Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Proč - Zatmění

30.08.2009 (09:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2860×

Edwardův pohled

Bella byla moje panenka. Miloval jsem jí celým svým srdcem. Vím, můžete se smát, že jsem mrtvý a moje srdce nebije, ale prostě jsem to tak cítil. Cítil jsem k ní neuvěřitelnou lásku a bezmeznou oddanost. Bylo to něco takového jako ten vlčí otisk.

Ale jenom při myšlence na vlka bych vraždil a to doslova. Nenáviděl jsem Jacoba Blacka a nenáviděl jsem, jak se motal okolo Belly. Neustále ji dohazoval svoji náklonnost. Neustále věřil, že se nakonec rozhodně pro něj. Jak šeredně se mýlil.

Sice jsem nemohl Belle číst myšlenky, ale prozatím byla pevně rozhodnutá a to mi hrálo do karet. Zlatá Alice.

Bylo mi trapně, když jsem se jí na to ptal, ale ona mě uklidnila. Také si nebyla Bellinou budoucností jistá, protože se mohla kdykoliv rozmyslet a její budoucnost by v tomto případě zmizela. Ale tohle jsem prostě nemohl dovolit. Nemohl jsem dopustit, aby nakonec skončila s tím psem.

Vím, že by ji uměl ochránit stejně jako já, ale jenom pomyšlení, že by byla s ním mě neuvěřitelně bolelo…

Tuto noc byla Bella u nás a vlastně i předešlou, ale my byli s Emmettem, Jasperem a Carlisleem na lovu. Hrozně se mi po ní stýskalo, ale věděl jsem, že je v bezpečí.

Vrátili jsme se pozdě v noci, ale já neváhal a vstoupil přímo do mého pokoje. Věděl jsem, že je Bella tam. Opatrně jsem otevřel dveře, abych ji nevzbudil.

Spala tam neuvěřitelně sladce a klidně, ale něco mi tu nehrálo….jistě, to jsem si mohl myslet. Koupil jsem obrovskou a pohodlnou postel, ale ona na truc prostě na ní spát nebude. Musel jsem se lehce zasmát, protože tohle prostě byla moje umanutá Bella. Vždy muselo být po jejím.

Přistoupil jsem k ní a zabalil ji více do deky, opatrně ji vzal do náruče a přenesl na postel. Přece si nemyslí, že ji nechám spát na pohovce. To by byla blázen, ale podle všeho si to myslela. Spinkala kouzelně celou noc, ráno jsem ji donesl snídani až do postele. Alice jí nakoupila hromady oblečení a vyslala ji domů, že je vše v pořádku. Bylo to hlavně alibi pro Charlieho, protože sice věděl, že bude Bella spát u nás, ale myslel si, že je to pouze taková dámská jízda. Kdyby to věděl, že tam budu i já, nepustil by ji.

Šel jsem s Bellou k jejímu autu.

,,Budeš mi chybět.“ Řekla smutně a otočila se čelem ke mně a políbila mě. Objal jsem ji a zvedl ze země. Dlouhou dobu jsme si hleděli do očí a užívali si přítomnosti toho druhého. Alice za námi netrpělivě poklepávala nohou, to jsem nenáviděl, jak nebylo po jejím, bylo zle.

,,Bello, prosím tě, Charlie už na tebe čeká. Nedělej si zbytečné problémy.“ Řekla a propalovala Bellu a mě pohledem. Potichu jsem na ni zavrčel a ona mi to hned vrátila.

,,Nechte toho…oba….vždyť, už jdu..“ řekla lehce a znovu mě políbila a usmála se. Pustil jsem ji a otevřel dveře. Nasedla a rozjela se domů. Za chvíli ji stejně uvidím, ale opravdu až za chvíli, Charlie nemůže vědět, že jsem doma.

Vrátil jsem se zpátky do domu a sednul si ke klavíru a začal hrát, abych si zkrátil tu chvíli, nežli ji zase uvidím. Nemohl jsem bez ní existovat, potřeboval jsem ji každou minutu. Už teď mi hrozně chyběla. Bylo to moje slunce, které nikdy nezapadá. Byla moje hvězda na nebi, která nikdy nezhasne. Byl to můj jediný sen, sen, který se stal skutečností a já mám tu možnost stát po jejím boku a být konečně šťastný.

Natolik jsem ji miloval, že jsem byl i ochoten ji změnit. Změnit v toho samého nočního tvora, který saje krev. Bylo to její přání, byl to její sen. Já se zprvu proti tomu stavěl, ale její odhodlání bylo veliké.

Přestal jsem hrát a pomalu se chystal na odjezd k Belle, skočil jsem si nahoru pro čistou košili a nové kalhoty. Nasedl jsem do auta a vyrazil.

V autě jsem si pustil oblíbenou písničku od Debussyho a v pohodě jel směrem k Forks. Okolo mě se míhaly zelené a neprostupné lesy, které jsem zbožňoval, miloval jsem tu temnou zelenou a miloval jsem vůni lesa.

Začal mi zvonit telefon. Okamžitě jsem ho zvednul. Bylo to Alice. Že bych na něco zapomněl? To se mi ale nestávalo.

,,Ano?“ zeptal jsem se a čekal. V telefonu se ozval roztřesený Alicin hlas a ve mně by se v tu chvíli krve nedořezal.

,,Edwarde…Bella…Bella…napadl ji upír a zabil i Charlieho.“ Vykřikla a já vzteky rozdrtil telefon v ruce. Potom bylo vše jako v mlze. Okamžitě jsem zastavil a vyskočil z auta. Můj běh byl rychlejší. Utíkal jsem z plných sil směrem do jejího domu. Zakázal jsem si na cokoliv myslet. Musel jsem myslet jenom na její záchranu. Blížil jsem se k jejich domu a cítil ten jiný upíří pach.

Rozrazil jsem vchodové dveře a pocítil ten pach krve. Rozléhal se po celém domě. Na nic jsem nečekal. Vyskočil jsem do prvního patra. Charlie ležel mrtvý ve své ložnici. Nedalo se mu pomoci. Belliny dveře byli zavřené. Bál jsem se tohoto okamžiku a také jsem se bál, že jednou se něco takového stane a mě to zabije.

Rozrazil jsem dveře do jejího pokoje a na místě bych nejradši umřel. Bella ležela na zemi. Nedýchala a její srdce nebilo. Bylo mrtvé. Odešlo z tohoto světa, odešlo ode mě a já tu zůstal stát a nemohl jsem tomu uvěřit. Vše bylo špatně. Toto nemohla být pravda.

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem už nemohl vůbec nic udělat. Padl jsem na kolena před svou jedinou lásku a přitáhnul jsem si ji k sobě. Tím pro mě skončilo vše. Skončil můj život, protože život bez Belly se nedal vydržet.

Stalo se to nejhorší, co se mohlo stát. Věděl jsem, že je pro ni nebezpečné být po mém boku. Já to věděl, ale i přes to jsem ji nedokázal ochránit.

Její vůně postupně vyprchávala.

Nenáviděl jsem se za to, nenáviděl jsem to, že jsem to, co jsem. Patřím do pekel a tam taky půjdu, protože si nezasloužím život. Jsem monstrum, monstrum, které zabilo nevinnou dívku.

Toho vraha najdu, přísahám, že ho na místě zabiju a potom půjdu za ní. Sice se nesetkáme, ale doufat mohu, protože naše láska nebyla obyčejná. Naše láska bylo vše…..

Vše, co jsem jedinou minutou ztratil a už nikdy mít nebudu…..

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Proč - Zatmění: