Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Boty a nenahraditelné ztráty

11.07.2010 (20:15) • MissTwiilight • FanFiction parodie • komentováno 1× • zobrazeno 3017×

Alice, Rosalie a Emmett se vracejí zničeně domů z nakupování Emmettových bot.

Emmett: (Se smutným výrazem.) „A to mám jako chodit bosej?"
Rosalie: (Nasupeně.) „No a co? Inspiruj se Jacobem".
Emmett: (Vyděšeně.) „A to si mám v puse nosit trenýrky!?"
Rosalie: (Oči v sloup.)

Alice + Rosalie + Emmett došli domů a momentálně se nacházejí v obýváku.

Alice: (Zničeně se sesune na gauč.) „Proboha, Emmette. S tebou už v životě nakupovat nepůjdu! Jsi první tvor, u kterého se mi nepodařilo dokončit misi."
Emmett: (Hned nasadí šťastný výraz.) „Vážně? Ach Alice splnil se mi můj největší sen, hned po nacpání Jaspera do záchodu. Zajímalo by mě, jestli by se spláchl..."
Alice: „Hele brzdi, Ementále. Řekla jsem, že už nikdy nepůjdu já s tebou a ne ty se mnou. A Jaspera se ani nepokoušej dotknout! Až ho budu chtít osprchovat, udělám to sama!"
Emmett: „Ouu... To bolí..." (Zesmutní.)
Rosalie: „Ha! Já věděla, že jsi to cítil!"
Alice + Emmett: (Nechápavě zírají na Rosalii.)
Rosalie: „Celou dobu tě štípu do zadku..."

Emmett: Miláčku, teď nech můj zadek žít a řešme raději mé nohy.

Rosalie: „Ten už je stejně mrtvej, tak nevím co chceš..." (Zamumlá si pro sebe.) „A stejně nechápu, proč bychom my - tedy já a Alice měly řešit tvý nohy, když ty bys je měl znát z nás nejlíp."

Alice: „Vždyť jsme to viděly na vlastní oči. Emmett má jednu nohu větší než tu druhou."

Rosalie: „Jó Emmette, měl sis koupit ty větší boty..."

Emmett: „Stejně nechápu, proč mi neprodali jednu menší a druhou o číslo větší..."

Esmé: (Vyděšeně vběhla do obýváku.) „Cože Emmett má?"

Alice: „Spíš nemá..." (Zamumlá si pro sebe.) „žádný boty jeho nohám nejsou dost dobrý!"

Emmett: (Dotčeně.) „Hele! Moje nohy z toho vynech! Ony za to nemůžou!"

Esmé: (Vyruší je se stále vyděšeným výrazem.) „Ale ne! Zopakujte to, co jste před chvílí řekli."

Emmett: „O - o - o to je jak v nějaký telenovele!" (Zazubí se) „Založíme vlastní pořad o mých nohách."

Rosalie: „Kušuj, Emmette! Jak jsi slyšela, Esmé, Emmett nemá boty."

Esmé: „Ne... To jsem nemyslela." (Netrpělivě.)

Emmett: „No! Vždyť říkám, že je to jak v televizi! Teď řekne ještě Alice, že se jí nepodařilo splnit její misi a ty zase řekneš, „Ne... to jsem nemyslela." a pak zase něco řekne Rose. A ty zase, že ne no a pak se do toho vrhnu já a řeknu, že mám nohy v kýblu..."

Alice: „Nepřeháněj, Ementále! A navíc v kýblu je nemáš, to bys je aspoň někde měl, ale ty je nemáš už vůbec kam strčit!"

Rosalie: „Zkrať to Alice... Říkej mu rovnou Mentále."

Esmé: „Jak to myslíš v kýblu?"

Rosalie: „Jedna je kratší, druhá delší..."

Emmett: „Nebo taky naopak."

Rosalie: (Oči v sloup a zašeptá Alici do ucha.) „Já jsem věděla, že je tak trochu víc nedodělanej, ale že by to bylo v nohách to by mě nenapadlo... Spíš jsem tipovala mozek."

Alice: (Zašeptá do ucha Rosalie.) „Jestli to není tím, že žádný nemá."

Rosalie: (Souhlasně přikývne.) „Měly bychom informovat Carlislea, že při přeměně mu kromě krve vysál i část mozku a kousek nohy." (Zašeptá zase zpět k Alici a obě dostanou chechtavku.)

Emmett: (Začne se smát s Alice a Rosalie, protože si myslí, že se smějí jeho vtipu.)

Esmé: „Carlisle? Tvůj syn není v pořádku."

Carlisle: (Zavolá z pracovny.) „Sice nevím, o kterém mluvíš, ale naprosto s tebou souhlasím!"

Esmé: (Netrpělivě zavolá.) „Ale musíš sem! Emmett má nohy v kýblu!"

Carlilse: „Tak sakra k čemu jsem kupoval ten lavor, když si ty nohy stejně strká někam jinam!"

Esmé: „Carlisle, pojď prostě sem"! (Zavelí.)

Carlisle: (Protočí očima a sejde do obýváku. Podívá se na Emmetta.) „Vždyť tady žádnej kýbl není..."

Esmé: „Má jednu nohu kratší a druhou delší."

Carlisle: „To bude hormony." (Mávne nad tím rukou.)

Emmett: „Ale Carlisle"! (Přestane se usmívat a prosebně se podívá.) „Musíš s tím něco udělat. Jinak budu muset nosit své trenky v zubech."

Carlisle: (Dělá, že poznámku přeslechl a zavelí.) „Esmé! Přines mi lavor a nářadí. Alice přines ručník a sirky třeba se budou hodit... A ty Rosalie... ty..."

Emmett: „Ty mě chytni za ruku, abych neměl takový strach."

Rosalie: „Umyl sis ruce? Ne! Takže zapomeň, a nemysli si, že nevím, kde je tvoje nejčastější drbací místo." (Založí si odmítavě ruce na prsa a pro vlastní bezpečí poodejde kousek dozadu.)

Alice: „Tady jsou ty věci. Akorát jsem měla problém najít sirky... Emmette, proč jsi je měl v koupelně?"

Emmett: „Jeleni mě vždycky nadýmají, tak jsem se pokoušel podpalovat ty prdíky..."

Rosalie: „To pak vysvětluje to nadzvedávání záclon, když si „ohříváš zadek" o topení."

Esmé: „Lavor a nářadí." (Položí vše před Carlislea.)

Carlisle: „Tak šup, Emmette, sundej si fusky a nastav pazourky."

Emmett: „Ano pane!" (Zasalutuje.)

Esmé: „Já se na to nemůžu koukat". (Zakryje si oči.) „Alice, pojď, zajdeme si na večeři.

Alice: „Esmé,  ty jsi strašpytlice." (Zakoulí očima a jde za Esmé.) „A ty, Ementále, doufám, že to bude alespoň něco pořádnýho..."

Carlisle: (Prohlídne si Emmettovy nohy.) „Emmette! Co to tu pěstuješ za Mount Everest?!"

Emmett: „Cože?"

Carlisle: „S takovým nehtem by ses mohl chlubit v Guinessovce."

Emmett: „Týýý jo! Tím budu moct napichovat Rose do zadku."

Rosalie: „Na to zapomeň!"

Carlisle: „Tak, tak Emmette. Ten nehet stejně musí pryč."

Emmett: „Cože!? Proč? To je jako kdybych spáchal sebevraždu! Je to úplně to samý!"

Rosalie: „Co to meleš? Co je na tom stejnýho?"

Emmett: „No... taky bych ti sebral tu nejcennější věc na světě! Sebe."

Rosalie: „Hááá. To si teda věříš. Po tom píchání do zadku tvou osobní vidličkou, bych měla radši i vložku do boty. A navíc do teď jsi o tom nehtu nevěděl."

Emmett: „No a co. Je to část mě. A stejně kdybyste ode mě ten nehet oddělili, tak by stejně přilezl za mnou zpátky."

Carlisle: „Od toho jsou tu ty sirky. Ten nehet upálíme."

Rosalie: „Ale neboj. Jestli ti to je tak líto, tak nehet necháme a upálíme tebe."

Emmett: „Za to vás nechám zavřít!" (Zaječí.)

Carlisle: „Rosalie! Podej mi kleště a drž pevně Emmetta."

Rosalie: (Udělá to, co jí nařídil Carlisle.)

Carlisle: (Ucvakl Emmettovi nehet a hned ho podpálil.) „Hotovo, Emmettku. Že to ani nebolelo?"

Rosalie: (pustí Emmetta a vrátí se na své původní místo.)

Emmett: „Joooooooo!" (Zaječí a vrhne se k dýmajícímu popelu.) „Právě jsi podpálil kousek mě!" (Sbírá hromádku popela a schovává ji do prázdné krabičky od sirek.) „Vyžaduju rodinný pohřeb!"

O pár dní později. Vedle domu.

Emmett: „Byl jsi mým věrným společníkem. Zažil jsi se mnou vše dobré i zlé a kdykoliv jsi mě podpořil. K Vánocům ti budu dávat barevné laky na nehty a k narozeninám květinová lepítka..."

Všichni, až na Emmetta, se postupně vytratili otráveně zpátky domů, odhodlaní se raději koukat na dokument o vynalezení šroubu.

Shrnutí povídek

Autor: MissTwiilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Boty a nenahraditelné ztráty: