Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Golden Gate 1 - Forks je pouti nová štace, na kluky tu čeká práce

04.08.2013 (10:15) • Hanetka, MisaBells • FanFiction parodie • komentováno 9× • zobrazeno 2194×

1. kapitola - Forks je pouti nová štace, na kluky tu čeká práce

„Pojem folklor poprvé použil britský bibliograf William Thoms roku 1846 jako název článku v časopise The Athanaeum. Je složen z anglických slov folk „lid“ a lore „tradice, znalosti“ a původně se jako folklor označovala lidová kultura jako celek. My se ale dnes budeme zabývat samozřejmě folklorem v literatuře. V ústním a písemném projevu se řada folklorních námětů stala totiž základem pro úspěšné pohádky, romány, báje a pověsti. Určitě vám vaši rodiče před spaním vyprávěli o Červené Karkulce, nebo…“ V tu chvíli profesorku Hedidnotovou polovina třídy přestala poslouchat. Všichni totiž měli nezaměnitelný dojem, že vlastně vůbec o nic nepřijdou, pokud se v myšlenkách vytratí pryč. Výhodou dnešní hodiny rozhodně byla volba učebny. Jelikož v jejich standardní třídě někdo vypustil z terárek strašilky a profesorka Hedidnotová se jich ze srdce štítila, takže – nedej bože, že by na nějakou omylem sáhla – se s celou třídou přesunula do přednáškové místnosti. Dlouhé lavice v řadách za sebou, mizející skoro u stropu a pidi učitelka naopak úplně dole na stupínku. (První tři řady byly z neznámých důvodů absolutně prázdné!)

„Myslíte, že z toho bude test?“ špitla Bella ke svým pobočnicím v naději, že pokud ne, může si klimbnout.

„Ee… cože?“ probrala se Rosalie po Bellině levoboku. „Ty sis dělala test??? Ty jsi v tom?!“ skoro zaječela. Když se několik nejbližších zvědavců otočilo, Bella se posunula na židli víc pod stůl.

„Hele, hele, čuměj sem! Nemám na puse drobky?!“ vyhrkla Alice a zaryla Belle do ruky své pěstěné nehty. Bella jen sykla a pokusila se pravobočce vykroutit, ale to nebylo jen tak. Alice jí s rukou nejen kroutila, ale i třásla.

„Kdo čumí?“ reagovala Rose a Bellin test byl zapomenut.

„No ti od cirkusu!“ vysvětlila Alice a Belle se ulevilo, když si pravobočka tou samou rukou poklepala na čelo. Rosalie se zatvářila znuděně a loktem dloubla do Belly: „Hele, dělejte jakože nic…“

Bella zvažovala, že jim oběma omlátí hlavy o lavice, ale jelikož byla kamarádka, hodná, milá a hlavně šíleně slabá na to, aby je utáhla obě naráz, neudělala to. Jen zkroutila rty do vzteklého čehosi a zkřížila si ruce na prsou.

„A jak se, prosím tě,“ sykla Bella, „dělá jakože nic?“

„No, nekouká se tam, třeba…“ odsekla Rose směrem k Alici, která vysílala jasné pářící signály až do první obsazené řady pod nimi. „Hele, flákni jí jednu, ať se probere… Alice!“ udělala to sama Rose. Na co tu vlastně sedím? zvažovala v duchu Bella. „Nezírej na ně!“

„Nezírám, jen pozoruju,“ frkla Alice a natáhla krk, i když si už Rose i Bella myslely, že to víc nejde. „Slyšela jsem, že jsou to nevlastní sourozenci…“ špitla Alice dost hlasitě, aby to ten jeden slyšel. Otočil se na ně a Bella se sesula zase o kus níž, než už byla. Ještě kousek a spadne ze židle. Rosalie sebou při tom pohledu trhla, až židle zavrzala a Alice vyjekla a zakryla si pusu. To, že se ten kluk otočil, přitáhlo pozornost zbylých dvou. Blonďák se rozzářil, když se setkal pohledem s Alicí, a černovlasý obr – protože ten kluk měl snad deset metrů! – se narovnal v zádech a trhl hlavou.

„To byl asi pozdrav, co?“ zahihňala se Rosalie a zatřepala řasami.

„Jsou sladcí, krásní, žádoucí a určitě mají za školou zaparkované koně…“ zasnila se Alice. Bella zvedla oči ke stropu a pokoušela se zjistit, co na nich ty dvě vidí. Samozřejmě, že to viděla taky, ale její myšlenková indispozice – učila se do tří v noci a narodila se o tři týdny dřív – jí držela lehce pozadu.

„Koně?“ zeptala se Bella nechápavě.

„No, princové…“ ujasnila to Alice. „Mají zámek!“

„Pfffffff,“ odfrkla si skepticky Rosalie. „Jestli jsou od cirkusu, tak jsou spíš krasojezdci. A mají maringotku, ne zámek, ty nevyléčitelná Austenko!“

„A mají zámek,“ trvala na svém Alice. Skoro si dupla pod lavicí, naštěstí pro Bellu si to včas rozmyslela. Určitě by Belle dupla omylem na nohu, jak špatný měla dnes Isabella den.

„Leda visací,“ utrousila Rose a Bella zapřemýšlela, kam Alice chodí na ty informace. Je jako vědma.

„Náhodou, opravdovej. A strašidelnej!“ zatvářila se Alice rádoby hrůzostrašně.

„Kdo tě nechal přejíst se čokoládou, Alice?“ ušklíbla se Bella jejímu výrazu. „Víš, že ti způsobuje divné stavy…“

„Hej!“ frkla Alice a v koutcích úst jí zacukal úsměv.

Jejich další rozhovor byl v trapu poté, co profesorka Hedidnotová praštila knihou – jaká neotesanost – o pult.

„Ticho tam!“ zahřměla. „Nevykládám to tu pro sebe!“ Když se všichni probrali – přeci jen, šok zostřuje instinkty – pokračovala. „Například ve spoustě pohádek se opakují stejné postavy. Kouzelný dědeček, hodná babička, co za kousek chleba dobrosrdečně pomáhají…“

„Spíš za pytlík tabáku a hambáč z mekáče…“ vyhrkl ten černovlasý obr a jeho bratři se rozesmáli.

„Prosím?“ zarazila se profesorka.

„No, děda radši bafá tabák a babča má ráda ty karbanátky v housce,“ vysvětlil o poznání nejistěji. Nejspíš neměl v plánu, aby ho slyšela. Jenže byl slyšet i u holek vzadu.

„No to je debil,“ frkla Rosalie a Bella se kousla do rtu, aby se nerozesmála, zatímco ten třetí – jeho barvu vlasů pořád nedokázala na rozdíl od černýho a blond zařadit – se na ně nasupeně otočil.

„Ráda bych si přečetla pohádku, kde se toto zmiňuje, pane Cullene,“ ušklíbla se Hedidnotová. „Pokud vím, chasníci a siroty na cestu do světa dostávali spíše skývu chleba nebo uzlík buchet. Nikoliv nezdravé produkty rychlého občerstvení.“

„Bejvávalo,“ utrousil obr, ale učitelka už mu nehodlala věnovat víc pozornosti.

„Každopádně kromě standardních postav se objevují i známé tři úkoly. Kdo je vyjmenuje?“ změnila téma.

„Zabít draka!“ ozvalo se v prostoru.

„Chudák Gideon,“ zasmál se blonďák. „Kdyby to slyšel, rozbolely by ho všechny hlavy.“

„Jsou normální?“ zajímala se Bella.

„Jsou od cirkusu, nediv se…“ vzdychla stále zasněná Alice.

„Spíš od kolotočů, ne? Když mají strašidelný zámek,“ opravila ji Bella a konečně jí došlo, o čem to tu Alice celou dobu mele. Do Forks letos přijela zazimovat pouť. Městské radě se líbilo, kolik od nich dostanou peněz za pozemek, a ještě bude postaráno o atrakce na Halloween. Strašidelný zámek byla jejich nejlepší atrakce. A tihle tři nejspíš budou synové někoho z personálu.

„Úkoly jsou rozdílné podle pohádky, paní profesorko!“ řekl ten třetí princ, ale vypadalo to, že v té větě posílá tichou výhrůžku svým bratrům.

„Mám chuť na kolotoče, co vy?“ navrhla Alice a Rosalie zbledla.

„Kolotoče, jo? Fuj…“ prskla a do jejího opakovaného šklebení zazvonilo.

„Bello? Jdeš?“ prosila Alice a opět obemkla prsty Bellinu paži.

„Jo, ale nemačkej!“ zděsila se Bella. Už takhle tam bude mít modřinu jak Afriku!

„Ještě jsem neskončila!“ zvýšila u katedry odbornice na pohádky hlas. „Do pondělka mi každý napíše úvahu na téma, proč museli hrdinové plnit úkoly, aby získali princeznu a/nebo půl království!“

„Protože to ty královské dědky baví, když můžou princům vymáchat v něčem držku,“ utrousil polohlasem zase ten obr, ale profesorka měla bohužel zrovna vyčištěné uši.

„ A žádné vtípky, vy tři Cullenovi, nebo celé třídě napařím esej navíc. Pohádky je třeba brát vážně! Je to součást národního dědictví!“ zvýšila hlas. Ve třídě to zašumělo jak v úle.

„Musím zopakovat svůj předchozí poznatek. Je to debil,“ pronesla Rose. „A ti jeho bratři nebudou lepší,“ dodala. Alici to rozpálilo doběla a začala ji přesvědčovat, že podle jednoho shnilého jablka nemůže soudit celý košík, a zamířily na chodbu. Bella se zdržela, protože jí jako obvykle upadla propiska, pak sešit, a nakonec i učebnice.

„Mlč už, proboha, nebo to někomu začne vrtat v hlavě. Carlislea by kleplo, kdyby nám někdo propadl bránou. Už takhle ho štve, že tam lezeme my. Pořád se bojí, co by se stalo, kdyby na to Aro přišel,“uslyšela toho třetího, s těmi vlasy, pro jejichž barvu nenalezla zatím správné pojmenování. Na hnědou moc zrzavá, na zrzavou moc hnědá. Divné. Ale… sluší mu. Honem si dřepla, jako že potřebuje zavázat tkaničku, a natáhla uši.

„Houby,“ zvedl oči v sloup ten obr. „Dneska už na pohádky nikdo nevěří. I ta profesorka si myslela, že jsem jenom drzej. Měla by se seznámit s Rejpalem, to by teprve viděla.“

„Pst,“ zarazil ho blonďák a kývl hlavou směrem k Belle.

„Potřebuješ zavázat střevíček?“ zeptal se jí ironicky ten hnědorezavý princ. Němě zavrtěla hlavou, zprudka se postavila, upadly jí knihy, sehnula se pro ně, a když už chtěla vyrazit ze třídy, tu tkaničku si přišlápla a už letěla.

„Bello,“ zachytila ji v poslední chvíli Rose, která si na chodbě všimla, že s nimi není, a vrátila se pro ni. „Kde vězíš? Jdeme,“ táhla ji ze třídy ven. Doprovázel je trojí srdečný smích.

***

„Jsou hezký, že jo?“ díval se za nimi Emmett.

„Prosím tě, jsou to obyčejný holky. Lidi,“ utrousil Jasper s despektem a v duchu se modlil, aby ani jeden z bratrů nepoznal, jak moc se mu líbila ta mrňavá černovlasá potvůrka. Byla správně praštěná, a protože to on nebyl, o to víc se mu to líbilo. Protiklady se přitahují, ne? A chtělo se jí na kolotoče. Třeba přijde. Do parku. Do zámku hrůzy. A vyděsí se. Každý se u nich zatím vyděsil, o to se postarali. A až bude vyděšená, třeba by ji mohl uchlácholit – chlácholení téhle holky by se mu fakt líbilo. To by si užil. Edward se na něj zadíval, s despektem zavrtěl hlavou a přivřel oko. Lehce si odfrkl. Tak to bychom měli to utajení, pomyslel si otráveně Jazz.

„Jo, lidi,“ přisvědčil Emmett, ale zasněně se díval na chodbu za zmizelými dívkami. „Ale ta blonďatá, ta byla moc hezká…“

„Hezká, ale nafrněná. Nechtěj slyšet, co si myslela,“ uchechtl se Edward, který opustil Jasperovy myšlenky a vzpomněl si na ty holčičí.

„Kromě toho, že je debil?“ ušklíbl se Jasper, ale to už jeho mladší bratr řval:

„Chci!“ pověsil na něj Emmett oči smutného šťěňátka. „Řekni, řekni…“

„Že sice docela ujdeš, ale většího pitomce aby pohledal s lucernou,“ nesmlčel mu Edward pravdu. „Má vztek, že kvůli tobě profesorka vyhrožuje trestem.

„A co si myslely ty dvě ostatní?“ zeptal se Jasper a dělal, jako že ho nezajímá jen ta černovláska.

„Ta mrňavá, že jsi princ Krasoň,“ ušklíbl se škodolibě Edward a se zadostiučiněním zachytil Jasperovo radostné duševní jódlování. „A ta brunetka… Víš, že nevím?“ podivil se najednou vyjeveně.

„Možná žádné myšlenky nemá,“ navrhl Emmett. „Třeba je retrado-… retadro-… ehm, jak intelektuál vyjádří, že je zaostalá?“ zeptal se nakonec tiše. „Že je nemehlo, to jsme viděli.“

„Sám jsi zaostalej!“ rozzlobil se Edward. Sám nevěděl proč, ale měl jakousi podivnou potřebu se té dívky s vlasy barvy holandského kakaa zastat. Ačkoliv byl Emmett vtipálek, provokatér a vůbec pitomec, v jednom měl pravdu. Ty holky byly vážně hezké.

„Třeba přijdou do zámku,“ zopakoval Emmett nevědomky Jasperovu myšlenku. „Carlisle chce kvůli Halloweenu nechat pár dní otevřeno.“

„Neměli bychom se s nimi moc spřátelit,“ zavrtěl hlavou Edward. „Na jaře zase odjedeme. Nesmíme být na jednom místě dlouho, víš, že je to jedna z Arových podmínek. Aby si lidi nevšimli ničeho divného.“

„Škoda,“ zalitoval Emmett a Jasper s ním v duchu souhlasil. A divné bylo… že Edward vlastně taky.

***

„Krucinál,“ nadávala Rose u Belly doma. „Že ten idiot nedržel hubu? Hedidnotová na víkendy úkoly nedává. Kdyby ji nevytočil, mohly jsme mít pokoj. Teď abychom si lámaly hlavu s blbou úvahou, a to je ke všemu Halloween. Komu by se chtělo něco psát?“

„Jen se nedělej,“ zchladila ji Bella. „Líbí se ti. A nezkoušej to zapírat,“ dodala honem, když viděla, že se Rose nadechuje k dalšímu škopíčku nadávek, který by vylila na hlavu černovlasého Cullena. „Kdykoliv takhle nadáváš na kluka, líbí se ti. Jen si vzpomeň na Royce. Taky se ti líbil.“

„To jo,“ pokrčila rameny. „Líbil. Jenže si vzpomeň, že se z něj nakonec opravdu vyklubal vůl.“

„Asi máš na voly úchylku,“ mínila Bella, a když schytala jednu polštářem, konečně se obě rozřehtaly.

„Kde je vůbec Alice? Měla tu už dávno být,“ vzpomněla si Bella.

Rose si teatrálně připlácla ruku na čelo, zvedla oči v sloup, až jí bylo vidět jen bělmo, a začala zastřeným hlasem: „Vidím město veliké, jehož sláva se hvězd dotýká. V tom městě půjčovnu kostýmů, v níž Alice slastí se zalyká. Vybírá, vybírá, váhá, každičká rada je drahá. Ramínek tam visí řady dlouhé, vybrat má jen troje šaty pouhé. Nedočkáme se jí dřív než zvečera, nepustí ji šatstva toho nádhera!“

„A pustí,“ ozvalo se ode dveří, do nichž se rvala Alice s podezřele obříma taškama. „A nezkoušej si hrát na Orákulum, víš, že od toho jsem tu já. Vybrat šaty bylo tentokrát lehký. Do města přijeli tři princové, tak co jiného bychom měly být, než-“

„Princezny,“ plácla se do čela teď zase Bella. „Které jsi vybrala? Já chci být Růženka, ta jenom spí a nehrozí jí, že se na podpatcích přizabije. Popelčiny skleněný křápy mi ani nezkoušej vnutit!“

„Popelku? Tu si tvůrci kostýmů představují spíš v hadrech. Ta si pěkných hadříků užila jen na plese. Ačkoliv,“ zadívala se Alice zkoumavě na Bellu, „Vzhledem k tomu, že to předtím v životě neměla na sobě, musela se v těch střevíčkách pohybovat stejně blbě jako ty, s tím tvým mizerným smyslem pro rovnováhu. Ale bez obav. Ty budeš Šeherezáda, v zemi Tisíce a jedné noci se nosily jen takový jako baleríny.“

„Jo, ale taky holej pupek,“ ušklíbla se Bella.

„No a? Máš ho štíhlej a hezkej. Ne špekatej jako Jessica. A na Halloween je docela teplo – nezmrzneš ani v tom lunaparku.“

„Ty chceš vážně vyrazit za těma klukama? Nebude to trapný?“ obávala se Rose, ale už se přehrabovala v taškách. „Cos vybrala mně?“

„Zlatovlásku. Do vlasů si nastříkáš třpytivej lak a šaty jsou tuhle,“ strčila jí do ruky látkový pytel.

„Já nechci být Šeherezáda,“ brblala Bella. „Místo svatební noci musela víc jak tři roky vykládat pohádky a pořád jí chtěli sekat hlavu. Nemůžu bejt radši ta princezna od Aladina?“

„Ta se jmenovala Badralbudúra,“ poučila ji Alice.

„Co?“ nevěřícně se na ni zadívaly jak Rose, tak Bella. „To je jméno, nebo zaklínadlo?“ otázala se Bella, zatímco Rose protestovala: „Já myslela, že to byla Jasmína!“

„V tom disneyovským filmu to byla Jasmína,“ připustila Alice. „Ale v knížce je to Badralbudúra a basta.“

„A co máš ty?“ zajímala se Rose, které nehrozilo, že bude princezna Důra. Zlatovláska jí ani nevadila.

„Sněhurku,“ pokrčila rameny Alice.

„Tssss, doufáš, že dostaneš vysvobozovací polibek?“ uchichtla se Rose. „Vždyť nesnášíš jablka! Držkuješ, že ti slupky lezou do zubů…“

„No a?“ pokrčila rameny Alice. „Alespoň se k tomu přiznám a nezatloukám jako vy dvě. Stejně jsou nám ti kluci souzený, cukejte se, jak chcete. A nekecat a oblíkat, v lunaparku dneska bude celé město. Ať nepřijdeme poslední.“

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), MisaBells, v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Golden Gate 1 - Forks je pouti nová štace, na kluky tu čeká práce: