Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - Info » Dcera Voltery 9. kapitola

24.10.2009 (15:30) • Texie • Info • komentováno 0× • zobrazeno 7317×

9. kapitola

Teď, když už nikdo nebránil mému volnému pohybu po Volteře, chodila jsem na soudy. Vetšinou se jednalo o nějaké problémy, které Aro, Marcus a Carius museli řešit. Aro tu vypadal na hony vzdálený tomu, kterého jsem znala já. Tenhle s diplomatickou zdvořilostí a ledovými oči rozhodoval o životě a smrti.

Z velké části se jednalo o porušení zákonů na naše utajení. Jen talentovaným upírům Volturovi občas odpustili. Drželi si ho pak ale zkrátka, často pro své potřeby.

Zákony mě začaly naprosto fascinovat. Přečetla jsem je snad už všechny. A že jich za ta staletí napsali.

Na dnešní soud přiváděli dva mladé upíry. Už jsem o nich lecos slyšela. Ten vyšší dokázal pouhým dotekem uvést upíry i lidi do stavu podobnému kómatu a ten nižší dokázal aby jej ostatní nebyli schopni vidět. Pokud jej však už drželi, měl smůlu.

Na Ukrajině si začali ve velkém vytvářel skupinu novorozených. Chtěli získat moc, ale nedokázaly udržet na uzdě ani ty, které sami stvořili.

Sama jsem byla zvědavá. Měli sice zajímavý talent, ale naprosto neovladatelnou a problémovou povahu.

Moc dlouho jsem neměla čas nad tím uvažovat. Tomu menšímu se podařilo vyškubnout se svému strážci. V okamžiku se nám ztratil z očí.

Všichni se zmateně rozhlíželi kolem sebe. Dveře byly zavřené. Musel být ještě v sálu, ten byl však příliš velký. Zkusila jsme se soustředit na energie jednotlivých upírů. Bylo jich tu na patnáct, to bylo příliš. Přesto jsem každou zachycenou energii hned pohledem přiřazovala k upírovi, který ji vyzařoval.

Najednou jsem zachytila velmi silnou energii na místě, kde nikdo nestál. Vyzařoval z ní neklid a stres.

Ignorovala jsem zděšené pohledy a vrhla se bleskově přes celý sál. Snažil se uhnout, ale teď už jsme věděla co hledat. Přirazila jsem jej k podlaze. Všichni se strnule dívali, muselo to opravdu vypadat zvláštně. Nešetrně jsem s ním znovu praštila o podlahu. Bolestí se přestal soustředit.

Pode mnou už opět leželo viditelné tělo toho zmetka. Zkoušel se mi útočit na ruce a obličej. Jeho pomalé pohyby proti mě neměli šanci. Aniž bych z něj spustila oči, čekala jsem na ortel Volturových.

"Jelikož vaše provinění jsou rozsáhlá a nejevíte nejmenší snahu ke své nápravě v budoucnu, budete bez odkladu popraveni."

Kývla jsem na stáže a ti si jej převzali.

Nenápadně jsem pohlédla k Volturovým. Marcu i Carius mě pozorovali, Aro se díval bokem a jemně mu cukaly koutky. Dokázala jsem si představit jak se asi právě kochá atmosférou tady v sále.

Otočila jsem se spokojeně ke dveřím, kde se můj pohled střetl s Janiným. Stála vedle Aleca a vraždila mě pohledem. Nevšímavě jsem kolem ní prošla ven ze sálu. Nedošla jsem daleko. O tři chodby dále jsem je ucítila za zády. Odmítala jsem ustrašeně utíkat. Otočila jsem se tedy jejich směrem. Šli po mě o tom jsem neměla sebemenších pochyb.

S Jane bych se v klidu vypořádala, ale Alec byl vážně problém. Zastavili se kousek ode mě.

"Líbilo se ti předvádět se před celým sálem?!" zavrčela na mě ironicky svým zvonivým hláskem.

"Když vy jste se evidentně nehodlali hnout." poznamenala jsem suše.

Jane přivřela vztekle oči. "Alecu?" zapředla na bratra.

Alec se na mě škodolibě pousmál. Bezmocně jsem před tělo nastavila ruce. Bylo mi jasné, že jak mě zmrazí na místě, pěkně si mě oba vychutnají.

Jemně jsem zavrtěla prsty. Na rtech se mi pomalu začal roztahovat úsměv. Úměrně tomu se jejích škodolibé výrazy začali měnit ve zděšené. Po přeměně na mě nepůsobily fyzické ani psychické dary. Všem třem nám to okamžitě došlo. Bez jediného slova se otočili a spěšně zmizeli na opačném konci chodby. Přišli o jedinou svou výhodu. Po mé demonstraci v sálu by byli hloupí se bez jediné výhody na mě vrhnout.

Stále jsem tam stála s rukama před sebou. Nechtěla jsem se ani hnout. Cítila jsem kolem sebe tenkou stěnu, která obklopovala mé tělo. Zkusila jsem ji zvětšovat a zmenšovat. Stále jsem se bála, že pokud ji zruším, znovu by se mi už nemusela povést.

Tak si skočím na návštěvu za Alecem a Jane. Pomyslela jsem si škodolibě. Riskla jsem to a vyrušila ji, abych ji v momentě opět zkusila znovu vyvolat. Po chvíli soustředění se mi to povedlo. Zavýskla jsem a uháněla se pochlubit za Demetrim.

Trvalo mi ještě pěkných pár dnů, než jsem se naučila svůj štít pořádně používat. Různě jsem si s ním pohrávala. Vytvářela jej kolem někoho jiného, zkoušela jej omezit jen na fyzický či psychický. Teprve až jsem ho měla opravdu pod kontrolou, šla jsem se pochlubit Arovi.

Ve své pracovně nebyl, rozhodla jsem se tu na něj počkat. Zatím jsem si vytáhla jednu z knih.

Když Aro vešel ani se nezarazil, už si zvykl na mé návštěvy. Vzhlédla jsem k němu se zářivým úsměvem.

"Dlouho jsi tu nebyla má milá." přivítal mě.

"Měla jsem nějakou práci." odpověděla jsem neurčitě.

Zvědavě zvedl obočí. Natáhla jsem k němu ruku. Chvíli na mě nechápavě hleděl, ale mou ruku vzal do své dlaně. Začala jsem se soustředit. Tohle bylo nejtěžší. Odloupla jsem svůj osobní štít a roztáhla jej, že nyní už objímal i Ara.

Překvapeně cukl s rukou, stále mi ji ale držel v dlani. Jeho obličejem se začaly míhat jeden výraz za druhým. Věděla jsem, že se mi to povedlo. Trvalo to jen chvíli. Jelikož od mého narození vlastně neuplynuly ani čtyři roky. Vzpomínek jsem měla vážně poskrovnu.

"Děkuji." promluvil konečně po dlouhém mlčení.

Věděl, že jsem to dělat nemusela. Já jediná jsem si mohla své myšlenky před ním uchránit. On však byl to nejcennější co jsem měla. Chtěla jsem aby věděl, že mu naprosto důvěřuju.

Ještě než jsem z jeho pracovny odešla rozprostřela jsem kolem něj psychický štít. Ucítila jsem hned každý dar, který na Ara chtěli použít a současně jsem jej tak mohl cítit i na značné vzdálenosti. Pokud by se mu něco stalo, okamžitě bych o tom věděla.

Teňoučký štít jsem rozhodila i do svého okolí. Byl tak slabý, že nemohl ovlivnit žádné vlastnosti, ale já tak cítila všechny kdo se vyskytovali v mém okolí. Při větším použití mých vlastností mi vždy soustředěním zčernaly oči. Nadšeně jsem to vítala. Vinou zvířecí krve se mi začínaly pomalu zbarvovat do zlatavé barvy. Takto jsem je mohla lehce zamaskovat.

<< Předchozí kapitola     Další kapitola >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Info

Sdílet

Diskuse pro článek Dcera Voltery 9. kapitola: