Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Sen nebo realita?


Sen nebo realita?Sen nebo realita? To posuďte sami. Ani ten největší fantasta, si nedokáže všechno, tak dokonale, představit. Tak co když to sen nebyl? Tohle je moje nová jednorázovka. Snad se bude líbit a chci koment! :D

Pisen k povidce

Vzbudila jsem se s křikem, jako každou noc. Vlasy jsem měla nepříjemně nalepené na krku a srdce mi bušilo o sto šest. Povzdychla jsem si, promnula pomalu oči a podívala se na blikající budík, 3:42.

Zaposlouchala jsem se, ale Charlie se rozhodl mě nekontrolovat, místo jakývkoliv kroků se ozvalo hlasité zachrápání.

Charlie si zvykl, pro něj to začala být každoečerní rutina. Prvních pár měsíců za mnou chodil a ptal se, jestli jsem v pořádku, ale pak přestal. Pochopil, že tohle nepřestane, jen tak a že on to neovlivní, i kdyby chtěl. Kolikrát jsem se mu za všechno snažila omluvit, ale nechtěl to, chápal mě a já mu za to byla vděčná.

Skopla jsem ze sebe peřinu a šla otevřít okno. Bylo mi příliš horko. Chladivý vzduch mi ovál tvář a mě to připomělo všechno. Nechala jsem vzpomínky plynout, protože by dřív, nebo později přišly znova.

Sedla jsem si do houpacího křesla a pozorovala oblohu. Přes husté mraky zanikaly, skoro všechny hvězdy, až na některé vyjímky. Měsíční svétlo se lehce dotýkalo korun stromů, které byly poseté bílím sněhem. Všecho, co pokrýval bílý sníh, se při dotyku měsíčního světla, přeměnilo na světélkující dokonalost.

Tu pozoruhodnou a povědomou dokonalost, jsem si prohlížela. Možná jsem v ní chtěla najít osobu, jenž mi něco vzala, ale neviděla jsem ji. Ta osoba byla dávno pryč, stejně jako její dokonalost. Odešel a opustil mě, skoro beze slova, těch pár lží, co se mi snažil nakukal, nic nezměnily. Pořád jsem ho milovala, ale jak říkal Charlie, nezasloužil si to. Nezasloužil, za to co udělal, jak odešel... Snažila jsem svoje myšlenky poutat k tomuhle, představit si, že ty lži, jsou pravdivé, ale lásce člověk neporučí, to nedokáže nikdo.

Pořád to byl ten Edward, můj Edward. Edward s bronzovými vlasy, dokonalým úsměvem, andělskou tváří a můj přítel. Ano, v tomhle všem, slovíčko “Byl“ hrálo velkou roli.

Rozhodla jsem se dál v myšlenkách nepokračovat, protože by se vracely ke stejnému bodu, odkud přišly a to vždy bolelo.

Odebrala jsem se do koupelny. Nevím jesti se mě snažil Charlie potěšit, nebo aspoň jakkoliv utěšit, ale přestavěl pro mě koupelnu. Teď byla jenom moje, on sám si udělal menší dole v přízemí a mně nechal tuhle.

Na rozdíl od ostatních koupelen se tahle lišila, neměla zrcadla, nikde by jste je tady nenašli, nechtěla jsem je.

Nepotřebovala jsem se dívat na sebe, na trosku. Změnila jsem se.

Moje kůže byla bledší, průhlednější, vlasy řidší, postava hubenější a oči... Dávno ztratily jiskru.

Přestávala jsem být Bellou, začínala jsem být troskou. Ztrácela jsem přátele Mika, Jess, Angely... i René se mi pomalu začala odcizovat. Všechno co jsem dřív měla, mě opouštělo a mizelo.

Můj život se vytrácel, stejně jako když uchopíte hrst písku. Všechen písek jednou zmizí, prosype mezi prsty, aniž by jste ho stihly zachytit.

Zalezla jsem do sprchového koutu a pustila na sebe teplou vodu. Uklidňoala mě a vzpomínky se na chvilku zastiňovali.

Zavřela jsem oči a nechala vzpomínky zmizet.

Zhluboka jsem se nadechla, ve stéjném okamžiku me něco studeného objalo kolem pasu.

Srdce mi vynechalo jeden úder, ale pak začalo sprintovat jako o závod.

Neopovažvala jsem se otoči, v hloubi duše jsem dofala, ale nevěděla jsem v co.

,,Bells...“ Zašeptal mi do ucha a mě přeběhl mráz po zádech. Byl to jeho hlas, bezpochyby.

Neotáčej se, říkala jsem si v duchu.

,,Promiň...“ Přísahám, že jsem se chtěla otoči, ale nešlo to, nohy neposlouchaly.

,,Miluju tě, navždy...“ Zašeptal. Jeho sladký dech jsem cítila na krku, políbil mě a já náhle otevřela oči.

Sesunula jsem se a objala si kolena.

,,Ne...“ Šeptala jsem a vzlykala.

Všechno bylo rázem pryč. Jeho dotek, hlas, ale ta vůně, pořád tu přetrvávala.

Co pak se mi tohle zdálo, byl to jen přelud. Ale takle dokonalý přelud to...nebo? Byl tady? Ale vždyť mě opustil... Byl to sen, nebo realita? Dostanu někdy odpovědi na tyto otázky?

Pevněji jsem si přitiskla kolena k tělu a vzlykala dál.

 

Druhá část

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo realita?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!