ženská si na mojí mámu jenom hraje a ne moc dobře.Přistupila jsem k ní a obejmula ji.Žena mě chytla a já jí strhla plášť.

"A dost,poslední dobou to přeháníš Bello"řekla.Stála ke mě zády a já viděla jak si sundává masku."Půjdeš se mnou a neodmlouvej".Osoba mě chytla za ruku a táhla do jejího vozu.oblyčej měla překrytý šátkem.Měla na sobě černý hábit.''Kdo jste?Co po mě chcete.Mám dost toho jak mě někdo pořád někam tahá!''TEnhle vůz už jsem viděla byl to ten stejný jako ženy s křížem.''Milá Bello,já jsem strážce jednoho ze tří Amarotů.Hlídám kříž,ten jsi ovšem teď ty.Spojila jsi dva Amaroty,to nebylo moudré.Čekala jsem že budeš chytřejší.Moje práce tímto končí a já ti moc děkuji.Konečně mohu jít na druhý břeh.Sbohem Bello!''Žena zmizela a já pořád nic nechápala.Najednou se objevil muž z řeky.''Vy jste také strážce?''Zeptala jsem se ho ale místo odpovědi po mě hodil pytlík s uspávácím práškem.Opět jsem usla a probudila jsem se v řece.V té stejné místnosti jako poprvé.''Ano,už jsi asi mluvila se Xenií?''Muž vytáhl malé zrcadlo.''Pokud myslíte tu ženu s křížkem tak ano.''Odpověděla jsem.Muž se usmál a něco si pro sebe mumlal.Nejspíš to bylo nějaké zaříkávadlo protože zrcátko začalo blikat.''Něco ti ukážu''Přistoupil ke mě a v zrcadle byla stará žena kterou jsem potkala u knihovny,najednopu se ta stařenka proměnila v Xenii alias žena s křížkem.''

A teď ještě něco.Měla jsi ráda Ďiblíka?Doufám že ano,docela jsem se snažila.''Nechápavě jsem na muže pohleděla.Usmál a během pár vteřin se proměnil v malou čivavu.V mojí malou čivavu.Zaštěkal a proměnil se zase zpátky.''Jmenuji se Charlie.99 let jsem hlídal Amarot ve tvaru šipky.Ovšem ty jsi mě zachránila.Moc ti děkuji a gratuluji.Teď už musím jít Xenie na mě čeká.Sbohem Bello.''A zmizel stejně jako žena s křížem.Byla jsem ráda že jsem jim pomohla ale stále jsem nepochopila co bude se mnou.Omdlela jsem a probudila jsem se na létajícím oblaku.''A co já?Na mě jsi úplně zapomněla."Nevěděla jsem kdo to řekl.Chtěla jsem si sednou protožě už jsem byla strášně unavená.''Hej dávej bacha!"Podívala jsem se pod sebe,byl tam malí kluk.Měl na sobě hábit na kterém bylo nakreslené obrovské,červené srdce."Jsem Tom.Mám na starosti srdcoví Amarot.Nemohla by jsi ho sníst?Jediné co jsi nesnědla jen můj Amarot.Prosím!"Chlapci bylo asi 8 let.Byl strašně roztomilý ale já mu bohůžel nemohla vyhovět."Víš moc ráda bych ale já tady nemám..."Nestihla jsem ani doříct větu.Nechápavě jsem hleděla na Tomovu dlaň,držel v ní třetí Amarot.Rozlouskl ho a položil ho vedle mě na oblak.Vzala jsem Amarot z oblaku a spolkla ho."Moc ti děkuji.Nejspíš moc nechápeš co se tady děje.Dovol abych ti to vysvětlil.Já,Xena a Charlie jsme 99 let hlídali Amaroty.Kdyby jsme dosáhli 100 let,musely by jsme tu dál hlídat.Ovšem tentokrát navždy.Pokaždé jsou na svět vloženy 3 falešné Amaroty.Pokaždé v jiné podobě.Já jsem se například musel dívat na tři filmy.Každé století se musí hlídači měnit.Ty jsi tedy opravdové Amaroty nesnědla.Ty pravé jsou u našeho vojsko pod velkou hlídkou.Amaroty jsou součástí každého života.Srdce vyznačuje naše pocity,kříž je bolest a smrt a nakonec šipka která nám vyznačuje životní cestu.Bez nich by svět ani život neml žádnou cenu.Nyní se stáváš hlídačem.Jako pomocníky tu budeš mít svoje rodiče.Doufám že je ti vše jasné."Všechno mi dokonale zapadalo do sebe.Až na jedno."Proč se mi zjevovali Xenie s charliem jako noční můry?"Chlapec se zasmál a posadil se vedle mě."Víš to nebyl Charlie se Xenií.Byli to duchové minulých hlídačů.Straší tu už mnoho století.Neboj už tě nebudou otravovat.Ještě jsem ti chtěl něco říct ale nemohu si už vzpomenout.....Ano.Už vím.Jmenuješ se Bella viď?Toto jméno již používat nesmíš.Nyní se jmenuješ Nella.Každý rok se můžeš vratit na 12 hodin zpátky na Zem.To je vše už musím .Sbohem!"Chlapec odběhl za svými rodiči.Práci hlídače jsem tedy přijala.Nyní je mi 87 let.Už budu muset končit.Jdu se podívat na Zem.Už se tam moc těším.Tak to byl můj příběh,Doufám že se vám líbil.

Vaše Bella(Nella)

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Bella a tři oříšky!!! - klanushka: